Z deníku adventního běhání 2/3: přituhuje!

9.DEN
Do školy vyrážím až na odpoledne, takže se moc těším na to, že si dnešní běh užiju za světla. Vyrážím do lesa, jsem tam po dlouhé době a běží se mi bááááječně.
Malinko mě teda vyděsí myslivec s flintou v ruce - co já vím, jestli to má na jeleny nebo na běžkyně?!


10.DEN
Ačkoliv je sobota, trávím celý den v práci. Rozhodnu se však spojit příjemné s užitečným a proběhnout se k večeru z práce domů. Nejkratší cestou to je nějakých 13 kilometrů - bohužel celou dobu po silnici. (Cesta lesem také existuje, ale je podstatně delší, navíc se ve tmě do lesa moc nehrnu:) 
Běžím, ale cesta po silnici přes několik nekonečně dlouhých vesnic mě trochu nudí.
V Markvarticích, kde mám v nohách asi 8 kilometrů, zrovna potkávám autobus jedoucí do našeho města.
Neváhám ani minutu a nasedám - zbývajících 5 kilometrů, které mě čekaly, bych totiž musela běžet buď po hlavní silnici, po které jezdí i kamiony, nebo přes les. Ani jedno není v té tmě ideální, byť mám docela dobrou čelovku. Domů se tedy kousek popovezu. (Původně jsem byla připravená, běžet přes les, ale když jsem viděla ten autobus, docela jsem ho uvítala:)
Když vystoupím u nás v České Kamenici, čeká mě asi ještě kiláček z autobusové zastávky domů.
Běžím jednou z úzkých uliček v našem městě, když v tom se vedle mě objeví auto plné romských spoluobčanů a zpomalí, takže jedou vedle mě stejnou rychlostí, jakou já běžím. Mají stažené okénko a čumí na mě.
Je mi to samozřejmě pěkně nepříjemné, ale snažím se je ignorovat.
Když takhle vedle mě jedou asi 100m, jeden z nich se osmělí:
"Hej, seš hezká!" 
"Hmm."
"Krásně běžíš!" (jeden cikán se obrátí na druhého) "Ta je pěkná, vole, a jak pěkně běží, že jo vole!"
"Odkud seš, krásko?"
"Neřeknu"
"Seš z Kamenice?"
"Neřeknu" 
"Hm, tak nic. Ale seš fakt pěkná, tak čau!"
"Nazdar"
Zjištění dne: Když vám někdo řekne, že jste krásná a že hezky běžíte, polichotí vám to. Když vám to řekne tlupa cikánů v relativně opuštěné uličce, zrychlí vám to vaše průměrné tempo.

11.DEN
Je neděle, mám volný den.
Venku ale strašně moc prší, takže se k vyběhnutí musím docela dost přemlouvat. Nakonec se do běžeckého dopoledne přeci jen obléknu a vyrazím ven. A jako mávnutím kouzelného proutku přestane pršet!
Užiju si skvělou hodinku v lese. Pravda, běžím dost pomalu, protože se už začíná docela dost ozývat únava z předchozích dnů. Ale užiju si krásný, mlhavý les.


12.DEN
Pondělí = další volný den. (Školu mívám jen od úterý do pátku:))
Vyrážím opět do lesa, konkrétně na jeden z mých oblíbených okruhů vedoucí částečně i národním parkem. První dva kilometry jsou do kopce a ačkoliv jsem na kopce zvyklá, tentokrát se neskutečně trápím.
Do toho strašně moc prší a studené kapky mě šlehají do obličeje.
Cesta, po které běžím, je hodně podmáčená, takže mám boty úplně nacucané vodou a tím pádem asi o kilo těžší - viz foto.:)
Odběhnu 13km dlouhý okruh, ale nemám z toho takovou radost, jako jindy.
Jsem nějaká "přeběhaná".
V listopadu jsem hodně cvičila a poměrně málo běhala a chybělo mi běhání.
V prosinci adventně běhám a chybí mi cvičení.
Myslím, že mým předsevzetím do Nového roku bude, najít si mezi běháním, cvičením a dalšími svými oblíbenými sporty nějaký větší balanc a nesklouzávat vždy jen k jednomu typu činnosti.


13.DEN
Jsme za půlkou. Po dvanáctým dni se "to" prý má zlomit a do konce se nám už má běhat jen a jen lépe...říkali. Já teda nevím.
Ráno vstanu a poslední, co se mi chce, je jít běhat. Vlastně jsem dobu, kdy jsem měla na běhání vstávat, zaspala - nyní už to nestíhám, pokud nechci přijet pozdě do školy, takže běhat nejdu.
Odpoledne přijedu ze školy relativně brzy, takže bych měla čas jít běhat za světla.
Ale já fakt nemám chuť!
Běhání je super, adventní běhání obzvlášť, ale důležitý je taky odpočinek a regenerace. No a já si přijdu všechno, jen ne odpočatá a zregenerovaná.
Původně jsem si myslela, že budu mít full house, odběháno 25in25, ale nebudu!
Třináctý den mě prostě krize přemohla - byla jsem "jen" na procházce.
A víte, co? Vůbec mi to nevadí, ba naopak: na konci tohoto "krizového" dne se cítím hezky odpočatá.:)


14.DEN
Dnes mě čeká celý den ve škole, takže vyrážím krátce po půl sedmé ráno. Lehce sněží, ale v ještě spícím městě je boží klid. Běží se mi fakt hezky - včerejší pauza prospěla.
Obkroužím několikrát do kola Českou Kamenici a celý den ve škole mi je fajn.:)
(Ne, Brendička se mnou běhat nebyla. Celou dobu, co jsem byla venku, se válela v pelechu a připojila se jen na závěrečné foto, aby to vypadalo, jako že byla se mnou.:D)



15.DEN
Jupííí, dnes běhám opět za světla!
Vyrážím do našeho českokamenického lesa, od kterého bydlím asi 200m a který je momentálně mým nejoblíbenějším místem na běhání. Dříve mi vadilo, že je relativně malý a že se v něm nedají běhat žádné dlouhé štreky. Postupem času jsem v něm ale začala objevovat i méně známé, neznačené cestičky, čímž se mi otevřelo moře nových možností.
A hlavně - náš les není velký, ale zato je docela nemilosrdný: nachází se v něm hodně velká spousta prudkých výběhů, seběhů a dokonce i schodů. A to mě baví.:)


16.DEN
Původně dnes plánuji něco kratšího do 10ti kilometrů - večer totiž jdeme tančit na věneček, takže se nechci úplně "odrovnat". Nakonec to ale dopadá úplně jinak.
Taky občas musíte žehlit průšvihy za svoje rodiče?
Já teda jo, třeba dneska.
Rodiče mají cukrárnu a mamka občas po práci lidem rozváží objednané dorty. Občas se ale stane, že na nějaký rozvoz tak trochu zapomene, přijede domů z cukrárny a pak jí zazvoní telefon: a hle, dotyčný se (právoplatně) dožaduje svého dortu. A tak mamka jede buď zpátky do práce a nebo pověří mě.
Takže včera jsem chtě nechtě běžela k nám do cukrárny a po cestě zpět jsem rozvážela dorty. (To už jsem teda neběžela, nýbrž jela autem:))
Bylo to krásných skoro 17km a večer jsem ještě protančila střevíce, takže mám pro dnešek splněno dvakrát.:)


Dvě třetinky jsou za námi, třikrát hurá! 
Dvanáctý-třináctý den jsem měla opravdu VELKOU krizi a myslela jsem, že se na to vykašlu.
Jak už to tak ale bývá, krizi jsem zažehnala a zatím (ťuk ťuk na dřevo) mi připadá, že jsem chytla druhý dech a že si druhou polovinu adventního běhání užívám s velkou radostí a elánem! (Možná je to taky proto, že mám o dost méně školy i práce než v první polovině měsíce, takže se mi více daří odpočívat a běhat za světla)


Poslední třetinu už zvládneme levou zadní, ne?! 

Komentáře

  1. Mám to úplně stejné jako ty, v tom listopadovém cvičení a prosincovém běhání! A umět to vykompenzovat je ta správná cesta. Ale zase adventní běhání tu máme jenom jednou ročně, tak je třeba se překonat a pořádně si to užít. Už na mě taky dolehlo několik krizí a nohy mě bolej už skoro furt :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, to si taky říkám, že to jen jednou ročně! Navíc teďka ke konci jsem si to adventní běhání začala nějak víc užívat...
      Od ledna se chystam zas obout i do cvičení, ale chci se to snažit střídat s běháním půl napůl:)

      Vymazat
  2. Verčo, jsi skvělá a zvládáš to naprosto parádně. Klobouk dolů a děkuji za fotky z tak hezkých míst. No a Brendička tu adventní výzvu pojala velmi fikaně :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já děkuji za krásné komentáře!
      Brendička se svojí fikaností opět nezklamala, no.:))

      Vymazat
  3. Podle mě si tělo řekne, když potřebuje oraz. A to tvoje si řeklo a vidíš, hned ti bylo lépe :) Já bych každý den běhat nezvládla, vždy si musím dát aspoň den pauzu, jinak mě pak bolí všechno. Ale já nemám tvojí kondici :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak! Adventní běhání je sice super, má to být především o zábavě a když se někdo necítí dobře, tak to nemá smysl hrotit za každou cenu.:))

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular