Adventní BERLÍN

Berlín. 
Tohle město prošpikované pěknými kavárnami a pošmournou historií bylo na mém to-visit seznamu už pěkně dlouho. Vlastně od té doby, co jsem asi jako patnáctiletá poprvé četla knížku My děti ze stanice ZOO. Chtěla jsem vidět, jak vypadají všechny ty ulice a zákoutí, kde se příběh odehrává.

Přestože je německá metropole od nás vzdálená pouhé tři hodiny cesty, nějak mi její návštěva nevycházela. Ačkoliv můj přítel cestování miluje a za tu dobu, co jsme spolu, jsme navštívili např. Paříž, Barcelonu nebo Budapešť, na Berlín se nevímproč moc netvářil.
A tak jsem vytáhla mamku, což se nakonec ukázalo jako ještě lepší volba. Protože co si budem povídat, vánoční trhy a nákupy, to prostě pro chlapy moc není.:D

Naší mum&daughter-dámskou jízdu jsme si naplánovaly na první prosincový víkend. Resp. na pátek a sobotu. Jízdenky jsme si koupily asi 6 týdnů do předu - využily jsme  tzv."včasné jízdenky" od Českých drah, takže jsme cestovaly skoro za hubičku. Ve stejnou dobu jsme zabookovaly i hotel - vybraly jsme Hotel Maison am Adenauerplatz. Hotel sice nebyl zrovna v centru, ale byl dobře dostupný metrem a - na Berlín - za rozumnou cenu. A měl výborné hodnocení snídaní, na což já otesánek vždycky nejvíc koukám!

Vyrazily jsme tedy v pátek 1.12 v 8 ráno z Děčína.
"Écéčko" bylo poloprázdné a jelo výjimečně na čas, takže jsme přesně o tři hodiny později vylezly z velké nádražní budovy Berlin Hauptbahnhof. Naše kroky vedly rovnou do centra. První den jsme totiž měly v plánu, projít všechny "klasické" památky, jako je Říšský sněm, Památník holocaustu, Braniborská brána a spol.
Hned poté, co jsme vystoupily z nádražní budovy, jsme si všimly šipek, jež nás k samotným památkám směřovaly. Byly skoro na každé křižovatce. To bylo super - za celé dva dny jsme tak skoro vůbec nemusely vytahovat mapu.




U Braniborské brány nás začala přepadat chuť na něco dobrého. Zvenku se nám velice zamlouvala kavárnička vedle hotelu Kempinski, jejíž cedule lákala na domácí chai latte.
Zavítaly jsme dovnitř a... řeknu vám, měla jsem asi nejlepší chai latte a cheesecake svého života!


Posilněné pěknou dávkou cukru jsme pokračovaly dál, ulicí Unter den Lindem směrem k Alexanderplatz. Byla to příjemná procházka - nakukovaly jsme do obchůdků, prošly si první vánoční trhy u Humboldtovy univerzity a daly si první svařák.
Došly jsme až ke známé ikoně bývalého východního Berlína - Fernsehturm, neboli televizní věži. Rozhodly jsme se, že si vystojíme frontu a podíváme se na město z ptačí perspektivy.
Stálo to za to!



Když jsme sjely z věže dolů, prošly jsme si ještě pár obchodů a trhy v okolí Alexanderplatzu, daly si zde kávu a něco dobrého a potom jsme jely metrem na hotel. Cesta trvala dobrou třičtvrtěhodinku; berlínské metro je opravdu rozsáhlé a spletité.

Hotel jsme našly bez problémů. Ubytovaly jsme se, chvilku si odpočinuly, a poté jsme se vydaly znova do víru velkoměsta, tentokrát na slavný Kurfürstendamm.
Na Kudammu, jak této ulici Němci zkráceně říkají, se odehrává značná část zmiňovaných Dětí ze stanice ZOO. Kurfürsendamm v sedmdesátých letech, to nebyl jen symbol západního Berlína, ale taky shromaždiště prostitutek, feťáků a dalších individuí. Nyní je to jeden z největších nákupních bulvárů v Evropě.
Celou ulici jsme si prošly - na začátku byly obchody typu Louis Vuitton či Versace, postupně začaly ale přibývat ty cenově přijatelnější.:D Do pár obchodů jsme nakoukly, brzo jsme ale shledaly, že nás to vlastně ani moc nebaví, takže jsme se radši začaly poohlížet po něčem k večeři.

Našly jsme čistou, krásnou a útulnou vietnamskou restaucaci. To se moc často nevidí - co si budeme povídat, i když je asijská kuchyně výborná, s čistotou a interiérem to občas bývá horší. Nejprve jsem musela udělat mamce malý exkurz, a sice že vietnamská kuchyně =/= ta "čína", která bývá k dostání ve fast foodech v obchoďácích.
Naštěstí ráda ochutnává nové věci, takže jsme o půlhodinku později měly objednanou polévku pho bo, čertsvé krevetové závitky a bun bo nam bo.
Ještě dneska, s týdenním odstupem, vzpomínám na to, jak čerstvé, chuťově vyvážené a dokonalé vše bylo! 


Cestou z večeře padl ještě nějaký ten svařák na vánočních trzích a pak už jsme se odebraly do hotelu, ať jsme svěží na další den...

...a probudily jsme se do krásného, slunečného dne. Naším cílem pro druhý den v Berlíně byla East side gallery, Checkpoint Charlie a muzeum Berlínské zdi. (Samozřejmě až po velké, několikachodové hotelové snídani!)
Na East side gallery jsme dorazily nadzemním vlakem. Jedná se nejdelší souvislou dochovalou část Berlínské zdi. Zeď zde měří asi kilometr a je pomalovaná obrázky a graffity znázorňující různé výjevy a alegorie z německé novodobé historie.
Trvalo nám to asi hodinu, než jsme East side gallery prošly, protože jsme se u každé fotky musely zastavit a minimálně se nad ní zamyslet. U některých byla pointa jasná, nad jinými jsme si musely trochu lámat hlavu. Ve většině případů jsme ale tu hloubku našly.






Od East side gallery jsme se přemístily metrem zase o kus dál, konkrétně na stanici Hellisches Tor a slavný Checkpoint Charlie - jeden z nejznámějších hraničních přechodů mezi východním a západním Berlínem.
Samotný přechod byl trochu moc turistický - rádoby vojáci, kteří se za tři eura fotili s turisty a obchůdky s kýčovitými suvenýry. ALE hned vedle bylo Muzeum Berlínské zdi, jehož návštěvu jsme měly v plánu od samého začátku.
Muzeum je hodně obsáhlé. Fakt hodně. Řekla bych, že člověk, který by si chtěl úplně všechno dopodrobna přečíst, by zde mohl klidně strávit celý den. My jsme si četly to, co nás zajímalo - třeba příběhy lidí, kteří se pokusili (ať už úspěšně či neúspěšně) přes Berlínskou zeď nelegálně dostat. Naopak třeba oddělení informující čistě o politice jsme vynechaly.
V každém případě muzeum hodně doporučuju. Dozvíte se velkou spoustu informací o nepříliš staré, ale velmi důležité kapitole světových dějin.


Cestou z muzea jsme se ještě zastavily na Postupimském náměstí na nějaký ten oběd a kávičku. Jelikož je zde.několik nákupních center a taky nejedny vánoční trhy, bylo tu poměrně hodně lidí, což se nám moc nelíbilo.
Stejně už ale nezbývalo moc času do odjezdu vlaku, takže jsme se pomalu odebraly na nádraží.

V momentě, kdy jsme tam přišly, jsme zjistily, že má náš vlak 35 minut zpoždění. Během čekání jsme nahlédly do pár obchůdků - a v jednom z nich jsem se neskutečně zamilovala do jedněch zimních bot.  Začala jsem si boty zkoušet a následně dumala nad tím, zda si je vzít nebo ne. Měla jsem totiž za celý den docela nateklé nohy, takže jsem se bála, že se druhý den probudím a boty mi budou velké. Navíc nebyly zrovna levné...
Dumala jsem a dumala, až jsem se nakonec rozhodla boty vzít. V momentě, kdy jsme obchod opustily, jsme zjistily, že se ohlášená doba zpoždění změnila a že vlak svých  35 minut stáhnul na 20. Tedy - vlak měl jet přesně za minutu. A my jsme byly od našeho nástupiště pěkně daleko. Následoval tedy sprint, za který by se nemusel stydět ani Usain Bolt. 
Naštěstí vše dobře dopadlo, k nástupišti jsme přiběhly a vlak tam ještě nebyl. 
(A druhý den mi splaskly nohy a i tak mi boty sedí jako ulité):D 

Ve vlaku na nás padla velká únava. Ty dva dny v Berlíně jsme si s mamkou užily, jak jen to šlo.
Jak je našim dobrým zvykem, byl to báječný mix památek, kultury, nákupů, káviček a dobrého jídla. Od všeho něco. 
Ale zkonstatovaly jsme, že dlouhodobě nejsou tak velká města nic pro nás a že se těšíme zpátky k nám do lesů.

Už teďka ale plánuju další cestu - mezi vánočními svátky se totiž chystáme do dalšího překrásného evropského města:
Do města, které leží nedaleko majestátných evropských hor. 
Do města, kde vám naservírují pravou vídeňskou kávu, ale není to Vídeň. 
Do města, kde žil jeden z nejslavnějších evropských hudebních skladatelů.
Už tušíte? :-)

Co Vy a poznávání světových metropolí? 
Ve kterém městě se Vám nejvíce líbilo a kde nejméně? 

Dejte vědět.:-) Krásnou druhou adventní neděli!
V.

Komentáře

  1. Verčo, děkuji za zajímavý článek. Úplně z něj vyzařuje to, jak moc jste si to s mamkou užily. Berlín mám ráda, kdysi jsem tam jezdila pracovně celkem pravidelně. I když od nás je to pěkná štreka. Bydlívali jsme přímo na Kudammu a já jsem ráda chodila do KaDeWe. V pátém patře tohoto obchoďáku bylo jen jídlo a že bylo z čeho vybírat!
    PS: Zrovna sedím v pravé vídeňské kavárně a piju pravou vídeňskou kávu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc za komentář, Ráďo.:-)
      V KaDeWe jsme nebyly, nějak jsme to už nestíhaly. Tak třeba příště. To oddělení s potravinami zní velice dobře.:D
      Se Salzburgem jsi se trefila. Nemáš nějaké tajné tipy, třeba kam na dobrou kávu a dortík? (Slyšela jsem o slavné cukrárně, kam chodil sám Mozart, tak uvidíme)

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular