BUDAPEŠŤ, den II.

úterý 18. dubna 2017

V půl šesté ráno se pomalu probouzím. Žaluziemi prosvítá do hotelového pokoje světlo. V hlavě mám dilema: buď se převalit na druhý bok a ještě na hodinku usnout a nebo se potichu obléct, nazout běžecké boty a jít si užít ranní Budapešť z běžecké perspektivy.
Volím (nečekaně!:D) druhou možnost.
Potmě hledám v pokoji běžecké oblečení. Tiše, abych nevzbudila přítele, se vykradu z pokoje a pár minut nato už dýchám čerstvý, ranní, budapešťský vzdoušek.
Moje kroky vedou na Markétin ostrov. Nachází se dva kilometry od našeho hotelu, s pevninou je spojen mostem a po obvodu měří 5 kilometrů. A po celé délce ostrova je vybudovaná běžecká tartanová dráha. Ostrůvek oběhnu kolem dokola, cestou potkávám velkou spoustu spoluběžců.
Svého rozhodnutí, vylézt z postele o něco dříve, rozhodně nelituji!



Ještě před sedmou hodinou ranní mám v nohách rovných 10 kilometrů.
Následuje sprcha, probuzení mého milého a snídaně.

Druhý den našeho pobytu v Budapešti vedly naše první kroky po snídani do Great market hall, největší budapešťské tržnice. Jednalo se o opravdu obří budovu, ve které si člověk mohl koupit všechno možné od maďarských klobás, paprik, koření, ovoce, pečiva, po kávu nebo teplý guláš.
My jsme nakoupili nějaké ty jedlé dárky pro naše blízké.


Další bod našeho programu byl Budínský hrad. Společně s Matyášovým chrámem a Rybářskou baštou se nachází na kopečku nad městem. Jak říkám, jednalo se opravdu o kopeček - pražský Petřín je proti tomu Mount Everest!
Na tento kopeček však vedla lanovka, u které byla asi třicetimetrová fronta lidí.
Pane bože, lidská lenost je neskutečná!
Vyšlápnutí kopečku k Budínskému hradu byla záležitost asi patnácti minut, fronta na lanovku odhadem minimálně na hodinu.



Prohlédli jsme si zvenčí hrad a pokračovali dále, směrem ke Svatému Matyášovi.
Jedním z "must visit" míst v Budapešti, které nám doporučovali naši známí a také skoro všichni internetoví průvodci, byla Curkárna Ruszwurm.
Věděli jsme, že se tato skvostná cukrárna s více než stoletou tradicí nachází někde ve starém městě, takže když jsme na ní o chvilku později náhodou narazili, nemohli jsme to nechat jen tak bez návštěvy.
Ochutnali jsme maďarský kremeš a řeknu Vám, to bylo něco!



Posilněni dortíkem a kávou jsme se vydali k dalšímu z míst, které nám doporučovala kamarádka Kačenka - nemocnici ve skále. Za druhé světové války byla v budapešťském podzemí vybudována provizorní nemocnice pro 60 pacientů. V nekrušnějších válečných dobách zde však bylo pacientů 10x více. V podzemí pořádně nefungoval přívod vzduchu, po určitou dobu byla dokonce nemocnice odtržena od zdroje vody.
Podruhé byl provoz nemocnice obnoven v padesátých letech, v době maďarské revoluce.
Nyní se zde v nemocnici konají prohlídky. VEŠKERÉ vybavení, které zde dříve bylo, se dochovalo. Člověk si zde může prohlédnout původní vybavení válečné nemocnice, operační sál, toalety, ale i různé administrativní místnosti a mnoho dalšího.
Celá expozice je doplněna mnoha desítkami voskových figurín, které vypadají jako opravdoví lidé.
Bylo to strašně moc autentické a zajímavé.
Prohlídky v angličtině jsou v nemocnici každou půlhodinu a pokud si plánujete udělat do Budapešti výlet, toto místo moc moc doporučuji.

V nemocnici se bohužel nemohlo fotit, takže zdroj obrázku je ZDE. 

Po prohlídce nemocnice jsme se konečně dostali k dalším "highlitům" Budapeště, a sice ke Chrámu Sv. Matyáše a k Rybářské baště. Bylo zde docela dost lidí, ale konstatovali jsme, že ve srovnání s centrem Prahy to bylo pořád málo.:)




Po prohlédnutí Budy hodinky ukazovaly 14h odpoledne a nám začalo kručet v břiše. Vydali jsme se tedy pěšky přes řetězový most do ulice Király, o které jsme Vám psala už ve včerejším článku. Naše kroky vedly do Hummus baru, na který pělo chválu hned několik českých i zahraničních foodblogů!
Já jsem si dala polévku z červené čočky a hummus se smaženými lilky a přítel masové kuličky. K tomu všemu jsme dostali 4 teplé pita placky.
Byla to mega moc obrovská dobrota!  
Vymetli jsme talíře do posledního sousta. (A modlili se, aby nás po té náloži teplých kynutých placek nezačalo bolet břicho!:D)


Po obědě jsme se vydali metrem k hradu Vajdahunyad. Jedná se o krásný hrad nacházející se asi 3km od centra. Hrad je obehnaný obřím parkem, ve kterém se nachází spousta hřišť, jezírek, kavárem nebo třeba zoologická zahrada.
V době naší návštěvy se u hradu konaly jakési trhy. Všude bylo spoustu dobrot a malinko (ale opravdu jen malinko!) jsme zalitovali, že jsme již po obědě.


Neodpustili jsme si však kafíčko, pivo a malou sladkou tečku, protože jsme nutně potřebovali zjistit, jestli mají v Budapešti lepší trdelník než v Praze.
A co jsme zjistili? 
Že je v obou městech úplně stejně dobrý!



Poté, co jsme si hrad Vajdahunyad ze všech stran prohlédli, jsme se vydali pěšky zpátky k našemu hotelu. Byla to procházka na více než dvě hodiny. Původně jsme mysleli, že se cestou stavíme ještě na pověstnou zmrzlinu v růži, ale byli jsme tak strašně plní, že jsme se jí rozhodli oželet.

Poslední kroky k hotelu už jsme ani nemluvili, jak strašně jsme byli uchození. S ranním během ukazoval můj fitness náramek přes 40 000 kroků. Myslím, že jsem ty všechny dortíky a trdelníky dokonale spálila.:)

Večer jsme už zůstali v hotelu a ráno po snídani vyrazili zpět k domovu. Byl to NÁDHERNÝ výlet.
Budapešť se zařadila mezi má nejkrásnější, doposud navštívená evropská města. Opravdu vřele doporučuji se do této maďarské metropole vydat a to co nejdříve, než bude zaplavená turisty!  

Co Vy, byli jste někdy v Budapešti? 
Jaká evropská města považujete za nejkrásnější?

4 komentáře :

  1. Verčo, ani nestíhám reagovat na jednotlivé články. Jsem ráda, že jste si výlet užili, vlastně i s během, což je super a to u Tebe obdivuju. A já děkuji za tip na tu nemocnici ve skále. Ačkoli už léta Budapešť průvodcuji, toto mi uniklo (Ostuda Ostudovna).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za (jako vždy) milý komentář.:-) Nemocnici ve skále rozhodně navštiv, pro mě to byl moc silný zážitek.
      http://www.sziklakorhaz.eu/

      Vymazat
  2. My byli v Budapesti loni o jarnakach, tedy nekdy v unoru. Bylo tam krasne. Ja misto pamatek mela planek kavaren, kam jsem proste musela zajit:-) ale pamatky jsme neminuli. Taky jsme zvladli jeste termalni lazne, coz bylo fajn, kdyz venku mrzlo:-) mam na blogu taky asi dva clanky...ale spis o jidle, haha:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To me mrzi, ze jsem o Tvych clancich nevedela, nez jsme tam jeli...nevadi, prectu si je tedka - treba se mi tipy budou hodit na priste.:-)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top