BUDAPEŠŤ, den I.

Ahoj všichni!
Výlet do Budapeště jsme s přítelem plánovali už pekelně dlouho. Pořád jsme ho ale nějak odsouvali a dávali přednost jiným, spíše horským destinacím. Při jednom dlouhém únorovém večeru jsme se však rozhodli, že o víkendu před Velikonoci do maďarské metropole už konečně vyrazíme a zhruba o hodinu později měli zabookovaný hotel na dvě noci.

Přemýšleli jsme nad tím, jakým dopravním prostředkem se do Budapeště vydat a po shlédnutí nabídek všech možných vlakových i autobusových dopravců jsme usoudili, že nám v poměru cena:čas:pohodlí nejlépe vychází auto.

Vyrazili jsme v pátek, 14.4 v pět hodin ráno. Budapešť je od nás vzdálená něco přes 600 kilometrů a my jsme chtěli být nejpozději po obědě na místě.


Na benzínce před Prahou jsme si koupili první ranní kávu.
Projíždíme takhle probouzejícím se hlavním městem, vesele popíjíme kafíčko, prostě pohodička. Tedy pouze do chvíle, než si na sebe asi polovinu obsahu kelímku vyliju a udělám si tak obří flek na jediných kalhotách, které mám s sebou.
Telátko, no...:D
Zbytek cesty naštestí proběhl bez problémů a ve 13h jsme byli na místě. Ubytovaní jsme byli v Mohacsi Guesthousu - nacházel se asi 2km od centra, nebyl to žádný luxus ale na přespání to stačilo.

Protože jsme byli natěšení na město, nelenili jsme ani minutu a ihned vyrazili do centra. Rozhodli jsme se, že nejprve prozkoumáme Pešť, tj. část města na levém břehu Dunaje.


Přešli jsme Markétin most (kousek za ním jsme bydleli) a podél Dunaje se vydali k parlamentu. Budapešťská budova parlamentu patří k největším v Evropě a údajně se v ní nachází přes 600 místností a 20 kilometrů schodišť.
No...nechtěla bych tam uklízet.:D

Od parlamentu jsme pokračovali podél Dunaje směrem k bazilice Svatého Štěpána. Cestou jsme si prohlédli shoes on the Danube, nevšední památník obětí holocaustu.


Protože jsme byli po dlouhé cestě ještě trochu unavení, potřebovali jsme nutně doplnit hladinku kofeinu a cukru v krvi. Zalíbila se nám jedna kavárna s venkovní zahrádkou a výhledem na baziliku Sv. Štěpána.
Přestože na všech svých cestách ráda ochutnávám místní speciality, maďarská kuchyně mě moc nelákala. Guláš, langoše a spol. patří k jídlům, které bych si dala jen v případě hodně velké nouze.
Co se týče maďarských dortů, to je ovšem jiná! 
Slyšela jsem o nich, že jsou vyhlášené, takže jsme začali máslovým Dobos dortem.
A cappucinem, samozřejmě, protože to musí být vždy a všude.



Když už mi opět začal kolovat kofein v krvi a já přestala být unavená a nevrlá, vydali jsme se na věž baziliky. Tři stovky schodů jsme vyběhli jak nic a o chvíli později si užívali moc pěkný výhled na celou Budapěšť...



Naše další kroky vedly do židovské čtvrti. Zajímala nás samozřejmě Velká synagoga, ale uvedu-li to na pravou míru, ještě o trochu víc ulička Király, o které jsem se dozvěděla na blogu Markéty.
Proč zrovna tato ulice?
Bylo zde příjemně živo, v okolních pasážích byly zajímavé stánky s ještě zajímavějším zbožím, ale hlavně zde byla velká spousta restaurací a bister. A protože jsme měli dopředu naštudované, který podnik stojí za návštěvu a který ne, vydali jsme se do mexického bistra Gringos Amigos.
Mexickou kuchyni milujeme a tady jí uměli hoooodně dobře! 
(Když jsem pak doma ukazovala fotky, dostala jsem vynadáno za to, že jsme (kromě dortíků) neochutnali nic maďarského. Ale já už jsem to vysvětlovala v minulém odstavci, jak to s těmi všemi guláši mám...:)



Po večeři jsme pokračovali přes několik okolních parků ke známému Řetězovému mostu. Jedná se o nejstatší (a myslím, že i nejkrásnější) most v Budapešti.
Byla jsem mírně překvapená, že po mostě jezdí auta - než jsem do Budapeště jela, představovala jsem si, že bude stejně jako Karlův most pouze pro pěší a plný pouličních "umělců".



Pak už jen zbývalo, dojít po druhém břehu Dunaje zpět do hotelu. Po brzkém vstávání, dlouhé cestě a následně celém odpoledni šmajdání jsme byli docela dost unavení.
Ale plní dojmů a zážitků.
100% pozitivních.

V některých částech Budapeště jsme si připadali jak na Balkáně.
A to bylo jedině dobře, protože Balkán milujeme! Zejména při příjezdu do města, na samotné periferii, jsme oba s přítelem zažili docela silné deja vú, protože to tam vypadalo úplně přesně jak v Banja Luce! (Jedná se o jedno z měst v Bosně a Hercegovině, které jsme navštívili při naší dovolené v této zemi v roce 2015)
Na druhou stranu Budapešť nezapře velkou podobu s Prahou a Vídní. Ostatně - všechna tři města byla dříve součástí jedné monarchie, takže se není čemu divit.

Byli jsme zkrátka moc nadšení a to byl teprve první den!
Padli jsme do postele ještě před setměním - v sobotu nás čekal rovněž velmi nabitý program plný krásných památek, gurmánských zážitků a 30ti nachozených kilometrů.

...ale na to si musíte počtkat do zítra.:-)

Komentáře

Popular