pondělí 19. března 2018

Borecký půlmaraton 2018

Ahoj všem! 
Pokud čtete můj blog už delší dobu, asi víte, že ačkoliv běhání miluji, nejsem žádný velký závodník. Pár závodů ročně si sice zaběhnu, ale dělám to spíš proto, abych poznala nějaké nové místo, nové běžce, nasála závodní atmosféru. 
Samozřejmě, že dobře zaběhnutý čas, či snad nový osobák, mě hodně potěší, ale není to pro mě prioritní. Prioritní je vždycky ten zážitek a dobrý pocit.  

Vzhledem k tomu, že velmi často o víkendu pracuji, jsou pro mě volné víkendy, které můžu strávit s přítelem, rodinou nebo kamarádkami tak trochu vzácností, takže když už mám vyrazit na nějaký ten běžecký závod, pečlivě si ho vybírám.  

Borecký půlmaraton, který připadl na sobotu, 17.3, jsem si vybrala z několika důvodů: za prvé, organizovala ho rodinka Hunčovských, ti kteří v létě organizují Lužické sedmistovky a dělají to opravdu od srdce. 
Za druhé, konal se v krásné CHKO Kokořínsko, což je od nás pouhých 60km a tuto oblast mám téměř neprozkoumanou. 
Za třetí, vyhecovala jsem svého bráchu, ať běží taky. 
Mému bráchovi je 17, závodí na motorce v cross country a běh zařazuje cca 1-2x týdně v rámci kondiční přípravy na motorku. Nijak zvlášť tedy na půlmaraton netrénoval - vzhledem k tomu, jak je houževnatý, jsem ale nepochybovala o tom, že by ho neuběhl. 

Borecký půlmaraton má jednu zvláštnost: běží se z bodu A do bodu B. Zázemí a cíl závodu je v obci Velký Borek kousek od Mělníka; start je v asi 15km vzdáleném Mšeně. 

Na půlmaraton s námi jeli rodiče, jakožto fanoušci, fotografové a podpora. Byla jsem za to opravdu moc vděčná - navzdory téměř jarnímu datumu panovalo v den závodu pěkných -7 stupňů a v noci z pátka na sobota napadlo asi pět cenťáků sněhu. Byla jsem ráda, že nemusím řídit, po doběhnutí hned přiběhli naši s teplou bundou, takže jsme měli super zázemí. 


Když jsme přijeli kolem desáté dopolední do Velkého Borku, byla fakt neskutečná zima. Odprezentovali jsme se, chvilku postávali venku na fotbalovém hřišti, kde bylo zázemí závodu...a za tu chvilku jsme stihli docela slušně vymrznout. 
Chtělo se mi spíš zachumlat se pod peřinu nežli běžet. 

Tyhle myšlenky jsem ale hodně rychle zahnala, jen co jsme se přemístili do Mšena a zazněl startovní výstřel z pistole, který jsem si moc dobře pamatovala ze sedmistovek. 
Muži a ženy startovali v půlhodinovém rozmezí - já tedy v 11:30 a brácha v poledne. 


 Prvních pět kilometrů vedlo po silnici. Přesto jsem byla fakt ráda, že mám trailové boty - kombinace ledu a sněhu pekelně klouzala. Celou dobu jsem myslela na bráchu a modlila se, aby v silničkách někde neuklouzl a nezranil se. 
Vystartovala jsem tempem okolo 4:40 min/km. Na jednu stranu se mi parádně běželo, na druhou stranu jsem si v duchu říkala, že bych měla zvolnit, že si takovéhle tempo nemůžu v životě udržet. 

Po pěti kilometrech se silnice proměnila v příjemný trail podél potoka a skal. Vzhledem k větší členitosti terénu bylo těžší, udržet si tempo pod 5min/km, pořád jsem si ho pěkně držela. A do toho jsem se stíhala kochat. 
Dobrá polovina trati vedla podél skal. A skály to byly úplně jiné, než máme u nás na severu. Ale neméně hezké.:-) 
Prvních 10km jsem dala za 49 min. Věděla jsem, že pokud se nestane nic mimořádného, mohla bych si udělat pěkný osobáček. 

Druhá polovina závodu byla o něco pomalejší - ne ani tak kvůli tomu, že by mi došly síly (i když to malinko taky), jako spíš kvůli tomu, že byl zde členitější a kopcovitější terén. 
Na 17. kilometru čekali naši s Brendou. Fotili a hlásili, že jsem 19. žena. Jak už jsem říkala, o umístění mi nikdy tak úplně nejde, ale tohle mě moc potěšilo a motivovalo v posledních kilometrech nepolevit. 

Když jsem zdolala půlmaratonskou vzdálenost, tedy 21,1km, hodinky hlásily nový rekord - 1:52:27. Udělalo mi to velkou radost - oproti loňské pražské půlce zlepšení o 4 minuty. 
V cíli jsem ale ještě nebyla. 
Byla jsem někde uprostřed polí a před sebou viděla Mělník. Bylo mi to trochu divné - myslela jsem si, že má trať mít přesně 21km. 
Běžela jsem ale dál - po relativně táhlém a nudném poli následoval seběh do Velkého Borku, trocha kličkování vesnicí a už jsem byla v cíli na fotbalovém hřišti. 

 

Závod měl nakonec 22,6km - v cíli jsem se dozvěděla, že musela být trať kvůli náhlému sněhu trochu pozměněna a tím pádem byla prodloužena. Zaběhla jsem jí za 2:00:02 (kdybych TOHLE věděla, tak ty dvě vteřiny fakt stáhnu!), jako 19. žena a 7. v kategorii. 

Dostala jsem medaili, naši přes mě hnedka hodili teplou bundu. Přesto, že jsem se hned po doběhnutí převlékla do suchého a teplého a vypila dva hrnky horkého čaje se do mě dala zima. 
Zbývala cca půlhodinka do doběhu bráchy - i naši byli hodně vymrzlí, protože celou dobu postávali a fandili venku, takže jsme se šli ohřát do auta. 
Bylo šikovně zaparkované tak, abychom viděli, až bude přibíhat brácha. Když se tak stalo, hnedka jsem vyběhla a šla mu naproti do cíle. 


Péťa doběhl v čase 2:10. 
Byl docela vyřízený - přeci jen, absence pořádného tréninku a silniční boty byly znát. Ale přežil ve zdraví.:-) A co víc - sotva převzal medaili a trochu se vzpamatoval, zjistili jsme, že mu jeho čas stačil na 3. místo v kategorii. 
Bráchy první běžecký závod a hned bedna - to upřímně řečeno nikdo z nás nečekal. 
Ale měli jsme ohromnou radost a přestože jsme byli fakt vymrzlí a hladoví, nemohli jsme tím pádem nepočkat na vyhlašování. 


Po vyhlašování jsme vyrazili k domovu se zastávkou v Mělníku na pozdní oběd. 
Navzdory tomu, že byla zima jak v ruském filmu, jsme měli všichni moc pěkný zážitek - já a brácha z běhu, naši z fandění. 

Díky Hunčovic rodince za uspořádání fajn závodu a mojí rodině za to nejlepší zázemí a podporu. <3 
V.

Co Vy a běžecké závody? Chystáte se v blízké době na nějaký pěkný?

4 komentáře:

  1. Moc obdivuji a držím pěsti,na běžecký závod se zatím nechystám ale kolo je již připraveno,moc díky ...super blog ,Dae

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuji a přeji, ať se co nejdřív umoudří počasí a Vy můžete šlápnout do pedálů.:-)

      Vymazat
  2. Verčo, moc hezky se to četlo doma v teple a na gauči (Kiliána u toho pěkně pochrupkávala). Zážitek jste měli všichni a brácha je fakt borec! Ty samozřejmě taky. A zase ta vaše rodinná pohoda, o té čtu moc ráda :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráďo, moc moc děkuju. Byl to super zážitek, jsem ráda, že i bráchovi se první půlmaraton vydařil.
      Pozdravujeme s Brendou Kili.:-)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!