Střípky z pozdního léta

středa 17. srpna 2016

Ahoj všichni!
Už dlouho jsem chtěla napsat nějaký mišmaš článek o radostech a zážitcích, které se mi v posledních dnech udály. Chyběla mi k tomu však jedna věc: čas.
První týden v srpnu jsem totiž nastoupila do intenzivního jazykového kurzu pořádaného Mezinárodním vysokoškolským institutem v německé Žitavě (IHI Zittau), kde se připravuji na zkoušku DSH a (pokud ta zkouška DSH vyjde) na navazující magisterské studium.
Držte mi palce!
Výzvy mám sice ráda, ale dostat se během několika týdnů v němčině z hodně slabé Bé dvojky na úroveň C1 je výzva pekelná.:)

Studium v Žitavě jsem si nevybrala jen tak náhodou - jedním z důvodů byla skutečnost, že jsem v Čechách tak nějak nemohla najít magisterský studijní obor, který by splňoval mé podmínky:
1. Aby byl pro mě zajímavý, zkrátka ne nudný.
2. Abych měl dobré uplatnění.
3. Aby nebyl daleko od mého bydliště, v ideálním případě abych mohla denně dojíždět.
Rozhodla jsem se pro obor Internationales management, jenž je vyučovaný v němčině na zmiňovaném institutu spadající pod Technickou Univerzitu v Drážďanech.
To, jestli mě obor bude bavit a jestli bude mít dobré uplatnění, teprv ukáže čas. Super je, že je škola pouhých 40 kilometrů od mého bydliště, takže budu moct bydlet doma a do školy dojíždět.
Vyhráno ale ještě nemám - přijata budu, pokud složím zmiňovanou zkoušku DSH, což by mělo být v polovině září.

Mám tedy teď méně času na blog, moje sportovní aktivity se ale snažím nezanedbávat, ba naopak.

Už dlouho jsem nic nenapsala nic o svém tréninku. A přitom mám jednu dost podstatnou novinku - už je tomu více než měsíc, co jsem přestala běhat pod vedením trenéra a běhám si zase jen tak pro radost podle sebe.
Bylo to rozhodnutí, nad kterým jsem dlouho přemýšlela, než jsem ho udělala. Na jednu stranu mám za sebou půlrok dřiny a velkého pokroku. Na druhou stranu pro mě běh začal tak trochu ztrácet kouzlo a čím dál víc jsem ho brala jako "povinnost".
A vzhledem k tomu, že nemám žádné extra velké závodnické ambice, že na závody jezdím spíš pro zážitky (a pro trička a pro medaile, které dávají všem:D) než pro oslnivé výkony, jsem si řekla, že dám přednost tomu "kouzlu".:-)

Nenechte se ale zmýlit - v běhání jsem v žádném případě nepolevila. Jen prostě nyní běhám podle nálady a né podle předem daného plánu. Snažím se držet určitého rámce, tj. 1x týdně běhat intervaly, 1x týdně dlouhý běh, 2x týdně si trochu zaposilovat a zbytek odběhat tak, jak se mi chce a kolik mám času.
Myslím, že pokud vydržím být sama na sebe přísná, můžu se i bez trenérského vedení posouvat.
Předtím, než jdu běhat, jen málokdy vím, jakou poběžím ten den trasu. Někdy to mám naplánované a nakonec to dopadá úplně jinak...

...třeba předminulý pátek. Byla jsem od rána do večera v práci a měla za sebou docela náročný den. Večer po práci jsem si řekla, že půjdu jen na krátký výklus. Vyběhla jsem a byla jsem strašně překvapená, jak moc lehce se mi běží! Tempo 5min/km mi přišlo jako procházka růžovým sadem, přestože jindy při tomto tempu umírám.
Z původně plánovaného krátkého výklusu byla najednou dvacítka, která zahrnovala výběh na Chlum, což je rozhledna nad Děčínem, na kterou vede poměrně brutální kopec.
Bylo to spontánní a skvělé!


...v neděli ráno jsem si vyběhla pro změnu na Studenec, další z mých oblíbených kopců a rozhleden. O Studenci jsem se už zmiňovala několikrát, běhám na něj často a ráda.


...minulý týden jsem se také osmělila a poprvé zkusila něco, k čemu jsem se už dlouho odhodlávala: propojit běžecký trénink se cvičením na workoutovém hřišti.
Odběhala jsem si devítikilometrový okruh a ihned poté vyrazila na hřiště, kde jsem si dala asi půlhodinovou sestavičku, která zahrnovala především cviky na ruce a břicho. (Ale taky nějaké dřepy a angličáky, takže ve výsledku slušný masakr.:D) 
Hodně mě to bavilo, jen mě trochu štvali pánové, kteří okolo hřiště venčili psy a komentovali mé snažení různými "dobrými radami" a rádobypovzbudivými poznámkami.


Kromě běhání a posilovacích pokusů jsem taky po dlouhé době oprášila kolo. Dříve jsme každé léto s přítelem najezdili stovky, možná i tisíce kilometrů. Letos jsme hodně pozadu. Myslím, že letos mám s odřenýma ušima najeto 200-300km. Ale zase to kompenzují ty kilometry naběhané.
Vydali jsme se na horu Jedlovou, na mé oblíbené místo, o kterém jsem vám už taky psala nesčetněkrát.
Výlet nám trochu zkazil nečekaný lijavec a mlha, která pod Jedlovou padla.
Bylo trochu demotivující šlapat na kopec, který je totálně v mlze a ještě ke všemu být promočený až na kost.
Přítel to chtěl otočit a jet domů bez dobytí vrcholu, ale to jsem v žádném případě nechtěla dopustit! Vrchol jsme dobyli, ale byli jsme tak zmáchaní a zmrzlí, že jsme po rychlém pivu a rychlém selfíčku hodně rychle uháněli zpět dolů.:)


O pár dní později jsme se vydali s bráchou na Luž, sestru Jedlové a nejvyšší horu Lužických hor. Na vrchol jsme museli kola tlačit protože tam vedla terénní, prudká, klikatá pěšinka, ale stálo to za to.
(Pán, který nás na vrcholku fotil, si myslel, že jsme pár...bráchovi je 15, mně 23...no dobrý)



Minulý víkend jsem také měla u nás doma vzácnou návštěvu - kamarádku Káťu. Věrní čtenáři jí jistě znají z mého starého blogu - prožívaly jsme spolu (kromě mnoho dalšího) dobrodružství na Taiwanu...
Chtěla jsem jí ukázat východní, méně známou část Českého Švýcarska a naplánovala jsem nám parádní túru. (-> https://mapy.cz/s/YTB1)
Bohužel jsem netušila, že jsou součástí trasy také několikametrové sestupy po žebřících. Což o to, to by nám nevadilo - nedala to však naše Brendinka, kterou jsme s sebou měli.
Bylo to úplně poprvé, kdy jsme kvůli Brendě museli "vzdát", resp. pozměnit nějakou túru.
Žebříky obejít nešly a třicetikilového zlatého retrívra jsme do náruče opravdu vzít nemohli.:) Nenechali jsme si tím však zkazit výlet - holt jsme se vrátili zpět a vymysleli jiný, alternativní českošvýcarský okruh.
Odkaz na túru máte v odkazu výše - opravdu jí moc doporučuji, zejména pokud chcete navštívit České Švýcarsko a nejste zvědaví na davy turistů na Pravčické bráně. Jen pejska nechte tentokráte radši toma, těch žebříkoidních vložek tam je poměrně hodně.:)


Přestože jsem na začátku článku psala, že jsem si vybrala studium v německé Žitavě z části pro to, abych mohla denně dojíždět z domova, nyní, po dobu trvání jazykového kurzu, tu bydlím na koleji.
Kurz je časově hodně náročný - po většinu týdne trvá výuka do 16ti hodin, k tomu velká spousta domácích úkolů a učení na testy, které se téměř denně píší.
V praxi to vypadá tak, že přijdu po čtvrté hodině odpoledne na kolej, jdu si zaběhat a poté zasednu až do (pro mě) docela pozdních hodin k učení. Nic jiného tu na práci nemám, takže se němčině fakt poctivě věnuji. (Nebo se o to alespoň snažím:D) 
A vím, že doma bych takovou disciplínu neměla ani z poloviny...
Z tohoto důvodu jsem se na těch pět týdnů ubytovala na koleji a domů jezdím jen na víkend.
Ačkoliv to tu není špatné, už teď vidím, že mi těch 5 týdnů na koleji bude úplně stačit a od října (pokud zde opravdu začnu studovat) uvítám s otevřenou náručí to dojíždění...:)

Příští týden, až to tu ještě trochu více prozkoumám, tedy slibuji nějaký fotočlánek o běhání v žitavských horách! :)
Mějte se krásně a užívejte pozdního léta - podzim už klepe na dveře a já se na něj strašně moc těším!!!


6 komentářů :

  1. Ráda čtu tvoje články a vážně tě obdivuju :)

    OdpovědětVymazat
  2. Verčo, držím palce, ať jazykové zkoušky zvládneš. Školu sis vybrala, myslím, zajímavou a že to máš domů kousek je jen výhodou. S tréninkama jsi mě trošku překvapila, ale když přečtu Tvé odůvodnění, tak to má hlavu i patu. Užívej si běhu jen tak pro radost. Na instagramových fotkách jen záříš.
    Vypadáš tak strašně mladě, že se vůbec nedivím, že si pán, který vás s bráchou fotil, myslel, že jste pár. Děkuji za tip na České Švýcarsko. Ty profláknuté trasy máme prochozené a v září se tam chystáme znovu. Tak vyzkoušíme Tvůj tip (psa s sebou mít nebudeme).
    Hodně štěstí u zkoušek a těším se na další „východoněmeckou“ reportáž.
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ráďo, děkuji za krásný komentář!
      Budu moc ráda, pokud využijete můj tip na túru! Hodně jsi mi v červenci poradila, co se Tater týkalo, tak se Ti teď tím trochu odvděčím:) Kdybys chtěla další rady/tipy o Českém Švýcarsku, ráda s čímkoliv poradím!

      Vymazat
  3. Paradni clanek, stihas toho teda strasne moc:) zkousky urcite zvladnes levou zadni! Jo a to behani s trenerem, ja si myslim, ze na to casem prijde kazdej, kdo neni profi sportovec. Proste behat pro radost je nejvic a ja kdyz neco musim, tak se mi do toho dvakrat tolik nechce:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele zas tolik toho nestíhám, to se jenom zdá....teď mi třeba leží už měsíc na stole knížka Běžkyně, kterou bych si strašně chtěla přečíst, ale čas nikde.:( Tak snad za 14 dní po tý zkoušce...
      Přesně tak, běhání pro radost je nejlepší! Půlrok s trenérem mi sice hodně dal, ale není nad to, rozhodovat si o svých "trénincích" sama:))

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top