středa 11. dubna 2018

Tip na výlet: Adršpašsko a Orlické hory

Ahoj všem!
O velikonočním prodlouženém víkendu jsem nastoupila do své nové sezónní práce, infocentra v Jetřichovicích. Ještě předtím jsme se však s přítelem rozhodli, vyrazit na malý, dvoudenní výlet, jehož cílem bylo, poznat zase o trochu víc naší vlast.

Volba padla na Východní Čechy.

Tuhle oblast mám ráda. Zaprvé jsem zde studovala, takže se sem vždycky nostalgicky ráda vracím. Zadruhé jsou zde Krkonoše a Podkrkonoší, kde jsem sice už byla 156x, ale v létě tam klidně pojedu po stopadesátésedmé, protože obě tahle místa prostě miluju a nikdy mě neomrzí. 

Tentokrát jsme se ale vydali ještě o kus východněji, a sice do Teplicko-adršpašských skal a do Orlických hor. Vzhledem k tomu, že jsme si výlet vymysleli na poslední chvíli a velikonoční víkend byl evidentně dost žádaný, měli jsme celkem omezený výběr, co se ubytování týče. 
Nakonec jsme ale našli a zabookovali Hotel U Beránka v Náchodě. V sezoně nepatří k nejlevnějším, ale my jsme chytli velikonoční akci, tak se to dalo. 

Od Náchoda jsem nic zvláštního nečekala - brali jsme ho spíše jako "strategické místo", ze kterého se bude dobře vyjíždět na výlety. Navíc jsme jím s přítelem asi před pěti lety projížděli na kole a tenkrát byl celý rozkopaný a vůbec mi to nepřišlo jako hezké město. 
O to víc jsem byla tentokrát překvapená! 
Náš hotel, stojící přímo na náměstí, byl v krásné secesní budově. A vůbec všechny budovy okolo náměstí byly moc pěkné. Nad náměstím se tyčil velký zámek (ten jsme si prohlédli jen zvenku a dobrých patnáct minut se snažili přilákat medvědy, aby se nám přišli ukázat, ale ti byli asi ještě v zimním spánku, takže nás pozdravit nepřišli) a v malém, leč pěkném centru bylo celkem velké množství kaváren a hospůdek. 

Navštívili jsme pizzerii Galleria na náměstí a kavárnu Wafle Café. Ačkoliv jsem docela náročná, z obou podniků jsem si odnášela obrovský gurmánský zážitek! 
Domácí těstoviny s uzeným pstruhem, křupavoučká pizza, maková panna cota, výborná káva, cheesecake s bílou čokoládou...  ježiš, jedno bylo lepší než druhé! A přičtu-li k tomu ještě opulentní hotelové snídaně, byla jsem úplně v gurmánském nebi. 
Bylo jediné štěstí, že jsme byli v Náchodě jen dva dny, jinak bychom se asi vrátili domů pěkně vypasení. :D



Jeej, teď to vypadá, že jsme se jeli přes půlku republiky jenom najíst! To vůbec ne! (A vlastně ani nevím, proč jsem tím jídlem začala. No, asi proto, že bylo fakt výjimečné.)
Naším hlavním cílem byla krásná příroda a turistika.

První den jsme z Náchoda popojeli do Teplic nad Metují. Naplánovali jsme si krásný okruh, při kterém jsme prolezli Teplické i Adršpašské skály. Měřil sice "jen" 15km, ale musím říct, že byl docela náročný - cesta byla místy hodně zledovatělá, lezli jsme přes spoustu žebříků a schodů. (taky plných ledu:D) Byli jsme fakt rádi, že máme pořádné boty a docela jsme nechápali polské turistky, které si sem vyšly v kozačkách na podpatku.:D. 
Stálo to ale za to - no podívejte. 




Musím ale říct, že i když si jsou jednotlivá skalní města dost podobná a aby ne, když jsou propojená, víc se nám líbilo v Teplických skalách než v Adršpašských. 
Bylo to ale asi proto, že v Teplických jsme nepotkali ani živáčka, kdežto v Adršpašských už bylo docela narváno. A celkově bylo místo víc "turistifikované" - umělé chodníčky atd. 

Každopádně z Teplicko-Adršpašských skal jsme byli nadšení! Na krásné skály jsme docela dost zvyklí, ale ty, které jsou u nás v Českosaském Švýcarsku a Labských pískovcích jsou úplně, ale úplně jiné! 


Na další den jsme měli naplánované Orlické hory. 
Já i přítel jsme zde byli jako malí = nic jsme si nepamatovali. Takže jako bychom tu byli poprvé. 
A první návštěva, ta se nemohla obejít bez zdolání nejvyššího vrcholu! 


Na Velkou Deštnou jsme vyšplhali z Deštného po modré a zelené turistické. Odtud jsme pokračovali na Šerlich, další orlickohorskou tisícovku. A zase po modré turistické jsme se vrátili zpátky do Deštného. 
Byla to krásná, asi čtyřhodinová túrka. 
Neuvědomili jsme si však skutečnost, že bude v Orlických horách ještě pořád sníh, přesněji řečeno absolutně vymazlené běžkařské trasy. Velkou část cesty jsme šli tedy po cestě, kde jezdili běžkaři. Museli jsme jít tedy hodně po kraji cesty, abychom neničili stopy. Trošku nás zamrzelo, že jsme nechali běžky doma, ale opravdu jsme netušili, že zde bude ještě sníh.:D I pěšky jsme si to ale užili na 1000%. 



Z Orlických hor jsme se vydali, se zastávkou v Hradci na oběd, domů. Byly to super dva dny. 
Láska + dobré jídlo + aktivní pohyb v krásné přírodě, to je kombinace, na kterou nikdo a nic nemá. :-)
Z českých míst bychom rádi navštívili Šumavu, Beskydy, Jeseníky nebo Pálavu. Tak uvidíme, co v dohledné době vyjde. 

Která česká místa jsou Vaše oblíbená? 
Ahoooj, V. 

pátek 6. dubna 2018

Březen

Ahoj všem!
Začátkem týdne jsem KONEČNĚ vyrazila na procházku jenom v tričku. Svítilo sluníčko, v lese to krásně vonělo a...jaro bylo zkrátka ve vzduchu. Mám z toho velkou radost, tohle roční období totiž patří k mým nejoblíbenějším.
Ale ještě předtím, než bude blog zaplaven jarními články, ráda bych opět, jak už je mým zvykem, ráda zrekapitulovala měsíc předchozí - březen.

Byl dost mrazivý, ale krásný.

Měla jsem spoustu volného času - v únoru mi totiž skončilo poslední zkouškové v mém životě a do nové práce jsem nastoupila až nyní, na začátku dubna. Původně jsem si myslela, že bude březen ve znamení psaní diplomky, ale to by nemohlo být hledání tématu (a především vedoucího) 100x těžší než celé mé předchozí studium.
Ale o tom jindy...

Dnes vám povím, jaké příjemné chvilky jsem v tomto měsíci zažila.

Na úplném začátku měsíce jsme s mým přítelem, Pájou a dvěma chlupáči vyrazili na Brtnické ledopády. Mrazy, které u nás v té době panovaly, vykouzlily u nás na severu opravdovou ledovou nádheru.




V době třeskutých mrazů jsme také s navštívili oblíbené jetřichovické skály, kde už jsme sice byli stokrát, ale pokaždé nás překvapí svou krásnou.
A nevynechali jsme ani nově zpřístupněný Falkenštejn.




Oba výlety měly jedno společné: vyráželi jsme na ně relativně dost brzy ráno, takže jsme si vychutnali ranní přírodu absolutně bez lidí.

Další z březnových víkendových dnů jsem vytáhla pro změnu mamku na Labské vyhlídky. Parkovaly jsme v Děčíně nad nemocnicí a navštívily Kvádrberg, Labskou stráž a další krásná kochací místa. Bohužel jsme neměly moc času, ale příště bychom rádi tyto končiny prozkoumaly ještě více a došly až na Belveder.
I tak to ale stálo za to.




Samozřejmě nechybělo běhání a jóga. Díky tomu, že jsem měla dost času, jsem si obojí užívala alespoň 5x týdně.
V józe pořád nedám dopustit na Lesley Fightmaster, kterou jsem ostatně už vychvalovala v minulém jógovém článku.
A běhání, to je u mě pořád tak nějak stejné - někdy s Brendinkou, někdy sama, vždycky ale pro radost.


V půlce března jsem oslavila své čtvrtstoletní narozky. Dostala jsem spoustu krásných dárků - vysněné hodinky Garmin Fenix 5s, poukaz na geografickou únikovou hru do Liberce (chystáme se v dubnu - určitě pak bude report) a taky nějaké ty penízky, které jsem investovala do Nejbarevnější kuchařky, pořádné jógové podložky a výletu, který jsme s přítelem na konci měsíce podnikli. (Ale o tom vám taky napíšu až příště) 



...A když už jsem měla ty narozeniny, nemohl chybět ani domácí dort. (Dorty z naší cukrárny jsou sice výborné, ale mám je jaksi "okoukané", takže jednou za rok mi mamka peče domácí...)
Tentokrát padla volba na cheesecake.


Nezaháleli jsme, ani co se kultury týče. S mamkou jsme vyrazily do kina na film Tátova volha - bylo to dobrý, ale trošku mě štve, že poslední dobou začíná drtivá většina filmů pohřbem. No nepřipadá vám to taky?

A s přítelem jsme byli na přednášce Ládi Zibury, Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.
To bylo super!
Vloni jsme byli na jeho přednášce o Číně a Nepálu a přítel pak Ziburu celý zbytek večera kritizoval - nelíbilo se mu, že se snaží být "za každou cenu" vtipný. Myslela jsem si, že se mnou letos nebude chtít znovu jít... no, nechal se přemluvit a nakonec se to i jemu moc líbilo - na více či méně vtipné vtípky byl asi už lépe připravený.:D

V březnu jsem taky přečetla dvě zajímavé knížky - tou první byl thriller Sestup. Popisek "rodiče vezmou dceru-běžkyni na hory, aby mohla trénovat na čerstvém vzduchu. Ona však jednoho dne vyběhne a už se nevrátí..." mě dost nalákal.
Ale bohužel musím říct, že jsem od toho čekala víc. Místy byla knížka dost zdlouhavá, některé pasáže mi přišly TOTÁLNĚ zbytečné.
Celkový názor mi ale trochu vylepšil konec... no, zkrátka pokud máte rádi thrillery, zkuste jí a uvidíte.

Druhá knížka se jmenuje Heřmánkové údolí a je od české spisovatelky Hany Marie Körnerové. Vypráví o mladé Anně - volyňské Češce, jež během války přijde téměř o všechny příbuzné a po válce je vyslána z Ruska zpátky do Československa. Myslí si, že zde bude bydlet u tety a strýce, jediných přeživších příbuzných. Ti s ní ale mají jiné plány - ihned pár dní po příjezdu jí "najdou ženicha".
Víc prozrazovat nebudu - zkrátka jen povím, že se jedná o jeden HODNĚ silný životní příběh a garantuju vám, že se nebudete ani minutku nudit.:-)


Povedený a turistikou nabitý březen jsme s přítelem ukončili dvoudenním výletem do Východních Čech, přesněji do Adršpachu a Orlických hor. Ale o tom vám povím příště. 

Ač se budu trochu "opičit" po Pihaté Markét, ráda bych zakončila dnešní článek citátem od Marka Twaina, který docela dost sedí k mému životu poslední dobou.:D Třeba se s ním také ztotožníte..
Mějte se krásně a užijte si víkend, má být teplý a slunečný! A pokud zrovna neběžíte pražský 1/2 maraton či nemáte žádné jiné plány, vyražte třeba na túrku do jetřichovických skal a stavte se u mě  infocentru.:-) 

Ahoooj, V.