Labské pískovce půlmaraton 2016

Krásné velikonoční pondělí!
Mám za sebou první závod v roce 2016, Půlmaraton Labské pískovce. A jak už to tak bývá, jsem plná dojmů.

Na tento závod jsem si brousila zuby už vloni, ale nakonec bylo jenom dobře, že jsem s účastí počkala až na letošek, kdy jsem na něj měla mít - teoreticky vzato - alespoň trochu natrénováno.
Záměrně říkám "teoreticky", protože jsem se včera přesvědčila o pravém opaku.
Dvouměsíční trénink pod Danovým vedením, pár povedených terénních běhů v průměrném tempu pod 6 min/km a další faktory mi dodaly sebevědomí a já jsem si bláhově myslela, že když budu makat a budu se snažit, mohla bych to dát kolem 2:10. (Upozorňuji, že tady nemluvíme o žádném silničním půlmaratonu, ale o docela drsném, 22,5 kilometrů dlouhém krosu ve skalách s né uplně malým prevýšením:)
Nyní zpětně vidím, že tento čas byl pro mě absolutně nereálný - k tomu, abych jej na této trati někdy do budoucna byla schopna dosáhnout, budu potřebovat ještě mnoho tréninků a trpělivosti.
Čtrnáct dní jsem se na závod připravovala, dopřávala svému tělu spoustu regenerace a také jsem dost dbala na pestrou, kvalitní stravu. Své snažení jsem si však trochu pokazila v předvečer závodu, kdy můj taťka slavil 45 narozeniny. Akoholu, který na oslavě tekl doslova proudem, jsem se ani nedotkla, ale zato jsem neodolala grilované vepřové kýtě. Ačkoliv jsem si dala fakt málo, bylo mi večer celkem těžko. V každé běžecké příručce se dočtete, že se máte před závodem nadopovat sacharidy a masitá jídla si nechat spíše po závodě a já to udělala přesně naopak.
Těžko říci, jestli by mi vynechání kýty přineslo nějaký lepší výsledek, teď už je o tom asi zbytečné přemýšlet.:)

Na závod jsme dorazili v šestičlenné partě běžeckých nadšenců, což bylo naprosto skvělé. Všichni jsme byli napjatí, natěšení, společně jsme se rozcvičili, probrali taktiku (každý běžel jinou vzdálenost) a navzájem jsme se podporovali.

Do Tisé, kde závod startoval, jsme dorazili asi dvě hodinky před začátkem. Překvapila nás obrovská zima - předpověď slibovala slunko a teplo, v Tisé sice slunko svítilo, ale teplota opravdu vysoká nebyla. V kombinaci se silným větrem byla kosa jak v Rusku.:) Naštěstí se v poledne, kdy závod startoval, výrazně oteplilo, a tak jsem běžela pouze v termotriku a ve vestičce.

TRYFIT racing team před startem :D
Mezi 12-12:30 se tedy odstartovalo. Startovalo se úmyslně ve vlnách, protože se hned asi 300 metrů od startu vybíhaly kluzké, uzoučké skalní schody a kdyby se na ně nahrnulo najednou všech několik set startující + pejsci (součástí závodů byl i canicross), byl by z toho docela slušný masakr.
Já jsem vybíhala ve 12:22. Jelikož jsem se přihlásila na nejdelší možnou trať (na výběr bylo z 7,5, 15 a 22,5km), čekala mě 3 kola.
V prvním kole jsem měla docela dobře našlápnuto. Vystřelila jsem společně se skupinkou chlapů, všechny ženské z mojí startovní skupiny jsem nechala za sebou a takhle jsem se držela skoro celé první kolo.
Do prvního kola jsem dala fakt všechno. Vyběhla jsem i ty nejkopcovitější úseky. (a že jich bylo!) Asi jsem ale byla typickým příkladem toho, když někdo přepálí start. Ve druhém kole mi najednou strašně ztěžkly nohy a už to tak dobře nešlo. Druhé kolo bylo náročné i na psychiku, protože jsem věděla, že mě po něm čeká ještě jedno.
Ve třetím kole jsem se opět snažila trochu zrychlit, ale tady už jsem věděla, že se mi nepovedl můj vysněný čas, předběhlo mě docela dost ženských a mně začala přepadat lehká letargie a ne uplně pozitivní myšlenky.
- Jsem pomalá, nemám na žádných závodech co dělat. 
- Chci běhat ultratraily a tady nejsem schopná vyběhnout jeden menší kopeček v Labských pískovcích, které vlastně ani nejsou žádné hory.
- Na to, abych běhala ty ultratraily, fakt nemám.
- Nejsem v závodění dost "dravá" a chci to zlepšit. Ale jak? 

Poté, co jsem doběhla do cíle, zvítězil nad negativními myšlenkami nával endorfinů a bylo to lepší. Z času 2:39:27 jsem si na zadek fakt nesedla, ale když jsem potom doma, po zčekování výsledků zjistila, že jsem ve své kategorii 6. ze 14., alespoň malinko jsem se zaradovala, že jsem se dostala do první půlky.(ze všech žen, které běžely půlmaraton, jsem byla 9. z 29.)
Doma jsem si pak říkala, že to vlastně není tak nejhorší.:)


 Bohužel, Dan si při závodě zranil kotník a nebyl zdaleka jediný. Zranilo víc lidí, prý byly dokonce i nějaké zlomeniny. Je mi to líto a nakonec si říkám, že vlastně ten čas tak důležitý není, že zdraví je mnohem přednější a že jsem vděčná za to, že se mi nic nestalo.
Ta trať byla fakt technicky náročná, od skalních schodů přes úseky v písku po strmé, skalnaté seběhy.

A jaké jsou pocity a myšlenky den po závodu? 
- Už se těším na příští sobotu na Kuks maraton, přestože mě trochu bolí nožky!
- S přicházejícím jarem se do toho chci více obout a více trénovat.
- Minimalizovat běhy po silnici, nebýt líná a snažit se pro své tréninky volit těžší terén - vždyť u nás v Lužických horách mám tolik báječných možností!
- Ještě více dbát na kvalitní stravu, tak, abych nepřibírala tuky, ale zároveň neztrácela svaly. Dnes mi ručička na váze ukázala 54 kilo, což jsem měla naposledy v době své největší hubenosti na Taiwanu.:D Rozhodně nechci být rozkydaná  jako jsem byla ještě vloni, ale chci mít svaly a mít na ty kopce sílu.:)

Mějte se krásně a užívejte sváteční pondělí! 

P.S: Bohužel nemám zatím vícero fotek, ale pokud se na internetu nějaké reprezentativní objeví, určitě je do článku doplním.:)

Komentáře

  1. Verčo jsi úžasná! Moc ti gratuluju ke krásnýmu výsledku, i když to není těch tvých vysněných 2:10, ale já věřim tomu, že ty na to máš :). Jsi pro mě velkou inspirací a motivací, abych něco dělala. Tento týden znovu začnu po zimě chodit plavat a dneska jsme si dali 12km procházku po hradeckých lesích. Konečně je jaro a mám trochu energii něco dělat. :)
    PS: v sobotu budu zase držet palce :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuju!! :-*
      Hradeckýho bazénu využívej, je fakt parádní...je to (společně s Bazalkou) snad jediná věc, která mi bude chybět, až tam (doufejme) za dva měsíce definitivně dostuduju.:)

      Vymazat
  2. Já si taky myslím, že jsi skvělá!!!

    Po tom, co jsem slyšela od ostatních, tak to byl tak trošku větší masakr! Jsi šikulka, jak hezky jsi to zvládla!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Masakr to byl solidní, no...moc děkuju, ale moc to s tou chválou nepřeháněj :D

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Popular