Běhání & sociální sítě

úterý 20. prosince 2016

Když jsem dnes běžela po nekonečně dlouhé, ale krásné polní cestě, začala jsem přemýšlet o jedné věci: jak moc za těch osm let, co aktivně běhám, začaly tento sport ovlivňovat moderní technologie a sociální sítě. (A to jak v případě mé osoby, tak lidí všeobecně.)


Nejprve se přesuňme do doby před osmi lety, kdy mi bylo šestnáct a začínala jsem běhat.
Začala jsem běhat v šestnácti letech, protože jsem chtěla (stejně jako každá druhá holka v tomhle věku) zhubnout. Ačkoliv osm let zpátky není TAK STRAŠNĚ dlouhá doba, změnilo se toho od té doby strašně moc. 
Ve "fitness centrech" frčel aerobik, zumba a kalanetika. Neexistovaly (aspoň u nás v maloměstě) crossfity, kruháče, HIIT a podobné věci, které známe dnes. (A které jsou 100x účinnější, než všechny ty aerobiky a zumby) A neexistovaly žádné motivační běžecké či fitness skupiny na Instagramu či na Facebooku, tak jako to je dnes. Nebo možná existovaly, ale já jsem o nich nevěděla - moje začátky v oblasti hubnutí, běhání i následně zdravějšího stravování byly zkrátka metodou pokus-omyl.  

Když jsem začala s běháním, měla jsem neznačkové boty ze Sportisima za tři stovky. Moje první, "opravdové" běžecké boty Mizuno Wave Rider mi naši koupili, až když jsem uběhla první půlmaraton. Neříkám, že je nějaký dobrý příklad, odrovnávat si kolena v botách za tři stovky - pokud jste běžec-začátečník a myslíte to s tímto sportem vážně, určitě do dobrých bot investujete!
Druhý extrém ale je, když má někdo v botníku patery duhové běžecké boty za x-tisíc a vyběhne sotva dvakrát týdně na cyklostezku - a řekla bych, že takových lidí je v dnešní době na sociálních sítích nemálo.:)) 

Neměla jsem ještě chytrý telefon (a už vůbec ne hodinky), který by mi trackoval uběhnutou vzdálenost. Kolik kilometrů má moje trasa jsem zjistila tak, že ji můj táta projel autem a přibližnou vzdálenost zjistil na počítadle kilometrů u auta. Trasy v lese jsem nějak odhadovala.

Měla jsem jedny jediné běžecké kalhoty a svojí první běžeckou zimu jsem odběhala v lyžařské bundě a rukavicích. Ne, že bych si tenkrát nemohla dovolit běžeckou bundu...ALE já jsem to prostě neřešila. Neznala jsem ještě běžecké časopisy/weby/instagramy/blogy, a nikdo mi neřekl, že kdybych měla místo ultrateplé lyžařské bundy lehčí větrovku a více slabších vrstev, nebylo by mi takové vedro a běželo by se mi líp. 
Přesto jsem si ale běhání užívala! 

Pražský půlmaraton 2011 byl můj úplně první běžecký závod v životě. Startovalo se tenkrát u Rudolfina, za relativně nízkou cenu (oproti dnešku) měl člověk v ceně i tričko a startovné si mohl koupit člověk méně než rok dopředu, aniž by měl strach, že bude vyprodáno.
Aaaach, to byly časy.:) 
Jo a to tričko, to mám dodnes a občas ho moc ráda nostalgicky nosím.  

A nyní se vraťme zpět do roku 2016...
Běhání za ta léta hodně zkomerčnělo. Je to fenomén, což se mnoha lidem nelíbí a komercializaci běhání kritizují. Tento článek ale není o komercializaci běhu, nýbrž o vlivu běhu a sociálních sítí - o komercializaci třeba zas jindy.

Mám běžecký blog. Mám Instagram, který je z velké části zaměřený na běhání.
To, co uběhnu/odcvičím na sociálních sítích ráda sdílím.
A proč?

  • Protože mi srdíčka a lajčíky lichotí. (A neříkejte, že to nemáte taky tak! Kdo říká, že ne, tak nejvíc kecá.)
  • Protože mám občas z běhání vtipné historky, o které se ráda dělím.
  • Protože ráda inspiruji ostatní. A to je asi největší hnací motor - když mi někdo napíše, že jsem ho svými fotkami/články inspirovala k tomu, že začal běhat nebo žít zdravěji, je to prostě něco úžasného.
  • Žiju v krásné oblasti Českého Švýcarska a Lužických hor, naběhám toho docela dost, žiji docela zdravým životem...tak proč se o to s ostatními nepodělit?

Přiznám se k tomu, že předtím, než jsem si založila běžecký blog/Instagram, neřešila jsem moc běžecké oblečení a běhala jsem klidně ve vytahaných teplákách.
Poslední dobou mě ale čím dál víc baví, vybírat a ladit běžecké oblečení, přestože mě v něm ve většině případů vidí jen pár jelenů v lese. (Protože blog a Instagram, že jo!:D)
Jo, jsem ovlivněná sociálními sítěmi a kdyby nebyly, možná bych běhala ve vytahaných teplákách dál.

Taky se nechám občas ovlivnit reklamou, která je na sociálních sítích velmi mocná.
Tak například vloni před Vánoci frčely na všech sociálních sítích běžecké hodinky. Samozřejmě jsem po nich začala také toužit a byla jsem moc šťastná, když mi je Ježíšek naježil.
Mám je už rok a nemůžu si je vynachválit - ale bylo by to tak i v případě, kdyby jich nebyly plné sociální sítě?!
Asi bych sotva zaregistrovala, že nějaké Garminy existují...


A to nejsou jen hodinky, ale i oblečky, boty, oříšková másla a další "nezbytnosti", které díky internetu objevuji...:)

Sociální sítě mají na mě&mé běhání vliv také v tom, že jsem díky nim poznala spoustu zajímavých a milých lidí. Jak by se jinak zrodilo třeba Adventní běhání, nebejt všech těch internetů?!
No, nejspíš by se vůbec nezrodilo...
Troufám si říci, že díky sociálním sítím vzniklo (nejen u nás, ale všude po světě) nespočet nových přátelství.
Díky sociálním sítím vznikla taky velká spousta běžeckých skupin - nejen zmínění Advenťáci, ale i mnoho dalších. Snad v každém městě se najde nějaká běžecká skupina či klub.
A jak se dnes skupiny dávají dohromady/domlouvají na své výběhy?
Nejinak než přes Facebook, řekla bych.

I když mě sociální sítě v lecčem ovlivňují, nikdy jsem ale nedopustila to, aby nějakým způsobem ovlivnily můj výkon.
Jo, sociální sítě mají jsou mocným marketingovým nástrojem a v mém případě  ovlivňují třeba to, že víc utrácím peníze za barevné oblečky nebo za všemožné druhy oříškových másel.
Ale kilometry, ty za mě nikdo neodběhá. Na délku/kvalitu/rychlost mého výkonu sociální sítě vliv nemají. Ráda z každého svého výběhu pořídím nějakou fajnovou fotku na Instagram, ale to mi většinou zabere z celého tréninku maximálně 3-5 minut.
Je docela na pováženou, když někdo vyběhne a z hodinového běhu mu zabere třicet minut focení sebe sama.:D 

Jak bych to tedy shrnula...? 
Sociální sítě ovlivnily mé běhání od té doby, co jsem s tímto sportem začala, velkým způsobem. (A to prosím nejsem žádný pamětník! Co mají říkat lidé, kteří běhají třeba 30 let?!) 
Ale v 90% pozitivně.
Skrz sociální sítě poznávám nové běžce, čerpám inspiraci, někdo (možná) čerpá inspiraci ode mě (nebo taky ne), dozvídám se informace o zajímavých akcích, zkouším nové zdravé recepty...vždyť to je přece všechno super!

Negativně vidím to, že občas pláče moje peněženka, protože na Facebooku/něčím blogu/Instagramu zahlédnu věc, kterou "nutně musím mít".
A taky to, že jsou sociální sítě dost velkými žrouty času. Všechno je to ale jen a jen na každém z nás, jak moc se jimi necháme pohltit. Facebook/Instagram sice několikrát denně projedu, ale když mám práci nebo školu, tak jdou tyto věci prostě stranou.

Jaké jsou vaše poznatky/myšlenky k tomuto tématu?
Napadá vás nějaký aspekt vlivu běhání a sociálních sítí, který jsem vynechala?

4 komentáře :

  1. Mě jsi tedy inspirovala hodně. Cca. před dvěma lety jsem začala běhat v létě, kdy jsem měla hodně času, potom to postupně upadlo, když přišla škola a zima. A od té doby se snažím najít kompromis mezi svými aktivitami a vrátit se k tomu, co mě tak bavilo a nabíjelo. A právě ty jsi mi dala ten inpuls, abych do toho dala víc! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je krásný! Moc moc děkuju za milá slova, moc si jich vážím a jsem ráda, že jsem Tě k běhání inspirovala. <3 :-)

      Vymazat
  2. Verčo, moc hezký článek. Ten obrázek s maratónským běžcem mě opravdu dostal, to je krutá realita :-). A Ty na těch sociálních sítích opravdu zůstaň, jsi milá inspirace, motivace. A Brendička je milý bonus k tomu všemu, co děláš.
    Přeji Ti krásné a pohodové vánoce a vše nejlepší do nového roku!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju! Neboj, ze sociálních sítí prozatím prchnout nehodlám.:-)
      I Tobě přeji krásné a poklidné Vánoce a šťastný Nový rok!!

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top