pátek 6. dubna 2018

Březen

Ahoj všem!
Začátkem týdne jsem KONEČNĚ vyrazila na procházku jenom v tričku. Svítilo sluníčko, v lese to krásně vonělo a...jaro bylo zkrátka ve vzduchu. Mám z toho velkou radost, tohle roční období totiž patří k mým nejoblíbenějším.
Ale ještě předtím, než bude blog zaplaven jarními články, ráda bych opět, jak už je mým zvykem, ráda zrekapitulovala měsíc předchozí - březen.

Byl dost mrazivý, ale krásný.

Měla jsem spoustu volného času - v únoru mi totiž skončilo poslední zkouškové v mém životě a do nové práce jsem nastoupila až nyní, na začátku dubna. Původně jsem si myslela, že bude březen ve znamení psaní diplomky, ale to by nemohlo být hledání tématu (a především vedoucího) 100x těžší než celé mé předchozí studium.
Ale o tom jindy...

Dnes vám povím, jaké příjemné chvilky jsem v tomto měsíci zažila.

Na úplném začátku měsíce jsme s mým přítelem, Pájou a dvěma chlupáči vyrazili na Brtnické ledopády. Mrazy, které u nás v té době panovaly, vykouzlily u nás na severu opravdovou ledovou nádheru.




V době třeskutých mrazů jsme také s navštívili oblíbené jetřichovické skály, kde už jsme sice byli stokrát, ale pokaždé nás překvapí svou krásnou.
A nevynechali jsme ani nově zpřístupněný Falkenštejn.




Oba výlety měly jedno společné: vyráželi jsme na ně relativně dost brzy ráno, takže jsme si vychutnali ranní přírodu absolutně bez lidí.

Další z březnových víkendových dnů jsem vytáhla pro změnu mamku na Labské vyhlídky. Parkovaly jsme v Děčíně nad nemocnicí a navštívily Kvádrberg, Labskou stráž a další krásná kochací místa. Bohužel jsme neměly moc času, ale příště bychom rádi tyto končiny prozkoumaly ještě více a došly až na Belveder.
I tak to ale stálo za to.




Samozřejmě nechybělo běhání a jóga. Díky tomu, že jsem měla dost času, jsem si obojí užívala alespoň 5x týdně.
V józe pořád nedám dopustit na Lesley Fightmaster, kterou jsem ostatně už vychvalovala v minulém jógovém článku.
A běhání, to je u mě pořád tak nějak stejné - někdy s Brendinkou, někdy sama, vždycky ale pro radost.


V půlce března jsem oslavila své čtvrtstoletní narozky. Dostala jsem spoustu krásných dárků - vysněné hodinky Garmin Fenix 5s, poukaz na geografickou únikovou hru do Liberce (chystáme se v dubnu - určitě pak bude report) a taky nějaké ty penízky, které jsem investovala do Nejbarevnější kuchařky, pořádné jógové podložky a výletu, který jsme s přítelem na konci měsíce podnikli. (Ale o tom vám taky napíšu až příště) 



...A když už jsem měla ty narozeniny, nemohl chybět ani domácí dort. (Dorty z naší cukrárny jsou sice výborné, ale mám je jaksi "okoukané", takže jednou za rok mi mamka peče domácí...)
Tentokrát padla volba na cheesecake.


Nezaháleli jsme, ani co se kultury týče. S mamkou jsme vyrazily do kina na film Tátova volha - bylo to dobrý, ale trošku mě štve, že poslední dobou začíná drtivá většina filmů pohřbem. No nepřipadá vám to taky?

A s přítelem jsme byli na přednášce Ládi Zibury, Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.
To bylo super!
Vloni jsme byli na jeho přednášce o Číně a Nepálu a přítel pak Ziburu celý zbytek večera kritizoval - nelíbilo se mu, že se snaží být "za každou cenu" vtipný. Myslela jsem si, že se mnou letos nebude chtít znovu jít... no, nechal se přemluvit a nakonec se to i jemu moc líbilo - na více či méně vtipné vtípky byl asi už lépe připravený.:D

V březnu jsem taky přečetla dvě zajímavé knížky - tou první byl thriller Sestup. Popisek "rodiče vezmou dceru-běžkyni na hory, aby mohla trénovat na čerstvém vzduchu. Ona však jednoho dne vyběhne a už se nevrátí..." mě dost nalákal.
Ale bohužel musím říct, že jsem od toho čekala víc. Místy byla knížka dost zdlouhavá, některé pasáže mi přišly TOTÁLNĚ zbytečné.
Celkový názor mi ale trochu vylepšil konec... no, zkrátka pokud máte rádi thrillery, zkuste jí a uvidíte.

Druhá knížka se jmenuje Heřmánkové údolí a je od české spisovatelky Hany Marie Körnerové. Vypráví o mladé Anně - volyňské Češce, jež během války přijde téměř o všechny příbuzné a po válce je vyslána z Ruska zpátky do Československa. Myslí si, že zde bude bydlet u tety a strýce, jediných přeživších příbuzných. Ti s ní ale mají jiné plány - ihned pár dní po příjezdu jí "najdou ženicha".
Víc prozrazovat nebudu - zkrátka jen povím, že se jedná o jeden HODNĚ silný životní příběh a garantuju vám, že se nebudete ani minutku nudit.:-)


Povedený a turistikou nabitý březen jsme s přítelem ukončili dvoudenním výletem do Východních Čech, přesněji do Adršpachu a Orlických hor. Ale o tom vám povím příště. 

Ač se budu trochu "opičit" po Pihaté Markét, ráda bych zakončila dnešní článek citátem od Marka Twaina, který docela dost sedí k mému životu poslední dobou.:D Třeba se s ním také ztotožníte..
Mějte se krásně a užijte si víkend, má být teplý a slunečný! A pokud zrovna neběžíte pražský 1/2 maraton či nemáte žádné jiné plány, vyražte třeba na túrku do jetřichovických skal a stavte se u mě  infocentru.:-) 

Ahoooj, V.

2 komentáře:

  1. Verčo, děkuji za zajímavý článek a zdravím z opačné půlky zeměkoule. Tvůj blog čtu z Japonska a opět moc ráda.
    Falkenstein mě pobavi, ten je "u nás" v Mikulově taky. Je sice na rakouské straně, ale je to moc příjemné výletní místo.
    Přeju Ti, ať Ti diplomka klapne Ty dostuduješ a konečně napíšeš o těch zahraničních studiích report. Ano, jsem zvědavá, dělám mimo jiné jako práci č. 3 konzultanta diplmových prací a o ta studia, krerá neznám, se zajímám.
    Brendě to na těch vodopádech moc sluší, krásně (vodo)padající srstí ladí.
    A jsem taky zvědavá na Tvou novou práci. Ajak se vám bydlí?
    Měj se krásně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ráďo, já děkuji za (jako vždy) moc milý komentář a posílám mnoho pozdravů do Japonska.:-)
      Report o škole brzy sepíšu - minulý týden jsem se dozvěděla, že mám úspěšně splněné všechny zkoušky, tak až bude i to téma diplomky, bude report.:-)
      Bydlení je super, sice mi docela dlouho trvalo, než jsem si zvykla, ale teď už bych neměnila.:D
      Měj se hezky a užívej cestování!

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!