Víkend na horách - KRKONOŠE 10.-11.6.

čtvrtek 15. června 2017

Ahoj všichni!
Pomalu už nám klepe na dveře víkend a já jsem se teprve teď dostala k tomu, napsat pár řádků o tom předchozím. Strávili jsme ho s přítelem a kamarádem Ondrou v Krkonoších.

Nápad vydat se na víkend do našich nejvyšších hor mě napadl spontánně asi před deseti dny. Jeli jsme zrovna s přítelem v autě a já jsem lamentovala nad tím, že se letos z časových důvodů nejspíš nepodíváme do Tater a že můj absťák po horách začíná nabývat nebeských výšin.
Navrhla jsem, zdali se nevydáme aspoň na víkend do Krkonoš.
Moje drahá polovička nebyla proti, a tak jsem (aby si to náhodou nerozmyslel) na mobilu ihned nažhavila Booking.com a asi o dvě minutky později už jsme měli zarezervované ubytování na Žižkově boudě na kopečku nad Pecí nad Sněžkou.

Do party jsme vzali ještě našeho kamaráda a v sobotu brzy ráno jsme vyrazili směrem Pec. (Pec pod Sněžkou je od nás vzdálená skoro 3 hodiny cesty, zatímco třeba Harrachov jen hodinu a půl. Přesto jsme se vydali do Pece, protože z Harrachova a ze Špindlu už máme Krkonoše docela dost prochozené.)
Auto jsme zaparkovali u naší boudy budky, přezuli se do pohorek a ihned vyrazili na první túru.


Naším sobotním cílem byla Luční bouda. Šli jsme přes Liščí horu, chalupu Na Rozcestí a Výrovku. 
Na Luční boudu jsem se těšila kvůli jedné věci a tou byl jejich slavný borůvkový koláč. Celou cestu se mi sbíhaly sliny a moc jsem se na něj těšila.
Bohužel to ale bylo jedno velké zklamání. Hromada drobenky a borůvek pramálo. V poměru cena:kvalita naprostý propadák. (A to prosím chutná skoro všude všechno a co se týče jídla, stěžuju si opravdu minimálně!:D)


Vzhledem k tomu, jak jsme byli z koláče zklamaní, jsme se rozhodli, počkat s větším jídlem na nedalekou Výrovku. 
A větší jídlo v Krkonoších = borůvkové knedlíky. Bez borůvkových knedlíků by prostě Krkonoše nebyly Krkonoše. (Stejně tak jako Tatry by nebyly Tatrami bez bryndzových halušek.) 
Co na tom, že jsem měla hodinu předtím borůvkový koláč?! Já prostě sladké miluju. :D


Nacpali jsme si břicha a začali se ubírat směrem k naší boudě.
Zpátky na Žižkovu boudu jsme šli přes Richtrovy boudy, Liščí vodopád a Vlčí důl.

Naše sobotní borůvková túra měla něco přes 21km, nastoupali jsme asi 1000 metrů. Původně jsem si myslela, že si navečer ještě vyběhnu na Černou horu, jejíž vrchol byl od naší chaty vzdálený jen 4km, ale nakonec zvítězila lenost a tak jsem raději drtila kluky v kartách a v Evropě.:D 
Celá sobotní trasa je ZDE.


V neděli jsme si dopřáli pořádnou horskou snídani a zhruba kolem půl deváté už byli připravení na další túru. 
Byla o něco delší (ale taky zajímavější!) než ta sobotní: z Pece pod Sněžkou jsme šli Obřím dolem ke Slezské boudě, poté po červené (a následně zelené) turistické značce do polské Polany a odtud pak po modré zpátky na Slezskou boudu. Tuto zacházku jsme absolvovali kvůli tomu, abychom si prohlédli i kousíček polských Krkonoš a zejména jezírka Welky a Maly Staw. 





Jezírka byla hezká, ale konstatovali jsme, že jsme tak trošku rozmazlení z Roháčů a tamních ples, takže úplně na zadek jsme si z nich nesedli.:-) Ale za návštěvu a tu malou zacházku ze Slezské boudy stojí, to zase jako jo! 

Ze Slezské boudy následoval výstup na Sněžku. 
Za svůj život jsem na ní byla už asi pětkrát (z toho jednou - vloni - na východ slunce, což bylo boží a měli byste to alespoň jednou za život taky absolvovat!:D), ale to mi ani trochu nevadilo - je to jedno z míst, které prostě neomrzí. 


Ze Sněžky jsme přes Růžohorky seběhli zpátky do Pece a vydali se zpátky k domovu. 
'Mapka naší trasy je 
ZDE

Víkend v Krkonoších byl skvělý, ale na horách a ve společnosti skvělých lidí by tomu snad ani nemohlo být jinak. Už začínám pomalu kout pikle, do jakých hor se podívám, až mi skončí semestr.  

Co Vy a Krkonoše? Máte je rádi? 

P.S: Kamarád Ondra (který na předposlední fotce kouká, jak si děláme selfíčko) je chytrý, pohledný, s kladným vztahem k outdoorovým sportům. Potenciální zájemkyně, kontakt vám ráda předám!:D 

3 komentáře :

  1. Verčo, Ty jsi mi, ale dohazovačka :-)
    Jinak moc děkuji za reportáž z Krkonoš. Já jsem na ty Čechy fakt tragéd. Ze severní Moravy jsme vždycky jezdili s rodiči spíše na Slovensko a pak odsud z jihu zase na jih do Alp. Myslím, že naposledy jsem byla v Krkonoších, když mamka čekala brášku. No a ten před pár dny oslavil 35. narozeniny :-)
    Užívej si léta!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráďo, já jsem zase tragéd na jižní Moravu. Vlastně na celou Moravu...
      Nikdy jsem nebyla v Beskydech, v Mikulově, v Lednicko-Valtickém areálu, v Podyjí...a mohla bych pokračovat. Všechny tyto destinace máme s přítelem na našem pomyslném "to visit" seznamu, ale stejně vždycky skončíme někde, kde už jsme byli, protože máme Moravu jednoduše daleko.
      Musíme se polepšit.:-)

      Vymazat
  2. Krkonoše jsou nádherné, to se nikdy nepřejí. Taky tam ráda jezdím. Fotky jsou krásné, jako by tam člověk byl. No a ty knedlíky..hned bych si dala, úplně mě lákají

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top