sobota 10. března 2018

Moje jógová cesta I. - začátky

S tímhle článkem jsem docela dlouho otálela. Chtěla jsem ho napsat až v momentě, kdy si budu stoprocentně jistá.
Ptáte se - stoprocentně jistá s čím?
Tak já vám to řeknu: s tím, že se stala jóga nedílnou součástí mého života.

Ale předtím, než vám o současném vztahu mezi mnou a jógou prozradím víc, zaměřila bych se na své jógové začátky.


Úplně první lekci svého života jsem absolvovala ve svých dvanácti letech v DDM Děčín. Mamka tehdy pravila "Radši než hopsat na nějakým aerobiku, zkusíme chodit na jógu, to by ti mohlo pomoct na ty tvoje křivý záda". 
No, myslela to se mnou dobře, ale pro mě byly tenkrát všechny absolvované lekce hotovým utrpením. Tím spíš, že se jednalo o hodně jemný a pomalý styl jógy, jsem se opravdu nudila a neviděla na lekcích nic přínosného.
Nemyslím ale, že by byla tehdejší lektorka špatná nebo tak něco - zkrátka jen, mně bylo dvanáct, byla jsem ještě malá a jógu jsem nechápala a nedokázala ocenit.

Další šanci jsem józe dala v měsících před maturitou: začaly jsme se spolužačkou jezdit do děčínské Maroldovky na Power jógu. V té době jsem už aktivně běhala, takže jsem si začala uvědomovat, jak blahodárný vliv na moje tělo jóga má.
Ale - odmaturovaly jsme a s jógou byl šmitec.

Můj třetí začátek proběhl na Taiwanu. Pokud čtete můj blog déle, asi víte, že jsem na tomto krásném ostrůvku strávila v roce 2014 studijně-poznávací semestr. Škola zde byla poměrně jednoduchá - dostávali jsme kredity např. za to, že jsme docházeli na nějaký sport.
Jak už možná tušíte, vybrala jsem si jógu. V té době jsem hodně běhala - na Taiwanu jsem se připravovala na svůj první maraton. Lekce byly docela fajn - pamatuji si, že jsem z nich chodila krásně protažená. Ale byly v čínštině, takže jsem nerozuměla tomu, co učitelka říká.
Řekla bych tedy, že spíše než o jógu se jednalo o takové protahovací cvičení. Bohužel však po návratu domů upadlo v zapomnění.

Můj čtvrtý jógový začátek se konal ve Finsku, kde jsem byla o rok později na Erasmu. 
Finsko je úžasná země - všudypřítomné hluboké lesy a kávová kultura si mě získali. 
Ale co se týče samotného Erasmu, připadalo mi, že 99% mých spolužáků přijelo jen proto, aby prochlastali peníze od Evropské Unie. Hledat někoho naladěného na stejnou vlnu bylo trochu jako hledat jehlu v kupce sena, ale přeci jen se mi to poštěstilo: kromě kamarádky Jany jsem se seznámila s Rahulem, Indem, který ve Finsku studoval full degree chemii a mimo jiné taky vyučoval jógu.
Začala jsem navštěvovat všechny jeho lekce, byl to úplně balzám na duši. Byly hodně komorní, vždy cca v pěti lidech, což mi vyhovolalo - na tělocvičny plné cizích ženských jsem nikdy moc nebyla.


Ve Finsku jsem se také zúčastnila několika víkendových seminářů Ashtanga jógy. Semináře pořádala naše finská škola a mohl se na ně kdokoliv přihlásit. 
No, tak jsem se přihlásila. Když jsem přišla na první lekci, zjistilo se, že jsem jediná z cca osmi lidí, kdo neumí finsky. Automaticky jsem počítala s tím, že nebudu rozumět - však z Taiwanu jsem na to byla zvyklá. (Ind Rahul vedl lekce v angličtině)
Ale to se nestalo - lektorka říká: "bude někomu vadit, když povedeme celý kurs v angličtině? Je důležité, aby rozuměli všichni..." 
NIKOMU to nevadilo!
Ve Finsku totiž úplně, ale úplně všichni mluví plynně anglicky.
Bylo to fakt milé, jak se osm lidí jazykově přizpůsobilo jen kvůli mně.:)
Celý kurs (trval, myslím, dva víkendy) byl intenzivní a skvělý. Dost jsem pronikla do Ashtanga jógy. (Zjednodušeně řečeno - jedná se o dynamický, rychlejší styl jógy, kde jsou dané přesné pozice a jejich pořadí musí být striktně dodrženo. Přitom všem se také klade velký důraz na práci s dechem, tj. v jakém momentě se nadechnout a kdy vydechnout) 

Ashtanga jógu si i nadále občas ráda zacvičím, ale vzhledem k tomu, že mám ráda variabilitu (a Ashtanga má pořád stejný průběh), opravdu jen občas.  

To ale není z Finska všechno!

V zemi lesů a tisíce jezer jsem také začala koketovat a acro jógou.
To je styl jógy, nebo spíš mix jógy a akrobacie, který se cvičí ve dvojici. Většinou jeden z páru funguje jako "báze" a druhý je "flyer", ve vzduchu. V ideálním případě se to střídá, ale problém nastane v momentě, kdy je jeden slabý jak čajíček a není schopen toho druhého udržet.
Takže když jsem ve Finsku zkoušela acrojógu se svým kámošem Rahulem, létala jsem pořád ve vzduchu já.:D
Taktéž jsem se zúčastnila několika workshopů a kurzů a musím říct, že mi to docela šlo. Doma jsem pak přestala cvičit z důvodu nedostatku sparing partnera.


Inu, jak vidíte, ve Finsku jsem jógou docela žila. Díky pravidelnému cvičení se mi dost dobře běhalo.
A chtěla jsem, opravdu jsem chtěla, cvičit i po návratu domů.
Pořád jsem si myslela, že k tomu potřebuju nějaké organizované lekce. Našla jsem si tedy lekce v Děčíně, které se tenkrát jmenovaly sympaticky "Jóga nejen pro běžce" a byla odhodlaná, že tam budu chodit.

Byla jsem tam přesně jednou.

Tak zaprvé - anabáze nasednout do auta - dojet tam - cvičit někde v upocené tělocvičně se skupinou cizích ženských - dojet zpátky atd.... mě docela otravuje. Už jen to, být někde na určitou hodinu, mi vadí. (Teď mluvím o cvičení. To, že se musí být na určitou hodinu třeba ve škole nebo v práci je samozřejmě něco jiného.:D) 
A taky - když už by se člověk na té hodině hezky protáhl, zacvičil si a uvolnil, myslím, že se to tím procesem "sednout do auta/vlaku/mhd a dojet domů" docela zkazí.

Tím vás ale nechci od skupinových lekcí odrazovat!!!
To, že nevyhovují mně, neznamená, že nebudou vyhovovat vám.
Jsem introvert a pobyt někde s cizími lidmi mi bere energii. Většina populace to má ale přesně naopak.
A skupinové lekce jsou fajn v tom, že vás lektotka opraví (nebo měla by opravit), když děláte něco špatně. Což je pro úplné začátečníky hodně důležité. 

Zkusila jsem tedy, cvičit sama doma s pomocí Youtube videí. Jenže - jediný, koho jsem tenkrát znala, byla Yoga with Adriene. Troufám si říci, že se jedná o nejznámější Youtuberku-lektorku jógy. Je to krásná ženská, má nádherného pejska a 3 milony odběratelů má jistě právem.
Ale mě ta ženská nudí.
Opravdu neskutečně.
Zkoušela jsem podle ní nesčetněkrát cvičit, ale pokaždé jsem video nejpozději po deseti minutách vypnula, protože mě nebavilo.

A tak šla jóga po návratu z Finska po několika nevydařených pokusech zase do kopru...

Až letos v zimě nastal ten zlom.

A o tom, jak a kdy nastal ten zlom, vám ale povím až v dalším článku. 

Mějte se krásně a užívejte víkend s nádechem jara.
V. 

7 komentářů:

  1. Moc hezky napsané Veru, ale ten konec článku je pěkný podraz 😂 ale aspoň se můžu těšit na pokračování 😊 Pája M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pájo, já jsem ten článek napsala celý, ale byl tak strašně dlouhý, že jsem si říkala, že by to nikdo nedočetl.😂Tak jsem to rozdělila a pokračování přidám zítra.😊

      Vymazat
    2. Mně by dlouhý nevadil, ale je fakt, že ne každý by to dočetl a takhle jsme se mohli těšit na pokračování 😂 to jsem teď dočetla a obdivuju Tadeáše, že se k tobě občas přidává 😊 a dneska odpoledne se konečně dostanu k tomu brutal videu, co jsi mi posílala, tak ti pak řeknu, jak mi to šlo 😊

      Vymazat
  2. No tedy závěr byl zklamáním:-), takhle skočit u toho nejnapínavějšího! No zkusím vydržet do zítra a už teď se těším. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hahaa, to jsem teda vůbec nečekala, že by mohl být někdo napjatý.:-) Moc děkuju:-) A na pokračování už se pracuje!!

      Vymazat
  3. Já chci taky pokračování 😀! A s jógou to mam dost podobně. Teď jsem ale zjistila, jak bezvadně se dá fyzioterapie propojit s jógou a jak je tu u pacientů efektivní 🤗

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pájo, pokračování už je, tady je kdyžtak odkaz:
      http://www.zivotabeh.cz/2018/03/moje-jogova-cesta-ii-soucasnost.html#comment-form

      :-) Co se týče propojení s fyzio, věřím že to může být dost efektivní a i motivující pro pacienty. Doufám, že jsi v RehKatu spokojená. (Viděla jsem tam Tvou cedulku na dvěřích, ale Tebe osobně ještě nikdy)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!