Z běžeckého deníku #2 - Long run u moře a drobné zranění

pátek 22. ledna 2016

Hezký páteční večer! Dnes mám pro vás krátký běžecký článek. O tom, jak jsem vyrazila poprvé běhat v Itálii a jaké se mi přihodilo zranění.
Tak čtěte. :)

V minulém článku jsem už zmiňovala, že budu poslední lednový týden trávit jako hosteska na cukrářském veletrhu Sigep v italském Rimini.
Čtvtek, první den pobytu, se (kromě nějaké té práce) nesl v duchu neskutečného obžerství - nejdříve velká hotelová snídaně, poté návštěva fabriky na výrobu zmrzlinářských surovin Mec3, kde následoval opulentní oběd. Po obědě přišla ochutnávka zmrzlin, které se budou od soboty na veletrhu prezentovat. Po ochutnání asi dvaceti druhů jsem myslela, že dostanu cukrovku a přísahala jsem, že až přijedu domů, pokusím se znovu o detox podle knihy Sladký život bez cukru.:)
No jo, jenže co následovalo po ochutnávce?
Hádáte správně, večeře! 
Večeře v Itálii se obvykle skládá z několika chodů a často se protáhne do pozdních večerních hodin. Nerada jím na noc a většinou jsem zvyklá večeřet jen saláty, takže pro mě bylo spořádání pěti chodů v půl jedenácté večer poměrně těžké. Ale zvládla jsem to. :)

Dnešní, páteční den, jsme měly jako hostesky úplné volno. Plán byl jasný: dát si alespoň dvouhodinový běh, abych trochu vykompenzovala obžerství z předchozího dne. 
Kolem poledního jsem vyrazila na cyklostezku vedoucí podél moře a běžela, kam mě nohy nesly.
Bylo to skvělé, 10°C a hezké počasí. Vzpomínala jsem na všechny v Čechách, kteří si dnes užili mrazivých -16°C.


Strašně hezky se mi běželo! Udělala jsem si ve svých Garminech osobák na desítku (53:59) a radovala jsem se - pokud si udržím tempo, udělám si nový, parádní osobák i na půlmaraton!
Dva osobáky během jednoho dne?! To chceš!
No, jenže ten druhý se mi jaksi nepovedl.

Kolem třináctého kilometru mě začaly pobolívat lýtkové svaly. Nejdřív jen trochu, potom to začalo být horší a horší. Začala jsem hodně zpomalovat a když jsem se zastavila, horko těžko jsem se znovu rozbíhala. Kolem sedmnáctého kilometru jsem běžela okolo našeho hotelu, takže jsem se rozhodla, že to zabalím a už dál nepoběžím.
Přeci jen, potřebuji být následující čtyři dny plně fuknční na veletrhu. :)


Dala jsem si sprchu, protáhla se a sedla si k bakalářce. Asi hodinku jsem psala a pak jsem vstala, protože jsem si chtěla dojít pro něco k jídlu. No jo, jenže ono to nešlo! Normálně se mi podlomily nohy, lýtka mě strašně moc bolela! Fakt jsem se lekla, protože mě v souvislosti s běháním (ťuk ťuk na dřevo) nikdy nic nebolelo.

Otázka zní: jak se mi to stalo? V pondělí (tj. před pěti dny) jsem si odcvičila takový domácí workout, skládající se z angličáků, dřepů s výskokem, kliků a podobných lahůdek. A udělala jsem jednu začátečnickou chybu: celý trénink jsem odcvičila bosa.
V úterý ráno jsem se probudila a trochu mě lýtka pobolívala, ale nebylo to nic hrozného. Byla jsem na běžkách a bylo to úplně v pohodě. (Teda udělala jsem si šílené puchýře, ale to je zase jiný příběh z kategorie #mojebolístky) 
Ve středu a ve čtvrtek jsem bohužel vůbec nesportovala, no a teď v pátek jsem napálila dlouhý a ještě k tomu rychlý běh a lýtka (natažená z mého vypečeného pondělního workoutu) začala protestovat.

S pomocí svých protahovacích a rádobymasážních schopností (a taky s pomocí ibalginu) jsem ale lýtka zase přiměla k životu! Pořád mě to dost bolí, ale už to není tak hrozné. V podvečer jsem zvládla ještě krátkou procházku a myslím, že zítra budu fungovat normálně. :)
Doufám, že to není nic vážnějšího a že budu moct v dalších dnech zase vyběhnout. U moře člověk není každý den (tedy pokud u něj nebydlí:D), takže bych si chtěla běhání podél pláže ještě trochu užít.

Máte s obrovskou bolestí lýtek zkušenosti? Popřípadě nějaké rady, jak se jí zbavit? Napište, prosím! Budu Vám fakt vděčná. :)

Radosti posledních dní #1

neděle 17. ledna 2016

Krásný nedělní večer!
Leden se nám přehoupl do druhé poloviny. Ta první byla moc hezká - užívala jsem si kouzlo domova, běhala jsem, trochu jsem taky marodila, setkala jsem se s některými známými, které jsem dlouho neviděla, psala bakalářku a tak. 
Některé dny byly veselé, některé bohužel smutné, ale téměř vždy se našlo něco, co mi dělalo radost. ¨
Čtěte, jaké věci to byly.

...BĚHÁNÍ, to je jasné.
Za první polovinu ledna mám odběháno 75kilometrů. No, není to úplně mnoho, vezmeme-li v potaz, že jsem chtěla tento měsíc opět překonat dvoustovku. Na pár dní jsem ale byla vyřazená z provozu nemocí, tak to v druhé polovině měsíce třeba ještě doženu.
Od února dostane moje běhání nové grády - rozhodla jsem se totiž, že vyzkouším běhání pod vedením trenéra. Mám v hlavě spoustu myšlenek a moc se na to těším těším (hlavně na to, až budu vyhrávat všechny závody v okolí, hahahaha! #jsemvtipálek ), takže se v dalších týdnech určitě můžete těšit na samostatný článek. :) 


...mám ráda DOBRÉ JÍDLO a ještě raději mám, když jej nejím sama. Poslední dobou si společně s mamkou užíváme hlavně večeře, nejčastěji různé saláty a lehčí jídla. Třeba salátek s vajíčky podle Deníku Dity P. 2 (No dobře, ten moc lehký nebyl, protože Dita si nějakou tu lžičku majonézy neodpustí. Ale je táááák dobrý...) nebo tataráček z lososa. Ten bych mohla jíst taky pořád. :)




...NAŠE BRENDIČKA prožívá své těhotenství s ledovým klidem. Je hodnější, což nás těší - konečně s ní můžeme jít do kavárny, aniž bychom se báli, že jí zbourá.




















...když už jsme u těch kaváren - v Kamenici nám otevřeli novou Kafrárnu u koček. Je to moc milý podnik, kde si můžete dát dobré kafíčko, čaj, pánové třeba pivo, no a taky tam mají výborné cheesecaky a raw dorty. (Kačenko, až k nám v létě přijedeš, tak tě tam vezmu!) Poslední dobou je to náš oblíbený poprocházkový cíl.:)

...vyrazily jsme s mamkou na nákupy do Prahy. Dlouhou chvíli jsem chodila zoufale po obchoďáku a říkala jsem si, že mě to nakupování už ani nebaví. (Stárnu?) Po chvíli se to ale zlomilo, bavit mě to začalo a nakonec jsem si odvážela slušnou hromádku nových věcí. Letos jsem ocenila hlavně slevy v A3 sportu, protože se ráda hezky oblíknu i na sport. :)
Mezi nákupy nemohla chybět ani kávička v oblíbeném Costa coffee. :)


...KNÍŽKY - za dlouhých zimních večerů čtu o sto šest. Za leden mám zatím přečteno: 
- Život bez hranic (SUPER! Doporučuji každému, koho baví sport)
- Dívka ve vlaku (pokud se vám líbila Zmizelá, určitě po ní šáhněte!)
- Zmizet od Petry Soukupové (taky paráda!)
Čtyři dohody (úplně ve všem mi ta knížka nesedla, ale myšlenka Čtyř dohod je krásná)
... a nyní mám rozečtenou Himmlerovu kuchařku.


...BALAKÁŘKA. Můj vedoucí mi řekl, že by z toho mohla být dobrá práce. Od člověka, který jen tak někoho nepochválí, je to opravdu velká pocta. :)

...PRÁCE. Ve středu odjíždím na týden pracovat na cukrářský veletrh Sigep do italského Rimini. V některým z příštích článků se tedy můžete těšit na report o celé akci, o hromadě dortíčků a jídla, ale také třeba o tom, jak se běhá v lednu u moře. :) 

...Poslední radost, kterou jsem nechala úplně nakonec, už není žádná drobnůstka: je ta nejdůležitější věc na světě: RODINA A LÁSKA. Mám radost a jsem vděčná za to, že se máme, že se milujeme a trávíme společně spoustu času. 




To je pro dnešek vše. 
Co dělá radost vám? 
Napiště a mějte se krásně. :) 

SMOOTHIE, má nová láska!

čtvrtek 14. ledna 2016

Ahoj všichni! Od rána se snažím pohnout se svojí rozepsanou bakalářkou, ale dnes mi to opravdu nejde. Někdy mám den, kdy napíšu během krátké chvíle pořádný kus, ale někdy jsem prostě zaseknutá (a líná) a nenapíšu zhola nic.
Psát na blog, to by mi ale šlo pořád!
Dnes mám pro vás článek o jednom jídle/nápoji (nemůžu se rozhodnout, zda je to jídlo či nápoj), které jsem si v posledních týdnech velice oblíbila a piji jej skoro každý den.  
Řeč je o...SMOOTHIE!

K tomu, abych začala mít smoothie ráda , jsem musela dospět - a trvalo mi to přes 20 let. Jídlo v "tekuté" podobě jsem nikdy moc neuznávala, byla jsem zkrátka radši, když jsem si ho mohla "přežvýkat".
Mé první větší seznámení se smoothie proběhlo v Asii v roce 2014 - ti, kteří někdy navštívili Thajsko, mi jistě dají za pravdu, že zde lze koupit lahodná smoothíčka skoro na každém rohu. Dodneška vzpomínám na jeden stánek v centru Bangkoku, který byl otevřený nonstop a kde jsme si společně s mými parťáky dávali po ranním běhu úžasnou kombinaci ovesných vločkek, banánu a kokosového mléka.



Během půlroku v Asii jsem smoothies vypila docela dost, ale poté, co jsem se vrátila domů, jsem si na ně skoro ani nevzpomněla.
Vlastně vzpomněla, a to při každé návštěvě obchodního centra. (Myslím, že alespoň jeden stánek se smoothíčky se nachází v 99% obchodních center.) Ačkoliv jsem schopná utratit poměrně dost peněz za jídlo, šílím pokaždé, když vidím v obchoďácích přemrštěné ceny smoothies a fresh džusů. Dávat za 0,2l ananasu 69Kč, když jsou výrobní náklady tohoto nápoje menší než 10-15Kč?
No to přece nééé!
Na podzim loňského roku jsem začala s domácí výrobou smoothies. Je to neskutečně jednoduché a hotové za pár minut! Stačí vám k tomu pouze dobrý mixér a patřičné suroviny.


- Zatím experimentuji s různými, u nás běžnými druhy ovoce: ananas, pomeranč, grep, mango či jablko jsou mí favorité. (POZOR - když děláte smoothie z pomeranče či grepu, je dobré, zbavit se předtím veškeré dužiny. Možná tím tělo ochudíte o pár vitamínů, ale v případě, že dužinu ponecháte, bude smoothie divně nahořklé.)
V nejbližší době chci zkusit přidat některé druhy zeleniny, ale zatím jsem se k tomu neodhodlala.

- Někteří lidé přidávají do smoothie i mléko, chia semínka či třeba oříšková másla. Já jsem ještě nic takového nezkoušela, zatím jsem dělala všechny své smoothies jen a pouze z ovoce.

- Smoothie piju nejčastěji ke snídani nebo k dopolední svačině. Jsem velký milovník kávy, ale když si "džušíček" udělám ke snídani, ani jí nepotřebuji.

- Když si dám dopoledne smoothie, nemám odpoledne chuť na sladké. Opravdu! (A to je co říct, protože jsem si dřívě bez zákusku, buchty či kusu čokolády nedokázala žádné odpoledne představit)

- Mám radost z každého vitamínku, který do sebe skrze smoothie dostanu.
Protože kvalitní, vyvážená strava plná vitamínů = kvalitní motor pro mé běžecké výkony!

- Je to strašně dobré. A zároveň zdravé. A takových jídel není mnoho!

- BONUS: Smoothie vyrobené 100% z ovoce či zeleniny splňuje všechny požadavky dnešních moderních stravovacích stylů. Ať už jste vegetarián, vegan, raw vegan, gluten-free či paleo, tuhle dobrůtku prostě můžete!


Ve výrobě smoothies ještě nejsem úplně zběhlá - všechno dělám od oka, metodou pokus-omyl. Kombinace, které mi (zatím) nejvíce chutnaly, byly: grep-jablko a ananas-mango-jablko-pomeranč. 
Slibuji, že až ozkouším vícero receptů, vytvořím další, speciální smoothie-článek! 


P.S: Doufám, že jsem vám udělala pořádné chutě! 
P.P.S: A pokud máte nějaké oblíbené smoothie recepty, koukejte mi je napsat, protože inspirace není nikdy dost.:)) 


Termínovka 2016 - na jaké běžecké akce mám zálusk?

neděle 10. ledna 2016

Hezký nedělní večer! Skočila na mě nějaká rýmička a od včerejšího rána likviduju jeden kapesníček za druhým, takže to musím vydržet pár dní bez běhu. (Myslím ale, že v úterý už to půjde.:))
Když už tedy dnes nemůžu konat, tak vám o běhání alespoň napíšu - a to konkrétně o akcích, kterých bych se v roce 2016 ráda zúčastnila.
Tak čtěte, které to jsou.



Brtnické ledopády 29.-31.1
Brtnické ledopády jsou velkým zimním lákadlem Českého Švýcarska. Kromě přírodní atraktivity se ale takto jmenuje i název závodu, který se koná poslední víkend v lednu. Můžete si vybrat trasu dlouhou 110/58 či 20 kilometrů a je na vás, zda jí pojmete jako běh nebo jako pochod.
Mě děsně moc láká ta stovka.
Má opravdu nádhernou trasu, navíc vede zhruba v polovině naším městem, takže kdybych se rozhodla to zabalit, měla bych to domů fakt kousek. :)
Týden před stovkou ale jedu do Itálie (tentokrát tam budu pracovat, žádné dovolenkování!) a vrátím se pravděpodobně ve čtvrtek, takže nevím, jestli budu po dlouhé cestě schopná hned druhý den běžet stovku.
Uvidíme, nechávám to zatím otevřené. :)

Labské pískovce půlmaraton, 27.3.
Půlmaraton, který vede krásnou přírodou a koná se nedaleko? Tam určitě nesmím chybět!

Pražský maraton, 8.5
Ačkoliv už je registrace na tento závod dávno uzavřená, povedlo se mi koupit startovné od jedné paní, která kvůli úrazu běžet nemůže, takže si v květnu zaběhnu maratonek v naší krásné metropoli.:)

Jizerský ultratrail, 16.7.
O třetí ročník JUTu byl neskutečně velký zájem - pár hodin po otevření registrací byla naplněná kapacita, takže jsem s vyplněním přihlášky neotálela.
Jizerský ultratrail 2015 mi otevřel dveře do světa ultramaratonu a byla jsem z něj tak nadšená, že jsem už tentýž den po doběhnutí věděla, že ho chci běžet znovu. :)

KTRC Krkonoše
Trailová padesátka na začátku srpna vedoucí po hřebenech našich krásných Krkonoš...nebude to lehký závod, ale moc ráda bych ho zkusila.

10 lužických sedmistovek, 13.-14.8
Tento závod jsem měla v hlavě už loni i předloni, ale nikdy jsem si na něj netroufla. Ale rozhodla jsem se, že v roce 2016 nebudu poseroutka a zkusím ho!
Jedná se o dvoudenní závod, první den se běží 60km a druhý den 40km a během těchto dvou dnů zdoláte 10 lužickohorských kopečků, vyšších než 700m. No zkrátka pěkný brutálek, ale koná se skoro u nás "za barákem", takže mě dost láká ho zkusit. :)

Ultralabák
Pěkná padesátka startující v Děčíně - loni se konal 1.ročník a byla jsem moc spokojená, takže pokud se bude letos závod konat zas, určitě ho poběžím. :)

Ústecký půlmaraton, 17.9
Na Ústeckém půlmaratonu jsem si v roce 2014 udělala osobák, byl to doposud můj jediný půlmaraton zaběhnutý pod 2 hodiny. A ráda bych si tento závod zopakovala a nejlépe si udělala nový rekord. :)

Stovka podkrkonoším
Tento závod organizuje jeden můj známý a už několikátým rokem láká mě a Kačenku (mojí parťačku, se kterou jsme loni zdolaly Jizerský ultratrail společně), abychom se ho zúčastnily. No jo, jenomže závod se koná v sychravý podzim, trasa je dlouhá, imunita na podzim slabá...a mohly bychom pokračovat donekonečna ve vymýšlení výmluv.
Třeba už se letos vymlouvat přesanu, seberu odvahu a Stovky podkrkonoším se zúčastním. Uvidíme. :)

To je zatím vše.
Možná, že se vyvrbí ještě něco dalšího nebo že něco z tohoto seznamu vypadne.
Tak co, potkám se s vámi někde? 

P.S: S těmi stovkami je to takové nejisté - moc mě lákají, ale mám z nich strach. Věřím ale, že jednou (letos!) ho překonám a nějakou zdolám. :)

Z běžeckého deníku #1 - Kamenice běhá!

středa 6. ledna 2016

Dnes jsem při běhání v lese vymyslela nový nápad. (Také to tak máte, že při sportu vyprodukujete co nejvíce nápadů a myšlenek? Já ano.:D) Je jím nová rubrika blogu, bude se jmenovat "Z běžeckého deníku", a budu se v ní s vámi příležitostně dělit o své drobné zážitky, historky a postřehy ze svého běžeckého života.

V prvním článku této rubriky bych vám ráda napsala o akci, která proběhla první lednovou neděli. Byl to Novoroční výběh.
Kdo mě zná nebo sleduje delší dobu můj blog, tak ví, že kromě běhání chodím ráda na kruhový trénink. Na našem Kamenickém kruháči se schází docela ustálená parta sportovně nadšených lidí. Domluvili jsme se, že rok 2016 zahájíme společným proběhnutím.

Na smluveném místě se nás sešlo 16 a vyběhli jsme směrem k Rabštejnu. Tempo bylo přizpůsobené spíše začátečníkům, zúčastnit se mohl každý. :)


Přestože jsem zvyklá běhat spíše delší trasy (běželi jsme 5km), moc se mi celá akce líbila - bylo skvělé vidět, kolik běhuchtivých lidí v našem městečku máme!
Kdysi dávno jsem četla na blogu u Anety článek o tom, jak pořádala společný výběh pro lidi z jejich vesnice a strašně mě ta myšlenka nadchla, moc jsem chtěla něco podobného zorganizovat. Bála jsem se ovšem, že by na můj výběh nikdo nepřišel, a tak jsem to nikdy nedotáhla do konce.
V našem okolí je ale velká spousta akčnějších lidí, kteří nápad do konce dotáhli, a tak se podobná akce u nás přece jenom také konala.
A bylo to super!
V 95% dnů chodím nejradši běhat sama, ale občas je takovéto zpestření potřeba.

V milé partě jsme se proběhli a abychom toho neměli málo, večer jsme ještě zvládli tradiční nedělní kruháček.
Doufám, že to pro většinu účastníků nebyl jejich první a zároveň poslední výběh tohoto roku a se akce někdy zopakuje!

Breuil-Cervinia - silvestrovské zimní radovánky

neděle 3. ledna 2016

Miluji Itálii. 
V létě, v zimě, to je jedno. 
S Itálií mám spojené samé hezké asociace: pizza, cappucino, tiramisu, parmazán, prosciutto, bombardino, Řím, Lago di Garda, Hory, hory, hory, ...a mohla bych pokračovat donekonečna.
Když se tedy naskytla příležitost, připojit se k mému taťkovi na silvestrovskou výpravu na hory, váhali jsme s přítelem pouze chvilku. (Měli jsme na Silvestra zamluvené ubytování v Budapešti, ale naštěstí se dalo bezplatně zrušit)

Byl docela oříšek, najít lyžařské středisko s alespoň malým množstvím sněhu, ale nakonec se zadařilo - 27. prosince jsme se vydali do městečka Breuil-Cervinia, které leží téměř na hranicích se Švýcarskem, přímo pod horou Matterhorn.


Strávili jsme čtyři dny na sjezdovce. Znovu, po několika letech, jsem si oživila jízdu na snowboardu. Přesvědčila jsem se o tom, že jsem to nezapomněla, ale také o tom, že to můj úplně TOP sport není - dost se na něm bojím a více mě baví po horách chodit, než jezdit. :)


Měli jsme velké štěstí na počasí, takže když na nás padla únava, odebrali jsme se do jedné z hospůdek, vyvalili se na sluníčko a doplnili cukry nějakým dobrým místním nápojem.(V mém případě se jednalo o střídání výborné italské kávičky a slaďoučkého bombardina. Ačkoliv alkohol skoro nepiju, tuhle dobrůtku si na horách nikdy neodepřu :) 



Býk = místní symbol


Pobyt na horském vzduchu se mi moc líbil a podstatnou část našeho čtyřdenního pobytu jsem strávila koukáním na Matterhorn a kocháním se nad jeho majestátností. Je to jedna z nejtěžších evropských hor pro výstup...moc by se mi líbilo, podniknout jednou okolo něj (nebo na něj!) nějaký trek.

Také jsem si užívala ochutnávání italských dobrot - kromě těch zmiňovaných, tekutých, třeba má oblíbená rajčata s mozzarellou nebo luxusní dortíčky z místní cukrárny Sweet side of Matterhorn. (Bydleli jsme v obytném autě, takže jsme si povětšinou vařili, ale bez návštěvy nějakého toho místního podniku jsme odjet nemohli.:)


Co se týče samotného Silvestra, ten je pro mě vždycky tak trochu za trest.
Ráda totiž chodím brzy spát (desátá hodina je pro mě strop!), tudíž se mi povinnost "vydržet to až do půlnoci" vůbec nelíbí. Jasně, jsou dny v roce, kdy vydržím vzhůru mnohem déle (...a pokud se za měsíc opravdu rozhodnu běžet Ledopádovou stovku, budu muset vydržet, nejít spát vůbec. Au au au!), ale na toho Silvestra, kdy je to prostě předem dané a "povinné", bývám často unavená úplně nejvíc. :)

Tentokrát to ale nebylo tak hrozné - šli jsme se projít do městečka, zahráli si v obytňáku Evropu a najednou byla půlnoc! Vydržela jsem to a ani to nebolelo. :)


Ráno, první den v novém roce, jsme naposled zamávali panu Matterhornovi a vydali se zpátky domů.
Bylo to hezké, podívat se zase jednou do milé Itálie. :)

Co Vy, chystáte se tuhle zimu na hory? A máte je raději v zimě nebo v létě? :)

2015 - dvanáct měsíců ve dvanácti obrazech

sobota 2. ledna 2016

Na konci každého končícího roku musí přijít nějaké to bilancování. Neskutečně mě to baví, shrnutí každého uplynulého roku si píšu už zhruba od svých čtrnácti let. Přemýšlela jsem, jak to letos pojmu a rozhodla jsem se, vzít rok 2015 pěkně měsíc po měsíci a z každého vybrat jednu stěžejní událost, resp. jednu fotku.
No, nebylo to úplně lehké...
Byly měsíce, kdy bych měla na výběr dvacet fotek a pak byly samozřejmě takové, kdy jsem nevěděla, kterou zvolit.
Tak se pojďte podívat, jak to nakonec dopadlo.

LEDEN 
Prvního ledna jsem (těžce unavená ze Silvestrovské noci) odletěla na Erasmus do Finska. Celý leden se tedy nesl v duchu rozkoukávání, poznávání nových lidí, nové země, nové školy a velké zimy.

ÚNOR 
Únor mi přinesl jednu skvělou, novou kamarádku - Janu. Poznaly jsme se ve Finsku, společně se podívaly za polární kruh a také během pobytu podnikly několik dalších výletů a túr.  Byla to taková moje spřízněná duše - jeden z hodně mála lidí, kdo nejel na Erasmus jen chlastat. :)

BŘEZEN
V březnu mě ve Finsku na týden navštívila má milovaná maminka. Užily jsme si moc hezký týden, prozkoumaly Helsinky, finské kavárny, shlédly skoky na lyžích a spoustu dalších zážitků.

DUBEN 
V dubnu jsem si splnila velký sen: podívat se do Ruska. Vděčím za to své erasmácké finské univerzitě, která zájezd zprostředkovala a z velké části i financovala. Petrohrad byl neskutečný! Obří, krásný, dechberoucí a...zkrátka ruský.

KVĚTEN
V květnu jsem zažila jedno velké poprvé: poprvé jsem vyzkoušela Couchsurfing.
Cestovala jsem sama do finského města Turku a nechtěla jsem platit předražené ubytování. Ujal se mě finsko-portugalský pár a byla to skvělá zkušenost.
Z Turku jsem potom pokračovala do Stockholmu, kde jsme se sešli s taťkou a jeho kamarády a podnikli parádní desetidenní road-trip po Skandinávii a Pobaltí, čímž jsem zakončila svůj pětiměsíční pobyt ve Finsku.
Jedna velká paráda!

ČERVEN 
V červnu jsem si neskutečně užívala, že už jsem doma. (Někteří vědí, že jsem z Erasmu úplně odvázaná nebyla a že jsem se domů hodně těšila.:) Rodina, přítel, české dobroty, české hory.
Třeba Krkonoše.

ČERVENEC 
V červenci přišel asi nejsilnější zážitek z celého roku - zaběhla jsem (společně se svojí drahou kamarádkou Kačenkou) svůj první ultramaraton - Jizerský ultratrail. Bylo to náročné, ale krásné. Troufám si říci, že jsme si tímto počinem obě otevřely dveře do nové běžecké dimenze. :)

SRPEN 
Srpen se v naší rodině nesl v duchu příprav na velkou návštěvu: přijeli k nám totiž příbuzní z USA. Znamenalo to spoustu uklízení, vaření a v mamčině případě také šílení.:)
Strávili u nás týden, který byl náročný, ale moc hezký - byla to pro nás čest, ukázat Američanům naší zemi.

ZÁŘÍ
Téměř celý červenec a srpen jsem pracovala v cukrárně a v září jsem si tím pádem za vydělané peníze užila nějaké to cestování - Roháče s Káťou a Bosnu&Hercegovinu s mým milým. Obě dovolené byly aktivní a turistické, tak jak to já ráda.

ŘÍJEN
V říjnu jsem musela začít s jednou obávanou, ale neodkladnou povinností: s bakalářkou. Nevybrala jsem si zrova lehké téma (Mentální mapy v marketingu cestovního ruchu, kdybyste vás to náhodou zajímalo:)), ale celá práce se točí kolem mého srdcového Českého Švýcarska, takže je psaní vlastně docela příjemné a zajímavé.
Kromě bakalářky jsme na podzim podnikali hodně túr do přírody.

LISTOPAD 
Listopad (a říjen a prosinec) jsem skoro celý strávila v cukrárně. Vůbec mi to ale nevadilo - naší cukrárnu mám ráda a navíc jsem si vydělala nějaké penízky navíc.

PROSINEC
Celý prosinec jsem adventně běhala, to jistě víte...ale tento měsíc byl důležitý a zlomový především pro naší Brendinku, protože se spojila s krásným ženichem Winnouškem - na začátku února se z ní stane maminka.
(Pokud byste chtěli štěňátka, neváhejte se ozvat. Zn: Jen do dobrých rukou.:)

Tak to byl můj rok 2015. Byl pohodový, šťastný, plný radosti, času stráveného s rodinou a cestování. Doufám, že takový bude i ten nastávající.
Moc Vám přeji, aby byl i Váš nový rok šťastný a spokojený!

P.S: Moje předsevzetí na rok 2016 jsou následující: ukončit studium na UHK, dostat se na navazující studium na mojí vysněnou školu, uběhnout stovku v kuse a taky se naučit parkovat do řady. 
Jaké jste si dali předsevzetí Vy?
Back to top