Z běžeckého deníku #4 -> týden 8.-14.2

pondělí 15. února 2016

Týden se nám opět s týdnem sešel, a tak přináším další minireport ze svého běžeckého života.
Byl celkem výživný - Garminy ukazují 64 naběhaných kilometrů. Vypadá to, že během února překonám dvoustovku jak mávnutím kouzelného proutku, což se mi už pár měsíců nepovedlo.

- V pondělí jsem v rámci tréninku poprvé zdolala další z lužickohorských kopečků - Střední vrch, nacházející se nad Pryskem. Není to žádný velevrchol (593m.n.m.), ale vede k němu moc příjemná, pozvolně stoupající cesta.
A nahoře je úplně skvělý výhled!
Pokud jste severočeši, určitě si na Střeďák někdy vyšlápněte, protože to fakt stojí zato. :)


- Další kopečkovitý běh se konal v neděli. Bylo nádherné jarní počasí a zvolila jsem svou oblíbenou trasu, která je sice náročná, ale neskutečně krásná. (Kamenice - Kunratice - Jetřichovice - Pavlino údolí - Studenec - Kamenice) 
Bylo z toho 20km a skoro 700 nastoupaných metrů.



- Poprvé v životě jsem byla v týdnu běhat intervaly. A konečně jsem pochopila, proč je většina běžců nesnáší. Opravdu to bolelo!:)
Jelikož jsem co se týče intervalů úplný nováček, nedokázala jsem si na ně dobře rozvrhnout síly, takže jsem začátek každého úseku pokaždé nešťastně rychle napálila a ke konci téměř umírala a nebyla schopná jej naplno doběhnout.
Své první intervalové běhání jsem měla navíc nešikovně naplánované na den, kdy hodně pršelo, což mi k milování tohoto typu tréninku taky nepřidalo.
Potréninkové foto mluví za vše. :)


Zítra mě ale intervaly opět čekají, takže jim plánuji dát další šanci a třeba si je i zamilovat. :)

- O uplynulém víkendu se také testovalo (opět pomocí intervalových sprintů), jaké maximální tepové frekvence jsem při běhu schopna dosáhnout. Upřímně jsem čekala, že se budu pohybovat kolem dvou stovek, takže pro mě bylo trochu (nemile) překvapující, že jsem se vyšvihla "jen" na maximálních 185 tepů za minutu.
Zpětně si říkám, že jsem do "testování" nedala úplně všechno, že jsem mohla ještě přidat a třeba bych se blíže k té dvoustovce dostala.
Ale v tu chvíli jsem si i při těch stopětaosmdesáti myslela, že mi bouchne cévka v mozku a víc mi to prostě nešlo, ať jsem se snažila sebevíc.:)

- Do svého diáře jsem si zapsala další závod, kterého se s největší pravděpodobností za necelé dva měsíce zúčastním! Jedná se o Maraton Kuks, který si střihneme společně s mou skvělou (nejen) běžeckou kamarádkou Kačenkou.
- Když jsem psala minulé pondělí článek Z běžeckého deníku #3, strašně moc jsem překypovala motivací a nadšením.
Možná jste nabyli dojmu, že je mé běhání vždy 100% veselé, barevné a sluníčkové.
Ale houby!
Musím se přiznat, že na mě dnes přišla malá krize.
Po náročném uplynulém víkendu jsem si přišla jak vymačkaný citron - bez nálady, unavená, bolavá a neodpočatá. (Tento stav vlastně začal už v sobotu, kdy jsme s přítelem vyrazili na fotbalový ples. Na ples jsem se těšila, ale když přišel, vůbec jsem si ho neužila a už od začátku se mi ze všeho nejvíc chtělo být doma v posteli. Už v půl deváté, půl hodiny po zahájení jsem začala přemlouvat přítele, abychom mohli jít domů. Povedlo se mi to někdy kolem půl jedenácté. Jsem neskutečně šťastná, že mám partnera, který mě nenutí "pařit" a plesovat do rána... to bych asi nepřežila!) 

Myslela jsem si, že to dnes "přeběhám" a bude to dobré, ale bohužel se tak nestalo. Dokonce jsem "vzdala" svůj dnešní trénink - a kdo mě zná tak ví, že cokoliv vzdávat u mě nebývá moc časté.
To, že jsem měla dnes krizový den ale neznamená, že bych chtěla s běháním seknout!
Naopak - odpočinula jsem si, dodala svému tělu pořádnou porci energie a už jsem se začala těšit na zítřejší vyběhnutí.:)


To byl tedy můj další běžecký týden. Až na tu lehkou krizovku byl více než povedený.
Na závěr přidávám jednu moc hezkou, motivační mantru, protože po dnešním dni jsou tato slova na místě. Alespoň v mém případě.:)


A jak se minulý týden běhalo Vám?

2 komentáře :

  1. júj, no intervaly bolia, to hej (resp. skôr pália, či už pľúca alebo nohy :D ), ale jedine tak sa niekam posunieme :) a kríza je úplne normálna vec tréningov, vtedy treba zvoľniť na deň dva, zmeniť pohybovú aktivitu (ja si chodím zaplávať a do sauny, či na masáž), jemne zvýšiť príjem kcal a telo sa dá hneď dokopy :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, teprve po šesti letech běhání na to začínám přicházet, že bez intervalů žádné zlepšení nepřijde.:)
      A s krizí už je to lepší - jak píšeš, odpočinula jsem si, nadlábla se trochu více než obvykle a chuť do běhání se další den dostavila sama.:)

      Vymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top