Dva týdny na Srí Lance, část I. - cesta, Kandy a sloni



Na Srí Lanku, ostrůvek v Indickém oceánu, jsme měli s přítelem cestovatelský zálusk už delší dobu. A letos konečně i dost času, chuti i financí na to, abychom se tam vydali.

Naší cestu jsme naplánovali na první polovinu září, což se ukázalo jako skvělá volba: září je období, kdy na Srí Lance končí období dešťů, ale ještě nezačala turistická sezona. To znamená, že je zde docela hezké počasí (za celé dva týdny nám pršelo dohromady asi 3 hodiny), ale nejsou zde davy turistů, narozdíl od zimních měsíců.

Na Srí Lanku jsme letěli se společností Emirates. Cesta z Prahy do Colomba s přestupem v Dubaji trvala něco málo přes 12 hodin. Letenky jsme kupovali asi s pětiměsíčním předstihem - Emirates nebyly zrovna nejlevnější, ale měli jsme jistotu pohodlí a perfektní návaznosti přestupů bez dlouhého čekání.

Když jsme v Colombu vystoupili z letištní haly, přivítalo nás klasické asijské "skleníkové" vedro a vlhko. Jelikož jsem v Asii nebyla poprvé, nebyla jsem překvapena, ale přítel, pro kterého byla Srí Lanka asijskou premiérou, byl v první chvíli mírně zaskočnen. Ale brzy si zvykl.
Protože velkým městům moc neholdujeme, rozhodli jsme se, že se v hlavním městě nebudeme zdržovat a že pojedeme rovnou do hor. Naší první zastávkou bylo město Kandy, jež bylo z letiště vzdálené asi 100km.
Když jsme v pohodlí domova dovolenou plánovali, měli jsme silné řeči, že pojedeme z letiště do Kandy místním autobusem. (Dopředu jsme věděli, že jsou srílanské autobusy poměrně silným zážitkem. Srílanské autobusy by se daly charakterizovat asi takto: jsou staré, pestře barevné, narvané k prasknutí a uvnitř hraje na plné pecky místní disko. Řidiči sebevědomě točí volantem, řežou zatáčky, neustále troubí a předjíždí v tak nepřehledných místech, že vám z toho prvních pár minut jízdy tuhne krev v žilách. Pak si zvyknete. Málokdy mají autobusy jízdní řád - většinou musí člověk přijít na zastávku a čekat, až nějaký přijede.) 
Jenže ihned po výstupu z letiště nás začali přemlouvat kšeftuchytiví taxikáři. Když nám první taxikář nabídl odvoz do Kandy za 8000 rupií (cca 1100kč), odmítli jsme. Když nám však nějaký další nabídl cestu o 3000 rupií levnější, přistoupili jsme na ni.

A dobře jsme udělali! Těch 100km trvalo na Srí Lance taxíkem přes tři hodiny. I ty tři hodiny nám připadaly po dlouhém letu a noci beze spánku jako celá věčnost. Autobusem by to prý trvalo ještě mnohem déle...
Jak už jsem naznačila výše, na Srí Lance je opravdu hustý provoz. Silnice jsou úzké, klikaté a často strmě stoupající. Většina řidičů sice jezdí jak sebevrazi a neustále jeden druhého předjíždí, ale i tak většinou neurazí více než 40 kilometrů za hodinu.

Do Kandy jsme dorazili odpoledne. Taxík nás dovezl až do hotelu, který jsme měli předem na dvě noci zabookovaný. Poté, co jsme se po náročné cestě osprchovali a trochu si odpočinuli, jsme vyrazili do hotelové restaurace. Byli jsme hladoví jak vlci a taky velmi natěšení na srílanskou kuchyni.



Nejčastějším jídlem na Srí Lance, které v různých podobách dostanete úplně všude, je rice&curry. Jedná se zpravidla o několik druhů různých kari omáček (kromě kari tvoří jejich základ kokosové mléko a často v nich je čočka nebo všelijaká zelenina), které se podávají s rýží.
Maso zde moc nehledejte - když si v restauraci objednáte jídlo s masem, bude jednou tolik dražší než jídlo vegetariánské a ve většině případů dostanete jen kosti obalené malou trošičkou masa.

Náš první dojem ze srílanského jídla byl velmi pozitivní! I když jsme měli ještě trochu ztažené žaludky z té dlouhé cesty, skoro všechno jsme zodpovědně snědli.

Po jídle jsme se vydali prozkoumat město. Kandy leží ve vnitrozemí Srí Lanky a žije zde více než 100 tisíc obyvatel. Uprostřed města se rozkládá krásné jezero. Město je slavné díky tomu, že se zde nachází chrám, ve kterém je údajně ukrytý Buddhův zub.



Za rohem krásného jezera se ale nacházelo spoustu špíny, lidí, aut, tuktuků a všudypřítomný smog. Jedno odpoledne nám tedy v Kandy bohatě stačilo.

Naší první noc na Srí Lance jsme spali přes 14 hodin. Předešlou noc v letadle jsme totiž téměř nezamhouřili oči, takže jsme trochu potřebovali dohnat spánkový deficit.
Ale ihned po báječné hotelové snídani jsme se sbalili a vyrazili místním vlakem na první výlet - do sloního sirotčince Pinnawala, který se z Kandy nacházel něco přes hodinku cesty.

Ve sloním sirotčinci je zhruba 60 slonů. Jsou to většinou sloni, kteří byli oběti lidského násilí nebo slůňata odtržená od matky. Mají zde hezký, velký výběh a každý den se chodí koupat do řeky. Ze sloního sirotčince jsem měla dobrý pocit - sloni vypadali spokojeně; připadalo mi, že je zde o ně hezky postaráno.




Na slony se nesmělo sahat, ani na nich jezdit, tak jak tomu na některých turistických sloních farmách v Asii bývá. Ale byli tak hezcí a roztomilí, že bohatě stačila samotná podívaná.

Po návštěvě sloního sirotčince jsme se vrátili do Kandy, zde ještě jednu noc přespali a další den se vydali o kus dál, trochu blíže horám.
Ale o tom až zítra.:-)

Komentáře

Popular