4 tipy na letní čtení: válka, láska a dva thrillery

úterý 27. června 2017

Ahoj všem! 
Poslední dobou to tady nějak vázne. Témata na články by byly, ale s tím časem už je to horší. Ale nebojte, za dva týdny mi končí semestr a pak už se zase polepším.:-)
Dneska pro Vás však mám tipy na čtyři knížky, které jsem během května a června přečetla. Ve většině případů se jedná o jednodušší, oddechové, ale zároveň napínavé čtení.
Tak pojďme na to...


Monica Hesseová - Dívka v modrém plášti
Začnu tím úplně nejlepším. Kdybych měla říct, jaký je můj neoblíbenější knižní žánr, asi to budou příběhy z druhé světové války. Miluju Vypravěčku a Zlodějku knih a musím říci, že mám s těmito dvěma knížkami docela vysoko nasazenou laťku. (Vypravěčka možná patří mezi úplně nejlepší knížku, kterou jsem kdy četla.) 

Když jsem někde na Instagramu zaregistrovala, že vychází Dívka v modrém plášti, tak nějak jsem tušila, že by se mohlo jednat o podobně silný a poutavý příběh a knížku jsem si koupila.
Byl to skvělý kup!
Jak už jsem naznačila, příběh se odehrává za 2.sv. války v nacisty okupovaném Amsterdamu. Hlavní hrdinkou je cca osmnáctiletá Hanekke, která si vydělává peníze tím, že obchoduje se zbožím na černém trhu. Jednoho dne jí jedna z jejích zákaznic požádá, zdali by jí pomohla nalézt židovku, kterou u sebe ukrývala a která beze stopy zmizela. A tak se dá Hanekke do pátrání, díky čemuž se připlete k místnímu protinacistickému odboji, pozná spoustu nových lidí a... víc už vám neprozradím.
Prozradím vám jen, že rozhodně stojí za přečtení, obzvlášť pokud se Vám - stejně jako mně - líbila Vypravěčka a Zlodějka knih.

Taylor Jenkins Riedová - Jediné pravé lásky 


Tuhle knížku vybrala v knihkupectví mamka a já jsem k ní byla zezačátku velmi nedůvěřivá. Nemám totiž ráda romány čistě o lásce - já prostě potřebuju nějakou tu vraždu nebo válku - a tahle knížka čistě o lásce JE. 
Emma a Jesse jsou spolu od střední školy. Bezmezně se milují, procestovali spolu celý svět a plánují rodinu. V den prvního výročí jejich svatby (náhodička!) se s Jessem zřítí vrtulník do oceánu a Jesse je považován za mrtvého. Emmě se manželovou smrtí zhroutí svět. Rozhodne se však, že se vrátí ke svým rodičům a nechá se zaměstnat v jejich rodinném knihkupectví. Po nějaké době po Jessově smrti narazí na kamaráda z mládí...a co se nestane, ti dva se do sebe zamilují.
Emma na Jesse neustále vzpomíná, ale je šťastná, že má nového partnera se kterým plánuje budoucnost. Když už se chystá podruhé vdát, na scénu zpátky přichází Jesse, který onu strašlivou nehodu přežil, několik let přežíval kdesi na opuštěném ostrově a poté ho zachránila náhodně kolemjedoucí loď.  
Jak už možná tušíte, Emmu nyní čeká těžká Sofiina volba: kterého z nich si vybere?!

Knížka byla STRAŠNĚ TYPICKY Americká. Zřícený vrtulník v den výročí svatby, přežití na pustém ostrově, náhodně kolemjedoucí loď... nemusím pokračovat.
Přesto všechno však byla hezky napsaná a hlavně - napínavá. I já, odpůrce milostných románků, jsem dychtivě otáčela stránky, abych se dozvěděla, kterého si chlapa nakonec vybere.
Nečekejte od této knížky žádnou velkou hloubku, ale pokud hledáte něco jednoduššího a oddychového na dovolenou, směle po ní sáhněte.:-)  

Raphael Montes - Báječné dny


Báječné dny mají s předchozí knížkou hodně společného: taky je americká, taky je přitažená za vlasy, ale přesto je TAKY strašně napínavá. 
Příběh se odehrává v Brazílii. Clarice je živelná studentka - miluje party, kouří jedno cigáro za druhým a právě píše scénář k filmu o několika holkách, které spolu vyrazí na výlet po Brazílii. 
Teo je samotářský (a dost divný) student medicíny. Povídá si jen s mrtvolami na pitevním sále nebo se svou invalidní matkou. 
Jednoho dne se však setká s Clarice, zamiluje se do ní a začne jí stalkovat. Ví, že se chce Clarice vydat na cestu, o které píše svůj filmový scénář, aby lépe načerpala inspiraci pro psaní a rozhodne se na cestu vydá s ní. Tím, že jí unese. 
No a na této (nedobrovolné) cestě se pak dějí docela brutální a psychopatické věci... nebudu Vám prozrazovat jaké, to si přečtěte. 

Jak už jsem říkala, jedná se o americký, za vlasy přitažený příběh. Ale opět jsem se od knížky nemohla odtrhnout a byla jsem napjatá, jak vše dopadne.

   
Shari Lapena - Manželé odvedle


Okolo této knížky byl v minulých měsících docela velký boom. Na pultech knihkupectví byla (a stále ještě je)označována za nejlepší thriller roku 2017. Na druhou stranu, recenze, které jsem o ní četla, jsou spíše záporné. 
Já jsem knížku tak nějak přecházela. Do knihkupectví chodím často, viděla jsem, že existuje, ale nenapadlo mě si jí koupit. A pak jsem objevila, že je na internetu zdarma ke stažení. V tu chvíli jsem zrovna hledala, co budu číst, takže jsem si jí stáhla do čtečky. Nečekala jsem vůbec, ale vůbec nic. 

Zápletka je jednoduchá: manželský pár, který má půlroční miminko, je pozvaný k sousedům na večírek. Slečna na hlídání jim nečekaně zruší hlídání, a tak se rozhodnou, nechat miminko samotné doma. Vezmou si na večírek elektrickou chůvičku a chodí jej každou půlhodinku kontrolovat. 
Když se v jednu v noci vrátí z večírku domů, postýlka je prázdná. Miminko zřejmě někdo unesl...

Já musím za sebe říct, že se mi ta knížka líbila. Někteří lidé už po několika prvních stranách detektivky uhádnou, kdo je pachatel. Já nikdy. Má to svojí výhodu - jsem tak déle udržená v napětí a na konci mě pak čeká o to větší překvapení.:D 
Tady se sice pachatele dozvíte už někdy v polovině knížky, za což bych nějaký ten bod ubrala, ale přesto má i ta druhá polovina spád a dost se toho v ní děje. 
Za nejlepší knížku roku 2017 bych Manželé odvedle nepovažovala ani náhodou, ale za fajn napínavou detektivku určitě ano. 


Četli jste něco z mých tipů? Pokud ano, jak se Vám to líbilo? Budu ráda, když dáte vědět a zároveň poradíte, co číst dál.:-)


Víkend na horách - KRKONOŠE 10.-11.6.

čtvrtek 15. června 2017

Ahoj všichni!
Pomalu už nám klepe na dveře víkend a já jsem se teprve teď dostala k tomu, napsat pár řádků o tom předchozím. Strávili jsme ho s přítelem a kamarádem Ondrou v Krkonoších.

Nápad vydat se na víkend do našich nejvyšších hor mě napadl spontánně asi před deseti dny. Jeli jsme zrovna s přítelem v autě a já jsem lamentovala nad tím, že se letos z časových důvodů nejspíš nepodíváme do Tater a že můj absťák po horách začíná nabývat nebeských výšin.
Navrhla jsem, zdali se nevydáme aspoň na víkend do Krkonoš.
Moje drahá polovička nebyla proti, a tak jsem (aby si to náhodou nerozmyslel) na mobilu ihned nažhavila Booking.com a asi o dvě minutky později už jsme měli zarezervované ubytování na Žižkově boudě na kopečku nad Pecí nad Sněžkou.

Do party jsme vzali ještě našeho kamaráda a v sobotu brzy ráno jsme vyrazili směrem Pec. (Pec pod Sněžkou je od nás vzdálená skoro 3 hodiny cesty, zatímco třeba Harrachov jen hodinu a půl. Přesto jsme se vydali do Pece, protože z Harrachova a ze Špindlu už máme Krkonoše docela dost prochozené.)
Auto jsme zaparkovali u naší boudy budky, přezuli se do pohorek a ihned vyrazili na první túru.


Naším sobotním cílem byla Luční bouda. Šli jsme přes Liščí horu, chalupu Na Rozcestí a Výrovku. 
Na Luční boudu jsem se těšila kvůli jedné věci a tou byl jejich slavný borůvkový koláč. Celou cestu se mi sbíhaly sliny a moc jsem se na něj těšila.
Bohužel to ale bylo jedno velké zklamání. Hromada drobenky a borůvek pramálo. V poměru cena:kvalita naprostý propadák. (A to prosím chutná skoro všude všechno a co se týče jídla, stěžuju si opravdu minimálně!:D)


Vzhledem k tomu, jak jsme byli z koláče zklamaní, jsme se rozhodli, počkat s větším jídlem na nedalekou Výrovku. 
A větší jídlo v Krkonoších = borůvkové knedlíky. Bez borůvkových knedlíků by prostě Krkonoše nebyly Krkonoše. (Stejně tak jako Tatry by nebyly Tatrami bez bryndzových halušek.) 
Co na tom, že jsem měla hodinu předtím borůvkový koláč?! Já prostě sladké miluju. :D


Nacpali jsme si břicha a začali se ubírat směrem k naší boudě.
Zpátky na Žižkovu boudu jsme šli přes Richtrovy boudy, Liščí vodopád a Vlčí důl.

Naše sobotní borůvková túra měla něco přes 21km, nastoupali jsme asi 1000 metrů. Původně jsem si myslela, že si navečer ještě vyběhnu na Černou horu, jejíž vrchol byl od naší chaty vzdálený jen 4km, ale nakonec zvítězila lenost a tak jsem raději drtila kluky v kartách a v Evropě.:D 
Celá sobotní trasa je ZDE.


V neděli jsme si dopřáli pořádnou horskou snídani a zhruba kolem půl deváté už byli připravení na další túru. 
Byla o něco delší (ale taky zajímavější!) než ta sobotní: z Pece pod Sněžkou jsme šli Obřím dolem ke Slezské boudě, poté po červené (a následně zelené) turistické značce do polské Polany a odtud pak po modré zpátky na Slezskou boudu. Tuto zacházku jsme absolvovali kvůli tomu, abychom si prohlédli i kousíček polských Krkonoš a zejména jezírka Welky a Maly Staw. 





Jezírka byla hezká, ale konstatovali jsme, že jsme tak trošku rozmazlení z Roháčů a tamních ples, takže úplně na zadek jsme si z nich nesedli.:-) Ale za návštěvu a tu malou zacházku ze Slezské boudy stojí, to zase jako jo! 

Ze Slezské boudy následoval výstup na Sněžku. 
Za svůj život jsem na ní byla už asi pětkrát (z toho jednou - vloni - na východ slunce, což bylo boží a měli byste to alespoň jednou za život taky absolvovat!:D), ale to mi ani trochu nevadilo - je to jedno z míst, které prostě neomrzí. 


Ze Sněžky jsme přes Růžohorky seběhli zpátky do Pece a vydali se zpátky k domovu. 
'Mapka naší trasy je 
ZDE

Víkend v Krkonoších byl skvělý, ale na horách a ve společnosti skvělých lidí by tomu snad ani nemohlo být jinak. Už začínám pomalu kout pikle, do jakých hor se podívám, až mi skončí semestr.  

Co Vy a Krkonoše? Máte je rádi? 

P.S: Kamarád Ondra (který na předposlední fotce kouká, jak si děláme selfíčko) je chytrý, pohledný, s kladným vztahem k outdoorovým sportům. Potenciální zájemkyně, kontakt vám ráda předám!:D 
Back to top