Aktivní víkend 4.-5.3

Ahoj všichni!
Už tři dny Vám chci napsat o svých zážitcích z minulého víkendu, ale protože jsem měla pondělí i úterý hodně pracovně náročné, dostávám se k tomu až teď.
Kdo mě zná nebo čte můj blog delší dobu, ten určitě ví, jak moc mám ráda pěší výlety a túry. A že jakmile mám volný víkend, téměř pokaždé někam vyrážím. Jinak tomu nebylo ani o prvním březnovém víkendu.

SOBOTA - LABSKÉ PÍSKOVCE (ROSENTHAL, OSTROV)
V sobotu jsme vyrazily na pěší výlet s mojí mamkou. Vymyslela jsem trasu v Labských pískovcích, protože je máme podstatně méně prozkoumané než třeba Lužické hory nebo České Švýcarsko.
Dojely jsme autem pod Děčínský Sněžník a odtud se pěšky vydaly po modré turistické značce směrem do německého Rosenthalu.
Bohužel jsem nebyla při vymýšlení trasy dosti pozorná a nevšimla si, že celých 6km do Rosenthalu vede po asfaltce. Šlo se sice lesem a nejezdila zde žádná auta, ale stejně, asfaltka je prostě nůďo. Byly jsme ale optimistické a těšily se na to, že asfaltka ve vesnici skončí a zbytek túrky půjdeme hezčí cestou.
Ve vesničce Rosenthal nás přivítal strašně silný vítr. Další kilometry vedly před širá pole. Strašně moc to fičelo a jediná zajímavá věc, kterou jsme viděly, byl koník s dřevěným povozem, který jezdil po poli. V dnešní době jezdí po poli spíš traktory, takže jsme měly z koně docela zážitek.:D
Poté, co jsme konečně přešly větrné pole, jsme se dostaly do lesa. Těšily jsme se na velké množství skal a skalních vyhlídek, ale kde nic, tu nic.
No dobře...pár moc hezkých skal jsme viděly, ale u nás za barákem v lese jich teda máme víc.
Po několika desítkách minut jsme došly k české hranici. Míjely jsme hraniční patníky a nasávaly krásný jarní vzduch. Od této chvíle už cesta začínala být o dost zajímavější a hezčí.

 Brzy jsme se dostaly do vesničky Ostrov, kde jsme měly v plánu oběd ve stejnojmenném hotelu. Kuřecí vývar a domácí dýňové gnocchi byly moc dobré a obsluha moc milá, takže jsme restauraci odpustili i dost dlouhou dobu čekání na jídlo. (Nutno dodat, že byla restaurace dost narvaná, takže jsme se nemohly divit.:))
Po jídle už nás čekaly jen příjemné 4 kilometry k autu. Tato poslední, poobědová čtvrtina cesty byla z celého výletu nejhezčí. Konečně jsme viděly ty naše oblíbené skály, na které jsme se celou dobu tak těšily!:)



Během tohoto výletu jsme s mamkou přišly na to, že jsme vlastně, co se přírodních krás týče, DOSTI ROZMAZLENÉ.
To jsou samé výhledy, skály, výběhy do I.zóny NP, a pak jednou naplánujeme výlet, kde je těchto věcí o trochu méně, než jsme zvyklé a hned máme trošku tendence remcat.:)
A přitom to vlastně nebylo tak špatné! 
Jen to příště chce, trošku lépe nastudovat trasu a vyhnout se vyasfaltovaným cyklostezkám.

Když jsme přijely domů, bylo ještě docela brzo a nechtělo se mi ještě zalézat domů, takže jsem se jen převlékla do běžeckého a vyrazila ještě k nám do lesa na podvečerních 8 kiláčků. Řeknu vám, takhle dobře se mi už dlouho neběželo!
Myslela jsem si, že po 17ti kilometrové procházce poběžím spíše pomalu, odpočinkově, ale já byla tak nabitá, že jsem v lese, v kopcovitém terénu udělala tempo pod 6 min/km, což se mi stává opravdu jen málokdy!
Usínala jsem s dobrým pocitem a příjemnými 25ti kilometry v nohách.

Tím ale moje vejletění nekončilo!

NEDĚLE - JEDLOVÁ A OKOLÍ
V neděli po snídani jsem sbalila přítele, Brendičku a ještě jednoho našeho kamaráda a vyrazili jsme pro změnu do Lužických hor. Naše trasa vedla z Jiřetína pod Jedlovou přes křížovou cestu na vrchol Jedlové, poté k jedlovskému nádraží, přes Stožecké sedlo na rozcestí Pod Ptačincem a odtud potom údolím Milířky do Lesného a zpět do Jiřetína.
Příjemných 16km, hodně kopců a hodně výhledů - prostě největší parádička!

Na vrcholku Jedlové jsem se posilnila borůvkovým koktejlem, kvůli kterému se mi vyplácí, minimálně desetkrát do roka tenhle nemalý kopeček vyšlápnout nebo vyběhnout.:)


A aby toho jídla nebylo málo, náš šestnáctikilometrový pochod jsme zakončili v lívancovně v Jiřetíně pod Jedlovou.
A řeknu Vám, vážení.... jestli jsem Jedlovou doteďka milovala, tak od minulého víkendu, co jsem objevila tento podnik, jí miluju dvojnásob! 
Jedná se o malý, příjemný podnik, kde si můžete dát nejen výborné lívanečky s domácími džemy (které si zde majitelé sami vyrábí), ale třeba také kafíčko, regionální cider z Českého Švýcarska, utopence a další dobrůtky. Plus si zde samozřejmě můžete všechny ty domácí džemy koupit.

Já jsem si dala cappucino a lívanečky s kysanou smetanou a domácím kokosovým čokodžemem. A byly taaaaak dobré!


Lívancovna se nachází přímo na náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou a má otevřeno od čtvrtka do neděle, takže pokud se vydáte do Lužických hor, určitě sem zavítejte.:-)

Když jsme přijeli domů, byla jsem už docela utahaná, ale říkala jsem si, že by bylo fajn, jít si - stejně jako v sobotu - po túře ještě zaběhat. Dala jsem už jen kratičkých 7 kilometrů, čímž jsem uzavřela tento víkend s příjemnými padesáti kilometrech v nohách.

Komentáře

  1. Verčo, opět pro mě moc zajímavý článek z druhého konce republiky. Ale neboj, i já to tam jednou prozkoumám :-). Těším se na další výletové články a budu ráda, pokud by ses dostala i k článku o Tvém studiu po prvním semestru.
    Užívej si prázdniny!
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!
      Článek o prvním semestru na IHI Zittau chystám, ale nechávám si ho, až budu mít výsledky všech zkoušek.:-)

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular