Pět podzimních radostí

Ahoj všem!
Tenhle článek mám rozepsaný už asi deset dní. 
Pokaždé jsem začala, napsala pár řádků... a pak se přihodilo něco, kvůli čemu jsem musela psaní přerušit a ten den jsem se k němu už nedostala. A takhle to bylo několikrát za sebou. Ve výsledku jsem musela článek několikrát upravit, protože to, co jsem napsala před více než týdnem, už pozbylo aktuálnosti. 
Dokazuje to i fakt, na třetí fotce mám na sobě běžecké kraťasy a tričko - to už aktuální opravdu není. Ale fotku jsem se rozhodla nemazat, protože připomíná jednu moc hezkou a slunečnou neděli.   

Nicméně, nyní jsem svůj podzimní foto-mišmaš-článek konečně dokončila, tak se pojďte mrknout, co mi dělalo v září a říjnu radost.:-)  


1.Běhání
...a nemůžu začít jinak než mojí oblíbenou činností.
Běhání mi dělá radost už řadu let, 365 dní v roce.
Letos jsem se na podzimní dlouhé běhy opravdu těšila. Plány mi však malinko zkřížil syndrom běžeckého kolene, který mě potkal a o němž jsem už psala v minulých článcích. Na dva týdny mě vyhnal z kopců na rovinu a taky mě donutil, dočasně dost snížit tréninkovou zátěž.

Nyní už je to mnohem lepší, a tak začínám kopce opět zařazovat. O víkendu jsem se dokonce vydala do mých nejmilejších jetřichovických skal. Vybrala jsem si pro začátek relativně jednoduchou, osmikilometrovou trasu a bylo to fajn. 
A věřím, že příští měsíc už ty dlouhé běhy zase budou...




Přesto, že teď nemůžu honit kilometry ani z poloviny tak, jak bych si představovala, rozhodla jsem se, že si udělám radost a investuju do nové, pořádné běžecké větrovky. Byl docela oříšek vybrat takovou, která bude mít kapucu (no fakt! Proč se vyrábí 90% běžeckých bund bez kapuce?), ale nakonec jsem objevila tuto "inovejtku". Byla sice trochu nad můj budget, ale když obchod trailpoint.cz vyhlásil o předminulém víkendu 20% slevy na vše, tak už se to dalo. 
A musím říct, že je fakt skvělá! 


2.Procházky
Miluje je Brenda, miluju je i já.
I když jsem běžec tělem i duší, ráda se vyrážím jen tak projít. Nejčastěji chodíme s mamkou a povídáme si o všem možném i nemožném. V létě na procházky nebylo moc času, a tak to nyní na podzim nejen sobě, ale především Brendě bohatě vynahrazujeme.



Kromě toho, že chodíme téměř denně s Brendou do lesa za naším domem, jsme se včera s mamkou vydaly na jedno opravdu magické místo. Jmenuje se Josefova hlava a nachází se nad Podskalím nedaleko Hřenska. 
Jedná se o vyčnívající skálu, část Labských pískovců, ze který je úžasný výhled na Labe a okolí. 
Vydaly jsme se sem na doporučení mamčiné ségry - na skalku jsme si odskočily z rodinné oslavy, abychom si trochu více zasloužily kávičku a dortík. A samozřejmě abychom se pokochaly úžasných výhledem. 

Josefova hlava byla od tety vzdálená asi kilák. Během toho jsme ale nastoupaly přes 250 výškových metrů. Já, kopcomil obecný, jsem si libovala...mamka zpočátku trošku žbrblala, ale když na skálu vylezla, musela uznat, že to za tu trošku námahy fakt stálo!




3.Gurmánské zážitky
Letošní podzim si dost užívám i po gurmánské stránce.
Tak třeba dýně - těšila jsem se na ní celý rok a teď, když je její sezóna, jí mám na talíři v různých podobách minimálně 2x týdně. Ať už je to pyré, polévka, dýňová ovesná kaše nebo lívanečky. A nebo jen tak upečená na plechu s trochou olivového oleje a kari.
M-Ň-A-M!


...a když se k tomu ještě přidá kachní prso, nemůžu už být spokojenější.:)

Sice nedám dopustit na domácí kuchyni, občas je ale příjemné, vyrazit za dobrým jídlem někam ven. U nás v Českém Švýcarsku je jen velmi málo míst, kde se člověk opravdu dobře nají. A jedním z takových míst je moje oblíbená restaurace Na Stodolci, jež se nachází v Chřibské. To je od nás coby kamenem dohodil. Na jejich podzimní menu jsme si s mamkou vyšláply pěšky předminulou neděli a bylo to moc a moc fajn, dešti navzdory.:-)



Před pár týdny jsem taky obejevila ingredienci, již jsem doporud vůbec nepoužívala a teďka nechápu, jak jsem bez ní mohla žít. Je jí špaldová mouka.  Jednou o víkendu jsem chtěla dělat pro celou naší rodinu palačinky a klasická "nezdravá" mouka nám doma došla. Místo toho jsem v úplném rohu špajzky objevila doposud nerozdělanou špaldovku. Udělala jsem palačinky z ní a...bylo to TAK dobré! Ta lehce zemitá chuť je prostě skvělá.
Fakt nechápu, proč jsem jí neobjevila dřív. :D


4. Knížky
S odchodem léta se mi daří, zase o něco více číst. A poslední dobou mám štěstí, že narážím na samé fajn kousky - letos v září a říjnu se mi nestalo, že bych musela nějakou knížku odložit, protože mě neba. 
Na Srí Lance jsem přečetla Dívku v Ledu od Roberta Bryndzy a Tisíce planoucích sluncí od Khaleda Hosseiniho. Dívka v ledu se mi líbila, ale nezanechala ve mně žádný hluboký zážitek. Prostě fajn oddechová detektivka, na kterou člověk ale vcelku rychle zapomene. 

Druhá knížka, to byl ovšem jiný kalibr. Spisovatele Khaleda Hosseiniho znám už delší dobu a dokonce jsem od něj před pár lety přečetla všechny knížky, jež napsal. Právě Tisíce planoucích sluncí jsem tenkrát četla v angličtině. Byla jsem totiž na půl roku na Taiwanu a byla jsem závislá na knížkách, které stáhnu volně na internetu do čtečky. A tahle knížka nebyla v češtině. Přesto jsem si jí chtěla přečíst, takže jsem přijala výzvu, zdolat jí v angličtině. Jako... šlo to, ale neměla jsem z toho zdaleka takový zážitek, jako když čtu v mateřském jazyce. Takže když se teď na netu objevila v češtině, mileráda jsem si jí oprášila.
A věřte mi - pokud vás zajímají osudové příběhy a romány z období války (tato knížka se odehrává v Afhánistánu), Khaled Hosseini vás pohltí. 

Když jsem pak přijela domů, čekaly na mě další knížky, které nakoupila mamka: Osm od Radky Třeštíkové, Slepá mapa od Aleny Mornštajnové a jedna "klasika" - Láska je jen slovo od J.M. Simmela. Zatím jsem přečetla Třeštíkovou a Mornštajnovou a z obou jsem nadšená. 

Z Mornštajnové dokonce natolik, že jsem hned druhý den po přečtení běžela do knihkupectví a koupila si od ní další kousek - román Hana. Při té příležitosti mě zaujala kniha Hračkář od neznámého spisovatele Liama Piepera. Zaujalo mě na ní především to, že se jedná o zahraničního spisovatele a na obálce je obrázek Prahy. Knihou jsem začala listovat a zjistila jsem, že se zčásti odehrává v Osvětimi. To je sice smutné, leč moje oblíbené téma, takže jsem jí také přihodila do košíku. 
Knížku jsem dneska dočetla. Musím říct, že mě dvakrát za srdce nechytla, ale rovněž o ní nemůžu říct, že by byla špatná. Má hodně zajímavý konec a to já ráda.:-)

No a mým posledním knižním úlovkem letošního podzimu je (aspoň prozatím) Der Vorleser, neboli Předčítač. Možná jste viděli stejnojmenný film. Knížka je v němčině, mám jí půjčenou od naší němčinářky a upřímně, jsem na sebe docela zvědavá. V němčině sice studuju, ale s beletrií v tomto jazyce mám premiéru. Tak mi držte palce.:D 


5. Čajíčkování
Čtěte správně!
Já, zapřísáhlý kávomilec, jsem začala brát na milost čaj! Nápoj, který jsem měla vždycky spojený s nemocí a nachlazením jsem začala pít na Srí Lance a tento zvyk jsem si přivezla domů.
Zatímco na Srí Lance jsem pila především černý s mlékem, teďka na podzim ujíždím na bylinkových, které můžu pít před spaním, aniž by hrozilo, že budu mít celou noc oči jak baterky.

Ale nemyslete si...káva je pořád moje láska č.1 a bez pravidelné dávky kofeinu v krvi bych mohla existovat jen ztěží!


To myslím, pro dnešek stačí.
Jak tak koukám, článek je pěkně dlouhý a pokud jste dočetli až do konce, jste borci.:-)

Co dělá na podzim radost Vám?

Komentáře

  1. Panejo, obdivuju te, ze si chystas pustit do Predcitace v nemcine. Ja jsem zatim v nemcine cetla jenom nejake romantarny a Kafku (z extremu do extremu :D). Dej pak vedet, jak to slo :) Jinak ja si na podzimu asi nejvic uzivam ten klid. Vsechno se pripravuje na zimni odpocinek, brzy se stmiva a moje telo taky zpomaluje. Navic se zacinam tesit na Vanoce a to miluju uplne nejvic ❤ uzij si ten podzim co nejvuc 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Andrejko!:) Z Předčítače už mám přelouskaných 40 stránek a zatím je to úplně v pohodě...sem tam si nějaké slovíčko překládám, ale jinak vesměs všemu rozumím. Hodně teda pomáhá to, že jsem předtím viděla film.
      Na Vánoce se už taky nemůžu dočkat, mám je moc ráda.:)) Měj se krásně!!

      Vymazat
  2. Toto je perfektný zoznam jesenných aktivít :) Knihy, tekvice, prechádzky...to sú všetko moje milované veci. Khaled Hosseini píše neuveriteľne krásne, hoci smutné knihy, odporúčam od neho aj Tisíc žiarivých sĺnk, tiež to bol silný a dojímavý príbeh. Som zvedavá, ako sa ti bude páčiť Predčítač.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Ivko. Tisíc žiarivých slnk bude totéž, co Tisíce planoucích sluncí.:-) Z Předčítače mám přečtenou čtvrtku a zatím se mi líbí moc.

      Vymazat
  3. Ahoj Verčo, doufám, že ve škole jde vše jako po másle a že i koleno se umoudří! Jo a doporučuji knížku v Šedých tónech od Ruty Sepetys, je to pecka a téma by Ti mohlo sedět. Běhu zdař!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuju za milá slova i za tip na knížku. Už jsem si googlila, o čem je a vypadá fakt moc dobře.
      Ve škole je vše ok, ale co si budeme povídat, už se těším, až jí budu mít nadobro za sebou. Na konci září jsem zkoušela kontaktovat Lasera kvůli diplomce, ale bohužel už měl plno. Tak vymýšlím, koho jiného oslovit.
      Doufám, že se Ti taktéž dobře daří - po osobní, běžecké i pracovní stránce.:-)

      Vymazat
  4. Příjemný a pohodový článek, Verčo. Ráda jsem si ho přečetla a moc se mi líbí, jak si (nejen) podzim užíváš. Přeju Ti hodně dalších takových krásných chvil.
    PS: Už vím, po kom jsi taková kočka :-) (promiň, Brendičko, Tobě to samozřejmě taky sluší!)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular