Dva týdny na Srí Lance, část IV. - U moře

Ahoj všem!
Už to budou tři týdny, co jsem se vrátila domů ze Srí Lanky. Opálení na těle mi dočista vybledlo, venku vládne podzim a já se teprve teď dostávám k tomu, dokončit slibovaný cestopis.
V minulých článcích jsem Vám psala o dechberoucích horách a sytě zelených čajových plantážích, dnes se konečně přesuneme k moři!


Na srílanské pláže jsme si vyhradili čtyři dny. Bylo to tak akorát - za ty čtyři dny jsme si stihli krásně odpočinout (přeci jen, předchozích 10 dní cestování bylo docela náročných), ale zároveň jsme se nezačali nudit. (Ani já, ani můj přítel nejsme žádní velcí plážoví povaleči a na čistě "válecí" dovolené bychom se asi ukousali nudou...)

Na základě všelijakých cestovatelských blogů, fór a v neposladní řadě našeho tištěného průvodce jsme si vyrali tři destinace: Tangalle, Mirissu a Galle

Tangalle byla naše první přímořská zastávka.
Přijeli jsme sem ze severu místním autobusem. (O tom, jak zběsilá je jízda srílanským autobusem jsem psala v minulém článku) Když jsme vystoupili z autobusu, příšerně pršelo.
Jelikož jsme se už viděli na pláži, byli jsme z této skutečnosti poměrně otrávení, ale naštěstí déšť ustal, ještě než jsme se ubytovali.
(Ubytovaní jsme byli v Saman Homestay, což byl moc příjemný guesthouse vzdálený pouhých pět minut chůze od pláže. Opět jsme trochu nakoukli pod pokličku srílanské domácnosti, ale zároveň jsme měli svůj pokoj a dost soukromí. Pan domácí Saman byl moc milý a pohostinný.) 

Ještě to odpoledne po příjezdu jsme vyrazili na pláž. Byli jsme na moře opravdu natěšení, takže jsme v něm docela dlouho blbli. Byly zde obrovské vlny a kromě nás bylo na pláži jen pár dalších odvážlivců.


Po chvíli ve vlnách jsem dostala ukrutnou chuť na kávu. Vydali jsme se tedy do jednoho z plážových barů, jenž na ceduli sliboval "italian coffee". Pokud jste četli pozorně můj minulý článek, možná si pamatujete, jak tragické to s kávou na Srí Lance je. Ale moje chuť byla silnější a já jsem byla optimista a říkala jsem si, že tady u moře to třeba nebude tak hrozný. 
Bylo!
Objednala jsem si cappucino, a... za více než sto korun v přepočtu jsem dostala prachobyčejnýho "rozpustňáka" s mlíkem.
Ale víte, co? Po deseti dnech skoro bez kávy a s tím krásným výhledem na moříčko mi i ten rozpustňák docela přišel k chuti.:-) 




V Tangalle jsme se zdrželi jen jednu noc. Na pláž jsme se vrátili ještě následující dopoledne. Ten den už byly vlny tak obrovské, že jsme byli absolutně jediní, kdo se v nich koupal. Bylo to chvílemi celkem nebezpečné, takže mi ani nevadilo, že odjíždíme.

Naším dalším cílem byla Mirissa, vesnička vzdálená jen necelou hodinku jízdy od Tangalle. Autobuse nás vyplivl u silnice, shodou okolností jen pouhých 100m od námi předem zabookovaného ubytování. (Bydleli jsme opět v soukromí, tentokrát v guesthousu Ancient tree)

A stejně jako tomu bylo v Tangalle, naše první kroky krátce po ubytování vedly na pláž.
Tady se nám líbilo!
Ačkoliv je Mirissa spíše vesnička, příjemně to tu žilo. Okolo pláže i ve vedlejší (a jediné) ulici byla spousta hospůdek a barů. A dokonce zde byla i kavárna, kde měli OPRAVDU italskou kávu a kde byli OPRAVDOVÍ baristé, kteří věděli, jak se používá kávovar!

Strávili jsme zde dvě noci a náramně jsme si to užili. Koupali jsme se, skákali do vln (které tu byly k našemu štěstí o něco menší než v Tangalle), popíjeli drinky (ano, i já, skoroabstinent jsem se jeden večer nechala zlákat na banánové daiquiri a řeknu vám, to byla megadobrota!) a taky jsem konečně měla čas, přečíst ty běžecké časopisy, které jsem měla s sebou. 





Po třech dnech a dvou nocích v báječné Mirisse nás čekal přesun do naší úplně poslední srílanské destinace: do Galle. Upřímně se nám vůbec nechtělo Mirissu opouštět. Byli jsme tu krásně zabydlení, líbilo se nám tady. Ale v Galle jsme měli už dopředu zamluvené ubytování a průvodce Galle popisoval jako jedno z "must visit" míst na Srí Lance, tak jsme jeli.

Opět jsme cestovali místním autobusem, cesta trvala okolo hodiny.

Galle je poměrně velké přímořské město, jež bylo v 16. století založeno Portugalci. Ti zde po sobě zanechali velkou v podobě překrásných městských hradeb.




Hradby i samotné staré město se nám moc líbily. Jenže - měli jsme je prochozené křížem krážem za necelé dvě hodinky a dále zde už nebylo nic moc co dělat. Pláže zde byly poměrně ošklivé.
Přiznám se, že jsme docela litovali, že jsme sem jezdili. Bylo to asi nejslabší místo ze všech, které jsme na Srí Lance navštívili. Kdybychom pobyt plánovali znovu, rozhodně bychom zůstali déle v Mirisse a Galle vynechali. Ale to jsme nemohli dopředu vědět.:-)

A ač bylo Galle naše suverénně "nejhorší" destinace, měli jsme zde největší gurmánský zážitek! Za dva týdny na Srí Lance jsme vyzkoušeli nespočet variací místního pokurmu rice&curry, ale toto krevetové, které jsme dostali v restauraci v jedné ze zapadlých uliček starého města bylo tak úžasné, že jsme se na něj museli vrátit ještě druhý den těsně před odjezdem.


V Galle jsme se vyspali jednu noc a další den po obědě zde započali naší cestu domů.
Cesta to byla vskutku dlouhá: jeli jsme tři hodiny vlakem do Colomba. Zde jsme museli přečkat skoro celou noc na letišti, protože nám letadlo do Dubaje letělo ve 3:15 ráno. Let z Colomba do Dubaje trval 4 hodiny, v Dubaji jsme měli 3h čekačku a poté letěli 6 hodin do Prahy.
Bylo to náročné... během cesty domů jsem téměř oka nezamhouřila a říkala jsem si, že když jsem byla mladší, snášela jsem ty dlouhé cesty tak nějak lépe. Asi stárnu.:-)

Na Srí Lance jsme strávili úžasné dva týdny. Pro mého přítele to byla asijská premiéra, pro mě to byla sedmá navštívená asijská země. Oba jsme si to moc užili a jsem vděčná, že nás za celou dobu nepotkal jediný větší problém.

...a když jsme seděli v letadle a letěli domů, už jsme plánovali, kam pojedem příště. A shodli jsme se na tom, že Asie je sice mega moc super, ale že příští rok dáme zase více prostoru České Republice nebo nějakým evropským horám. I když... kdo ví.


Co Vy a Asie? Byli jste zde někdy? 
Máte rádi "válecí" dovolené nebo jste spíše pro ty aktivní a plné pohybu?

Komentáře

  1. Verčo, moc hezký závěrečný článek. Já moc Asii nevyhledávám, přeci jen jsem "africká", ale ráda si přečtu něco zajímavého i o tomto kontinentu. Plánuješ napsat nějaký souhrn o prvním roku studia v Zittau? Měj se hezky, R + K

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Ráďo&Kili.:-)
      Já jsem v Africe byla jen jako malá, na "válecí" dovolené v Egyptě. Za zdmi resortu toho člověk z dané země samozřejmě moc nepozná, nicméně během dovolené jsme tenkrát s našima podnikli dva organizované výlety - do Údolí králů a na pyramidy v Gíze. Bylo mi 12, takže ze samotných památek jsem bohužel neměla moc rozum. Ale jeden hodně silný zážitek ve mně přeci jen zůstal: Výlet do Gízy byl spojený s večerní návštěvou Káhiry. Dostali jsme rozchod někde v centru. Podařilo se nám s taťkou zabloudit. Vůbec už nevím, jak se nám to povedlo, ale dostali jsme se někam do zapadlých uliček. Tenkrát jsem poprvé viděla žebrající děti a opravdovou chudobu.
      Snažili jsme se odtamtud vymotat a dostat se zpět do "centra", kde jsme měli mít spicha s autobusem, ale bloudili jsme víc a víc...to už jsem brečela, protože jsem si myslela, že už nikdy neuvidím maminku a že tady zůstanem navždy.:D Ani já, ani taťka jsme tenkrát neuměli slovo anglicky. Nakonec to dopadlo tak, že jsme potkali nějakého policistu, naší situaci jsme mu vysvětlili rukama-nohama a on nás k autobusu přivedl. Tenkrát ve 12ti letech mi spadl ooooobří kámen ze srdce.:D

      O IHI Zittau bych něco sesmolit mohla, i když na celý článek to asi nebude.:-)

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular