pondělí 16. července 2018

Minidovolená v Beskydech

Ahoj všem!
Z Beskyd jsem doma už skoro dva týdny, ale teprve teď se dostávám k tomu, sepsat cestovatelský článek. To je samá práce, diplomka... no a když pak mám nějaké to volno, spíš ho trávím aktivně než sezením u počítače.:-)

Vzhledem k tomu, že mám toto léto sezónní práci v infocentru, nemůžu si vybrat žádnou delší dovolenou. Ale čas od času se mi sejdou směny tak, že mám tři volné dny za sebou. A tak tomu bylo i pár dní před červencovými svátky. Už někdy na jaře jsme se s přítelem rozhodli, že v tomto termínu konečně vyrazíme do Beskyd.
Co se týče českých a slovenských hor, jsme tak trochu konzervativci: asi 156x jsme byli v Krkonoších, milujeme taky Západní Tatry, ani těmi Vysokými nepohrdneme... ale co se týče třeba takových Beskyd, nebyli jsme zde ještě nikdy.
Ale tentokrát jsme si řekli, že už konečně musíme! Že nepojedeme po desáté do Roháčů (i když neříkám, že mě nelákala ta výzva, zdolat v pátém měsíci Ostrý Roháč...), ale vyzkoušíme něco nového. 

Protože jsme měli na výlet pouze tři dny, z čehož nám spoustu času ukrojily sedmihodinové cesty vlakem tam a zpět, pojali jsme ho stylem "co nejvíce prochodit, co nejvíce zažít".  A povedlo se!

Vyrazili jsme v pondělí v pět ráno vlakem z Děčína do Prahy, odtud pak RegioJetem do Hranic na Moravě a dále místními osobáčky do Rožnova pod Radhoštěm. Těšili jsme se na to, jak si ve vlaku uděláme pohodičku a celou cestu si budeme vychutnávat kávu a snídani. Tu naší pohodičku nám mírně zkazil fakt, že vlak někde u Kolína nabral obrovské zpoždění, a tak jsme většinu cesty nervózně sledovali iDOS, modlíc se, abychom stihli naše navazující vlaky do Rožnova.
Nakonec se jakž takž zadařilo a pouze s půlhodinovým zpožděním jsme do tohoto malého, valašského městečka dorazili.

Náš plán na toto odpoledne byl jasný: prohlédnout si část skanzenu, dát si dobré bryndzové halušky a dojít pěšky přes Radhošť na Pustevny.
Všechno jsme splnili do puntíku.


Skanzen byl fajn, ale na můj vkus zde mohlo být trošku víc zvířátek.:-)

Kolik halušek je moc halušek? Já jsem za první den stihla dvoje, jedny na oběd a jedny na večeři. A nebo jak teď s oblibou říkám, jedny pro mě, jedny pro Karličku. :D #dontjudgeme



 ...ale zase jsme všechno poctivě spálili! (Z Rožnova na Pustevny přes Radhošť to bylo nějakých 12km a asi 800 výškových metrů.) A u sochy Radegasta stylově točili Radegast, což někteří z nás nemohli nechat bez povšimnutí.


Na Pustevnách jsme měli zabookované ubytování v hotelu Tanečnica. Co se týče vybavení, místy to tam vypadalo jak v muzeu komunismu, ALE - byla tam fajn snídaně a neskutečně milý personál a to je víc než nějaké vybavení! (Kterak jsem po zavíračce recepce zjistila, že jsem doma zapomněla sbalit zubní pastu, resp. myslela jsem si, že jí sbalil ráno Tadeáš a on si pochopitelně myslel, že jsem jí sbalila já. Zkusila drze zavolat na tísňovou linku recepce a čekala, že budu odbytá s tím, že mají zavřeno. Omyl! Paní recepční byla fakt milá, za pět minut přišla a pastu mi prodala. Málem jsem jí líbala ruce, protože bejt uprostřed Beskyd bez zubní pasty, to fakt nechceš.:)) 

Jen jsme se tam ale vyspali a druhý den ráno vyrazili na další túru. Náš původní plán byl, dojít z Pusteven přes Smrk do Ostravice. Nakonec jsme ale zvolili lehčí variantu - z Pusteven do Bílé. To bylo sice asi 25 km, ale s docela malým převýšením.
Celou cestu jsme nepotkali skoro ani živáčka a užívali jsme si krásné výhledy.



Do Bílé jsme dorazili kolem třetí odpoledne. V takové místním podniku, jež byl napůl bistro s kavárnou a napůl samoobsluha (ale bylo to tam moc pěkné!) jsme asi hodinku počkali na autobus do Ostravice.
Zde jsme měli zamluvené ubytování v moc pěkném hotelu Freud.
Od Ostravice jsme nic moc nečekali, ale nakonec jsme byli mile překvapení a našli si zde odpočinkový, potúrový program na celý zbytek dne - krásnou, veřejně přístupnou zahradu plnou dřevěných soch a Beskydský pivovárek. A po tom všem luxusní večeři v našem hotelu, kdy jsem pro jednou vyměnila halušky za kuřecí prso supreme s grilovanou zeleninou a šafránovým rizotem. Velká dobrota!

Na náš poslední den v Beskydech jsme si nemohli zvolit nic jiného než nejvyšší vrchol, královnu těchto hor, Lysou horu. U instaběžců a horalů z Ostravy a okolí jí vídám dennodenně, takže jsem pochopitelně chtěla vědět, co je na ní tak skvělého.

Vyráželi jsme po červené z Ostravice. Mapy.cz nám říkaly, že bude cesta trvat přes tři hodiny. Tyhle časové údaje většinou (zejména v Tatrách) dost předbíháme, nicméně tentokrát jsme se mu rozhodli věřit - závaží v břiše, baťoh na zádech...to nebude žádné kamzičí tempo, myslela jsem si.
Ve výsledku opravdu nechápu, kdo ty údaje na mapách.cz vytvářel, protože jsme šli opravdu na pohodu, cestou se kochali a odpočívali a na vrcholu jsme byli za rovné dvě hodiny!


Každopádně na hoře byl nádherný výhled, pohodová atmosféra, žádné davy lidí, dobrá polévka v hospodě... moc moc se mi tam líbilo. Ráda bych se sem někdy vrátila a třeba si jí i vyběhla.


Seshora jsme seběhli do Frýdlantu nad Ostravicí. Měli jsme ještě trochu času do odjezdu vlaku, což znamenalo jediné: poslední halušky! Už předem jsme si vytipovali Hospůdku pod Borovou a byli jsme velice spokojení.
Cesta domů nebyla žádná sláva - Pendolino z Ostravy sice super rychlý, ale hnusný kafe a žádný dortíky.:D No a náš navazující vlak do Děčína měl kvůli požáru u Lovosic  přes hodinu zpoždění. Ale to už byly jen takové drobné vady na kráse.

Beskydy jako takové byly boží, boží, boží.
Líbily se mi mnohem víc, než třeba Krkonoše. (I když Krkonoše taky miluju!) Asi to bylo díky tomu, že jsme zde vychytali opravdu málo lidí.
Připisujou se na pomyslný seznam míst, kam se budeme vždycky moc rádi vracet. <3

Co Vaše oblíbená místa? 
Ahooooj, V.