neděle 2. září 2018

Já & sport v těhotenství - 2. trimestr

Ahoj všem,
tak už mi začal třetí, poslední trimestr těhotenství a je tedy na čase, abych napsala něco málo o tom druhém.
Můj druhý trimestr probíhal bez komplikací a problémů. Jsem za to moc a moc vděčná, vím, že to není samozřejmé, a tak ťukám na dřevo a pevně doufám, že tomu bude tak i nadále.

Druhý trimestr, to byly v podstatě měsíce červen, červenec a srpen.

Červen byl pro mě asi nejaktivnějším měsícem z celého těhotenství. (byla jsem ve 4. měsíci) Nebylo ještě takové vedro jako v červenci a v srpnu, navíc jsem chodila do práce od 9 do 17ti hodin, takže jsem tam velmi často jezdila na kole. (12km tam, 12km zpět) Občas jsem popoběhla a nebo aspoň vyrazila na procházku s Brendinkou.
V té době jsem měla nahoře maximálně 1-2 kila, takže mě ještě neomezovalo žádné břicho.
Za tenhle měsíc jsem naběhala asi 60km a na kole najezdila něco přes 200.

V červenci a v srpnu se mi prodloužila pracovní doba do 18ti hodin. Ta jedna hodina v práci navíc byla neskutečně znát, najednou člověk přijel z práce domů a "už nic nestihl", protože byl večer. (Chodím spát těhotná-netěhotná kolem 21. hodiny) Snažila jsem se to aspoň kompenzovat brzkým vstáváním a nějakým tím pohybem po ránu - buď jsem se chodila proběhnout, cca 5-8km, nebo jsem šla aspoň na procházku s Brendou.
Ty ranní běhy jsem si docela oblíbila. Předtím jsem běhání před snídaní úplně nesnášela a teď, když mnohdy nebyla jiná možnost, jsem mu docela i přišla na chuť. Většinou jsem si před ním dala cappucino a kus něčeho sladkého (banán, řádek čokolády..) a potom pořádnou snídani.

První týden v červenci jsme byli v Beskydech, o tom byl tady celý článek. Za tři dny jsme našlapali přes 50km, zdolali Radhošť, Pustevny, Lysou horu... bylo to krásné. Druhý den v Beskydech (to byl nějaký 18-19 tt) jsem na túře úplně poprvé pocítila Karličky pohyby v břiše.
Teda..."něco" jsem cítila už dny předtím, ale tentokrát jsem si byla fakt na 100% jistá, že to je to ONO.
Myslím, že to rozhodně nebyla náhoda - buď nám tím dávala najevo, že se jí Beskydy líbí a že bude po mamince a tatínkovi malá horalka, no a nebo to byly první známky protestu.:D Ale jsem optimista a věřím v první možnost.


Pár dní po návratu z Beskyd jsme vyrazili na kole na Luž, to je od nás tam a zpět nějakých 45km. V místní horské chatě mají výbornou česnečku a je to už taková naše tradice, že na ní minimálně 1x do roka na kole zajedeme. Tentokrát mi to už ale dalo docela zabrat (hlavně cesta tam, kdy člověk jede víceméně pořád do kopce), tak jsem si říkala, že to byla asi poslední větší vyjížďka pro tento rok.
Od té doby jsme sice na kole ještě párkrát byli, ale jednalo se spíš o rovinkatější výlety typu Kytlice, Zlatokop.


Srpen, ten byl ve znamení naší svatby. Měli jsme jí jedenáctého a moc moc moc se vyvedla. Kromě velkého veselí a krásných chvil s blízkými lidmi to ale taky znamenalo hodně starostí a práce, takže na ten sport už bylo energie méně. A to nemluvím o vedrech, která skoro celý červenec a srpen panovala.:D


Když se podívám do tabulek Garmin connect, běh byl většinou 2-3x týdně. Tempo pomalé, vzdálenost 5-8km (v srpnu spíš už 5 než 8:D) Poslední dobou ho už ale ubývá a ubývá a spíš ho nahrazuji těmi procházkami. V podstatě celé těhotenství se snažím, nachodit denně minimálně 10 000 kroků a kompenzovat tak aspoň trochu to, že mám sedavou práci. Někdy se mi to nepovede, ale většinou, když mám volno (a to teď mám už díkybohu hodně), nachodím bez problémů 20-30 tisíc.


Samozřejmě jsou dny, kdy se mi nechce a nedělám vůbec nic. :D Ale já jsem člověk přirozeně aktivní (někdy možná až moc) a tudíž není takových dnů mnoho. Ale - znova musím připomenout a zaklepat na dřevo, že jsem neměla žádné komplikace. V opačném případě by to tak jednoduché nebylo.

Se sportem a aktivním žitím blízce souvisí i strava... občas se mě lidé ptají, jestli mám nějaké kuriózní těhotenské chutě. A pak jsou zklamaní, když řeknu, že po okurkách se šlehačkou či omítce ze zdi fakt netoužím.
Ale jinak, jinak jím hodně. Jakože fakt hodně. Před otěhotněním jsem vážila 55 kilo a když lidé, kteří mě tolik neznali, viděli, kolik toho dokážu sníst, většinou nechápali, kam se to do mně vejde a jak je možné, že jsem tak hubená. Ale díky tomu, jak obří jsem měla výdej, jsem si to prostě mohla dovolit.
Teďka mám výdej menší než dřív, ale porce, ty nějak zůstaly stejné... (#stayotesánek prostě:D). Naštěstí se to na mně zas až tolik nepodepsalo, asi mám za svůj život dost nastartovaný metabolismus.
Každopádně, pořád jím "ta svoje" jídla - hodně ovoce a zeleniny, ovesné kaše, řecké jogurty, tmavé pečivo, kuřecí maso... sem tam ujedu a řekla bych, že ujíždím mnohem více, než před otěhotněním. (třeba včera jsem měla asi po pěti letech brambůrky!) Dřív jsem byla hodně na sladké, ale teď se nejvíc můžu utlouct po jídlech typu burger, pizza apod. Stejně to ale většinou dopadá tak, že si daná jídla děláme domácí a tudíž jsou o něco zdravější, než ta z restaurace. (pizza je z tvarohu a špaldové mouky apod.) 

Nyní jsem na začátku 29.týdne a nahoře mám asi 6 kilo. Myslím, že by mohlo být hůř. Ale neříkám, že se netěším, až zase obléknu svoje džíny velikosti 34. :D


Myslím, že sport v těhotenství je rozhodně žádoucí, samozřejmě pokud to zdraví dovoluje.
Trošičku reguluje ta přibraná kila, eliminuje vznik těhotenské cukrovky, ale především (a to je úplně nejvíc nejdůležitější) přispívá k dobré náladě.

U té těhotenské cukrovky bych se ještě zastavila. 
Kdo byl těhotný, asi ví, že se koncem druhého trimestru chodí na test, který její případný výskyt odhalí. Jedná se o poněkud nepříjemný test, který spočívá v tom, že musíte přijít do ordinace po ránu na lačno, kde vám odeberou krev. Když jsou hodnoty na lačno v pořádku, dají vám vypít roztok 75g (!!!!) glukózy. A následně odebírají krev po hodině a pak po další hodině a z toho zjišťují, zda gestační diabetes máte či nikoliv.
Údajně jím trpí cca 5% těhotných, rizikové jsou lidé s diabetem v rodině, obézní či špatně se stravující ženy, riziko roste také s věkem. A neléčená těhotenská cukrovka může mít nehezké následky pro miminko.
Já jsem tohle všechno věděla a strašně moc jsem na ten test nechtěla jít. Fakt jsem se s tím nervovala asi měsíc. Korunu tomu nasadil zážitek, kdy jsem se asi 3x snažila objednat do děčínské laboratoře, kde se odběry provádí a pokaždé mě kvůli něčemu jinému poslali do háje a byli dost nepříjemní.
Začala jsem tedy vážně přemýšlet o tom, že bych na test nešla.
Můj důvod?
Test mi přišel dost "drsný". Už jen to, dojet do vedlejšího města na lačno, pro mě představovalo životní výkon. No a vypít ten drink, to mi přišlo úplně nechutné. Tolik cukru nepozřu pomalu ani za týden, natož na jeden zátah? Nechtěla jsem něco takového prostě cpát do svého těla...
Navíc, ani trochu nejsem riziková skupina. Jsem (na dnešní dobu) dost mladá (budoucí) maminka, žiju hodně aktivně, nejím úplně blbě, v naší rodině nikdo cukrovku nemá... zkrátka, snažila jsem se přesvědčit paní doktorku, jestli tam fakt musím.

A jaká byla odpověď? 

Inu, bylo mi řečeno, že samozřejmě nemusím. Žijeme ve svobodné zemi, nikdo mě nemůže nutit do ničeho. Následně však paní doktorka začala tahat z rukávu historky, jak známá známé, taky sportovkyně, taky mladá, taky s dobrými stravovacími návyky, cukrovku měla. A tahle taky a tamta jakbysmet...
Když jsem slyšela "reálné" příběhy lidí, kteří žijí podobně jako já a cukrovku měli, rozhodla jsem se, že to martýrium tedy podstoupím. I když byla v mém případě pravděpodobnost fakt malá, nechtěla jsem to riskovat. Nakonec jsem se objednala do laboratoře v Novém Boru, kde byli narozdíl od Děčína fakt milí a ochotní.
Ten test byl pěkný hnus, ale upřímně, čekala jsem to asi 1000x horší.
A dopadl dobře, cukrovku nemám.:)

Uuuf, to jsem se zase nějak rozepsala. Díky, pokud jste vytrvali a dočetli až sem!
A budu ráda, pokud napíšete do komentářů, jak jste to měli se sportem ve druhém trimestru těhotenství Vy a jak se vám (ne)líbil test na cukrovku.

Mějte krásné skoroužpodzimí dny! 
V.