Červencové pobíhání aneb trénuju na 10L700

úterý 1. srpna 2017

Ahoj všichni!
Už už jsem si myslela, že letos nepoběžím žádný ultra ani jinou, podobně dlouhou bláznivinu. V červnu jsem musela kvůli drobným zdravotním bolístkám vzdát Čertovskej ultratrail ještě před startem. Byl to úplně první závod v mém životě, kdy jsem nechala propadnout startovné a na trať ani nenastoupila, ale v žádném případě toho nelituji - v květnu a na začátku června jsem byla fakt slabá jak čajíček
S přibývajícím létem se mi začala vracet síla i chuť do běhání, ale nad myšlenkou, běžet nějaký delší závod, jsem stále vůbec nepřemýšlela. Můj oblíbený Jizerský ultratrail se letos nekoná, Ultralabák připadá na termín, kdy budu na Srí Lance a o žádném dalším pěkném ultramaratonu u nás na severu jsem nevěděla...

Teda vlastně věděla.
O Deseti lužických semistovkách.
Deset lužických sedmistovek je dvoudenní ultramaraton, po kterém pokukuji už několik let, ale nikdy jsem na něj nesebrala odvahu.
Je to malý, rodinný a mezi běžci velmi chválený závod.
Ovšem trochu brutální: v sobotu se běží 65km, v neděli 45km. A během toho zdoláte všech 10 lužických vrcholů, které přesahují nadmořskou výšku 700m.n.m.

Studenec, Jedlová, Luž, Pěnkavčí vrch, Weberberg, Hvozd, Velký Buk, Malý Buk, Bouřný, Klíč 

Stejně jako jiné roky, ani letos jsem nepomyslela na to, že bych tento závod měla běžet. Nikdy jsem si totiž nedovedla (a stále nedovedu) představit, že po sobotním uběhnutí 65 kilometrů s téměř dvoutisícovým převýšením budu schopná běžet v neděli ještě zhruba maratonskou vzdálenost.

Jenomže pak mi přišla zpráva od mé milé kamarádky Kačenky. Psala, že ještě společně s kamarádem Tomem zvažují účast na tomto závodě a zdali se k nim nechci připojit.
To prostě nešlo odmítnout, protože...
a) jak možná víte, Lužické hory jsou mojí srdcovou záležitostí, bydlím zde a závod se koná téměř u nás "za barákem"
b) s Káťou jsme podnikly spoustu bláznivých (ale vždy úžasných!) činů, jako třeba první maraton, první ultramaraton, čtyřdenní jízdu na kole na nejjižnější cíp Taiwanu, nevydařený přechod Roháčů, kde nás málem zasypal shíh a tak.
A já tak nějak cítím v kostech, že ať už sedmistovky dáme nebo nedáme, víkend 19.-20.srpna se na seznam našich společných silných zážitků připíše.

Vyplnili jsme tedy přihlášku. Já, Káťa a Tom = Hradecká trojka. Název týmu vznikl proto, že jsme všichni tři v Hradci studovali a díky tomu se známe.

Skutečnost, že jsem v červenci poslala přihlášku a zaplatila startovné způsobila nejen to, že jsem se začala ohromně těšit, ale i to, že jsem našla novou velkou motivaci a chuť do běhání. 
Tedy...ne že bych jí předtím neměla. Ale pobíhala jsem si volným tempem cca 4x týdně a tak trochu usínala na vavřínech.

Nyní, v uplynulém měsíci červenci, jsem trochu zvedla kilometráž  a začala se více zaměřovat na dlouhé, kopcovité běhy.

Obzvláště povedený byl třeba běh z Polevska na Klíč, který se mnou absolvovala i Brenda. Abyste rozuměli - Brenda (náš zlatý retrívr) je tvor líný. Miluje procházky, ale běhání už méně. V létě jí s sebou neberu téměř nikdy. Ale tentokrát, když jsem se na daný běh chystala, mi sama od sebe skočila do auta. Když jsem viděla ty kouzelné psí oči, bylo jasné, že jí s sebou nemůžu nevzít i přes to, že to s ní bude trvat o pár (desítek) minut déle.

No, nakonec jsem byla brzda spíš já, každopádně Klíč jsme obě dobyly úspěšně.



Další vydařený běh byl na Jedlovou.
Trasu Křížový buk - Chřibská - Jedlová osada - vrchol - Jedlová nádraží - Pod Velkou a Malou Tisovou - Křížový buk jsem si vymyslela už před několika týdny.
Když jsem se na ní však vypravila poprvé, musela jsem jí vzdát (resp. o polovinu zkrátit) kvůli bouřce.
Napodruhé už to ale vyšlo a já jsem si nahoře vychutnala nejen výhled, ale i skvělý borůvkový koktejl.:-)
Trasa je ZDE.


Další z mých červencových dlouhých běhů (trasa je ZDE) vedl pro změnu přes České Švýcarsko.
Tam běhám v posledních týdnech obzvlášť ráda - díky všudypřítomným skalám zde totiž není takové vedro, jako když člověk běhá na otevřených prostranstvích. A když vyběhnu časně ráno, není zde ani tolik lidí.
Studený - Tokáň - Pohovka - rozcestí pod Šaunštejnem - Vysoká Lípa - Dolský mlýn - Jetřichovice - Studený byl můj nejnáročnější červencový výběh, hlavně co se převýšení týče.
Ale byl taky suverénně nejhezčí.:-)

(Pomineme-li fakt, že jsem kromě běhání chytla i pár zajíců a ozdobila si tím na celý zbytek července obě kolena.:))


Když jsem zhruba v polovině července věděla, že mě (asi už nadobro) chytly dlouhé běhy, rozhodla jsem se, že si pořídím nový běžecký batůžek.
Během zimy a jara jsem zvládala dlouhé běhy s pásem s lahvičkami - dohromady cca 300ml. Nyní v létě mi ale to ale přestalo stačit. Měla jsem sice doma běžecký batoh od Salomonu, který se mnou zvládl všechny tři ultratraily, které jsem doposud za život běžela, ale byl mi vždycky šíleně nepohodlný.
Původně jsem si na internetu vyhlédla úžasný, růžový běžecký batůžek od firmy Montane, ale nakonec jsem se uskromnila a zajela do Decathlonu.
Za tu cenu, co stál jeden růžový krasavec, jsem si nakonec pořídila obyčejný decathlonský, leč skvěle funkční běžecký batůžek, padesátilitrovou krosnu na Srí Lanku a cyklistický dres.

Batůžek na běhání jsem si pořídila TENTO a za červenec jsem s ním podnila asi 4 dlouhé běhy a zatím jsem moc a moc spokojená. Pevně drží a nikde neskáče.

Za červenec jsem naběhala 255km. Tento měsíc jsem si po běžecké stránce užila, jako žádný jiný.
Poté, co jsem téměř celý rok běžecky "stagnovala", jsem v červenci chytla nový dech.
Nechci nic zakřiknout, ale pevně doufám, že mi to vydrží a že ty sedmistovky zvládnu.

Bojím se a těším zároveň, ale tak nějak to má asi být.:-) 

Co Vy a letní běhání? Chystáte se na nějaký zajímavý závod? Dejte vědět.
Mějte se hezky a užívejte slunečních dní. V.

Back to top