Z běžeckého deníku - 42 lužickohorských kiláčků

Na dnešní, sobotní den jsem měla naplánovaný delší výběh, a to konkrétně v délce maratonu. V závodě jsem tuto vzdálenost běžela už několikrát, ale v tréninku ještě nikdy.
Trochu jsem se toho bála - přeci jen, při závodě se člověk většinou "vyhecuje" a s trasou je dlouho dopředu smířený, navíc vzdát závod by byla (alespoň pro mě) velká potupa (pokud člověka k nedokončení závodu nedonutí nějaké zdravotní komplikace), kdežto maraton "jen tak", v tréninku, bez občerstvovaček a bez závěrečné medaile a dalších všech těch příjemných serepetiček už vyžaduje trochu silné vůle.
V tréninku jsem doposud běžela nejvíce nějakých 30km, což jsem se dnes rozhodla změnit.:)

Pro svůj long run jsem si naplánovala celkem dva okruhy. Každý z nich měřil dle serveru mapy.cz přesně 42 kilometrů. První okruh vedl přes všechny atraktivity Českého Švýcarska a člověk při něm nastoupal skoro 2000 výškových metrů.
Druhý okruh vedl na druhou stranu, do Lužických hor a stoupání zde bylo pouze zhruba kilometrové. Nakonec jsem zvolila okruh druhý - nebyla jsem zvědavá na davy turistů, které bych v Českém Švýcarsku potkala a navíc jsem byla trochu líná na to dvoukilometrové převýšení.:D (Resp. měla jsem ten den i jiné povinnosti a věděla jsem, že kopcovitější okruh by mi zabral mnohem více času) 

Moje trasa vedla z České Kamenice na Křížový buk, odtud na vrchol Jedlové, kde jsem seběhla sjezdovku a chtěla běžet dále po červené turistické značce směrem k nádraží v Chřibské. (Z Chřibské byl pak plánovaný doběh domů přes Studený a Pavlino údolí) 
Až k tomu seběhu sjezdovky mi můj plán vycházel do puntíku.

Běželo se mi fakt skvěle, na Jedlové jsem si dokonce poskočila! :))
Ovšem o chvilku později...
Běžím, běžím...a najednou se mi ztratily turistické značky, které jsem celou dobu sledovala. Nenechala jsem se tím však moc rozhodit - myslela jsem si, že vím, kde jsem a že cesta, po které běžím, je určitě paralelní s tou mojí značenou červenou turistickou a že se ke Chřibskému nádraží co nevidět dostanu. Tahle neznačená cesta byla fakt navíc báječná - vedla z kopečka příjemným lesíkem a kilometry naskakovaly, ani nevím jak.
Po chvilce jsem zahlédla nádraží. "Jupí, jsem tu, nádraží Chřibská!", pomyslela jsem si. Bylo mi ovšem divné, že vypadá DOST podobně, jako nádraží na Jedlové, kde jsem ten den už jednou byla a kde jsem podruhé už být rozhodně nechtěla.:)
Uklidňovala jsem se tím, že jsou si ta nádraží asi jen podobná...
Omyl!
Nevím, jak se mi to stalo, ale někde v lese jsem uhla na úplně jinou stranu, než jsem měla, a tak jsem nechtěně oběhla celou Jedlovou horu a nějakým záhadným způsobem se dostala zpátky k nádraží.
Pro ty, co okolí Jedlové neznají - jednoduše jsem se dostala na místo, kde jsem neměla být a dost mi to zkazilo mé plány (a na malou chvíli i náladu). 

Musela jsem tedy vymyslet operativní řešení.
V podstatě jsem měla dvě možnosti:
- běžet domů přes Kytlice po silnici, což jsem nechtěla, protože jsem měla trailové boty a protože prostě běhání po silnici nemám ráda.
- běžet ZPĚT tou samou cestou, co jsem běžela TAM, ačkoliv nerada běhám v jeden den dvakrát tou samou cestou.
Nakonec jsem zvolila druhou variantu. Kupodivu byla cesta domů neskutečně příjemná a vůbec mi nevadilo, že běžím zpět tou samou cestou - strašně mě ta cesta totiž bavila. Navíc moje trasa z velké části kopírovala I.etapu závodu 10 lužických sedmistovek, který bych chtěla v srpnu  běžet, takže jsem si jí alespoň z části "osahala".

Když už jsem byla poměrně blízko domova, moje hodinky ukazovaly pouhých 35 kilometrů a já jsem věděla, že dnes chci stůj co stůj dát minimálně těch 42. Měla jsem energie na rozdávání, a tak jsem se rozhodla, že si ještě vyběhnu na Studenec. Sice jsem díky tomu chytla pěkný liják a domů doběhla promočená až na kost, ale stálo to za to. Když jsem dobíhala k našemu domu, Garminy pípaly a ukazovaly rovných 42 kiláčků. Jako bonus plus jsem zdolala dvě lužické sedmistovky. (Zmiňovanou Jedlovou a ten Studenec. To, že jich v srpnu budu muset během dvou dnů zdolat deset, už je malý detail!:)) 


Z dnešního tréninku mám opravdu velkou radost! Čas 4:52 byl pro mě uspokojivý. (počítala jsem s tím, že s 1000 nastoupanými metry poběžím maratonskou vzdálenost kolem pěti hodin a navíc jsem běžela fakt na pohodu, nikam jsem se nehnala.:) 
Největší radost mám ale z toho, že mě VŮBEC nebolel můj (jinak dost citlivý) žaludek. Ono to ale asi bude i tím, že jsem konečně našla nějaký balanc v tom, co před dlouhými běhy můžu/nemůžu jíst a dost si to hlídám.
Letos na jaře jsem běžela dva maratony. Jeden se mi povedl, druhý ne. Při obou jsem se ale potýkala se stejným problémem: během závodu jsem téměř nedoplňovala energii (pila jsem pouze vodu) a kolem 30.kilometru mi rapidně klesly síly. Tentokrát jsem si na doplňování energie posvítila (a taky jsem to trochu dostala příkazem od trenéra:D) - během tréninku jsem se krmila skvělou energetickou tyčinkou Energy bar od My protein.
Na to, aby jí člověk konzumoval "jen tak" ke sváče, je podle mě HODNĚ sladká, ale na dlouhé výběhy nebo třeba túry/vyjížďky na kole je úplně dokonalá. Neskutečně mě nakopla a dodala mi obrovské množství energie, takže se tentokrát žádná "krize 30. kilometru" nekonala, ba naopak bych měla spoustu energie, běžet dál!
Myslím, že už vím, čím se budu živit na všech příštích dlouhých závodech! (I když na palačinky na Jizerském ultratrailu se těším taky!)


Dnes jsem si tedy vyzkoušela, jaké to je, běžet tréninkově něco delšího. Moc se mi to líbilo a pokud mi to čas dovolí, ráda bych takovéhle delší tréninkové výběhy zařazovala častěji.
Ono je to vlastně tak trochu nezbytné, vzhledem k tomu, že bych se jednou chtěla stát úspěšnou ultračkou.:)

Poznatek na konec: skoro vůbec mě nebolí nohy. Jen opravdu malinko. Já už asi fakt začínám bejt trochu trénovaná! Jupí, jupí, jupí!

Kdo se ke mně příště přidá? 

Komentáře

  1. Veru, jsi hustá... Velmi inspirativní osoba. Běháš krásné trasy, vždycky je radost koukat na fotky. Mimochodem, běželas sama? Pokud jo, jak se ti prosím tě podařila udělat fotka ve výskoku?? Velká záhada!:) Budu ráda, když mi ji objasníš! Zdraví čtenářka Jo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, to se krásně čte:)
      Ano, běhám sama. S fotkou to je tak...iPhone, který mám, fotí na samospoušť sekvenčně asi 10 fotek. Takže když to cvakne a skočím, většinou je jedna z těch deseti povedená:D :D Určitě to jde nastavit i na jiných telefonech:)

      Vymazat
  2. Verčo, jsi fakt dobrá :-)
    http://radinsen.blog.cz/

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Oblíbené příspěvky