Lednové radosti

neděle 29. ledna 2017

Ahoj všichni!
Dnešní článek začnu jedním velkým klišé: ten čas pěkně letí!
Připadá mi to jako včera, když jsem psala na blog o svých prvních krůčcích na IHI Zittau (=malá, rodinná školička, pobočka Technische Universität Dresden, kde od října studuji navazující magisterský obor Internationales Management) a hle...už mám za sebou první semestr přednášek a před sebou první zkouškové.
Přesněji řečeno - po víkendu se zkoušky rozjedou "na tvrdo" a soudě podle objemu materiálů to nebude ani z poloviny taková pohodička jako na bakaláři v Hradci.

Takže se s největší pravděpodobností nebudu moct následující měsíc věnovat blogu tak, jak bych chtěla...(I když...pokud dostanu nějaký dobrý nápad na článek, většinou ho nevydržím nenapsat, zkoušky nezkoušky.:D)
I když bych se měla i teď v tuhle chvíli spíš učit, rozhodla jsem se, sepsat vám tradiční mišmaš zážitků a radostí, které mě potkaly v lednu.

Začnu běháním (resp. sportem obecně), protože o tom tento blog z velké části je.
Jak jste si mohli přečíst v jednom z předchozích článků, naprosto mě pohltilo běžecké lyžování. Po několika letech totiž u nás napadla kvanta sněhu, čehož jsem náležitě využívala hlavně v první polovině ledna a chodila na běžky v každé volné chvíli.
Zhruba před týdnem jsem ale vyrazila tak, jako obvykle, ale na mé oblíbené trati byly úplně šílené podmínky: sníh byl hodně zledovatělý a stopy místy zafoukané nebo zapadané jehličím. Tuhle vyjížďku už jsem si moc neužila, trochu mě to otrávilo a spíš se mi začalo stýskat zase po "klasickém" běhání.
Tak jsem minulý týden běžky na chvíli odložila a začala zase více běhat.

Běhání ve sněhu je dost náročné, ale na druhou stranu skvělé na posílení všemožných svalů. A občas se mi po náročném brodění sněhem naskytne nějaká zajímavá podívaná, třeba skupinka srnek.


Vlastně je teď v mém případě běhání docela dost potřeba - letos jsem totiž poprvé sebrala odvahu a přihlásila se na běh/dálkový pochod Brtnické ledopády, který se koná už za necelé dva týdny. Na "full" variantu (=105km) jsem si netroufla - přihlásila jsem se na 55km dlouhou trať a myslím, že při aktuálních sněhových podmínkách to bude až až.:-)
Trasa vede asi z poloviny místy, které mám moc dobře prochozené/proběhané, ale z druhé poloviny místy (hlavně v okolí Brtníků, Mikulášovic..), která neznám vůbec.
Bude to velká výzva, moc se na ní těším.

Když jsem neběhala nebo nebyla ve škole, tak jsem v lednu hodně četla. Jednak mi spoustu krásných knížek naježil Ježíšek, druhak jsem měla (a ještě pořád mám) slušnou zásobičku ve své čtečce.
Za prosinec+leden jsem přečetla následující:
  • Květa Legátová - Jozova Hanule
  • Rudolf Vrba - Utekl jsem z Osvětimi
  • Viktor Emil Frankl - A přesto říci životu ano
  • Jiří Šulc - Dva proti říši 
  • Ladislav Zibura - Pěšky mezi buddhisty a komunisty
  • Susan Abulhawa - Modrá mezi nebem a vodou
  • Patrik Hartl - Okamžiky štěstí 
Původně jsem myslela, že udělám samostatný článek o knížkách, ale pak jsem byla líná si řekla, že od toho jsou přece knižní blogy. 
Řeknu k nim však následující: VŠECHNY do jedné se mi straně moc líbily. 
Už dlouho se mi nestalo, že by se mi tolik knížek v řadě tak moc líbilo. Na podzim jsem měla trochu "čtecí krizi" a nemohla natrefit na knížky, které by mě upoutaly, ale v prosinci a v lednu se to dost změnilo. 
Velký dík patří taky Vám, čtenářům, kteří mi v jednom z předchozích článků určité válečné knížky doporučili.(Tady musím vyzdvihnou především Dva proti říši)
Klidně můžete doporučovat dál.:-) 

Poslední tři knížky jsem dostala k Vánocům, všechny jsem si moc přála. Zibura mě neurazil, přečetla jsem ho s radostí, ale jeho vtípky už jsem znala z přednášky, na které jsme byli s přítelem v listopadu, takže už mi nepřišly tak vtipné:D.
Ale Modrá mezi nebem a vodou a Okamžiky štěstí, ty byly úplně bombastické!
První knížka je zasazena do prostředí izraelsko-palestinského konfliktu a ta druhá pojednává o celkem obyčejných mladých lidech z Prahy. 
Obě knížky mají ale jedno společné: osudy lidí, kteří v nich vystupují, jsou mnohdy kruté a nemilostrdné a oba příběhy jsou moc napínavé. Zkrátka obě velmi doporučuju.:-)

(A když mám ke čtení ještě kafíčko a makronky z naší cukrárny, jsem úplně nejspokojenější!)

V polovině ledna jsem taky zavítala do Liberce pod Ještěd na snowboard. Můj přítel i brácha jízdu na snowboardu milují a nejradši by na něj jezdili každý víkend. Já jsem měla tuto sportovní aktivitku dřív taky hodně ráda, ale poslední roky jí vůbec nevyhledávám.
Víc mě baví běžky a taky se na snowboardu dost bojím.
Přesto jsem se nechala přemluvit a jedno sobotní ráno jsme na svah vyrazili.
Ty čtyři hodinky ježdění jsem si docela užila, ale posledních pár jízd už bylo docela trápení a nechápu, jak jsem dřív vydržela "snowboardovat" třeba celý týden.
Po jednom dopoledni jsem měla vystaráno minimálně na celý rok, i když ještědský areál je podle mě fakt super.
(Až na to, že tam nemají Bombardino, což je podle mě na sjezdovce docela must-have!:D)

Další věc, která mě v poslední době čím dál víc baví, je pečení/vaření zdravých dobrot. Ráda čerpám z různých fitness blogů, ale i z (poctivých, nefitness) kuchařek, které mi přinesl Ježíšek.
Vyzdvihnout musím třeba můj první pokus o flapjacky - ostatně, ten už jste mohli i s receptem vidět na mé facebookové stránce Životaběh - blog.


...nebo třeba banánové lívanečky, které ráda dělám o víkendu.
Na fotce skromná porcička pro mě, přítele a bráchu.
(Poté jsme si je každý dle libosti zdobili jogurtem, marmeládou, jahodami a bílou Proteinellou. Mňam.:)


O jídle už ale dál povídat nebudu - zase se mi totiž hromadí v telefonu slušná řádka fotek, takže se v brzké době můžete těšit na další článek "U blondýny v kuchyni" - podle sledovanosti totiž soudím, že vás jídločlánky asi baví.:))

To je ode mě pro dnešek vše! 
Více se toho u mě bohužel v lednu nedělo -  ono když ze čtyř lednových víkendů trávíte dva v práci a jeden nad učením, na žádné velké zážitky a túrčičky není prostor.
Ale v dalších měsících to napravím! :)

2 komentáře :

  1. Zibura se mi taky moc líbil, je to prostě řízek. Jeho knihy jsou skvělé, poučná i zábavné. Kéž by takových cestopisů vycházelo víc.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top