čtvrtek 8. listopadu 2018

Já a sport v těhotenství - 3. trimestr

Ahoj všem, 
blog poslední dobou zeje prázdnotou. Už dlouhodobě chybí motivace a chuť do psaní, nevím proč. (Tuhle tendenci ostatně vidím skoro u všech, které mě bavily číst - Anet Run-heart, Anička Těhu v běhu, Babet, Bětka Utíkej mami utíkej, Pihatá Markéta a tak dále...) 
Dokonce jsem přemýšlela o tom, jestli vůbec platit na další rok doménu. 
Ale dospěla jsem k závěru, že by byla škoda, všechno zahodit. 
A navíc - už se nemůžu dočkat toho, až se po novém roce opět pustím do běhání a cvičení! Řekla jsem si, že nejpozději 1.1.2019 vybíhám stůj co stůj (to by mi mělo +- skončit šestinedělí). 
Přes to moje velké těšení ale zůstávám realista a vím, že běhání po delší pauze a po porodu nebude žádná procházka růžovým sadem. A ten svůj běžecký "návrat" budu třeba ráda sdílet.

Dneska ale napíšu něco o svém (ne)sportování ve třetím trimestru těhotenství. On sice ještě pořád trvá, ale to se může z hodiny na hodinu změnit, tak proč s článkem otálet.:-) (Čtení o mém prvním trimestru je ZDE, o druhém ZDE)

Pokud jste tyhle dva články četli, asi tušíte, že jsem byla v těch prvních šesti měsících těhotenství docela aktivní. Jezdila jsem (na mě) celkem dost na kole, aspoň 3x týdně vyběhla, do toho hodně turistiky... 
Všechno bylo v pohodě až do konce šestého měsíce. V šestém měsíci (srpen) už jsem běhala docela málo, protože mi tento jinak milovaný sport přestával dělat dobře - i když jsem běžela třeba jen půl hodinky pomalým tempem, cítila jsem tam dole velký tlak a měla takový divný pocit, jako by mi chtěla Karlička vypadnout ven. Tím, že mému (byť velmi malému) břichu běh nedělal moc dobře, mi nepřinášel ani moc radosti.
Takže jsem někdy na konci srpna jako těhotná vyběhla naposledy. 
(Tady musím říct, že fakt obdivuju všechny těhotný, který běhaly až do úplného konce!) 

V té době, kdy jsem skončila s běháním, mně začalo hodně tvrdnout a pobolívat břicho. Bylo to někdy na přelomu druhého a třetího trimestru. Paní doktorka zjistila, že se v břiše "něco" začalo dít, co by mohlo, ale nemuselo směřovat k předčasnému porodu. Nařídila mi tedy dva týdny klidový režim. Nebyla to ale žádná tragédie - mohla jsem chodit do práce a na krátké procházky. Těch 14 dní uteklo jako voda a když jsem pak byla na kontrole, bylo k mému štěstí zjištěno, že už se "to" v tom břiše uklidnilo. 
Už jsem ten klidový režim držet nemusela, na druhou stranu běhat jsem taky už jen tak začít nemohla, protože ten Damoklův meč v podobě předčasného porodu nade mnou pořád trošku visel. 

Kromě běhání však miluju procházky a turistiku a na tyto aktivity mám okolo sebe celkem dost parťáků (Brendu, muže, mamku, Páju...). 
Dlouhé procházky byly tedy mou záchranou.:-) 
Jednak pro to, že jsem poslední trimestr prožila v absolutní psychické pohodě, přestože jsem se musela vzdát "klasického" sportování. A druhak pro to, že mě aspoň trochu udržovaly v kondici. (Když bydlíte tam, kde já, musíte chtě nechtě počítat s tím, že KAŽDÁ procházka bude aspoň zčásti do kopce.) I teďka, ve 38. týdnu, nemám sebemenší problém s našimi kamenickými vrcholy. 

6.11, sedlo pod Studencem

Na přelomu září a října jsme podnikli dvě menší dovolené. A ty byly taktéž dost aktivní. (A hlavně skvělé, proto stojí za zmínku!) 
Při té první jsme navštívili Třebíč, Mikulov, Lednicko-Valtický areál a Znojmo. Byli jsme v sestavě já, Tadeáš, moje kamarádka Káťa a její přítel Martin. Za ty čtyři dny, co jsme spolu strávili, jsme viděli další významný kus České republiky.
Něco jsme prochodili pěšky - třeba Třebíč nebo Mikulov. (výšlap na Svatý kopeček a Kozí hrádek included!)


V případě Lednicko-Valtického areálu jsme však usoudili, že bychom ho asi pěšky za půlden projít nestihli, tak jsme si v Lednici půjčili koloběžky. A to byl fakt super zážitek! 


Najezdili jsme tam přes 15 kilometrů, viděli jsme spoustu krás, přálo nám počasí... když jsme koloběžky vraceli, byla jsem, pravda, docela unavená, ale ten pocit ze skvělého zážitku únavu dokonale přebil.:-)

Naše dovolená na Moravě plynule přešla v druhou dovolenou, kterak jsme se pro změnu vydali s našima na Slovensko. A kam jinam než do nejmilovanějších Roháčů. 
Tentokrát jsme sem jeli spíš s cílem relaxace a podzimních procházek, než velkých túr. 
Byli jsme zakempovaní v Oravici, takže jsme hned první den stihli návštěvu místních termálů a procházku Juráňovou a Bobroveckou dolinou. 
Další den jsme se pak vydali na túrku přes Roháčská plesa. Už jsem jí šla asi po čtvrté, takže jsem věděla, že jí zvládnu jak já v osmém měsíci, tak mamka. (Tím nechci říct, že by mamka byla nějaká slabá turistka...ALE na takový Ostrý Roháč bych jí fakt nevzala:-)) 
Byli jsme trochu překvapení sněhem, které byl i v relativně malé nadmořské výšce, jako jsou plesa. Klouzalo to a celá túra nám trvala místo předpokládaných třech hodin asi pět. 
Ale byla to krááááása! 



Za ten prodloužený víkend jsme ještě stihli Brestovskou jeskyni (moc moc doporučuju, pokud se budete pohybovat pod Roháči!) a po cestě domů Čachtický hrad. 

To byly tedy naše turistické dovolenky.:-) 
Krátce po našem návratu jsme ještě zvládli nějaké menší výstupy u nás v lužičkách (Jedlová, Klíč, Střeďák...prostě taková naše klasika), jenomže pak mě opět začalo dost bolet břicho. 
Takže opět následovala cesta k doktorce a opět hrozící předčasný porod. Tentokrát to bylo horší, než na přelomu srpna/září a jen těsně jsem se vyhnula pobytu v nemocnici. Samozřejmě pod podmínkou, že budu doma poctivě ležet. 
Byla jsem ve 33-34. týdnu a reálně hrozilo, že můžu do pár dní porodit. Paní doktorka říkala, že každý den, který vydržím 2v1, bude super. 
Začala jsem se fakt bát, takže jsem to ležení celkem důsledně dodržovala. (Ano, v rámci zachování duševního zdraví jsem občas na vzduch vylezla, ale šetřila jsem se na mě opravdu hodně!) 
No a to očividně pomohlo.:-) 

Nyní jsem na začátku 38. týdne. Vzhledem k tomu, že už by měla být Karlička vyvinutá, mám pohyb (samozřejmě v rámci rozumu a možností:D) zase povolený. Teď už je asi jen a jen na osudu, jestli porodím dneska v noci a nebo jestli budu třeba ještě přenášet.

Takže suma sumárum - přes ty drobné komplikace (říkám fakt drobné a jsem si vědoma toho, že spousta ženských je na tom MNOHEM hůř) jsem se v tom třetím trimestru nepředřela, ale ani jsem nezahálela. Byl hodně bohatý na zážitky a na krásná místa. 

Podzimní Klíč


Samozřejmě jsem si vyslechla pár takových názorů, že jsem si svým aktivním žitím určitě způsobila ty komplikace. Ano, mohlo to mít samozřejmě svůj podíl. Ale taky nemuselo. Pokud vím, tak neexistuje žádná studie či jiný důkaz o tom, že by sport způsoboval předčasný porod. Většinou se jedná o souhru několika příčin, mezi něž aktivní pohyb rozhodně nepatří. (Paradoxně jsem tyhle rýpance slyšela od lidí, kteří proleželi celé těhotenství na gauči, takže si z toho lautr nic nedělám.:D) 

To je asi tak všechno k mému třetímu trimestru. Co se týče termínu porodu, slyšela jsem už celkem tři, z toho ten nejbližší je za nějakých 16 dní. Ale vzhledem k těm peripetiím, které mě potkaly a taky k tomu, že je dost lidí z naší rodiny narozených o 2-3 týdny dřív ho upřímně moc neberu jako směrodatný a spíš čekám, že to může přijít každým dnem! :-) 

Děkuju Vám, pokud jste dočetli až do konce! 
Mějte se krásně, V. 

6 komentářů:

  1. Držím palce holky, ať dáte 2v1 ten doktorský termín, ať ti hnidopichové vidí, že sport je důležitý pro fyzické i psychické zdraví maminy i mimča. Těším se na další články! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Jani, moc moc děkuju!:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Další super článek ☺ Na Tvůj blog jsem narazila nedávno přes instagram a neuvěřitelně mě baví. �� Sice nejsem zdaleka nejsem takový běžec jako Ty,ale tu radost z pohybu máme společnou. ☺ Přeji ať jsme s Karličkou obě šťastné a zdravé. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuju za milý komentář.:-) Těší mě, že Tě moje články baví...to je pak velká motivace, psát dál!

      Vymazat
  4. Verčo, podzimní dovolené jste si užili opravdu skvěle, fotky jsou moc hezké. Jsi neskutečně aktivní a moc Ti to sluší. Přeji Ti, ať je ten příchod Karličky na svět pohodový a v rámci možností co nejjednodušší. Určitě se narodí s běžeckými botami na nožkách :-). A na řeči lidí kolem nedej. Každý jsme individuální. Mám z doby nedávné kolem sebe takové dva extrémy. První známá, neskutečná sportovkyně, tipovali jsme, že pojede i do porodnice na "horákovi". A ejhle, téměř celé těhotenství proležela, jak jí bylo zle. Oproti tomu druhá, která nikdy moc na pohyb nebyla, začala chodit na dlouhé procházky a to těhotenství ji fakt rozpohybovalo. A teď si to štráduje po lesích s kočárkem. Každá jiná, každá těhotenství prožívala úplně jinak než okolí čekalo. Obě mají krásné a zdravé dítě. Hodně štěstí a hlavně zdraví vám oběma a tatínkovi pevné nervy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ráďo, moc moc děkuju za komentář a za zajímavé příběhy.
      Tatínek je sice asi největší kliďas pod sluncem, ale i tak bude určitě pevné nervy se dvěma ženskýma potřebovat.:D

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!