Co mě motivuje makat?

středa 2. března 2016

Jsou dny, kdy se na běhání neskutečně těším. A pak jsou dny, kdy se musím k vyběhnutí fakt hodně přemlouvat. Rozhodla jsem se Vám tedy sepsat 10 důvodů, které mě motivují makat i v těch kritických dnech, kdy se mi opravdu nechce. :)
Čtěte, jaké to jsou.

1. Dobrý pocit po doběhu
Ať už vyrážíte za sportem jednou za měsíc či každý den, určitě ten pocit důvěrně znáte.
Neexistuje trénink, na jehož konci by nenásledoval dobrý pocit.
I po dobrém i po špatném tréninku se zákonitě dostaví. Na to pamatujte, až se vám příště nebude chtít!
Až se budete příště přemlouvat k vyběhnutí (či k jakémukoliv jinému sportu), představte si ten okysličený mozek, nával endorfinů a ty příjemně bolavé svaly.
Tohle všechno budete za několik desítek minut mít! Jak já tyhle pocity miluju! :)

2. Možnost se hodně a dobře najíst
S přibývajícím počtem uběhnutých kilometrů roste chuť k jídlu. A kdo říká, že se po běhání rád neodmění dobrým jídlem, ten podle mě pěkně kecá.:)
Jsem člověk věčně hladový, moje porce by občas neurazily ani stokilového dřevorubce. Ze všeho nejvíce preferuji zdravá a lehčí jídla, hlavně ta s hromadou ovoce a zeleniny.
Kdybych tolik neběhala, rozhodně bych si nemohla nakládat na talíř tolik, kolik si nakládám.:) (A to by mě štvalo!)
O mém jídelníčku ale bude jeden z příštích článků, takže se dnes k tomuto bodu nebudu více rozepisovat.;)

3. Výhledy z vrcholků
Každý ví, že běh po rovince je oproti kopcovitému běhu opravdové lážo plážo. 
ALE - jelikož bych chtěla být jednou do budoucna dobrou ultratrailovou běžkyní, je pro mě trénování v kopcích fakt nezbytné. 
Když se lopotím na Studenec/Jedlovou/Chlum/Střeďák/dosaďte si váš známý kopeček a funím u toho jak mašina, obvykle myslím na to, jaký bude nahoře krásný výhled a žene mě to vpřed. 
Výhledy a panoramata mám ráda.

4. Chlastající lidi
Občas, když jdu běhat třeba o víkendu ráno, si vzpomenu na některé lidi v mém okolí, kteří se v tuto dobu nejspíš zžírají kocovinou a je jim blbě po párty z předešlé noci. A v duchu se jim směju, ha ha! 
Já vím, že můj stav k pařbám a k alkoholu je druhý extrém (a podle mé mamky či přítele by mi kapka vína někdy neuškodila), ale stejně si myslím, že můj poklidný, nekaličský život je mnohem lepší a lépe prožitější než život těch, kteří se několikrát týdně do němoty opíjejí.:) 

5. Trenér
Není to tak dlouho, co jsem začala spolupracovat s běžeckým trenérem, ale od té doby vzrostla moje motivace o 1000%! Zpětně vidím, že když jsem si dobu, intenzitu a délku svého běhání určovala sama, dost jsem to flákala. 
Jsem unavená? Nejdu! 
Dnes jsem hodně pracovala. Nejdu! 
Prší. Nejdu! 
A tak dále...(Navíc moje výběhy jen zřídkakdy překročily délku deseti kilometrů, protože jsem na víc byla líná, kdežto nyní je spíše vzácnost, když během tréninku naběhám pod 15.:) 
Samozřejmě i nyní se najdou dny, kdy by se našlo tisíc důvodů nejít, ale když vím, že budu "muset" večer Danovi poslat výsledek svého tréninku, dobře si to rozmýšlím a musí k tomu být hodně vážný důvod, abych ho neodběhala.
Navíc jsem poctivka poctivá - za pět týdnů naší spolupráce se mi povedlo nesplnit dva tréninky a i tak jsem z toho měla špatné svědomí, přestože o nic vlastně nešlo, když nejsem žádný vrcholový sportovec.:)   

6. Výsledky a zlepšení
Toto přímo souvisí s bodem č.5. Za 6 let, co jsem běhala bez systematického tréninku, bylo moje zlepšení minimální. Už jsem to psala v jednom z minulých článků - zlepšila se mi vytrvalost, ale nikoliv časy. 
Nyní, když jsem začala posilovat, běhat intervaly a provozovat další sadomasochismy, začala jsem se doslova zlepšovat sama sobě před očima. (Samochvála smrdí, no jo no.:) 
Během měsíce zlepšení na desítce o několik minut? 
Vybíhání kopců, u kterých jsem dříve přecházela do chůze? 
Schopnost udělat 20 pánských kliků v kuse, když ještě v lednu jsem nebyla schopná udělat ani jeden?
JO!
Z toho všeho mám ohromnou radost a samozřejmě se chci zlepšovat víc a víc, a to mě motivuje dál na sobě dřít.

7.Postava
Když jsem ve svých šestnácti s běháním začínala, mým hlavním motivem bylo hubnutí. A opravdu, běhání mi pomohlo shodit kila, která jsem nabrala v pubertě z  kebabů, mražených pizz, flekatých Milek a chipsů. Tehdy jsem se díky běhání dostala z 65 na 54kg. (Samozřejmě s tím souvisela celková změna jídelníčku, protože jsem zjistila, že když si dá člověk denně k obědu kebab, moc toho pak odpoledne nenaběhá.) 
Nyní jsem na nějakých 56kg. Na soutěž v bikini fitness moje postava fakt není, nějaký ten bůček na břiše se najde, ale jinak si myslím, že docela dobrý!
Běhám z několika důvodů, ale kecala bych, kdybych řekla, že štíhlá postava k nim nepatří. Běháním si jí udržuji a navíc se můžu cpát, jak chci. A to se vyplatí.

8. Emil, Chrissie a spol. 
Mám ráda knížky o inspirativních lidech. V poslední době se mi dostal do ruky třeba Život bez hranic o ironwoman Chrissie Wellington a nebo životopis Emila Zátopka. Ačkoliv se tyto osoby pohybují asi tak o milion levelů výš, než já, je pro mě čtení o jejich osudech a trénincích obrovskou motivací.:)  

9. Dobrá fyzička
Určitě se vám to někdy stalo...jste pár set metrů od zastávky a zrovna přijíždí váš autobus. Další jede za hodinu, nezbývá tedy nic jiného, než si trochu zasprintovat. Pokud jste zvyklí makat, určitě to pro vás nebude žádný problém, zatímco lidem, co se válí celý život před televizí a nic nedělají, autobus určitě ujede.:)
Dobrou fyzičku z tréninků člověk nevyužije jen k dobíhání autobusů...hodí se vám to v životě dennodenně, třeba když musíte vyběhnout pár pater nebo když v létě vyrazíte na dovolenou do hor.

10. Sociální sítě
Tento bod jsem si nemohla odpustit.:)
Jasně, že běhám především pro 1000 jiných důvodů, než kvůli tomu abych mohla svůj výkon postnout na Facebook či na Instagram. (Připadá mi, že někteří lidé to dělají opravdu jen kvůli těm instagramovým fotkám, i když teď mám na mysli spíš slečinky z posiloven než běžkyně:) 
ALE nemohu říci, že se se svým výkonem občas ráda nepochlubím.:)
No řekněte, komu ty srdíčka a lajky nedělají dobře?


A co nejvíc motivuje Vás?

13 komentářů :

  1. Super článek! S motivací to mám stejně v bodech: 1,2,3,4,7 a 9. Trenéra nemám a určitě neběhám tolik jako ty, ale snažím se co nejvíc to jde ( i když přes zimu a hlavně zkouškové to dost vázlo- v létě to jde každý den :)) Jo a přečtení tohodle článku mě taky dost motivovalo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám moooc velkou radost, že můj článek někoho motivoval!:)
      S tím zkouškovým to znám a chápu, ale na druhou stranu je to nejlepší prostředek, jak si mezi učením vyčistit hlavu.:)

      Vymazat
  2. Hezký článek. Taky běhám po kopcích...se sluchátky a s našimi dvěma vlčáky...a nedávno jsem našla i kešku a vyměnila v ní dáreček...
    Miluna

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, to jsi mě přivedla na dobrý nápad...kešku jsem ještě nikdy v životě neulovila a moc by mě lákalo to zkusit, tak asi zkusím popátrat, kde v mém okolí nějaká je a při příštím tréninku jí pohledat.:))

      Vymazat
  3. Moc hezký článek a názory, s kterými sympatizuji :)Miluji fitko a běhám doplňkově pro radost a i pro ten krásný výhled na okolní přírodu, zjistila jsem, že jsme ze stejného města, takže ti úplně rozumím :) Za mě Střeďák, který mám kousíček, vede a na Jedlovou musím minimálně jednou za rok s rodinou a pejskem :) Ať se ti daří a běhá čím dál líp! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za pochvalu a mám radost, že můj blog čte nějaká další Kameničanda!(I když tedy nevím, kdo se pod anonymem skrývá:))
      Já jsem byla na Střeďáku poprvé asi před měsícem a tak se mi tam zalíbilo, že jsem na něj od té doby běžela už 3x..a Jedlová, to je prostě srdcovka, tam tady chodím minimálně několikrát za rok..(a strašně miluji ten borůvkový koktejl, co mají nahoře v hospodě.:)
      Běhu a cvičení zdar!

      Vymazat
    2. Taky jsem si říkala, že jméno "anonym" nevypadá dobře :D takže Pája :) Včera jsem byla se psem a mamkou na Střeďáku opět, vždycky dáme takový okruh lesem až nahoru a okolo něj zpět s tím, že vyjdeme v Horním Prysku a pak po silnici zpátky, takže procházka na celé odpoledne :D Borůvkový jsem tam ještě něměla (jsem ostuda), takže při další návštěvě určitě vyzkouším :)

      Vymazat
  4. Pěkně napsané :) Taky jsem na svém blogu psal o motivaci, třeba by sis (s nejen ty) chtěla přečíst něco z mého internetového pera :) Tady je: http://bit.ly/1K4Bbgx

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc děkuji za tip na Tvůj blog! Musím říct, že jsem si skvěle početla a že se k tobě budu moc ráda vracet! Ať to běhá co nejlépe!

      Vymazat
  5. Sohlasim se vsema bodama! Chachá!

    Plus bych ještě přidala:
    11) Běžci jsou většinou fakt fajn lidi, takže jsem moc ráda, že jsem díky běhu obklopená fajn lidma!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo vidíš, to jsem zapomněla! A je to pravda pravdoucí, ještě jsem nikdy nepotkala nepříjemnýho/nepřátelskýho běžce!

      Vymazat
  6. Úžasně popsáno, Verčo, podepisuju i za sebe (kromě trenéra, zkušenost nemám resp. mám, ale straaaašně dávno a už se to nepočítá :-) Souhlasím s Babet a bodem 11! Jestli nevadí, ráda si tě přidám k sobě na laviedete.blogspot.cz mezi oblíbené ;-) Ať to běhá!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc moc děkuji za pochvalu!
      Samozřejmě mi to nevadí, naopak mě to moc těší. Jdu Tvůj blog prozkoumat!;)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top