pondělí 11. června 2018

Já & sport v těhotenství - 1. trimestr

Ahoj všem!
Od posledního článku už uplynuly dva měsíce. Dva měsíce v mém životě, které byly plné novinek a změn.
Jednoho dne na konci března jsem se probudila a měla takové divné tušení, jako by v mém těle bylo něco jinak. To "divné tušení" bylo tak silné, že jsem ještě to dopoledne běžela do lékárny pro těhotenský test. A o půl hodiny později nevěřícně zírala na šokující-pozitivní výsledek.

Ano, mé těhotenství nebylo plánované a zpočátku to byl dost velký šok. Trvalo mi dobrých pár týdnů, než jsem se s tím "sžila". Ale teď už bych neměnila.:-)

Když jsem byla na úplném začátku, snažila jsem se hledat na internetu relevantní články o běhání (a obecně o sportu) v těhotenství, ale věřte, že jich je fakt pramálo. Nejpřínosnější je dle mě blog Aničky Těhu v běhu. Baví mě taky Bětka nebo Babeta, ale ty teď (škoda!:D) moc nepíšou.
Inu, fajn článků o sportování v těhotenství s reálnými zážitky, nikoliv s obecnými doporučeními, je na internetu jak šafránu, takže jsem se rozhodla, že i já půjdu s kůží na trh a napíšu o tom, jak jsem to v těhotenství měla se sportem já.

Už více než dva týdny spokojeně "probíhám" druhým trimestrem. Říká se o něm, že je z těch tří nejlepší... no, hodnotit to budu moct až někdy na přelomu srpna/září. 
Ten první už je ale za mnou, tak se pojďte podívat, jak jsem si ho užila po sportovní stránce.:-)


Když jsem byla úplně na začátku, věděla jsem, že rozhodně nechci přestat sportovat. Ale samozřejmě jsem také věděla, že musím zvolnit a především začít více poslouchat svoje tělo. (Ono to zní jako obří klišé, ale FAKT to tak je!) 
Samozřejmě jsem problematiku sportu (a zejména běhání) v těhotenství konzultovala se svojí gynekoložkou. A musím říct, že mám opravdu štěstí na mladou, profesionální paní doktorku, která mé sportování podpořila! Stručně řečeno mi řekla následující:
- Pokud jsem byla doposud zvyklá běhat a žít aktivně, není nyní důvod přestávat. Kdybych ze dne na den přestala, svalila se na gauč a přibrala 30 kilo, bylo by to pro mé tělo i psychiku mnohem "nezdravější"
- Rozhodně ale dávat pozor na tepovku! Zapomenout tedy na závodění, intervaly... místo toho se držet v tempu, ve kterém se budu cítit komfortně, tj. budu schopná si povídat
- Řeči typu "běháním se v břiše miminko natřásá a to mu škodí" nebo kurióznější "vždyť ho vytřeseš!" jsou naprosté blbosti! Plod je chráněný placentou, plodovou vodou a celkově mým tělem, takže se opravdu nenatřásá!
- Přímá souvislost sportu a potratu nebyla nikdy žádnou relevantní studií prokázána

Pár dní poté, co jsem se tuto velkou novinu dozvěděla, jsme s přítelem vyrazili na prodloužený víkend do Adršpachu a Orlických hor. Víkend jsme měli už dlouho zabookovaný, necítila jsem se nijak špatně, takže nebyl důvod ho rušit.
Prolezli jsme celé Teplicko-adršpašské skály, další den vystoupali na nejvyšší vrchol Orlických hor...no, zkrátka byli hodně aktivní. A bylo mi úplně dobře.


Ale netrvalo to dlouho. 
Myslela jsem si, že se mi těhotenské nevolnosti vyhnou obloukem, ale někdy kolem 7. týdne dorazily v plné síle. Jídla, která jsem předtím milovala, mi najednou začala smrdět. Z kávy, mého nejoblíbenějšího nápoje, se mi ze dne na den začal zvedat žaludek. A nevolnosti rozhodně nebyly ranní, tak jak se jim říká, nýbrž celodenní a absolutně nevyzpytatelné. 

Na běhání jsem neměla moc pomyšlení, ale vždycky, když jsem navzdory nevolnostem vyběhla, se mi udělalo mnohem lépe. 
Za duben (6-9tt) jsem naběhala asi 100km, do toho nějaké procházky a jóga. 

V tomto měsíci jsme taky s přítelem a s Brendou zdolali Milešovku, nejvyšší vrchol Českého Středohoří. 



V květnu jsem začala chodit na plný úvazek do práce. Zezačátku bylo docela těžké, skloubit docela blbou pracovní dobu, častou únavu (nevolnosti byly v té době naštěstí už lepší) a do toho další "starosti" - plánování svatby, vybírání tématu diplomky...
Na sport tedy nezbývalo moc času ani energie. 
Na druhou stranu ale, celodenní sezení v práci na zadku mi opravdu vadilo a aspoň nějaký lehký pohyb jsem potřebovala..a jak se říká, kdo nechce, hledá důvody a kdo chce, hledá způsoby. 
Tak já jsem hledala ty způsoby. 

Začala jsem občas jezdit na kole do práce (opět po konzultaci s doktorkou), 12km tam a 12km zpět, téměř po rovince. Snažila jsem se co nejvíce chodit - procházka s Brendou po ránu, další procházka o polední pauze...aspoň 10 000 kroků denně. Ne vždycky to vyšlo, ale většinou jo. 
A když bylo té energie více, tak klidně i krátké proběhnutí. (většinou tak 5-7km)

Zkrátka každý, byť krátký pohyb se počítal, protože neskutečně přispíval mé dobré náladě. (a platí to stále) 


O druhém květnovém svátku jsme taky s přítelem a mými rodiči vyrazili na jeden den do Krkonoš a prošli si známou, ale stále oblíbenou túru - Harrachov - Mumlava - Krakonošova snídaně - Labská bouda - Pramen Labe - Dvoračky - Harrachov. 
Bylo to asi 23km a mooooc se to vyvedlo. Jen ten borůvkový knedlík z Labské boudy mohl být větší.  


Jediné, co jsem fakt začala zanedbávat, je jóga a cvičení obecně. Ale vím, že její čas zase brzy přijde. 

Když se tedy za prvním trimestrem ohlédnu, říkám si, že po té aktivní stránce byl fakt fajn. 
Vše rostlo tak, jak mělo a nebylo mi tak zle, abych se nemohla hýbat - vím, že ne každý takové štěstí má a že je spooousta těhotných sportovnkyň, které by i v těhotenství aktivní být chtěly, ale z rozličných zdravotních důvodů nemůžou.  
Jsem vděčná za to, že jsem mohla (a doposud můžu) sportovat - samozřejmě s 10x nižší intenzitou, než předtím, ale věřte, že to je fakt nepodstatné. 

Myslím, že kromě omletého (byť pravdivého) "poslouchat svoje tělo" je třeba, uvědomit si ještě jednu věc - v těhotenství ten sport děláte opravdu JEN pro radost a pro svou psychickou pohodu. 
- Neděláte to proto, abyste měly vyrýsované tělo. Tenhle důvod asi přijde po porodu, ale teďka je to fakt vedlejší, protože budete kynout tak jako tak. :D 
- Neděláte to proto, abyste se zrychlily a zlepšily, nebo ba co hůř, něco si dokazovaly. Já teďka běhám po rovině tempem okolo 6:30 min/km. "Netěhotná" jsem běhala okolo 5:15 min/km. Ano, dost jsem zpomalila a pravděpodobně budu v průběhnu následujících měsíců zpomalovat dál. 
A štve mě to? 
Opravdu ne! 
Jsem ráda, že můžu "něco" dělat, že mě nic nebolí a hlavně, že se vše vyvíjí tak, jak má. A moc si přeju, aby to tak bylo i v měsících následujících.:-)

Tělo je neskutečně chytré a já pevně věřím tomu, že spokojená maminka = spokojené miminko.  
A mně k plné spokojenosti výrazně pomáhá právě aktivní pohyb. 

Co Vy a sport v těhotenství? Ano nebo ne? Co Vám dělalo dobře a co ne? 

4 komentáře:

  1. Verčo,
    ještě jednou moc gratuluji a po dlouhé době Tě ráda zase "vidím". Už jsem si říkala, co je s Tebou. Myslela jsem si, že Ti většinu času zabírá diplomka a nová práce a ejhle, ono je toho podstatně více. No, nikdy jsi nebyla troškař, i ty kopce a trasy sis vždy vybírala náročné :-)
    Přeju Ti pohodový druhý trimestr, pravda, mi článek o sportování v těhotenství rady nepřinese, ale ráda si zase počtu, jak se máš. A držím palce, ať vše probíhá, jak má.

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé, to je novinka! Budeš supr mladá mamka a to se počítá. Přeji hodně sil, dobré nálady a těším se na další report nejen z Tvého života! Janča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, díky moc! V prvních týdnech, kdy jsem se to dozvěděla, jsem měla lehčí mindrák z toho, že budu na dnešní dobu až moc mladá máma, ale teďka už jsem si to v hlavně srovnala a vím, že to bude naopak samá výhoda.:)
      Jen teda nesmím (ťuk ťuk na dřevo) moc předčasně porodit, abych stihla obhájit tu diplomku.:D

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!