Park(půl)maraton 2016

Můj přítel je vášnivý fotbalista, turista a cyklista, ovšem nikoliv běžec. Moje běhání podporuje, často mě vozí na různé závody, ale k tomu, aby se šel proběhnout se mnou, ho přemluvím maximálně tak dvakrát do roka.
V sobotu, 27.8 se v Krásné Lípě, "hlavním městě" Českého Švýcarska, konal Parkmaraton. Tento závod měl dříve docela dlouholetou tradici, poté byl na pár let zrušen a v letošním roce byla jeho tradice znovu obnovena.
Jelikož je České Švýcarsko mou srdeční záležitostí, neváhala jsem s účastí ani minutu. Na výběr byly tratě o vzdálenosti 10km, půlmaratonu a maratonu. Automaticky jsem se přihlásila na celý maraton. Trošku mě štvalo, že se maraton běží na dvě kola, (nemám moc ráda závody, které jsou na vícero kolo. Radši si vybírám ty, kde se běží jeden velký okruh) ale přesto mě to neodradilo.

Závod se měl odstartovat o půl dvanácté. Už ráno jsem viděla, že bude velké vedro a že to bude tím pádem docela drsné, ale pořád jsem byla přesvědčená, že poběžím celý maraton. Dávali jsme si s přítelem ranní kávu a snídani a on začal vymýšlet, v kolik hodin a jakým dopravním prostředkem (auto či kolo) se na mě pojede podívat.
"No a co kdybys běžel taky?", navrhla jsem mu, i když jsem absolutně nečekala, že by na něco takového přistoupil. Začal vymýšlet spoustu výmluv, ale bylo vidět, že mu tato výzva začala vrtat hlavou. Řekla jsem, že pokud poběží, přehlásím se z celého maratonu na půlmaraton a poběžím s ním. (A fakt jsem nečekala, že by na něco takového přistoupil!)

"Budu na tebe hodná! Poběžíme pomalu a vůbec mi nebude vadit, když nám to bude trvat třeba tři hodiny!", řekla jsem mu.
 A světe div se, on na to fakt kývnul!
Měla jsem z toho fakt velkou radost. Nikdy jsme spolu žádný závod neběželi, měla to být tedy premiéra a navíc, takovéto spontánní akce bývají nejlepší.:)

Jelikož se jednalo o malý, rodinný závod, s přehlášením z maratonu na půlku nebyl žádný problém. Stejně tak nebyl problém s tím, že se Tadeáš přihlásil až na místě.
Nu, a krátce před polednem se tedy odstartovalo.


Trasa byla hezká, i když územím národního parku vedla jen málo. Běželo se polní cestou z Krásné Lípy na Vlčí horu, poté přes kopeček do Kyjova, kousíček Kyjovským údolím, pak následovalo docela dlouhé stoupání nad Vápenku a na závěr seběh z kopečka zpět do Krásné Lípy. (Maratonci si to dávali ještě jednou v protisměru. Ačkoliv si vždycky vybírám tu nejdelší možnou trať, tentokrát mě to ANI TROCHU nemrzelo, že běžím jen půlku:) Bylo fakt šílené vedro a...i jsem byla včera trochu líná:D) 
Terén byl pěkný a zahrnoval od všeho trochu - polňačky, lesní cesty, trochu asfaltu, trochu trailu.
Běželi jsme dost pomaloučku - na jednu stranu byl sama běžela o dost rychleji (a měla bych tím pádem díky malému počtu účastníků dost velkou šanci na bednu), na druhou stranu jsem si fakt užívala, že běžím poprvé nějaký závod se svou drahou polovičkou.:))


Kolem 16.kilometru začaly přítele brát křeče, začal kulhat a nemohl moc dál běžet. Snažila jsem se ho podporovat a motivovat, ať to přeběhá a mákne, ať jsme brzo v cíli, ale místo toho spíš zpomaloval a k poslední občerstvovačce vyloženě dokulhal.
Na oné poslední občerstvovačce se rozhodl, že si odpočine, zbytek závodu dojde pěšky a mě poslal, ať si to doběhnu sama. Chvíli jsem se rozhodovala, jestli zůstat s ním nebo běžet - přeci jen jsem mu slíbila, že poběžíme celou dobu spolu. Nakonec jsem se rozhodla běžet - do cíle už to byly jen čtyři kilometry a já jsem věděla, že to zvládne.:)

Doběhla jsem kolem druhé hodiny odpoledne, přítel 20 minut po mně. I přes to, že jsme cíl nezdolali tak úplně společně, bylo to moc pěkné a oba jsme si to užili.
Fakt jsem ani minutu nelitovala toho, že neběžím maratonskou vzdálenost - společné odpoledne se svým milým je přece lepší než za každou cenu nahoněné kilometry.:)



Komentáře

  1. To je úžasný, že nakonec běžel s tebou :). By mohl klidně příště znovu, co? :D
    Můj přítel je zas zapálenej cyklista a i když vím, že nikdy nebudu dosahovat kvalit jako on, tak se mnou má trpělivost a vždycky když někam vyrazíme, tak se za mnou chudák plahočí a ani nepípne :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je moc hodný, že s tebou jezdí a přizpůsobuje se tvýmu tempu..:-) Né každý chlap by to udělal a myslím, že to je od něj i dost hezký projev lásky:-)

      Vymazat
  2. Verčo, tak to tedy klobouk dolů před přítelem, že s Tebou běžel. Jste moc hezký pár. A věř, že společné zážitky (ať už z hor nebo ze sportu) vztah neskutečně utužují. Přeji vám hodně štěstí :-).
    To mi připomíná mého strejdu, když dávno pradávno v pravěku hledal moji tetu. Vždycky když se nějaká potenciální tetka objevila, tak ji vzal na Praděd. Tam je totiž pravděpodobnost hnusného počasí tak 111%. Vždy se pravá povaha člověka ukáže v těch krizových situacích, které právě za sněhové vánice nastávají. A tak hodně tet vypadlo hned při této zkoušce :-). (No, a ta pravá vypadla po 8 letech manželství, ale to sem nepatří). Měj se hezky.
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkujeme:-)
      To je dobrý příběh, s tím tvým strejdou! My jsme spolu už skoro 5 let, takže jsme už pár krizových situací prožili, ale běžecký závod bylo něco úplně nového...ale dopadlo to, naštěstí, dobře:-)

      Vymazat
  3. Dobře, vy!!! To je SUPER, že jste běželi spolu!!! Jupíí!

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Oblíbené příspěvky