Můj aktuální sportovní režim

středa 17. května 2017

Když se tak dívám na své poslední články, zjišťuju, že už jsem hodně dlouho nenapsala nic o tom, jak momentálně běhám, cvičím nebo jinak sportuju. A přitom mám v rukávu hned několik sportovních zážitků a novinek!

První novinka je ta, že jsem začala chodit pravidelně do posilovny.
Ano, čtete správně! Já, běžkyně a odpůrce indoorových sportů jsem začala chodit do posilovny a začalo mě to dost bavit.
Ptáte se, jak se to stalo?
Na začátku dubna mi začal nový semestr a s tím souvisel nový rozvrh. Na naší škole si bohužel rozvrhy nemůžeme tvořit sami, taky jako to bývá na většině českých vysokých škol - rozvrh nám vytvoří studijní oddělení a je pevně daný.
Ten můj byl pro tento semestr vytvořen docela nešťastně - výuku mám většinou ráno a večer a během dne dlouhé pauzy. A tak je to minimálně dvakrát týdně.
Jelikož v místě mé školy nebydlím a každý den 45 minut dojíždím, přemýšlela jsem, jak to udělat, abych mohla během dlouhých pauz chodit běhat, ale zároveň se měla mít kde osprchovat, abych nechodila na odpolední přednášky smradlavá.:D
Koupila jsem si tedy permici do fitka s tím, že se do něj budu chodit jen sprchovat po běhání.

Jednou se mi vsak běhat nechtělo, bylo ošklivé počasí a já jsem si řekla, že tedy ve fitku vyzkouším i něco jiného, než jejich sprchy. Ze začátku jsem byla docela nesvá - přeci jen, nikdy jsem do klasické posilovny nechodila, ale rychle jsem se osmělila.
Nastudovala jsem si na internetu velké množství informací o cvičení.

Neskutečně mě to chytlo!
Tím však nechci říct, že přestávám být běžkyní a stává se ze mě fitnesska. To ani náhodou! Běhání bylo, je a bude moje srdcovka a číslo 1. Cvičení beru spíše jako skvělý doplněk a zpestření - cvičit chodím max 2x týdně, prostě jako doplněk a kompenzaci k běhu.
Ostatně - vím moc dobře, jak je posilovaní pro běžce důležité a dříve jsem ho hodně zanedbávala.
Stejně tak moc dobře vím, že samotné běhaní vám bůhvíjak hezkou postavu neudělá.
(A upíct pár buchet na září na Srí Lanku by se hodilo, ne že ne.:D) 

Už když jsem někdy předloni začala chodit na kruháč nebo cvičit podle různých videí doma, viděla jsem na svém těle velké změny. Ano, vždycky jsem byla hubená, ale měla jsem nějaký ten špíček na břiše a to se se zařazením HIITu a domácího posilování dost zredukovalo.
Takže jsem moc zvědavá na to, jaké změny mému tělu (a mým běžeckým výkonům) přinese cvičení s činkami.

V běhání se samozřejmě snažím nepolevovat, i když to někdy není úplně snadné. Třeba minulý týden jsem měla hodně náročný ve škole - ve středu stresující prezentace o tématu, kterému jsem nerozuměla ani v češtině, natož v němčině a ze čtvrtka na pátek povinný školní "výlet" do Lipska kvůli jednomu projektu, kam se mi neskutečně nechtělo. No a víkend jsem pro změnu trávila v práci.
To byl týden, kdy jsem vyběhla jen 2x.
Byla to ale spíš výjimka - jinak běhám stále 4-5x týdně, z toho se vždy snažím alespoň o jeden dlouhý běh o délce 20 a více km.
Své dlouhé běhy poslední dobou směřuji skoro výhradně směrem Jedlová/Polevsko/Prysk. Zkrátka do Lužických hor.
Místní cestičky jsou dost kopcovité, ale to je dělá zábavnými.


Za necelé tři týdny (Ojojoj, právě jsem si uvědomila, jak se to blíží!) se chystám na první ultratrail letošního léta - ČERTOVSKÝ ULTRATRAIL, který startuje 3.6. na hradě Houska.
Trasa měří 66,6 kilometrů a poběží se přes všelijaká místa, která jsou spojená s pověstmi o čertech.(Kromě samotné Housky, kde je údajně brána do pekla, se poběží například přes průrvu Ploučnice nebo Bezděz)
A teď se podržte!
Závod můžete běžet buď jako obyčejný smrtelník nebo jako čert. Pokud poběžíte jako čert, spočívá to v tom, že musíte mít na sobě nějaký čertovský prvek (rohy, ocas...) a během závodu budete plnit 6 různých úkolů.
Jelikož jsem starý sběratel zážitků, neváhala jsem ani minutu a přihlásila se do kategorie čertů. (A už několik dní dumám nad tím, jak pojmu svojí čertovskou masku, aby byla za a) dostatečně hezká a za b) abych v ní těch 66,6 uběhla.)
Myslím, že tento závod bude hodně velká sranda, takže se už teďka můžete těšit na report.:-)

Kromě běhání taky občas vyrazím na kolo.
V březnu jsem dostala od přítele k narozeninám nášlapy. Moc jsem si je přála, ale když jsem je dostala a poprvé jsem si je měla nacvaknout, dostala jsem šílený strach. Připadalo mi, že se jízdu s připevněnýma nohama nikdy nenaučím.
Asi hodinu jsem se snažila na místě učit nacvakávat a vycvakávat, přítel přitom držel moje kolo. Neustále mi opakoval, že to takhle na místě nemá smysl, že musím zkrátka překonat strach a rozjet se.
Odhodila jsem tedy strach stranou a rozjela se. A ono to najednou šlo!
Chvíli jsem trénovala na dvorku před domem. Druhý den jsme se vydali z Kamenice do Kytlic - jedná se o neskutečně lehoučkou trasu po rovince s minimem provozu. Na této trase jsem si pořádně osvojila grif našlapávání&vyšlapávání a o pár dnů později jsme už dali pořádný 60ti kilometrový výlet přes hory i doly.
Teďka už jsem samozřejmě moc ráda, že nášlapy mám - delší vyjížďky na kole najednou získávají úplně nový rozměr, jede se mi fakt o moc lépe.


Kolo, běh a posilovna jsou momentálně mojí nejaktuálnější sportovní trojicí.
Nesmím však opomenout ještě jednu velkou lásku - turistiku.
Túry miluju a vyrážím na ně s přítelem či s mamkou téměř o každém volném víkendu. (To je, bohužel, poslední dobou tak maximálně 2x do měsíce) 

Předminulé pondělí, v den státního svátku, jsme s přítelem a kamarádem vyrazili na Černou bránu. Jedná se o jedno z nejzapadlejších míst v Českém Švýcarsku, téměř na hranicích s Německem. Bohužel jsme museli nechat doma Brendinku, protože jsme cestou museli zdolat několik žebříků.
Ale i tak to bylo fajn - příjemná společnost, skoro 25 kiláků a několik kešek, to prostě nemůže nebýt fajn.


No, takže takhle to mám poslední dobou se sportem. 
Hýbu se hodně, možná víc než hodně, ale vždycky dělám jen to, na co mám zrovna náladu.
Třeba ta cyklistická fotka - ta je z dneška. Naše škole má dnes dies academicus (= volnovolnovolno!) a přemýšlela jsem, jak s volným dnem naložím. Původně jsem si myslela, že půjdu na nějaký dlouhý běh, ale když jsem se ráno probudila, řekla jsem si, že mám dnes asi víc chuť na kolo. A tak jsem dala pěkných 60km.:-)

Stále pořád je (a bude) běhání moje láska a priorita. ale prokládám to dost i jinými aktivitami.
Občas mě napadne, jestli třeba není škoda, že už neběhám podle systematických tréninkových plánů - (co si budeme povídat, desítku za 46 minut, jako před rokem, bych dneska fakt nedala) většinou pak ale dospěju k závěru, že nee, že by mi ten sport přestal přinášet tak velkou radost, jakou mi přináší.

Co Vy a jarní sportování? 

P.S: Pokud Vás takovéhle sportovní čtení baví, určitě mrkněte na blog Pihaté Markéty. Je to má známá a velká sportovkyně a píše neskutečně čtivě a vtipně!

8 komentářů :

  1. Ahoj :) Moc hezký článek! Do posilky jsem ještě nenašla odvahu vyrazit, tak cvičím jen doma, ale pomalu dochází nápady podle čeho cvičit a jak si to před týden rozdělit. Momentálně bojuji docela i s během, znovu začínat je těžké, kondička jde rychle dolů :D A mohla bych poprosit o odkaz na appku Fit snap? Nemohu to na Google Play najít, děkuji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, já jsem cvičila doma podle FitnessBledner, ale je fakt, že jsou taky furt na jedno brdo a pak už mě to nebavilo. :)
      FitSnap je bohužel jen pro iPhone:((

      Vymazat
  2. Ahojky :) Jako velké běžkyně se tě chci zeptat na radu, jak trénovat na 10km případně na půlmaraton? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, nevím, jestli jsem zrovna velká běžkyně.:-)
      Je hodně těžké, poradit takhle na dálku, protože nevím, jaké máš s běháním (či se sportem celkově) zkušenosti, jaká je Tvoje fyzička a taky třeba to, jestli ti stačí 10km (popř. ten půlmaraton) "přežít" nebo jestli ho chceš uběhnout v nějakém vysněném čase.
      Mrkni na nějaké stránky o běhání, třeba www.svetbehu.cz, tam je rad a informací dost. Já jsem na svou první desítku ani na půlmaraton nijak specificky netrénovala, prostě jsem jen běhala, běhala a běhala (tenkrát cca 30km týdně) a to stačilo...

      Vymazat
  3. Verčo,

    budu se opakovat, ale opět velmi zajímavý článek a opět vidím, jak to máš v hlavě hezky srovnané. Líbí se mi, že sportuješ pro radost (a pro zdraví) a nehoníš se za každou cenu za dalšími a dalšími osobními rekordy. Pohyb ve všech směrech si evidentně užíváš, prokládáš jej dalšími zážitky a přesně tak to má být.

    Posilovna super, já jsem spíš pro domácí posilování, momentálně u mě vede (komerční, ale skvělá) Zuzka Light. Ale u Tebe to chápu, začlenění posilovny do studijního dne je fajn (a jsem už moc zvědavá na report z druhé semestru).

    U mě vede kolo, ale s nášlapy jsem pořád posera. Boty mám už dva roky a nosím je jen v zimě na spinning. A to jsem se při první hodině v nich celou dobu modlila, abych se uměla na konci lekce odepnout na nemusela tam zůstanu na věky věků :-). Teď po cyklo dovolené si koupím ty "obojetné" šlapátka a konečně vyrazím s nášlapy i ven. V kopcích jsou velikou pomocí.

    A turistické trasy v Tvém rodném kraji obdivuju. Asi tam naplánuju na podzim nějaký prodloužený víkend a využiju Tvých tipů na méně známé trasy.

    Měj se hezky a těším se na další články,
    Ráďa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráďo, moc děkuji za další krásný komentář.
      Podle Zuzky Light jsem nikdy necvičila, ale nejsi první, kdo ji chválí, tak jí asi taky někdy vyzkouším:-)
      Před týdnem jsem tu pěla na posilovnu samou chválu a den nato jsem se v ní trochu zranila, takže moje nadšení trochu opadlo:D :D

      Nášlapů se neboj- je fakt, že mám taky ty obojetné a v terénu či hustém provozu jezdím nenašlápnutá. Těch neobojetných bych se zatím taky asi bála.

      Měj se krásně, užívej teplé dny a těším se na cestopis z dovolené!

      Vymazat
  4. Ahoj, dnes jsem objevila tvůj blog a moc mne nadchl :) Vnukla jsi mi chuť zase se pustit na nějakou túru do hor či na kolo :) Líbí se mi tvůj přístup ke sportu a celkově k životu. Je na tobě vidět, že jsi plná endorfinů.
    Jen se chci zeptat, když často chodíš do lesů, i sama, nebojíš se zvířat jako třeba divočáků? Já mám z toho poslední dobou až fóbii, když jsme někde v lese s přítelem, pořád podvědomě koukám po okolí a bojím se :D
    Verča

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Veru, omlouvám se za pozdní odpověď - úplně jsem Tvůj komentář přehlédla.
      Zvířat se nebojím, přestože žiji v oblasti, kde je jich opravdu HODNĚ. Téměř při každém výběhu či procházce do lesa vidím minimálně laň, srnku nebo veverku. Divočáka jsem za svůj život viděla asi 3x. Myslím, že zvířata co u nás žijí člověku neublíží...horší je to s pejskem, tam už nějaké nebezpečí hrozí, ale stejně s ním chodím na volno a věřím, že se nic nestane.:-)
      Nic se neboj...žijeme ve střední Evropě a máme tu "jen" ty prasata (a sem tam nějaké vlky a medvědy:D)...ve většině částí světa to mají s nebezpečnými zvířátky mnohem horší:-)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top