Z deníku adventního běhání...1/3: začínáme!

1.DEN
Ačkoliv jsem se na první prosinec (rozuměj na první den adventního běhání) strašně těšila, když se ráno vzbudím, vůbec se mi vyběhnout nechce. Aby taky jo - venku prší. Sníh, který včera napadl, se přes noc změnil v břečku a já mám naspáno jen nějakých 6 hodin, místo obvyklých 8-9. Cítím se jak přejetá parním válcem.
Ale vím, že mě čeká celý den ve škole a že v 6 večer, kdy přijedu domů, by se mi nechtělo už tuplem.
A taky vím, že to přece nemůžu "vzdát" už prvního.
Takže jdu.
Šourám se šnečím tempem (teda spíš se brodím mokrou břečkou), ale tu půlhodinu tam nějak vyšourám a mám splněno!
Cha chá!
2.DEN
Mám volný den. Znamená to jediné: jdu běhat za světla!
Protože se mi běhání za světla poslední dobou moc nedaří, chci si ten dnešní běh pořádně užít. Běžím tedy na Střeďák - můj oblíbený kopec, ze kterého jsou úžasné výhledy.
Chvílemi se za svůj nápad proklínám, protože mě pekelně bolí nohy, zejména při běhu do kopce. (To mám za to, že jsem se den před začátkem adventního běhání zrušila 1000Kcal workoutem, místo toho abych odpočívala)
Ale když jsem na vrcholku, jsem nadšená a spokojená!


3.DEN
Je sobota, ale vyrážíme s přítelem na celý den do Prahy za kulturou, takže nezbývá nic jiného, než nařídit budíček na šestku a vyrazit opět ráno. Dneska je to ale fakt šílený trápení. Nadávám si, že jsem měla týden před začátkem adventního běhání víc odpočívat(a především si 30.listopadu nedávat ten 1000Kcal brutál), protože mě bolej děsně nohy! A to je, prosím, teprve třetí den! 
Zase to dopadá tak, že tam "vyšudlám" tu "povinnou" půlhodinku a víc pro dnešek ani ťuk.


4.DEN
Je neděle a ještě k tomu je strašně krásně. 
Ráno u snídaně oznámím příteli, mamce i bráchovi, že vyrážíme na Klíč - jeden z mých oblíbených lužickohorských kopečků. Kupodivu ani neprotestují, takže v devět hodin nasedáme do auta a kolem půl jedenácté už jsme na vrcholu. 
"Ale to by se mi mohlo počítat jako adventní běhání, né?" zkouším to na přítele. 
"Ne, to se nepočítá. Adventní běhání je od slova běhat a my jsme na ten Klíč neběželi, takže se ti to prostě nepočítá."
Jooo, rejpat on umí, ale že by šel někdy se mnou, to ne.
Kolem poledne přijedeme domů, dáme si vydatný oběd a jelikož je stále nádherné počasí, vyrážím ještě běhat. Né proto, že přítel řekl, že se mi výstup na Klíč nepočítá (protože já si stejně stojím za tím, že se počítá!:D), ale proto, že mi je líto sedět doma a protože tuším, že by mohl být na Zámečáku, zřícenině nad naším městečkem, krásný západ slunce. A taky že jo! 
Pro dnešek mám tedy splněno dvakrát: jeden výšlap na Klíč(760m.n.m) a jeden výběh na Zámečák(530m.n.m). 
Jo, a přestaly mě bolet nohy. 



5.DEN
Dneska jsem celý den v práci. Ráno se mi v 5 vstávat nechtělo, takže mi nezbývá nic jiného, než vyběhnout večer. 
No jo, ale dneska choděj ti čerti...
Zkouším to tedy na taťku, jestli nepůjde se mnou. Dřív běhával hodně; poslední dobou chodí běhat tak 1x týdně, ale fyzičku pořád má. Musím mu ale slíbit, že poběžíme fakt pomalu. 
Já běhám poslední dobou pomalu taky, takže mu to slibuju. 
A vyrážíme do lesa...
Čelovka nám svítí na cestu a oba si libujeme, jak se nám dneska dobře běží a jak je ten noční les super. Do té doby, než začne světýlko čelovky skomírat, až se nám (asi po třech kilometrech) zhasne úplně. 
Ocitáme se tedy v černočerném lese. 
Být tam sama, tak se asi po...strachy! Jsem s taťkou, takže se nebojím. Přesněji řečeno: nebojím se úchylů ani sériových vrahů, bojím se však trošku toho, že nám cestu zkříží nějaká nečekaná větev/ledovka a dáme si na hubu. Není totiž vidět fakt ani na krok. 
Po chvíli se ve tmě začneme trochu orientovat a skutečnost, že nemáme žádné světlo, nám pomalu přestává vadit. Uběhneme 8 temných kilometrů. 
Bylo to super dobrodružství! (Ale příště si ty baterky v čelovce radši ošéfujeme lépe)

6.DEN
Je úterý. 
A úterky jsou úplně nejhorší: do školy odjíždím v 7 ráno a vracím se v 7 večer. Jelikož bývám večer dost unavená, opět nemám jinou možnost, než nastavit budíček na pátou a vyběhnout ráno. Na ranní běhání už jsem docela zvyklá, takže mi to ani dneska nijak zvlášť nevadí. 
Už od vyběhnutí mám trochu hlad, ale statečně dávám aspoň 7 kiláků. 
(Jo a ta fotka, ta je jenom ilustrační. Ve skutečnosti jsem jí vyfotila v neděli. Omluvte mi tento malý "podvůdek", ale v úterý v půl šesté ráno k focení fakt nic pěkného nebylo.:D)


7.DEN
Zase jsem celý den ve škole. Dnes jsem se však k vyběhnutí ráno nedokopala, takže mě to čeká až k večeru. 
Dneska se mi ale strašně nechce. 
Že by tady byla krize...? 
Sedím ve škole a místo toho, abych poslouchala přednášku o strategickém managementu, spíš myslím na to, jak strašně moc se mi dneska nechce. Takhle líná jsem už hodně dlouho nebyla! 
(Tady jsem se zase přesvědčila o tom, že je prostě lepší, jít adventně vyběhnout ráno, protože člověk nemá čas přemýšlet nad tím, že se mu nechce)
Můj mizerný morál spraví velké kafe a překrásný západ slunce, který se mi podaří spatřit v autě cestou domů. Já to prostě říkám pořád, že po hrnku kávy je svět krásnější...
Když přijedu domů, automaticky oblékám běžecké věci...a najednou jsem venku a běžím a strašně se mi to líbí! 
(A tady jsem se zase přesvědčila o tom, že běhy, na které se člověku nejvíc nechce, bejvaj zpravidla nejpovedenější...)
Je tma jak v pytli, ale všude božský klídek. Běží se mi tak dobře, že bych si klidně dala z fleku dvacítku. (No prosím, a to se mi odpoledne TAK MOC nechtělo!) Vím ale, že na mě doma čekají s večeří, takže to utnu na devíti kilometrech. 
Ale jsem spokojená. 


8.DEN
Zase celý den škola, zase musím vyběhnout brzy ráno. (Kde jsou ty časy, kdy jsem mívala školu 3x týdně a končila mi maximálně tak ve 2 odpoledne?:D)
Bohužel mám málo času a pokud nechci přijet pozdě do školy, musím dnešní běhání utnout na pěti kilometrech. Škoda, ale zároveň moje chyba - měla jsem se z té postele vyhrabat dřív!


POCITY PO PRVNÍ TŘETINCE:
- Až na občasné, téměř periodicky opakující se krize (1., 3. a 7. den) si to pořád užívám!
- Je mi trošku líto, že teď nemám čas na delší, třeba dvouhodinové běhy. Ale na druhou stranu - díky tomu, že jsou teď mé běhy kratší, než třeba v létě, mě vůbec nebolí nohy a myslím, že bych to mohla s klidem vydržet až do pětadvacátého!
- Vloni jsem adventní běhání občas trochu "šulila" procházkami, letos si ale zatím držím všechny dny 100% odběhané a jsem docela dost namotivovaná na to, aby to tak zůstalo až do konce!
- Z prvních osmi adventních běhů byly jen dva za světla. Když běhám za tmy, běhám jen tam, kde jsou lampy a civilizace. Tudíž teďka málo běhám v lese. A les mi fakt chybí. (I když dneska, devátý den, jsem v něm byla a strašně jsem si to užila. Ale to bude až v dalším článku!) 
- Příští týden mám ale méně školy a přespříští týden už mi začínají vánoční prázdniny, takže s největší pravděpodobností buou zbylé dvě třetiny adventního běhání víc za světla.
A tím pádem budou v lese.
A tím pádem budou zábavnější.
A tím pádem budou delší! Juchů!

Co Vy, adventní běžci?
Běháte poctivě? Už na Vás přišla krize?

Komentáře

  1. Verčo, krásný článek, usmívám se a fandím od začátku do konce :-)(taťka je fešák)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju!(a taťkovi ten fešák polichotil:D)

      Vymazat
  2. Verco, co mas, prosim, za celovku? Mam doma dve, obe jsou spis jako svetylko abych byla videt ja ale v lese s ni na cestu moc nevidim. Mas nejakou, ktera fakt sviti tak, abys v lese videla na cestu? Diky, Bara

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, přiznám se Ti, že nevím, co je to za značku/typ - na čelovce to totiž napsané není:D I kdybych to ale věděla, tak bych Ti jí v žádném případě nedoporučila, protože s ní mám docela problémy - vydrží svítit tak 1-2 výběhy i přesto, že jí člověk dobije naplno a dá se nabíjet jenom v autě:(

      Vymazat
  3. Diky moc, budu patrat dal. Mam jednu hodne spatnou. Tak at ti to hezky beha a skola te dal bavi. Bara

    OdpovědětVymazat
  4. Péťa (Virtuální pokojík)19. prosince 2016 13:23

    Jsi fakt hvězda! Já bych se ráno prostě nedokopala. Kolikrát se nedonutím vstát ani do školy :D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Oblíbené příspěvky