Listopadové střípky

Ahoj všem!
Blog poslední dobou trošku zeje prázdnotou. Poslední příspěvek, nepočítám-li tento, pochází z 31.10 - kde jsou ty časy, kdy jsem psala až 7 článků za měsíc?!

Důvod mé nečinnosti však je, myslím, omluvitelný - v listopadu jsem se totiž stěhovala. Po šesti letech chození tedy bydlíme s přítelem ve svém. On už chtěl tento krok učinit delší dobu, já jsem se do tohoto rozhodnutí nejprve příliš nehrnula, ale pak přišla příležitost naprosto parádního bytu, kterou jsme prostě nemohli odmítnout.
A tak se celý listopad v podstatě nesl v duchu nakupování, zabydlování a zařizování.
K rodičům a Brendě to mám pouhých 15 minut pěšky, což mi jako věčnému mamánkovi naprosto vyhovuje.:D


Kromě stěhování mě v listopadu docela dost zaměstnávala škola. To jsou samé prezentace, studie, testy...naštěstí už se konec mých studií blíží rychlostí blesku, tak si říkám, že ty poslední dva měsíce školní docházky nějak vydržím.

Ačkoliv byl listopad docela zásadní co se týče životních změn a taky nabitý co se týče školy (práce tentokrát kupodivu moc nebylo),  stihla jsem poměrně dost příjemných věcí okolo.
Tak třeba...

...naběhat 200km
Jasně, není to bůh ví co. Přes léto jsem zvládala mnohem víc. JENOMŽE - teď není léto a navíc jsem si ještě v říjnu léčila běžecké zranění, takže jsem s touto cifrou neskutečně spokojená. Zatím vypadá velmi reálně, že bych mohla v roce 2017 pokořit 2500 kilometrů.

Mé běhy však mírně zkomplikoval fakt, že je nyní u nás na severu na mnoha místech po říjnové vichřici zákaz vstupu do lesů. Nemůžu moc třeba do svých milovaných Jetřichovic.
Když jsem viděla seznam obcí, do jejichž lesů se nesmí, byla jsem z toho nejdříve dost smutná a už už jsem viděla, že budu muset 3 měsíce běhat jen po silnicích; naštěstí jsem zjistila, že to není tak horké a že s trochou plánování si lesy a kopce odpouštět nemusím.

A navíc - díky zákazu jsem začala objevovat nové trasy. Předminulý týden, když byl v Německu státní svátek a já měla tím pádem volno, jsem vyrazila na 18km dlouhý běh přes Pravčickou bránu.
Celá trasa je zde a musím říct, že fakt stojí za to!



Na začátku školního roku jsem taky začala chodit 1x týdně s bráchou na Brutal kruháč. Měla jsem z toho rozpoluplné pocity - na jednu stranu mě cvičení bavilo, trenérka i celková atmosféra byla super. Na druhou stranu jsem cítila, jak moc to nedělá dobře mému čerstvě vyléčenému kolenu.

Kromě toho jsem začala chodit na cvičení k fyzioterapeutovi, kde se snažíme napravovat moje dysbalance a křivosti. Přišlo mi tedy trochu kontraproduktivní, ničit si koleno a záda na kruháči, když vrážím peníze do jeho napravování.:-)
Rozhodla jsem se tedy, že budu místo kruháče spíš víc chodit do posilovny, kde si můžu cvičit jak mi to vyhovuje a hlavně s důrazem na správnou techniku.

Během listopadových víkendu jsme taky s přítelem stihli dvě pěkné (leč trochu mlhavé) túrky do přírody. Ta první byla na německou Bastei, kterou jsme bohužel viděli totálně zahalenou v mlze.


No a ta druhá byla do zapomenutých koutů Českého Švýcarska, konkrétně na Suchou Kamenici, což je takové úžasné místo a naprosto bez lidí. Tentokrát jsme už s sebou mohli vzít i slečnu Brendu, protože první půlku listopadu prohárala.


...kultura a kavárenské povalování
V listopadu jsme byli s přítelem 2x v Praze v divadle. V obou případech se jednalo o představení Malý princ.
Ptáte se, proč jsme byli dvakrát na jednom a tom samém představení?
Inu, stalo se to díky drobnému nedorozumění. Přítel se chtěl již delší dobu podívat do holešovické Rock opery. Vyhlídl si hru Malý princ. Řekl to rodičům a ty mu (nám) koupili lístky k narozeninám, ovšem na Malého prince do Národního divadla. Za pár dní si však "chybku" uvědomili a přítel dostal další lístky, tentokrát ty správné, do Rock opery.:D Představení byla od sebe v rozmezí dvou týdnů, tak jsme si řekli, že si holt uděláme dva výlety a budeme mít srovnání. (a dokonale naštudovaného Malého prince) 
Mně se víc líbilo představení v Národním; Rockopera se mi nelíbila vůbec. A přítel to měl přesně naopak.:-)

...No a když už jsme v té Praze byli, nemohli jsme nenavštívit nějakou pěknou kavárničku. Příjemný gurmánský zážitek jsem měla např. v SmetanaQ - tiramisu v čokoládové jedlé mističce bylo prostě dokonalé.

Co mi v listopadu opravdu chybělo, bylo #vicecasunacteni.
Celý měsíc jsem se prokousávala (a stále ještě prokousávám) knihou Láska je jen slovo od klasika J.M.Simmela. Ne že by mě nebavila, spíš jen horko těžko nacházím chvíle, abych s knihou hnula. Ale myslím, že v prosinci to bude se mnou a se čtením lepší.:-)

...vaření a pečení
 S odchodem od maminky přibyly i nové "starosti" typu co nakoupit/co bude k večeři. Musím ale říct, že mě tyhle věci baví. Jsem absolutním pánem svých nákupů a vaření.
Ve většině případů sice vítězí rychlovky typu vajíčka na všechny způsoby či moje momentální úchylka křupavé pečivo s avokádem a zelenina, když ale máme víc času, milujeme třeba palačinky, na které jsem si do nové domácnosti pořídila dokonce speciální pánvičku.:D

No a absolutním "objevem" je tento extrajednoduché, leč efektivní kuřecí prso s rajčaty a mozzarellou, jež jsem objevila na Instagramu.
To si prostě vezmete celé kuřecí prso, a 4x ho naříznete. Pozor - nesmíte prso rozříznout celé, ale udělat jen takové "kapsičky". Prso osolíte a do každé té kapsičky pak vložíte plátek mozzarelly a plát rajčete. To vše pokapete oliváčem a bazalkou a dáte cca na půlhodinku péct.
My jsme si k tomu upekli ještě papriku a cuketu a bylo to dokonalé.


Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, je můj nový diář.
Několik let jsem používala Filofax s výměnnými papíry; ten mě ale už docela omrzel, navíc jsem se nechala trochu zlákat reklamou na sociálních sítích, takže jsem si pořídila Doller.
Nejsem žádný velký zastánce všech těch motivačních knížek a blbostí, kterých je teď všude plno. A Doller je motivační až na půdu. Ale musím říct, že mi to zatím vůbec nevadí, ba naopak. Líbí se mi celý koncept diáře a především to, že člověk nemusí čekat do Nového roku, aby s ním začal.  
Zkrátka jsem z něj zatím nadšená a navzdory mému kreslícímu antitalentu mě neskutečně baví jeho "zkrášlování". Ale uvidíme, jestli mě to za pár týdnů či měsíců neomrzí.


Jaký byl Váš listopad? 
Jak jste (ne)prožívali Váš odchod od rodičů? 
Co Vy a diáře/deníčky? 

Dejte vědět:-) 

Mějte se krásně a užívejte první adventní dny!
V.

Komentáře

  1. Úplně jsem si vzpomněla, jak jsem se stěhovala. Už jsem skoro 5 let pryč, ale bydlím od rodičů 200m. :D Jelikož s nima mám nejlepší vztahy, je to k nezaplacení. A Veru, gratuluju k novému bydlení, ať se vám spolu daří!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuju:-* My právě máme taky nejlepší vztahy, takže jsem si na to odloučení musela zvykat...Pak mi ale došlo, že přece nemůžu být u maminky do třiceti a navíc že se stejně několikrát v týdnu uvidíme.:D

      Vymazat
  2. Verčo, gratuluji ke stěhování - k životnímu kroku. Jsem ráda, že jste z nového bydlení nadšení a že jsi kousek od své rodiny. Z Tvých článků je zřejmé, jak moc Ti na Tvých blízkých záleží. A hned z první fotky je jasné, že Tě Brnedička nechce pustit :-)
    Bastei je asi jediné, co vlastně z Tvého regionu znám (ostuda).
    Držím Ti palce, ať školu zdárně dokončíš. V letním semestru už chodit nebudeš?
    Přeji krásný a pohodový advent.
    Ráďa a Kiliána

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Ráďo, děkuji za milý komentář a stejně tak gratuluji ke stěhování i Tobě.;-) Kili roste jako z vody, stává se z ní krásná psí slečna!!
      Co se týče školy - my končíme s docházkou už teďka v únoru, pak už zbývá "jen" napsat diplomku. Chtěla bych si tedy už po Novém roce najít práci, tak uvidíme, co se vyvrbí.:-)

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular