Můj běžecký rok 2016

čtvrtek 29. prosince 2016

Ahoj všichni!
Jeden kalendářní rok nám pomaloučku končí a další začíná, takže je opět na čase trochu rekapitulovat. A protože je můj blog z velké částí o běhání, přicházím dnes s rekapitulací mého běžeckého roku 2016.
Tak pojďme na to...


Hned na začátku roku 2016 se v mém běžeckém životě stala jedna velká změna - začala jsem běhat pod vedením trenéra, konkrétně Dana Trýzny.
Řeknu to na rovinu, vydrželo mi to necelý půlrok.
Dan je skvělý trenér a mohu ho jen a jen doporučit.
Ale mně osobně se běhání podle plánu úplně neosvědčilo - první měsíce jsem byla nadšená, pak se pro mě ale běhání začalo stávat povinností, takže jsem se opět vrátila ke klasickému běhání podle sebe: jak chci, kdy chci, kolik chci.
Navíc mám ráda cvičení, kolo, turistiku a další sporty a nechtěla jsem sklouznout k takovému tomu:
"Ne miláčku, dnes nemůžeme jet na celodenní výlet na kole, protože tréninkový plán." 

Další důvod, proč jsem běhání podle trenéra vzdala, byl ten, že nejsem moc závodnický typ - běžecké závody mám sice ráda a baví mě, ale spíše kvůli té atmosféře, popř. novým místům, které díky běhání poznám. Co se týče umístění, je mi celkem jedno, kolikátá budu.:)
Během toho půlroku, co jsem běhala pod vedením Dana, jsem se ohromně zlepšila ve svých běžeckých časech a poznala spoustu nových tréninkových technik, za což jsem Danovi velmi vděčná. Přesto ale rozhodnutí, udělat krok zpět k hobby běhání, v žádném případě nelituji.

Za tento rok jsem uběhla 1 ultramaraton, 3x maratonskou vzdálenost a 16x půlmaratonskou (ta půlka byla většinou v tréninku, ne jako závod)
Své předsevzetí, uběhnout stovku, jsem bohužel nesplnila, ale to třeba v následujícím roce už konečně změním.:)

Nejlepším závodem byl pro mě Jizerský ultratrail, můj letošní jediný ultra. Tento závod jsem běžela už podruhé a moc ráda bych ho běžela v příštím roce i potřetí, protože je podle mě opravdu skvěle zorganizovaný a krásný.
A co si budeme povídat, největším lákadlem na tento závod jsou pro mě ty úžasné finisherské odměny! (A palačinky na občerstvovačkách:D)


 Asi nejhorším závodem pro mě byl letos Půlmaraton Labské pískovce. Ale pozor! Organizátorům závodu nemůžu vytknout vůbec nic.
Za to, že byl tento závod pro mě peklem, jsem si mohla sama: den před závodem totiž slavil můj taťka narozeniny a grilovalo se prase. Já jsem se ho STRAŠNĚ přejedla a bylo mi těžko ještě další den. Bylo mi těžko když jsem běžela, celou dobu se mi chtělo zvracet a doběhla jsem opravdu jen silou vůle.
A můžete mi stokrát říkat, že se má tělo večer před závodem nabít sacharidy a červené maso když už, tak po doběhnutí.
Já to vím.
Ale copak šlo tomu praseti odolat?!:D

Opravdu speciálním byl pro mě Parkmaraton(resp. jeho poloviční vzdálenost), protože jsme ho běželi společně s přítelem. Není to žádný velký běžec a na tento závod se se mnou přihlásil jen tak, aby mi udělal radost. Doběhli jsme sice jedni z posledních, protože přítele začaly brát křeče (bylo asi 30°C ve stínu), ale měla jsem velkou radost, že jsme to dali spolu.


Ráda také běhám na cestách.
Člověk tak pozná nová místa a zákoutí, často třeba po ránu, když většina lidí ještě spí. Letos se mi poštěstilo cestovatelské, zahraniční běhání na několika místech:
V únoru po plážích u italského Rimini, protože jsem zde týden pracovala jako hosteska na veletrhu.
V dubnu v Thajsku na ostrově Koh Samui.
V červnu na Slovensku v Roháčích, kde jsem se strašně bála medvědů.
V srpnu a v září v německé Žitavě, protože jsem zde v těchto měsících bydlela a chodila na jazykový kurs.(Nyní zde studuji full degree, ale každý den z domova dojíždím, takže už v Žitavě neběhám)


Koh Samui / duben
Roháče / červen
Splnil se mi jeden velký běžecký sen - vyběhla jsem na Sněžku na východ slunce!
O této akci jsem psala samostatný článek a ještě se pak o ní nesčetněkrát zmiňovala, protože jsem z ní byla moc nadšená. Poznala jsem spoustu nových běžců - Babetu, Báru a další. A těším se, až s nimi pojedu v květnu na Vltava Run!



















































Tento běžecký rok jsem - již tradičně - zakončila prosincovým Adventním běháním. Ale o tom jsem už napsala v minulých článcích dost.

Úplně poslední běh tohoto roku byl můj dnešní dlouhý běh z Nového Boru na Klíč, z Klíče na Polevsko a dále přes Jedličnou a Střední vrch domů do České Kamenice. (Pekelně mě bolí nohy a navíc se chystáme zítra i pozítří na túru, takže mě další běh čeká s největší pravděpodobností až příští rok) 
Bylo to 22km s více než 700m převýšením, chvílemi jsem funěla jak mašina, ale bylo to fakt boží!!



Co se týče čísel, naběhala jsem za tento rok 2406 km.
Dělá mi to průměr 200km/měsíc a jsem s tímto číslem spokojená. (Ale to neznamená, že ho nechci v příštím roce trochu pozdvihnout:D) 
Nejbohatší na naběhané kilometry byl pro mě červen s 260km a nejslabší naopak listopad se 120km.




A co příští rok?

  • Chci běhat tolik,  co mi zdraví a čas dovolí, ale žádné extra konkrétní plány nemám. 
  • Alespoň jeden měsíc v příštím roce bych ráda pokořila hranici 300km. (Možná je 300 uběhnutých km za měsíc váš běžný chleba, ale mně se to ještě nikdy nepodařilo:))
  • Budu si poctivě zapisovat nejen běhy, ale i túry a procházky. (Mám podrobné "evidence" o tom, kolik jsem toho za minulý rok naběhala, ale vůbec nevím, kolik jsem třeba nachodila a najezdila na kole. A věděla bych to moc ráda.)
  • Ráda bych už konečně pokořila tu stovku, ale o tom raději nechci zatím moc mluvit, protože většinou mluvím, mluvím a pak z toho vycouvám.:D 
  • Těším se na Vltava Run, na který pojedu s týmem Advenťáků.
  • Budu Vás dále zásobovat svými běžeckými zážitky a historkami. 

Jaké jsou Vaše běžecké plány a cíle na rok 2017?

2 komentáře :

  1. Jsi prostě hvězda, Verčo :) hrozně mě baví sledovat tvůj blog. Motivuje mě to nejen k běhání, ale celkově k nějaké aktivitě. Doufám, že se ti rok 2017 vydaří se vším všudy a užiješ si mnoho dalších běžeckých i jiných zážitků ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mooooc děkuju a i Tobě přeju do Nového roku hodně zdraví, štěstí a zážitků!:-)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top