Blondýna na mateřské

úterý 23. února 2016

Kdo mě trochu zná nebo čte můj blog pravidelně, tak jistě ví, že doma máme pejska. Přesněji řečeno, bílou, krásnou, mazlivou, neposednou, někdy zlobivou a vždy tvrdohlavou Brendu. Rasa zlatý retrívr.

Dne 3.února nám v brzkých ranních hodinách Brenda porodila 9 štěňátek. (O tom jste si mohli přečíst pár řádků v článku ZDE) Od tohoto dne se nám doma na příštích sedm týdnů obrátil život vzhůru nohama a všechno se začalo točit kolem nich.



Štěňátka vyžadují dohled 24/7 a vzhledem k tomu, že je mamka celé dny v práci a brácha ve škole, jsem to já, kdo se o ně většinu dne stará. (Mamka se, chudák, pro změnu stará většinu noci.)
Možná si říkáte, proč taková péče. Kdyby byla štěňátka v přírodě, žádný dvacetičtyřhodinový dohled by neměla a taky by přežila. Ale vzhledem k tomu, že jsou naše štěňátka papírová a budou se prodávat za nemalé peníze, chceme je mít v perfektním stavu, čistotě a kondici.

Do nedávné doby jsem neměla ani áhnung o tom, jak taková mateřská vypadá. Občas jsem na ulici nebo třeba v práci vídávala naprosto neupravené a neudržované matky a říkala jsem si, že je to hrůza a že až budu máma já, rozhodně chci být pořád hezky upravená. Teď jsem zjistila, že to není tak jednoduché! :D

  • Už tři týdny, od té doby, co se narodili, mám na tričku permanentně skvrny od psího mléka. První dny jsem si měnila tričko třikrát denně, pak jsem rezignovala. (Protože kdo to má taky furt žehlit, že jo.) 
  • Nyní vzpomínám na doby (minulý týden a dál), kdy to bylo jenom mléko. Štěňátka totiž začali nezřízeně čůrat, a to ve velkém stylu. Takže teď už to, co mám často na tričku, není jenom mléko.Dalších detailů vás ušetřím.
  • Nejraději čůrají do čerstvě vyčištěného pelíšku. Žijí ve štěněčí bedýnce, která je vystlána prostěradly a důchodcovskými plenami. Zpočátku stačilo čistit bedýnku a dávat nové pleny 1x denně. Když jim byl týden a kus, začali jsme s čištěním 2x denně. A nyní jsme povýšili na 3x denně a i to je skoro málo!
  • Naše známá Irena, která má s výchovou štěňátek bohatší zkušenosti, než my s mamkou, nám říká, že BUDE HŮŘ. Ajajajaj...
  • Štěňátka krmíme psím mlíkem z lahvičky. (Samotné kojení od Brendy jim asi po týdnu života přestalo stačit) Vzhledem k tomu, že je štěňátek 9, zabere tento proces jednomu člověku více než hodinu. A krmit se musí nejméně 3x denně.
  • Můj den nyní probíhá s železnou pravidelností asi takto:

6:30-7:00 - budíček, zaopatřování a krmení prvních hladových krků.
7:00-8:00 - odcvičení mého ranního workoutu, ovesná kaše, kafe, chvíle klidu
8:00-10:30 - krmení, krmení, krmení (celkem 9x), vážení, zapisování váhových přírůstků do tabulky, čištění bedýnky, úklid bordelu, který během dopoledne vytvořil.
10:30-12:30 - chvilka pro sebe, nacpaná štěňata spí. Následuje vaření oběda, pití další kávy, vaření dalšího psího mlíka.
12:30-14:00 - krmení, krmení, krmení (celkem 9x), další čištění bedýnky
14:00-17:30 - přichází brácha ze školy nebo mamka z práce, přebírají štafetu a já vyrážím běhat.
17:30-18:00 - rychlá večeře před večerním krmením.
18:00-20:30 - krmení, krmení, krmení (celkem 9x), příprava štěňátek na noc.
21:00 -> vyčůrat a spát.

  • Jo, a to jsem do svého denního rozvrhu zapomněla zanést praní plen a starání se o velkou Brendu, která se (přestože jí budou v létě 4 roky) občas chová jako největší a nejméně samostatné štěňátko.


Tak co, ještě si myslíte, že starat se o štěňátka je brnkačka?
Až budu mít "opravdové" dítě, tak posoudím, co je náročnější. Ale řekla bych, že je to podobné.:) Každopádně si myslím, že za těch 7 týdnů budu mít mateřskou solidně nacvičenou a už mě na té regulerní mateřské jen tak něco nerozhodí!

Nemyslete si ale, že si stěžuji!
Péče o štěňátka je náročná, ale odměnou vám jsou překrásné, mazlivé, hodné a bezbranné kuličky. Každý den tu jsou chvíle, kdy štěňátka spí a vy máte možnost mít chvíli klidu ale stejně jdete a mazlíte se s nimi.
No řekněte, co je na světě hezčího než štěňátko zlatého retrívra?:)



Na závěr ještě musím zmínit jednu důležitou věc z našeho psího života - týden po narození štěňátek se stala nehoda a o jedno štěňátku, o fenečku Arielku jsme málem přišli.
Příběh Arielky z pera mojí mamky (nebo chcete-li z úst samotné Arielky) si můžete nakonec přečíst:

"Na svět jsem přišla jako první s velkou slávou. Byla jsem největší ze všech štěnátek a pěkně zlatá. Zpočátku se mi dařilo dobře...s ostatními sourozenci jsem si spokojeně papkala a většinu dne trávila spánkem, přitulená k mamince. A pak se to stalo...když mi byl týden, mamča Brenda na mě nějak nešťastně šlápla a mně tekla krev z pusinky a z ouška. Nemohla jsem jíst a moc to bolelo.Ten pan doktor, co se mi podíval do pusy, mi vyndal z dásně úlomek kosti a ještě kousek drápku. Bylo mi moc špatně.Musela jsem chvilku od maminky a bydlela jsem u svého tatínka Winnouška a jeho kamarádů, kteří se o mě moc hezky starali. Dokonce mi místo maminky i masírovali bříško! Jejich panička mě krmila sondičkou přímo do žaludku, protože to nešlo jinak. Ona je zdravotní sestřička u pana doktora pro zvířátka a umí se starat moc dobře. Jednou v noci mi bylo moc špatně a bála jsem se, že umřu....ale pak jsem si řekla, že je na světě spousta báječných věcí,které stojí za to zkusit a zabojovala jsem. Dneska už jsem zpátky u své maminky a sourozenců a snažím se hodně jíst, aby byla ze mě velká fena a mohla se vrátit k Winnouškovi a jeho smečce, protože jsem si je vybrala za svojí novou rodinu."  

Arielka na tom byla opravdu hodně špatně, ale Marťa, naše známá (a majitelka Winnouška, tatínka štěňátek) jí díky krmení sondičkou zachránila život a dneska už jí máme zpátky doma. Má o půl kila méně než všichni ostatní, ale valíme do ní jídlo horem dolem a vypadá to, že snad všechny ostatní brzy dožene!:)



To je vše.
Štěňátka budeme mít doma ještě minimálně měsíc, takže si myslím, že se za tu dobu nasbírá další hromada zážitků a postřehů (a roztomilých fotek) a vy budete moct koncem března čekat druhý díl psího článku.:)
Mějte se krásně,

7 komentářů :

  1. Ja miluji zlate retrivr take mame doma jednu zlobilku. Boze stenatka jsou nadherne.:-)
    http://style-and-smile15.blogspot.co.uk

    OdpovědětVymazat
  2. Až budu máma, budu pořád hezky upravená :-D Nejlepší :-D Štěňátka jsou boží a tobě to s nimi moc sluší :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přísahám na mou duši, že už nikdy nic takového tvrdit nebudu!:D Teda...pořád se mi líbí upravené maminky, ale teď už jsem pochopila, že to s těmi dětmi není tak jednoduché:))
      A děkuju:-*

      Vymazat
  3. Haha! Tak jsem se pobavila... a ty štěňátka jsou prostě tak zatraceně roztomilý!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že jsem tě pobavila! :)
      A jooo, to oni jsou:)

      Vymazat
  4. No tak to je úžasné ! Já pořád rodiče přemlouvám k druhému mazlíčku a pořád nic :D Jinak budu ráda, když se zúčastníš mé první giveaway http://coffeewithdominique.blogspot.cz/2016/02/1giveaway-blogu.html

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý komentář!

Back to top