Pražský půlmaraton 2017

Ahoj všichni! 
Pokaždé, když si zaběhnu nějaký závod, se moc těším na to, až o svém zážitku napíšu článek na blog. A s tím souvisí jeden můj malý rituál.
Běžecké závody většinou konají v sobotu a "den poté" tím pádem připadá na neděli. Neděle je jediným dnem v týdnu, kdy u nás doma nikdo nevstává do práce a tudíž všichni déle spí. Já ovšem většinou vstávám velmi brzy, takže se potichu vykradu z postele, uvařím si kávu, zachumlám se v obýváku do deky a dám se do psaní.
V celém domě je ticho, nikdo mě neruší a já si v duchu ještě jednou pomyslně procházím celou proběhnutou trasu.

Pokud jste četli minulý článek nebo mě sledujete na Instagramu, jistě víte, že jsem se včera zúčastnila pražského půlmaratonu. Startovné jsem vyhrála v jedné internetové soutěži - byla to docela "hurá akce", protože jsem ještě před deseti dny ani nevěděla, kdy se vlastně pražský půlmaraton koná.
Ale jak už to tak bývá, takovéhle akce bývají nejlepší.

Do Prahy jsem jela se svým přítelem, který mi dělal řidiče, fotografa, fanouška a podporu. Vyrazili jsme velmi brzy ráno - už v sedm jsme totiž museli být v holešovickém Průmyslovém paláci, kde se vyzvedávala startovní čísla.


Po vyzvednutí startovního čísla jsme se metrem přesunuli na Václavák s vidinou kávičky a snídaně.(Snídaně jen v případě přítele - já jsem jedla cestou v autě ovesnou kaši z krabičky, protože jsem před závodem nechtěla riskovat žádné "novoty") Marně jsme hledali nějakou útulnou kavárničku, která by byla v osm ráno otevřená, a tak jsme zakotvili v pekařství Paul, což nakonec vůbec nebyla špatná volba.


Pak nastal čas, přesunout se k Rudolfinu. Šli jsme pěšky, začínalo se dělat teplo a cestou jsme potkávali spoustu spoluběžců. U Rudolfina už byl pěkný mumraj, ale fajn atmosféra. Prošli jsme si stánky, nasáli atmosféru a už bylo půl desáté a čas opustit přítele a začít se řadit do koridoru.
(Mezi tím jsem musela asi tak 456x navštívit nechutný ToiToiky a trošku jsem si nadávala za to, že ta dvě cappucina po ránu nebyla úplně dobrý nápad.:D)

V 10:00 zazněl startovní výstřel a klasická, ale nádherná Smetanova Vltava. Masa lidí se dala do pohybu. Jelikož jsem byla až v jednom z posledních koridorů, startem jsem proběhla asi v 10:09.
Asi pět kilometrů se běželo fakt v davu. Když jsem chtěla předbíhat, musela jsem buď všelijak kličkovat nebo to brát po chodníku.
Ani jsem se nenadála a byli jsme v Nuslích. Pak šup, otočka a podél Vltavy zpátky k Rudolfinu. Měla jsem za sebou půlku a Keňani už byli dávno v cíli. První půlka mi hezky utekla, běželo se mi dobře, průměrné tempo okolo 5:20. "Hlavně si to udržet", říkala jsem si.
Kolem jedenáctého kilometru se mi začalo chtít opět čůrat. Zastávka na ToiToiku ale nepřipadala v úvahu - vloni na maratonu jsem tak totiž učinila a mělo to docela neblahé následky pro další průběh závodu, protože se mi ze smradlavých záchodů zamotala hlava a musela jsem hodně zpomalit. Řekla jsem si, že to prostě vydržím a že se tím nesmím nechat rozhodit.
Kilometry  ubíhaly dál a dál. Ke konci už začínalo být složitější, udržet si tempo 5:20 - posledních 5 km jsem běžela spíš kolem 5:30.
Začínalo se dělat teplo a stoupal mi tep.
Ale pořád jsem makala!
Hodinky ukázaly 20. kilometr - nyní už jen zbýval poslední kilák do cíle. Přeběhnout Čechův a Mánesův most a hotovo. Na Mánesově mostě na mě čekal přítel, povzbuzoval a fotil.

No a byla jsem v cíli. 
A byla jsem dost vyřízená. 
(Ale příjemně vyřízená!)


Možná víte, že nejsem žádný velký závodník. Že běhám "na kochačku", v případě ultramaratonů "na přežití" a časy moc neřeším. Ale včera na půlmaratonu jsem se fakt kousla a běžela jsem co nejrychleji jsem mohla.
Můj výsledný reálný čas byl 1:56:14. 
Zpětně si říkám, že jsem se mohla zmáčknout víc, že by 1:55 vypadalo lépe, ale aspoň mám pro příště co zlepšovat. Nutno dodat, že jsem se za celou dobu ANI JEDNOU nenapila na žádné občerstovačce, nic. Neříkám, že je to dobrý postup, ale já jsem věděla, že by mi pití akorát rozhodilo žaludek a způsobilo větší žízeň.
Poté, co jsem dostala na krk medaili, jsem ale tekutiny doplnila poctivě, nebojte.:)

A jaký z toho mám výsledný pocit?
Moc a moc mě to bavilo! Ani jsem nečekala, že se mi to bude takhle líbit a bude mě to tak bavit, protože běhám z 80% traily a po silnici skoro vůbec. Ale musím říct, že to byla super změna! Na silniční maraton by mě asi už nikdo nedostal, ale půlmaraton po silnici si klidně někdy zase ráda zaběhnu.
Děkuji za krásný zážitek! 


Běželi jste taky? Jaké z toho máte pocity?

Komentáře

  1. Článek člověka vtáhl do včerejšího závodního dne a je z něj cítit, že sis půlmaraton moc užila :) Ještě jednou velká gratulace, Veru :)
    Pája M.

    OdpovědětVymazat
  2. Verčo, jsi moc šikovná. Mám Tvé články moc ráda. I já jsem ranní ptáče, takže si Tě dokážu představit v neděli ráno, jak se potichu plížíš (zcela jistě s Brndičkou v zádech) do obýváku psát článek. Mám to teď, když mám práci 3, podobně. Ne nestěžuji si.

    Moc se mi líbí Tvůj opakovaný komentář "já byla v půlce, Keňané už v cíli". A právě o té pohodě a "nezávodění" to je. A i o těch hrozných ToiToikách :-D. Kdyby Keňané byli v cíli a Ty v polovině, já bych pravděpodobně dopíjela někde tu lahodnou kávu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za krásné komentáře, pokaždé mě zahřejí u srdce a mám z nich velkou radost.
      Brendička mi pod nohama samozřejmě nesmí chybět...Teďka ale hárá, tak má s ležením na bílém koberci ještě minimálně týden utrum.:-)

      Vymazat
  3. Jsi šikula, uběhla jsem si to za skvělý čas!!! Já bych to tím svým šnečím tempem běžela asi ještě teď. Mě třeba vadí, když neznám vzdálenost a nemám trasu naběhanou. Když si běžím pro sebe, tak je mi to jedno, aplikace mi řekne vždy po kilometru a jelikož znám své limity, tak vím, kdy se obrátit a zamířit domů. V takových případech mi ani nevadí, že nevím, kam běžím. Ale když mám běžet s někým někam, kde to neznám, jsem z toho úplně hotová, protože nějak nedokážu správně rozvrhnout svoje síly :D Ty jsi trasu předem znala? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!!:-)
      No já jsem tenhle půlmaraton běžela v letech 2011 a 2012 a i když je to už docela dlouho, trasu jsem si docela pamatovala. Navíc dostaneš před startem podrobnou mapku trasy, ve které jsou věškeré důležité informace a mezníky vyznačené. Kromě toho je každý kilometr značený velkou cedulí, takže víš, na čem jseš.:D

      Už jsem ale běžela dost závodů, kde jsem trasu neznala vůbec. Musím ale říct, že mi to nějak nevadí- tím, že jsem v novém prostředí, se většinou kochám neznámými místy a trasa mi pak hodně utíká.:-)

      Vymazat
  4. Verčo já jsem běžela půlku v půlce března a čas 1:56:57 :D Ale já jsem teda občerstvovačku využila v každém z pěti kol. Jsem žíznivoun obecný a navíc tele, takže neumím pít za chůze a už vůbec ne za běhu, tak mě to stojí vždy hodně času, ale co se dá dělat :D
    Krásně napsáno a super, že jsi si to užila! Přidala jsem si odkaz na tvůj blog s dovolením na ten svůj :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to jsme měly skoro stejný čas. Já mám v pití při dlouhých bězích velké mezery, většinou právě piju málo a doháním to až po doběhu...

      I já jsem si uložila Tvůj blog, článek o uklízení lesa byl moc zajímavý a inspirativní...

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular