Breuil-Cervinia - silvestrovské zimní radovánky

Miluji Itálii. 
V létě, v zimě, to je jedno. 
S Itálií mám spojené samé hezké asociace: pizza, cappucino, tiramisu, parmazán, prosciutto, bombardino, Řím, Lago di Garda, Hory, hory, hory, ...a mohla bych pokračovat donekonečna.
Když se tedy naskytla příležitost, připojit se k mému taťkovi na silvestrovskou výpravu na hory, váhali jsme s přítelem pouze chvilku. (Měli jsme na Silvestra zamluvené ubytování v Budapešti, ale naštěstí se dalo bezplatně zrušit)

Byl docela oříšek, najít lyžařské středisko s alespoň malým množstvím sněhu, ale nakonec se zadařilo - 27. prosince jsme se vydali do městečka Breuil-Cervinia, které leží téměř na hranicích se Švýcarskem, přímo pod horou Matterhorn.


Strávili jsme čtyři dny na sjezdovce. Znovu, po několika letech, jsem si oživila jízdu na snowboardu. Přesvědčila jsem se o tom, že jsem to nezapomněla, ale také o tom, že to můj úplně TOP sport není - dost se na něm bojím a více mě baví po horách chodit, než jezdit. :)


Měli jsme velké štěstí na počasí, takže když na nás padla únava, odebrali jsme se do jedné z hospůdek, vyvalili se na sluníčko a doplnili cukry nějakým dobrým místním nápojem.(V mém případě se jednalo o střídání výborné italské kávičky a slaďoučkého bombardina. Ačkoliv alkohol skoro nepiju, tuhle dobrůtku si na horách nikdy neodepřu :) 



Býk = místní symbol


Pobyt na horském vzduchu se mi moc líbil a podstatnou část našeho čtyřdenního pobytu jsem strávila koukáním na Matterhorn a kocháním se nad jeho majestátností. Je to jedna z nejtěžších evropských hor pro výstup...moc by se mi líbilo, podniknout jednou okolo něj (nebo na něj!) nějaký trek.

Také jsem si užívala ochutnávání italských dobrot - kromě těch zmiňovaných, tekutých, třeba má oblíbená rajčata s mozzarellou nebo luxusní dortíčky z místní cukrárny Sweet side of Matterhorn. (Bydleli jsme v obytném autě, takže jsme si povětšinou vařili, ale bez návštěvy nějakého toho místního podniku jsme odjet nemohli.:)


Co se týče samotného Silvestra, ten je pro mě vždycky tak trochu za trest.
Ráda totiž chodím brzy spát (desátá hodina je pro mě strop!), tudíž se mi povinnost "vydržet to až do půlnoci" vůbec nelíbí. Jasně, jsou dny v roce, kdy vydržím vzhůru mnohem déle (...a pokud se za měsíc opravdu rozhodnu běžet Ledopádovou stovku, budu muset vydržet, nejít spát vůbec. Au au au!), ale na toho Silvestra, kdy je to prostě předem dané a "povinné", bývám často unavená úplně nejvíc. :)

Tentokrát to ale nebylo tak hrozné - šli jsme se projít do městečka, zahráli si v obytňáku Evropu a najednou byla půlnoc! Vydržela jsem to a ani to nebolelo. :)


Ráno, první den v novém roce, jsme naposled zamávali panu Matterhornovi a vydali se zpátky domů.
Bylo to hezké, podívat se zase jednou do milé Itálie. :)

Co Vy, chystáte se tuhle zimu na hory? A máte je raději v zimě nebo v létě? :)

Komentáře

  1. No vidíš, já zas chodím spát jak je rok dlouhej kolem druhé ranní, ale na Silvestra jsem pravidelně nevím proč neskutečně ospalá už v deset :). Takže gratuluju k vydržení, vím jak to může být těžké ;) (ale ono všechny ty petardy by asi ani prospat nedaly :/)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je zajímavý...možná se ti taky chtělo spát právě proto, že vydržet dlouho vzhůru byla "povinnost" :D

      Vymazat

Okomentovat

Moc děkuji za každý komentář!

Oblíbené příspěvky