Dva týdny na Srí Lance, část III. - hory&čaj

Ahoj všem!
Po delší odmlce přicházím s třetím dílem cestopisu o dovolené na Srí Lance, kterou jsme s přítelem první dva týdny v září podnikli. V prvním článku jsem vám psala o dvou dnech ve městě Kandy a o sloním sirotčinci Pinnawala. Druhý článek byl pro změnu o jednom nevšedním sportovním zážitku - o nočním výstupu na Adamovu horu.

V tomto třetím, předposledním článku vám přiblížím srílanské hory - konkrétně okolí měst Nuwara Eliya a Elly.


Z Dalhousie, vesničky na úpatí Adamovy hory, jsme se vlakem a taxíkem přesunuli no města Nuwara Eliya.
Nuwara Eliya (vyslovuj Nurelie) je poměrně velké město. Nachází se ve vysoké nadmořské výšce 1868m.n.m, díky čemuž zde panuje chladnější klima než na zbytku ostrova - když jsme zde byli my, bylo tu příjemných 20°C.
Toto město si v minulosti velmi oblíbili Britové - jejich vliv je tu dodnes dost znát, protože se zde nachází např. koňská jezdecká dráha, několik golfových hřišť, typické "britské" stavby, anglický park a také několik továren na čaj.




My jsme v Nuwaře strávili dvě noci. Byli jsme ubytovaní v úžasném The Mint Bungalow - za super cenu jsme měli k dispozici krásný, moderně zařízený pokojík s koupelnou a pan majitel nám připravoval anglické snídaně zpestřené srílanským čerstvým papájovým džusem.

Kdybychom však cestu plánovali znovu, usoudili jsme, že by zde bohatě stačila jen jedna noc, protože zde kromě parku (který jsme prošli za chviličku) a čajových plantáží nic moc k vidění nebylo.

U čajových plantáží se ale zastavíme... 
Jak možná tušíte, Srí Lanka neboli Cejlon patří k jedněm z největších producentů čaje na světě. V oblastech okolo hor uvidíte plantáže a tvrdě pracující sběračky téměř na každém kroku.
Můj přítel se na srílanský čaj neskutečně těšil. Já jsem byla skeptická a nic jsem neočekávala - jsem velký milovník kávy a čaj si dávám opravdu jen párkrát do roka. A když už, tak s mlékem.
 Nakonec to dopadlo tak, že já jsem si na Srí Lance na čaji opravdu pochutnávala - jednak se místní kafe opravdu nedalo pít, druhak mi k čaji pokaždé nabídli mléko a to mi dělalo radost. Naopak přítel byl zklamaný, protože si myslel, že na SríLance dostane "něco extra", ale v 99% případech dostal obyčejný pytlíkový Lipton, na který je zvyklý z Čech.:-)

Během našeho pobytu v Nuwara Eliya jsme navštívili vyhlášenou továrnu na čaj Blue Field Factory a okolní plantáže, což byl moc hezký zážitek i pro kávomilce, jako jsem já.



 Jak už jsem psala výše, dva dny v Nuwaře úplně stačily. Naším dalším cílem byla horská vesnička Ella, vyhlášená díky dobrým podmínkám pro turistiku.

Do Elly jsme se přesunuli místním autobusem. Cesta byla zběsilá - během dvou hodin srazil řidič nadmořskou výšku o více než 1000m, zběsile kroutil volantem, předjížděl i do těch nejnepřehlednějších zatáček, troubil, svačil a u toho všeho stíhal telefonovat. Ale dovezdl nás v pořádku.

Když jsme v Elle vystoupili z autobusu, tak nějak jsem cítila v kostech, že se mi tu bude HODNĚ líbit...

Najít ubytování Broad View, jež jsme měli opět zamluvené přes Booking.com, byl docela oříšek. Nakonec se zadařilo - bylo to však na docela velikém kopci nad městem. S těžkými krosnami na zádech dal kopec pořádně zabrat i nám, trénovaným. Když jsme dorazili na místo, už nás vítala paní majitelka s konvicí čaje a s banány a sušenkami na přivítanou.


Chvíli jsme si odpočinuli a občerstvili se, ale dlouho jsme nelenili - ještě ten den jsme totiž měli v plánu Ella rock, skálu nad městem.

Cesta na vrchol Ella rock nám trvala asi dvě hodiny. Trochu jsme při ní bloudili - a opět jsme pocítili vděk za české turistické značení, které právem patří k nejlepším na světě. Na Srí Lance nemají pro jistotu značení žádné.:-)




Když jsme se (tentokrát už bez bloudění) vrátili zpátky do vesničky, všimli jsme si sympaticky a "západně" vyhlížejícího podniku, jež lákal na italskou kávu, chlazené drinky a další dobroty. Lidé (v 99,9% turisté) zde seděli na obřích polštářích.
Po týdnu bez kávy na mě nápis "italian coffee" působil jak rudý hadr na býka, takže jsme okamžitě zapluli dovlitř.

Objednala jsem si cappucino, přítel pivo a čekali jsme. Z našeho místa jsme krásně viděli na barmany a jejich práci. Možná jsme to radši vidět neměli: barman (baristou ho opravdu nazývat nebudeme:)) nasypal do páky kávovaru pofiderní pytlíkové kafe a poté, aniž by svůj výtvor upěchoval (!!!!!) z něj uvařil obří espresso velikosti menšího bazénu.
Mléko se mu sice povedlo zpěnit docela hezky, ale tím tu odpornou kávu bohužel opravdu nezachránil.
No řeknu vám... vypila jsem to, protože to kafe stálo 2x víc než běžný srílanský oběd, ale poté jsem pak několik dnů raději zůstala zase na čaji.


Druhý den našeho pobytu v Elle (a sedmý den pobytu na Srí Lance) jsem taky poprvé vyběhla. 
Dala jsem jen pohodových šest kiláčků do vedlejší vesnice. Ale bylo to fajn a ta úžasná snídaně, kterou nám pak připravila naše paní domácí, pak mnohem lépe chutnala.


Po snídani jsme vyrazili na další menší túrku: na Little Adam's Peak.

Ano - stejně jako my máme v Čechách malou a velkou Pravčickou bránu nebo Ameriku, na Srí Lance mají vedle Adamovy hory i její "miniaturu". Měří "jen" 1141m.

Výstup nebyl nijak náročný. V prvních chvílích nám výhledy znemožňovala mlha, ta se ale po chvíli rozplynula a my už jsme si opět mohli užívat báječná panoramata...




 Z malé Adamovy hory jsme pokračovali na Nine Arch's Bridge, což je údajně jeden z nejhezčích mostů na Srí Lance. A měli jsme štěstí, že se po něm zrovna proháněl místní vysokohorský expres...


Kolem druhé hodiny odpolední jsme se vrátili zpátky do našeho guesthoustu. Pár hodin jsme si odpočinuli a k večeru jsme pelášili opět dolů do vesnice: měli jsme totiž zamluvený kurs vaření! 
Kurs vaření v Ella Spice Garden jsem našla na TripAdvisoru. Byly tam na něj samé pozitivní recenze a absolvování nějakého kurzu vaření v Asii bylo mým snem už dlouho.

Kurs vedl mladý, zhruba třicetiletý Srílančan. Konal se přímo u něj doma za přítomnosti celé rodiny. Bylo nás dohromady osm účastníků (kromě nás jeden britský, jeden německý pár a dvě Španělky). 
Učitel nás nejdřívem přivítal výborným kardamonovým čajem. Poté nám pověděl něco o bylinkách a kořeních, jež se v srílanské kuchyni používají.
No a pak jsme šli na věc...
Vařili jsme přes 3 hodiny: česnekové kari, kari z červené čočky a zeleninové kari. K tomu rýži, kokosový "salát" sambol a papadam, "brambůrky" z cizrnové mouky.
Na závěr jsme si mohli vše sníst, na což jsme se těšili asi nejvíc.:-)

Z kurzu jsme odcházeli opravdu nadšení. Byly to parádně investované peníze. Pokud byste se čistě náhodou na Srí Lanku do Elly vydali, kurs opravdu doporučuji. Koná se každý den v 13:30 a v 17:00, vyjde na 2500 rupií (asi 400Kč), ale pozor - je ho potřeba zamluvit den dopředu. Bývá zde plno.



Sice se nám v Elle moc líbilo, ale další den ráno nezbývali nic jiného, než ji opustit: v následujících dnech nás totiž čekalo safari v NP Yala a taky už konečně koupání v moři.
Ale o tom vám napíšu v příštím a posledním srílanském článku.:-)
V.

Komentáře

Popular