Můj první půlmaraton aneb zpátky do roku 2011

pondělí 27. března 2017

Ahoj všichni, přeji Vám krásný začátek nového týdne!
V sobotu na apríla, tzn. za méně než týden, se běží pražský půlmaraton. Všechny sociální sítě tím žijí a ještě spoustu dní žít budou. A není se čemu divit - závod je to krásný a 12000 běžců, to už je docela slušné číslo.
Přiznávám se, že jsem ještě před dvěma týdny pořádně ani nevěděla, kdy se letošní pražský půlmaraton běží. Přeci jen, upřednostňuji spíše traily než silnici a navíc mi startovné přišlo už docela dost drahé. Pražskou půlku jsem prostě měla absolutně vypuštěnou z hlavy, tenhle závod v mé pomyslné "Termínovce 2017" nefiguroval ani náhodou.

Zhruba před dvěma týdny jsem ale na Instagramu běžeckého obchodu Top4Running objevila soutěž o startovné. Stačilo jen odpovědět na jednu otázku, a tak jsem si řekla "proč to nezkusit?!" a do soutěže se zapojila. Celou soutěž jsem posléze vypustila z hlavy a o to větší překvapení bylo, když mi přišla zpráva s oznámením, že jsem vyhrála!

Měla jsem samozřejmě velikou radost a ihned začala cestu do Prahy, která se příští sobotu uskuteční, plánovat. Jedním z důvodů, proč jsem měla z výhry tak velkou radost, byla totiž skutečnost, že tento pražský půlmaraton byl v roce 2011 mým úplně prvním půlmaratonem v životě a touto akcí si na to svoje "poprvé" pěkně zavzpomínám...

Na zevrubný report z  letošní pražské půlky se samozřejmě můžete příští víkend těšit, dneska Vám ale napíšu něco víc k té v roce 2011...

Bylo mi čerstvých 18, běhala jsem aktivně asi dva roky. Běhala jsem tak, jak mě nohy nesly: neznala jsem žádné knížky, časopisy ani internetové stránky o běhání. 10 kilometrů pro mě byla "mega" vzdálenost a připadalo mi nemyslitelné, že bych měla někdy běžet něco delšího.
Pak přišel můj taťka (který v té době taky cca 4x týdně chodil běhat a k tomuto sportu mě de facto přivedl) s nápadem, že bychom mohli zkusit půlmaraton.
Když tuto myšlenku vyslovil poprvé, ani jsem netušila, kolik vlastně takový půlmaraton měří!
Přesto jsem mu na to samozřejmě kývla, protože výzvy, ty já ráda...

A tak jsme se společně přihlásili na pražský půlmaraton 2011. Neměli jsme tušení, jak se na takový půlmaraton trénuje - prostě jsme půl roku předtím běhali a běhali a doufali, že se do toho cíle nějak doplazíme.
Pár měsíců před závodem jsme si půlmaratonskou vzdálenost zaběhli "nanečisto" na cyklostezce z Děčína do Bad Schandau. Tenkrát pro nás do Bad Schandau přijela mamka a celou naší "půlmaratonskou zkoušku" jsme zakončili v místních lázních.
Víc si nepamatuji - vím je, že jsem byla OPRAVDU HODNĚ vyřízená, ale šťastná, že jsem "TO" dala.

Pořád to bylo ale jen tréninkově a ten opravdický první půlmaraton nadešel začátkem dubna. Mně bylo čerstvých 18, byla jsem tehdy jedním z nejmladších účastníků.
Jeli jsme do Prahy plní očekávání. Nikdy předtím jsem na žádné běžecké akci nebyla.
Náš jediný cíl byl doběhnout do cíle. Čas jsme vůbec neřešili. (Vlastně jsme se s jedním známým "vsadili" o bednu šampusu, pokud to uběhneme pod dvě hodiny. Tuto "sázku" jsme tenkrát sice prohráli, ale myslím, že se vše pak nakonec nějak promlčelo a nikdo nikomu žádný šampus nedal:))
Pamatuji si, že pro mě byl obrovským zážitkem už jen pohled na všechny ostatní běžce, které jsme na startu u Rudolfina potkávali. Všichni mi přišli strašně namakaní, perfektně oblečení a zkušení.
(Dnes už samozřejmě vím, že srovnávání s ostatními nemá moc smysl a že to, že někdo vypadá, jak z reklamy na nejnovější běžeckou kolekci Adidas neznamená, že tak i běhá:))


Za tradičních tónů Smetanovy Vltavy jsme vyběhli... 
Dohodli jsme se s taťkou, že celou dobu poběžíme spolu a že tempo přizpůsobíme tomu pomalejšímu. (Tedy mně)
Průběh celého závodu už si přirozeně nepamatuji - přeci jen, je to už 6 let zpátky.
Vzpomínám si na to, že jsme probíhali kolem nějakého pivovaru, kde to příšerně smrdělo pivem (tento nápoj nesnáším:D) a mně se z toho zvedal žaludek.
Vzpomínám si na to, že jsem měla kolem 10. kilometru krizi, ale že mě taťka chytil za ruku a táhnul mě dál.
Vzpomínám si na to, že když jsme byli v půlce, Keňani dobíhali do cíle.
Vzpomínám si na to, že posledních 5 kilometrů bylo fakt nekonečných.
...a pak jsme byli v cíli.
Dostala jsem medaili a byla jsem moc moc moc šťastná!  


Připadalo mi ale, že jsem dosáhla svého maxima a že víc kilometrů v kuse nikdy v životě neuběhnu. (Kdybych tenkrát věděla...:) Nohy mě bolely takovým způsobem, že jsem měla problém, dojít pár set metrů na metro. Ale endorfiny kolovaly mou krví a já si na krku hrdě nesla medaili.
Cestou domů jsme s taťkou zastavili u Mekáče a za tento "životní výkon" se náležitě odměnili.
(Jak úsměvné! Dneska by byl Mekáč asi ten úplně poslední podnik, do kterého bych se šla po výkonu "odměnit":))

Moje půlmaratonské poprvé nemohlo být lepší!
Díky taťkovi, díky našemu krásnému hlavnímu městu a díky velkému odhodlání, které jsme tenkrát v osmnácti měla.

Moc se těším, až se na tuto krásnou trasu v sobotu znova postavím! 
P.S.: Jo a pokud vás zajímají časy, tenhle první půlmaraton jsem dala za 2:05:20.

Jaký byl Váš první půlmaraton? (pokud jste v životě běželi)
S kým se v Praze v sobotu potkám? 

8 komentářů :

  1. Půlmaraton je můj sen, zatím nejvíc uběhnuto 10 km :) na jaké závody se letos chystáš? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že pokud zvládneš v pohodě uběhnout 10km, už jsi na dobré cestě k půlmaratonu! Chce to jen trénovat a nepolevit.:-)
      S dalšími závody ještě nevím - nejspíše 1/2 maraton Kuks na konci dubna a Libouchecký ultramaraton na konci května, ale o dalších jsem ještě tak úplně nepřemýšlela. Moc bych zase chtěla běžet Jizerský ultratrail, ale nevím, zdali se letos bude konat...

      Vymazat
  2. Moc gratuluju! Já svůj první běžela loni a měla jsem čas 2:16 .. není to nic moc, ale já měla cíl doběhnout a to jsem splnila :) letos bych chtěla běžet zase o něco líp, ale myslím, že pod 2:10 to ještě nestáhnu :) držím palce letos!
    www.linheart.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!
      Já myslím, že čas je vedlejší, obzvlášť při prvním půlmaratonu v životě. Důležitější je dobrej pocit a zážitek! Přeji hodně štěstí, ať se Ti v sobotu hezky běží a třeba to pod těch 2:10 stáhneš, uvidíš.:-)

      Vymazat
  3. Moc gratuluji, Veru! :) Ono to tak bývá, když člověk soutěží s tím, že o výhru stojí, nevyhraje a naopak :D Dvakrát se mi to také stalo, že jsem se zúčastnila soutěže, zapomněla na ni a vyhrála, ale když se zapojím do soutěže, o jejíž výhry bych zájem měla, tak nic :D Každopádně výhra vždy potěší, půlmaraton si moc užij, držím palce na hezké umístění a budu se těšit na článek o něm :) Měj se moc krásně :)
    Pája M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Pájo!
      Jojo, máš naprostou pravdu...výhra mi ve výsledku udělala obrovskou radost, ale v žádném případě to nebylo nic, o co bych na začátku soutěže fakt hodně usilovala...spíš jsem to prostě jen tak zkusila a vyšlo to.:)
      Určitě si půlmaraton užiju a report o víkendu sepíšu!:) Taky se měj moc hezky!

      Vymazat
  4. Nikdy jsem neběžela a asi nikdy nepoběžím. Vůbec ses za těch 6 let nezměnila, troufám si říct, že teď snad vypadáš ještě lépe. Srší z Tebe pozitivní energie :-)
    PS: ... a taťka je fešák :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdyby to měl běžet každý, byl by ten svět pěkně nudný! Ty jsi zase zvládla jinačí, hodně velké (nejen) sportovní věci. :-)
      Já to slýchám často, že vypadám od mala furt stejně:D

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top