5 způsobů, jak si zpestřuji běhání

Běhání.
Pro někoho ten nejlepší sport na světě, pro jiného naprostá noční můra a nuda.
Když se nad tím zamyslím, běhání opravdu může pro nezasvěcené lidi působit nudně: přeci jen, jedná se o jeden a ten samý, periodicky opakující se pohyb. Kmitání nohama a funění u toho.
Věřte nebo ne, z tohoto na první pohled nudného sportu se dá vykouzlit jedna z nejpestřejších a nejzábavnějších aktivit na světě.
Čtěte, jak si běhání zpestřuji já! 


1.Objevování nových míst
Když mi bylo šestnáct a s běháním jsem začínala, měla jsem v podstatě dva okruhy, které jsem neustále běhala do kola. Jeden měl 5 a druhý 10 kilometrů. S těmito dvěma trasami jsem si vystačila dobré tři roky a běhala je pořád a pořád dokola.
"Jak mě to mohlo bavit?!", ťukám si na čelo dneska.
Nedokážu spočítat, kolik "svých" tras mám v současnosti. Bude jich ale určitě několik desítek a neustále přibývají další a další. Mám velké štěstí, že žiju ve městě, kde se setkávají rovnou tři CHKO (Lužické hory, Labské pískovce a České Středohoří), tudíž je zde velká spousta cest a cestiček.
Přestože pořád zkouším nové a nové trasy, stále ještě je v mém okolí VELKÁ spousta míst, které mám neprobádané. A věřím, že to tak budete mít i Vy, ať už jste z Prahy nebo z Ostravy.
Zkuste to taky! 
Mně osobně hodně pomáhají mapy.cz, kde jsou perfektně vidět všechny turistické cesty v našem okolí. Když mám čas, vymyslím si podle tohoto webu nějakou novou trasu a jdu jí vyzkoušet. Občas trochu zakufruju, občas se od svého plánu vychýlím a trasu zkrátím/prodloužím, ale téměř pokaždé objevím něco nového a nestačím žasnout, KOLIK MOC KRÁSY u nás za barákem máme.

2.Běžecké výlety
Tento bod trošku souvisí s bodem předchozím.
Ačkoliv je v našem městě a v okolních lesích spousta nádherných tras, čas od času mám chuť, vyrazit trošku dál.
Buď si vezmu auto a popojedu na nějaké předem vybrané místo, odkud potom vybíhám. Většinou nejezdím dál než 10 kilometrů od domu. Bohatě stačí, popojet o dvě vesnice dál a otevřou se vám úplně nové běžecké možnosti.
Ráda jezdím autem třeba do vesničky Studený: je to od nás pouze 5 kilometrů daleko. Ano, těch 5 kilometrů by se dalo i běžet, ale jedná se o celkem nudnou cestu po silnici, takže si jí radši "odbydu" autem a místo toho si pak užívám luxusní traily v Českém Švýcarsku.
Druhá možnost je, dojet někam vlakem nebo autobusem a běžet potom domů. (Dalo by se to provést i opačně, tj. běžet někam a odtamtud jet domů vlakem/busem. ALE člověk pak bude vázaný na spoje, které mnohdy nejezdí moc často. Už se mi to párkrát stalo, že mi vlak díky špatnému běžeckému načasování ujel před nosem:)) 
Mým oblíbeným cílem pro tento typ "výletu" je třeba Jedlová - jedu buď autobusem do Jiřetína nebo vlakem na Jedlovou a běžím krásnou dvacítku domů.

3.Geocaching
O tom, jak jsem si zamilovala Geocaching, jsem vám psala už někdy vloni v létě. Dříve jsem kešky hledala jen na procházkách, poslední dobou jsem si jimi ale začala čas od času zpestřovat i běhání. Tenhle bod ovšem není pro jedince, kteří si zakládají na dobrém průměrném tempu - je nad slunce jasné, že když se zaseknete na nějakém místě a 10 minut zde hledáte krabičku s pokladem, žádného oslnivého average pace nedosáhnete.:D
Pro mě osobně je ale důležitější požitek a zábava nežli to, jestli uběhnu desítku za 50 nebo 70 minut.

4.Hon za dobrým jídlem
Jsem člověk mlsný a jídlo milující, to asi víte.
Jedna z věcí, kterou na tomto sportu tak miluji, je skutečnost, že při něm člověk spálí obrovské množství kalorií, takže se pak skoro vůbec nemusím omezovat v jídle.
Ráda se po běhání nebo po túře odměním nějakou dobrotou a za ta léta, co tento sport provozuji, mám vytipovanou velkou spoustu míst, která "musím" navštívit, když běžím/jdu okolo.
Jedlová? Borůvkový shake!
Jiřetín pod Jedlovou? Lívancovna!
Luční bouda v Krkonoších? Koláče a půlmetrové rohlíky!
Tatry? Haluškyhaluškyhalušky!
...a tak dále.
Každou středu ráno v dobrém závidím všem pražským Advenťákům, kteří spolu běhají na snídani. Je to asi jeden jediný důvod, proč mě mrzí, že nestuduju a nebydlím v Praze. Protože proběhnout se se skupinkou fajn lidí a zakončit to dobrým jídlem, to by bylo něco pro mě!

5. Neběhání
Ano ano, běhání si občas zpestřuji tím, že neběhám.:-)
Byly doby, kdy jsem fakt jen 100% běhala a jiné sporty provozovala jen svátečně. Naštěstí jsou tyto časy už pryč - stejně jako u bodu č.1 nechápu, jak mě to mohlo bavit!
V současné době běhám tak 4x týdně, dohromady +- 40-60 kilometrů za týden. Do toho doma cvičím s vlastní vahou nebo s kettlebellem, téměř každý den chodím na procházky s pejskem, občas zajdu na crossfit, v zimě jezdím na běžkách a teďka, s příchodem jara chci začít pořádně jezdit na kole.
I přesto je pro mě běhání sport č.1, droga a srdeční záležitost.
Když ho však prokládám jinými druhy pohybu, mnohem víc si ho užívám!


Tohle jsou způsoby, kterými si běhání zpestřuji já. Budu moc ráda, když z mých "zpestřováků" načerpáte trochu inspirace. A nezapomeňte - moje tipy jsou aplikovatelné nejen na běh, ale třeba i na turistiku nebo cyklistiku.
Určitě by se ale dala vymyslet pěkná řádka dalších - čímpak si běhání (nebo jiný, Vámi oblíbený sport) zpestřujete Vy?

Komentáře

  1. Zpestřuji canicrossem, naštěstí i můj čtyřnohý parťák rád běhá. Prohlubujeme vztah, zlepšujeme poslušnost a je to zábava pro oba :-) No a pak doporučuji svůj srdeční sport, orientační běh. Více info se dá najít třeba na skvělých stránkách našeho kamaráda: https://zacitorientak.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, běhání s pejskem jsem mohla uvést taky - někdy s sebou Brendu beru, někdy jdu radši sama jen se sluchátky. Mám to tak 50:50. I když to není úplně canicrossový pes, taky už jsme se docela sladily a začala při běhu víc poslouchat.
      S orienťákem mám jednu jedinou zkušenost - Noční kufrování v Hradci, což byl takový sranda-závod pořádaný manžely Chaloupskými a jejich bývalými studenty dnes již zrušeného oboru Sportovní management. Běžela jsem ve dvojici s kamarádem a víceméně jsem za ním běhala jak pejsek, protože jsem se v těch všech mapách a znacích vůůůůbec neorientovala:)) Ale věřím, že když do toho člověk pronikne, už to pak těžké není...

      Vymazat
  2. Verčo, naprosto Brendičku v tom zlobení chápu :-). Tolik kaluží, klacíků, ho..nek po cestě, ona prostě nikdy nepoběží stejným tempem. Je to moc hezký článek a já souhlasím se všemi body. Užívej si prázdniny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Ráďo! Z prázdnin mi už zbývá poslední týden, tak užívám!:-)

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular