Jizerský ultratrail 2016

V roce 2015 jsem se rozhodla zkusit svůj první ultramaraton - Jizerský ultratrail. Byl to poněkud odvážný počin, vzhledem k tomu, že jsem tenkrát neměla moc natrénováno a za sebou měla jen jeden silniční maraton. Běžela jsem společně se svou kamarádkou, společnými silami jsme to zvládly a troufám si říct, že nám oběma otevřel JUT 2015 dveře do úplně nové běžecké dimenze.
Na JUT 2015, moje ultramaratonské "poprvé", jsem celý rok vzpomínala - na perfektní organizaci, krásnou (ale nemilosrdnou) trasu, na dechberoucí výhledy. Neváhala jsem tedy ani minutu a přihlásila se i na ročník letošní.

Do Josefova Dolu, kde závod startoval, jsem dorazila den předem. Krátce po vyzvednutí balíčku se startovním číslem a mapou a spořádáním talíře předzávodních těstovin jsem si šla lehnout, abych byla na závod svěží.



16.7 se budím do poměrně chladného rána. Nevadí - lepší chladno, nežli pařák, jako vloni.
V 7:00 společně s dalšími třemi stovkami závodníků vybíháme.

Celá tahle sranda začíná výběhem sjezdovky. Drápu se nahoru a připadá mi, že mi shoří plíce. Brzy si ale zvykám - takových (a ještě horších) stoupáků je na trase mnohem víc. Probíháme Josefovým Dolem, přes Jiřetím pod Bukovou směrem k Tanvaldskému Špičáku. Do kopečka, z kopečka, dokopečka...a tak pořád dokola.
Ale nestěžuju si, baví mě to.:)
Kolem deváté hodiny ranní jsem na první občerstvovačce, Mariánských schodech. Vodu doplnit nepotřebuji, hlad nemám a tak se tu nezdržuji a jedu dál.
Chci si pustit hudbu, ale záhy zjišťuji, že jsem někde cestou ztratila sluchátka. Trochu mě to vyvede z míry - na hudbu jsem při běhání docela zvyklá a nyní to budu muset vydržet ještě minimálně 8 hodin bez ní...Nedá se ale nic dělat, měla jsem si na ně dávat větší pozor. (Absence sluchátek mi nakonec vůbec nevadila. Místo hudby jsem poslouchala zvuky lesa, občas prohodila pár slov se spoluběžci a také jsem se na běh víc koncentrovala, díky čemuž se mi povedlo nezakufrovat.:))
Po seběhu Mariánských schodů následuje prudký stoupák okolo vodopádů na Černé Desné. Všude po cestě je bahno a voda. Chvíli se snažím obřím loužím vyhýbat, ale po chvíli to vzdávám, protože to moc nemá cenu.:D (Během závodu proběhnu ještě tolik louží a bahen, že už to ani nepočítám...)
Dobíhám na Jizerku, což je místo, kde je druhá občerstvovačka. Láduju se domácími müsli tyčinkami a palačinkami. Oboje luxusní - díky těm, co tyto lahůdky připravovali! Z Jizerky je krásný výhled na celé stejnojmenné hory, tak se taky trochu kochám. Ale příliš se nezdržuji a běžím dál.
Další kilometry odsýpají rychle. Neskutečně mě to baví. Na Smědavě do sebe házím další palačinku. Zajímavý je úsek přes Polední kameny. Na tomto krásném místě jsem byla poprvé a moc se mi zde líbilo, určitě se sem chci vrátit! O něco horší už je cesta z kamenů do Hejnic. Prudké klesání, bahno a obří kameny, které kloužou. Pád na držku na sebe v mém případě nenechává dlouho čekat...trochu si odřu koleno, ale rychle se oklepu a pokračuji.
V Hejnicích na občerstvovačce, kde pomáhá usměvavá Zuzka Urbancová s Honzou Bartasem, do mě padá další palačinka. Vlastně rovnou dvě... vím totiž, že etapa do další občerstvovačky bude hodně kopcovitá a hodně náročná.
Drápu se do kopce z Hejnic na Hřebínek. V nohách mám už přes padesát kilometrů a je to znát. Přichází mi smska od přítele, že na mě čeká v Bedřichově. Hmm, na Bedřichov to mám ještě přes deset kiláků, to se tam chudák načeká.
Prý mám máknout...
Házím do sebe MyProtein energy tyčinku, kterou mám v batohu pro případ nouze. Případ nouze sice úplně není, ale mám ozkoušené, že mě tato tyčinka vždy strašně moc nakopne, a tak si jí dávám - chci být na Bedřichově co nejdříve.
Nevím, jestli je to psychika nebo jestli je to fakt tou tyčinkou, ale najednou chytám druhý dech a zrychluji. Mezi Hřebínkem a Bedřichovem předbíhám asi 15 lidí, což je pro mě obrovský nezvyk - většinou všichni předbíhají mě.:)
Na Bedřichově na mě mává přítel a kousek běží se mnou. Prý na mě není poznat, že už mám v nohách tolik kilometrů, vypadám prý svěže. No, když myslí...
Chvilku běží se mnou, pak nasedá do auta a jede mi naproti do cíle, do Josefa Dolu. Já to mám ještě šest kilometrů po svých. Těch posledních šest kilometrů už je ale úplně v pohodě, víceméně jen z kopce. (Zaplaťpánbůh! Byl to skvělý nápad, zrušit ten finální výběh sjezdovky, co byl vloni!)
Plná radosti dobíhám do cíle.

Díky velkému množství vody na některých místech (zejména na splavu před Tanvaldským špičákem) museli organizátoři trochu pozměnit některé úseky trati. Z původních, avizovaných 69 kilometrů bylo nakonec něco přes 75km. 
Aspoň takhle to naměřily moje hodinky. A to jsem tentokrát opravdu nikde nekufrovala!
Těch 75km jsem zdolala v čase 11h 14 minut.
Chtěla jsem to dát kolem deseti hodin - myslím, že kdyby měla trasa, stejně jako vloni, těch +- 69km, tak bych to možná i dala. Ale tím, že to bylo lehce prodloužené, jsem se svým časem spokojená.
Umístila jsem se na 133. místě z 300 startujících a na 9. místě ve své kategorii.
Mám radost, poctivý trénink se vyplatil.

Byl to krásný závod, stejně jako vloni... moc jsem si to užila a zase se přesvědčila o tom, jak jsou ty ultramaratony dobrý!
Díky všem organizátorů za veškerou péči, skvělý občerstvení a nádherný finisherský trička!
Příští rok mě tam máte zas.;)

Komentáře

  1. Veru, máš muj velký obdiv, si skvěla :)Jizerky jsou nádherný, jezdíme tam často na kola, v Josefaci vždycky bydlime, ale tolik km běžet??? To je vazne mazec!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych zase umřela na kole, letos jsem na něm byla všehovšudy 4x...tak pro mě lepší to běžet:D

      Vymazat
  2. Verčo, jsi skvělá. Moc Tě obdivuju :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ty jsi tak strašně skvělá! Moc tě obdivuju a držím ti palce do dalších závodů. Vsadím se že příští rok ten Jut vyhraješ :) :D
    Můžu se zeptat kdy a jak jsi s během začínala? Nechystáš o tom článek? Nebo už snad nějaký je? Přeji krásný den :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Štěpánko, díky za krásný komentář!:) s tou výhrou to ale ještě tak horké nebude, to budu muset trénovat ještě hodně let...
      Článek o mých běžeckých začátcích je třeba tu:
      http://www.zivotabeh.cz/2016/03/23-let-v-behu.html?m=1
      :)

      Vymazat
  4. Veru, jsi skvělá! Gratuluju :-) Proti reportu z minulého roku to vypadá, že ses šla proběhnout kousek parkem. Myslím s takovou lehkostí :-) Paráda, jen tak dál :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju:-) Po přečtení Tvého komentáře jsem si šla ten report z loňska schválně přečíst...lehké proběhnutí parkem to letos fakt nebylo, ale rozdíl jsem díky poctivému tréninku cítila velký:)

      Vymazat
  5. Velký obdiv a mega gratulace, krásný úspěch Veru! :)
    Pája

    OdpovědětVymazat
  6. Super výkon, ultra mě už taky začínají pořádně lákat :) napřed to vidím, ale na kratší závody kolem 30km v kopcích nebo dát si maraton..zatím mám za sebou jen půlmaratony :) Ať to běhá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě to neuspěchej, začni pozvolna na třicítce, pak na maratonu a pak teprv ultra..ono to neuteče:))

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular