Tip na túru #3 - Žitavské hory

pátek 30. prosince 2016

Ahoj všichni!
Dneska, předposlední den v roce 2016, jsme s mojí mamkou podnikly výlet do německého Oybinu a Žitavských hor. A protože jsme byly hodně nadšené, rozhodla jsem se, že se s vámi o zážitky z této kratší túry podělím.
Budu moc ráda, když se inspirujete.:)

Naší túrku jsme započaly ve vesničce Lückendorf, konkrétně na místě Karlsfried, kde je relativně velké parkoviště.


Od parkoviště jsme pokračovaly po zelené turistické cestě na rozcestí Scharfenstein a poté po žluté na Töpfer. Töpfer, neboli česky hrnčíř, je kopec, na kterém se nachází několik krásných skalních útvarů a vyhlídek.
Je zde krásný výhled na Žitavu, mé univerzitní město.
Jak je vidět na mapě, Töpfer je na cestě z Lückendorfu do Oybinu docela zacházkou. Věřte mi ale, že to za to stojí!






Jak je vidět z fotek, měly jsme na vrcholku Töpferu štěstí na hezké počasí.
To se bohužel po chvilce zkazilo a dolů do Oybinu jsme scházely v docela velké zimě a mlze.

Oybin je malé, příhraniční městečko, kde se nachází zříceniny hradu a bývalého kláštera. Obojí stojí na kopečku vysokém něco přes 500m. Jak prameny praví, Oybin bylo oblíbené místo Karla IV. a klášter zde dokonce nechal vybudovat přímo on.
Dneska jsou z hradu a kláštera zbylé spíše jen trosky, i tak je to tam ale moc pěkné.




 Když jsme sestoupily z kopečka, na kterém byl hrad a klášter zpět do městečka, bylo akorát poledne a místní hospůdky a kavárničky se začaly probouzet k životu.
Byly jsme promrzlé až na kost, takže jsme zapluly do jedné z místních kaváren. (Jedná se o Café Balzer. Pro milovníky kafíček a dorťáků můžu toto místo jen a jen doporučit. Byli tam hodní, nevadila jim Brendička a dokonce zde dostala velkou misku s vodou, kterou vypila na jeden zátah a poté na zemi usnula:)
Už někdy v polovině naší túrky jsem mluvila o tom, že bych si strašně moc dala Chai Latté. Ale nedělala jsem si velké iluze o tom, že by ho v nějaké z oybinských kaváren mohli mít.
O to více jsem byla překvapená, když ho měli v nabídce.
Po několika hodinách venku v mrazivém počasí opravdu přišlo vhod.:)



Nyní nám zbývalo, vrátit se zpět do Lückendorfu k autu. Šly jsme z Oybinu nejdříve po zelené, pak po žluté a nakonec po červené značce. Bylo to trochu do kopečka - z kopečka - do kopečka, ale pořád se bylo na co dívat,především na velkou spoustu skalních útvarů.

Celý výlet jsme zakončily na úžasném obědovém meníčku v restauraci Jitrava - jedná se o místo, které je většinou zárukou vééélkého gurmánského zážitku.:)


Byl to parádní výlet! 
Ostatně - pro mě jsou skoro všechny výlety do přírody a do hor parádní a když se to spojí ještě s dobrým jídlem, nemůžu už být spokojenější.
Zítra vyrážíme pro změnu s přítelem a kamarádem na silvestrovský pochod na Jedlovou.
I přesto, že mě ještě bolí nohy, se už moc těším.

PRAKTICKÉ INFO

  • Mapka trasy: https://mapy.cz/s/1izRk
  • Délka: cca 11km. Ale pozor! Přesto, že se jedná o relativně krátkou "túru", nechte si na ní celý den. Skalní útvary, vyhlídky, hrad...všechny tyto krásy člověka (v dobrém slova smyslu) dost zdrží.
  • Do hradu se platí vstupné: dospělý 6€; student 5€
  • Túrka je absolutně dog friendly. Pustili nás s Brendou bez problémů jak do hradu, tak do cukrárny
  • Velmi doporučuju, stáhnout si do mobilu offline mapy.cz Německa - značení totiž není tak dobré, jako jsme zvyklí z ČR a nemít v mobilu tyto mapy, hledali bychom naše předem naplánované cesty horko těžko. 
  • Pokud byste si chtěli výlet ještě více ozvláštnit, můžete se projet do Oybinu starodávnou parní mašinou. Jezdí z Žitavy cca každou hodinu, bližší info je zde, bohužel teda jen v němčině.
Jak už jsem psala na začátku - budu moc ráda, pokud se výletem inspirujete, pokud jste zde ještě nebyli.:)

Znáte Oybin a Žitavské hory? Byli jste zde? 

Můj běžecký rok 2016

čtvrtek 29. prosince 2016

Ahoj všichni!
Jeden kalendářní rok nám pomaloučku končí a další začíná, takže je opět na čase trochu rekapitulovat. A protože je můj blog z velké částí o běhání, přicházím dnes s rekapitulací mého běžeckého roku 2016.
Tak pojďme na to...


Hned na začátku roku 2016 se v mém běžeckém životě stala jedna velká změna - začala jsem běhat pod vedením trenéra, konkrétně Dana Trýzny.
Řeknu to na rovinu, vydrželo mi to necelý půlrok.
Dan je skvělý trenér a mohu ho jen a jen doporučit.
Ale mně osobně se běhání podle plánu úplně neosvědčilo - první měsíce jsem byla nadšená, pak se pro mě ale běhání začalo stávat povinností, takže jsem se opět vrátila ke klasickému běhání podle sebe: jak chci, kdy chci, kolik chci.
Navíc mám ráda cvičení, kolo, turistiku a další sporty a nechtěla jsem sklouznout k takovému tomu:
"Ne miláčku, dnes nemůžeme jet na celodenní výlet na kole, protože tréninkový plán." 

Další důvod, proč jsem běhání podle trenéra vzdala, byl ten, že nejsem moc závodnický typ - běžecké závody mám sice ráda a baví mě, ale spíše kvůli té atmosféře, popř. novým místům, které díky běhání poznám. Co se týče umístění, je mi celkem jedno, kolikátá budu.:)
Během toho půlroku, co jsem běhala pod vedením Dana, jsem se ohromně zlepšila ve svých běžeckých časech a poznala spoustu nových tréninkových technik, za což jsem Danovi velmi vděčná. Přesto ale rozhodnutí, udělat krok zpět k hobby běhání, v žádném případě nelituji.

Za tento rok jsem uběhla 1 ultramaraton, 3x maratonskou vzdálenost a 16x půlmaratonskou (ta půlka byla většinou v tréninku, ne jako závod)
Své předsevzetí, uběhnout stovku, jsem bohužel nesplnila, ale to třeba v následujícím roce už konečně změním.:)

Nejlepším závodem byl pro mě Jizerský ultratrail, můj letošní jediný ultra. Tento závod jsem běžela už podruhé a moc ráda bych ho běžela v příštím roce i potřetí, protože je podle mě opravdu skvěle zorganizovaný a krásný.
A co si budeme povídat, největším lákadlem na tento závod jsou pro mě ty úžasné finisherské odměny! (A palačinky na občerstvovačkách:D)


 Asi nejhorším závodem pro mě byl letos Půlmaraton Labské pískovce. Ale pozor! Organizátorům závodu nemůžu vytknout vůbec nic.
Za to, že byl tento závod pro mě peklem, jsem si mohla sama: den před závodem totiž slavil můj taťka narozeniny a grilovalo se prase. Já jsem se ho STRAŠNĚ přejedla a bylo mi těžko ještě další den. Bylo mi těžko když jsem běžela, celou dobu se mi chtělo zvracet a doběhla jsem opravdu jen silou vůle.
A můžete mi stokrát říkat, že se má tělo večer před závodem nabít sacharidy a červené maso když už, tak po doběhnutí.
Já to vím.
Ale copak šlo tomu praseti odolat?!:D

Opravdu speciálním byl pro mě Parkmaraton(resp. jeho poloviční vzdálenost), protože jsme ho běželi společně s přítelem. Není to žádný velký běžec a na tento závod se se mnou přihlásil jen tak, aby mi udělal radost. Doběhli jsme sice jedni z posledních, protože přítele začaly brát křeče (bylo asi 30°C ve stínu), ale měla jsem velkou radost, že jsme to dali spolu.


Ráda také běhám na cestách.
Člověk tak pozná nová místa a zákoutí, často třeba po ránu, když většina lidí ještě spí. Letos se mi poštěstilo cestovatelské, zahraniční běhání na několika místech:
V únoru po plážích u italského Rimini, protože jsem zde týden pracovala jako hosteska na veletrhu.
V dubnu v Thajsku na ostrově Koh Samui.
V červnu na Slovensku v Roháčích, kde jsem se strašně bála medvědů.
V srpnu a v září v německé Žitavě, protože jsem zde v těchto měsících bydlela a chodila na jazykový kurs.(Nyní zde studuji full degree, ale každý den z domova dojíždím, takže už v Žitavě neběhám)


Koh Samui / duben
Roháče / červen
Splnil se mi jeden velký běžecký sen - vyběhla jsem na Sněžku na východ slunce!
O této akci jsem psala samostatný článek a ještě se pak o ní nesčetněkrát zmiňovala, protože jsem z ní byla moc nadšená. Poznala jsem spoustu nových běžců - Babetu, Báru a další. A těším se, až s nimi pojedu v květnu na Vltava Run!



















































Tento běžecký rok jsem - již tradičně - zakončila prosincovým Adventním běháním. Ale o tom jsem už napsala v minulých článcích dost.

Úplně poslední běh tohoto roku byl můj dnešní dlouhý běh z Nového Boru na Klíč, z Klíče na Polevsko a dále přes Jedličnou a Střední vrch domů do České Kamenice. (Pekelně mě bolí nohy a navíc se chystáme zítra i pozítří na túru, takže mě další běh čeká s největší pravděpodobností až příští rok) 
Bylo to 22km s více než 700m převýšením, chvílemi jsem funěla jak mašina, ale bylo to fakt boží!!



Co se týče čísel, naběhala jsem za tento rok 2406 km.
Dělá mi to průměr 200km/měsíc a jsem s tímto číslem spokojená. (Ale to neznamená, že ho nechci v příštím roce trochu pozdvihnout:D) 
Nejbohatší na naběhané kilometry byl pro mě červen s 260km a nejslabší naopak listopad se 120km.




A co příští rok?

  • Chci běhat tolik,  co mi zdraví a čas dovolí, ale žádné extra konkrétní plány nemám. 
  • Alespoň jeden měsíc v příštím roce bych ráda pokořila hranici 300km. (Možná je 300 uběhnutých km za měsíc váš běžný chleba, ale mně se to ještě nikdy nepodařilo:))
  • Budu si poctivě zapisovat nejen běhy, ale i túry a procházky. (Mám podrobné "evidence" o tom, kolik jsem toho za minulý rok naběhala, ale vůbec nevím, kolik jsem třeba nachodila a najezdila na kole. A věděla bych to moc ráda.)
  • Ráda bych už konečně pokořila tu stovku, ale o tom raději nechci zatím moc mluvit, protože většinou mluvím, mluvím a pak z toho vycouvám.:D 
  • Těším se na Vltava Run, na který pojedu s týmem Advenťáků.
  • Budu Vás dále zásobovat svými běžeckými zážitky a historkami. 

Jaké jsou Vaše běžecké plány a cíle na rok 2017?

Z deníku adventního běhání 3/3: finišujeme!

neděle 25. prosince 2016

Ahoj všichni!
Celá běžecká adventní výzva už je za námi. Na jednu stranu jsem ráda, na druhou stranu se už teď těším na příští rok.
Čtěte, jak probíhala moje poslední třetinka.:)

17.DEN
Vyrážíme s přítelem na vánoční trhy do Úštěka. Rozhodneme se však, spojit trhy s asi sedmikilometrovou procházkou na hrad Helfenburk a na kalvárii Ostré.
Jdeme docela rychlým tempem, navíc pořád z kopečka a do kopečka. Z Helfenburku jsme opravdu nadšení - čekala jsem nějakou malou zříceninu a ne takovou obrovskou "pevnost".:)
Po procházce pokračujeme na vánoční trhy a dáváme si zde spoustu dobrot k obědu - grilované selátko, staročeskou bramborovou rolku plněnou uzeným a zkaramelizovanou cibulkou, uzeného kapra, grilovaný oštiepok a chai latté.
Domů se vracíme vymrzlí a unavení, ale naprosto nadšení z našeho turisticky-gurmánského výletu.
Běhat už nejdu, ale řekla bych, že tou dvouhodinovou svižnou procházkou mám splněno.:)


18.DEN
Je neděle a strašně prší - připadá mi, že je to v posledních týdnech skoro pravidlem, že vždy při neděli prší. Mě to ale od běhání nezastaví, takže vyrážím ještě před obědem do lesa. Tentokrát s sebou beru Brendičku a krásně si to užijeme, déšť nedéšť.



19.DEN
Mám volný den a po víkendu si připadám celkem odpočatá, takže vyrážím na delší běh směrem České Švýcarsko. Opět s sebou beru Brendu, jelikož se včera osvědčila jako docela dobrý parťák. (Že by už konečně dospěla? Dřív jsem jí s sebou běhat brala nerada, protože u běhání strašně zlobila a neustále se zabíhala, což při běžných procházkách nedělá.)
Běžíme trasu Studený - Pavlino údolí - Jetřichovice - Mariina skála - Vilemínina skála - Pohovka - Jetřichovice - Pavlino Údolí - Studený. Celkem 16km a 500m převýšení. 
Trasa nám zabere skoro dvě hodiny, ale moc si tento běh užijeme - České Švýcarsko je totiž absolutně prázdné. Nepotkáme za celou dobu ani živáčka. (No dobře, kdo by taky šel do lesa v pondělí ráno za absolutní mlhy...) 
Brendička si vesele běhá po národním parku, což se jí v létě, když jsou tu davy lidí, jen zřídkakdy poštěstí. 
Prostě velká paráda.:) 


20.DEN
Původně mám dnes být až do večera ve škole, ale k mému štěstí nám dnes skoro všechny odpolední hodiny odpadají. Přijíždím domů tedy velmi brzy - odpoledne stihneme společně s mamkou upéct 4 druhy cukroví. 
Jít adventně běhat po pečení cukroví se neukázalo jako dobrý nápad - samozřejmě jsem během pečení ochutnávala a uždibovala, takže mi je celý běh příšerně těžko. Když už mi cukroví jakž takž slehne a začne se mi dobře běžet, začne se stmívat. Jsem v lese a čelovku s sebou nemám, takže to utnu na necelých devíti kilometrech. 


21.DEN
Dnes přijedu ze školy až k večeru, takže vyrážím běhat za tmy. Je to však moje poslední adventní běhání za tmy - zítra nám už totiž začínají vánoční prázdniny. 
Přemlouvám bráchu, aby šel se mnou. 
Chvíli protestuje, válejíc se líně v posteli. Po chvíli se ale zvedá a vyrážíme spolu za svitu čelovek do lesa. V terénu se sice pohybujeme hodně pomalu, ale běh v tajemném a tmavém lese mě moc baví. Občas nás trochu vyděsí šustící křoví, ale domů dobíháme na večeři s fajn pocitem.


22.DEN
Mám už prázdniny, takže bych mohla klíďo vyrazit běhat na celý den. Nějak dnes ale na běh vůbec nemám náladu. Někdy, když sedím celé dny ve škole, bych běhala do úmoru, dneska ale  mám chuť dělat všechno, jen ne běhat.
Adventní běhání ale úplně porušit nechci, a tak se obléknu a vyrazím aspoň na "povinnou" půlhodinku. Dneska je to opravdu utrpení - asi nejhorší z celé adventní výzvy, ale o to hezčí je pocit na konci.:)

23.DEN
U nás na severu je příšerná ledovka. Přítel i mamka, kteří jsou už v práci, mě varují, ať radši moc nevycházím ven, že málem nedošli od domu k autu.
Říkám si, že to nebude určitě tak zlé a kolem desáté dopoledne se oblékám. Jsem odhodlaná, že vyrazím do lesa. "Určitě ta ledovka nebude tak zlá, v trailových botech to půjde", říkám si. Beru s sebou Brendičku, která je na běh celá natěšená.
Vyjdeme před barák...a kloužem se.
Brendě podjedou všechny čtyři nohy a já se musím přidržet zdi domu, abych to ustála.
Udělám pár nejistých kroků a mám co dělat, abych udržela balanc.
Vyhodnocuji situaci a ač jsem si doposud myslela, že mě v běhání nezastaví nikdy žádné počasí (byla jsem na Erasmu ve Finsku a běhala jsem tam bez problémů i v -28°:)), dneska to přehodnocuji a zalézám zpět domů, kde si místo běhu dávám jedno cvičící video.
Moc mi to nakonec nevadí - pěkně si procvičím břicho a další části těla, které zůstávají tento měsíc díky velkému počtu běhání (a malému počtu cvičení:D) opomenuty.
Jen Brenda smutně kouká a nechápe, proč náš běh skončil už před domem.
Ale já jí to vynahradím!

24.DEN
Je Štědrý den a jak je již u nás dobrým zvykem, vyrážíme s přítelem, mamkou, bráchou a Brendou někam na túru. Původně máme v plánu asi patnáctikilometrový pochod přes naše oblíbená místa Českého Švýcarska. Máme ale obavy, že by se ve skalách pořád mohla držet ledovka z předchozího dne, takže přehodnocujeme plán a vyrážíme na náš oblíbený, dvanáctikilometrový okruh přes Lísku a Pustý zámek. 
V polovině cesty dokonce začne chumelit, což dodá procházce pěknou vánoční atmosféru.:)


25.DEN
Poslední den výzvy!
No řekněte - že to uteklo?!
Dnes vyrážím slavit Vánoce k taťkovi, ale ještě předtím stíhám poslední adventní běh. Příjemná a (na mě) svižná desítečka. (U nás v kopcích mám radost ze všeho, co je pod 6min/km)
Běží se mi skvěle, kapr a bramborový salát je zjevně dobrým palivem!:D


Tím je to celé za námi. 
Z 25 dní jsem měla 22 čistě běžeckých, dva procházkové a jeden posilovací.
Úplně na začátku jsem si myslela, že odběhám celých 25in25, ale nakonec jsem ve druhé polovině takhle "povolila" procházkami a posilováním. Ale o to více jsem si celou výzvu začala užívat - vždyť cílem nebylo se zrušit a běhat do umření, ale hýbat se a bavit se.:)
Dala jsem za těch 25 dní necelých 200 kilometrů - ve školním zápřahu a předvánočním shonu spokojenost.

Stejně jako vloni, jsem strašně ráda, že jsem do toho šla.
Díky Babet, že jsi výzvu do Česka "přitáhla"! 
Všechna čest všem, kteří se výzvy také zúčastnili! 
Opravdový RESPEKT všem, kteří FAKT odběhali 25in25! 

Příští rok zase, už teď se těším!!

Běhání & sociální sítě

úterý 20. prosince 2016

Když jsem dnes běžela po nekonečně dlouhé, ale krásné polní cestě, začala jsem přemýšlet o jedné věci: jak moc za těch osm let, co aktivně běhám, začaly tento sport ovlivňovat moderní technologie a sociální sítě. (A to jak v případě mé osoby, tak lidí všeobecně.)


Nejprve se přesuňme do doby před osmi lety, kdy mi bylo šestnáct a začínala jsem běhat.
Začala jsem běhat v šestnácti letech, protože jsem chtěla (stejně jako každá druhá holka v tomhle věku) zhubnout. Ačkoliv osm let zpátky není TAK STRAŠNĚ dlouhá doba, změnilo se toho od té doby strašně moc. 
Ve "fitness centrech" frčel aerobik, zumba a kalanetika. Neexistovaly (aspoň u nás v maloměstě) crossfity, kruháče, HIIT a podobné věci, které známe dnes. (A které jsou 100x účinnější, než všechny ty aerobiky a zumby) A neexistovaly žádné motivační běžecké či fitness skupiny na Instagramu či na Facebooku, tak jako to je dnes. Nebo možná existovaly, ale já jsem o nich nevěděla - moje začátky v oblasti hubnutí, běhání i následně zdravějšího stravování byly zkrátka metodou pokus-omyl.  

Když jsem začala s běháním, měla jsem neznačkové boty ze Sportisima za tři stovky. Moje první, "opravdové" běžecké boty Mizuno Wave Rider mi naši koupili, až když jsem uběhla první půlmaraton. Neříkám, že je nějaký dobrý příklad, odrovnávat si kolena v botách za tři stovky - pokud jste běžec-začátečník a myslíte to s tímto sportem vážně, určitě do dobrých bot investujete!
Druhý extrém ale je, když má někdo v botníku patery duhové běžecké boty za x-tisíc a vyběhne sotva dvakrát týdně na cyklostezku - a řekla bych, že takových lidí je v dnešní době na sociálních sítích nemálo.:)) 

Neměla jsem ještě chytrý telefon (a už vůbec ne hodinky), který by mi trackoval uběhnutou vzdálenost. Kolik kilometrů má moje trasa jsem zjistila tak, že ji můj táta projel autem a přibližnou vzdálenost zjistil na počítadle kilometrů u auta. Trasy v lese jsem nějak odhadovala.

Měla jsem jedny jediné běžecké kalhoty a svojí první běžeckou zimu jsem odběhala v lyžařské bundě a rukavicích. Ne, že bych si tenkrát nemohla dovolit běžeckou bundu...ALE já jsem to prostě neřešila. Neznala jsem ještě běžecké časopisy/weby/instagramy/blogy, a nikdo mi neřekl, že kdybych měla místo ultrateplé lyžařské bundy lehčí větrovku a více slabších vrstev, nebylo by mi takové vedro a běželo by se mi líp. 
Přesto jsem si ale běhání užívala! 

Pražský půlmaraton 2011 byl můj úplně první běžecký závod v životě. Startovalo se tenkrát u Rudolfina, za relativně nízkou cenu (oproti dnešku) měl člověk v ceně i tričko a startovné si mohl koupit člověk méně než rok dopředu, aniž by měl strach, že bude vyprodáno.
Aaaach, to byly časy.:) 
Jo a to tričko, to mám dodnes a občas ho moc ráda nostalgicky nosím.  

A nyní se vraťme zpět do roku 2016...
Běhání za ta léta hodně zkomerčnělo. Je to fenomén, což se mnoha lidem nelíbí a komercializaci běhání kritizují. Tento článek ale není o komercializaci běhu, nýbrž o vlivu běhu a sociálních sítí - o komercializaci třeba zas jindy.

Mám běžecký blog. Mám Instagram, který je z velké části zaměřený na běhání.
To, co uběhnu/odcvičím na sociálních sítích ráda sdílím.
A proč?

  • Protože mi srdíčka a lajčíky lichotí. (A neříkejte, že to nemáte taky tak! Kdo říká, že ne, tak nejvíc kecá.)
  • Protože mám občas z běhání vtipné historky, o které se ráda dělím.
  • Protože ráda inspiruji ostatní. A to je asi největší hnací motor - když mi někdo napíše, že jsem ho svými fotkami/články inspirovala k tomu, že začal běhat nebo žít zdravěji, je to prostě něco úžasného.
  • Žiju v krásné oblasti Českého Švýcarska a Lužických hor, naběhám toho docela dost, žiji docela zdravým životem...tak proč se o to s ostatními nepodělit?

Přiznám se k tomu, že předtím, než jsem si založila běžecký blog/Instagram, neřešila jsem moc běžecké oblečení a běhala jsem klidně ve vytahaných teplákách.
Poslední dobou mě ale čím dál víc baví, vybírat a ladit běžecké oblečení, přestože mě v něm ve většině případů vidí jen pár jelenů v lese. (Protože blog a Instagram, že jo!:D)
Jo, jsem ovlivněná sociálními sítěmi a kdyby nebyly, možná bych běhala ve vytahaných teplákách dál.

Taky se nechám občas ovlivnit reklamou, která je na sociálních sítích velmi mocná.
Tak například vloni před Vánoci frčely na všech sociálních sítích běžecké hodinky. Samozřejmě jsem po nich začala také toužit a byla jsem moc šťastná, když mi je Ježíšek naježil.
Mám je už rok a nemůžu si je vynachválit - ale bylo by to tak i v případě, kdyby jich nebyly plné sociální sítě?!
Asi bych sotva zaregistrovala, že nějaké Garminy existují...


A to nejsou jen hodinky, ale i oblečky, boty, oříšková másla a další "nezbytnosti", které díky internetu objevuji...:)

Sociální sítě mají na mě&mé běhání vliv také v tom, že jsem díky nim poznala spoustu zajímavých a milých lidí. Jak by se jinak zrodilo třeba Adventní běhání, nebejt všech těch internetů?!
No, nejspíš by se vůbec nezrodilo...
Troufám si říci, že díky sociálním sítím vzniklo (nejen u nás, ale všude po světě) nespočet nových přátelství.
Díky sociálním sítím vznikla taky velká spousta běžeckých skupin - nejen zmínění Advenťáci, ale i mnoho dalších. Snad v každém městě se najde nějaká běžecká skupina či klub.
A jak se dnes skupiny dávají dohromady/domlouvají na své výběhy?
Nejinak než přes Facebook, řekla bych.

I když mě sociální sítě v lecčem ovlivňují, nikdy jsem ale nedopustila to, aby nějakým způsobem ovlivnily můj výkon.
Jo, sociální sítě mají jsou mocným marketingovým nástrojem a v mém případě  ovlivňují třeba to, že víc utrácím peníze za barevné oblečky nebo za všemožné druhy oříškových másel.
Ale kilometry, ty za mě nikdo neodběhá. Na délku/kvalitu/rychlost mého výkonu sociální sítě vliv nemají. Ráda z každého svého výběhu pořídím nějakou fajnovou fotku na Instagram, ale to mi většinou zabere z celého tréninku maximálně 3-5 minut.
Je docela na pováženou, když někdo vyběhne a z hodinového běhu mu zabere třicet minut focení sebe sama.:D 

Jak bych to tedy shrnula...? 
Sociální sítě ovlivnily mé běhání od té doby, co jsem s tímto sportem začala, velkým způsobem. (A to prosím nejsem žádný pamětník! Co mají říkat lidé, kteří běhají třeba 30 let?!) 
Ale v 90% pozitivně.
Skrz sociální sítě poznávám nové běžce, čerpám inspiraci, někdo (možná) čerpá inspiraci ode mě (nebo taky ne), dozvídám se informace o zajímavých akcích, zkouším nové zdravé recepty...vždyť to je přece všechno super!

Negativně vidím to, že občas pláče moje peněženka, protože na Facebooku/něčím blogu/Instagramu zahlédnu věc, kterou "nutně musím mít".
A taky to, že jsou sociální sítě dost velkými žrouty času. Všechno je to ale jen a jen na každém z nás, jak moc se jimi necháme pohltit. Facebook/Instagram sice několikrát denně projedu, ale když mám práci nebo školu, tak jdou tyto věci prostě stranou.

Jaké jsou vaše poznatky/myšlenky k tomuto tématu?
Napadá vás nějaký aspekt vlivu běhání a sociálních sítí, který jsem vynechala?

Z deníku adventního běhání 2/3: přituhuje!

sobota 17. prosince 2016

9.DEN
Do školy vyrážím až na odpoledne, takže se moc těším na to, že si dnešní běh užiju za světla. Vyrážím do lesa, jsem tam po dlouhé době a běží se mi bááááječně.
Malinko mě teda vyděsí myslivec s flintou v ruce - co já vím, jestli to má na jeleny nebo na běžkyně?!


10.DEN
Ačkoliv je sobota, trávím celý den v práci. Rozhodnu se však spojit příjemné s užitečným a proběhnout se k večeru z práce domů. Nejkratší cestou to je nějakých 13 kilometrů - bohužel celou dobu po silnici. (Cesta lesem také existuje, ale je podstatně delší, navíc se ve tmě do lesa moc nehrnu:) 
Běžím, ale cesta po silnici přes několik nekonečně dlouhých vesnic mě trochu nudí.
V Markvarticích, kde mám v nohách asi 8 kilometrů, zrovna potkávám autobus jedoucí do našeho města.
Neváhám ani minutu a nasedám - zbývajících 5 kilometrů, které mě čekaly, bych totiž musela běžet buď po hlavní silnici, po které jezdí i kamiony, nebo přes les. Ani jedno není v té tmě ideální, byť mám docela dobrou čelovku. Domů se tedy kousek popovezu. (Původně jsem byla připravená, běžet přes les, ale když jsem viděla ten autobus, docela jsem ho uvítala:)
Když vystoupím u nás v České Kamenici, čeká mě asi ještě kiláček z autobusové zastávky domů.
Běžím jednou z úzkých uliček v našem městě, když v tom se vedle mě objeví auto plné romských spoluobčanů a zpomalí, takže jedou vedle mě stejnou rychlostí, jakou já běžím. Mají stažené okénko a čumí na mě.
Je mi to samozřejmě pěkně nepříjemné, ale snažím se je ignorovat.
Když takhle vedle mě jedou asi 100m, jeden z nich se osmělí:
"Hej, seš hezká!" 
"Hmm."
"Krásně běžíš!" (jeden cikán se obrátí na druhého) "Ta je pěkná, vole, a jak pěkně běží, že jo vole!"
"Odkud seš, krásko?"
"Neřeknu"
"Seš z Kamenice?"
"Neřeknu" 
"Hm, tak nic. Ale seš fakt pěkná, tak čau!"
"Nazdar"
Zjištění dne: Když vám někdo řekne, že jste krásná a že hezky běžíte, polichotí vám to. Když vám to řekne tlupa cikánů v relativně opuštěné uličce, zrychlí vám to vaše průměrné tempo.

11.DEN
Je neděle, mám volný den.
Venku ale strašně moc prší, takže se k vyběhnutí musím docela dost přemlouvat. Nakonec se do běžeckého dopoledne přeci jen obléknu a vyrazím ven. A jako mávnutím kouzelného proutku přestane pršet!
Užiju si skvělou hodinku v lese. Pravda, běžím dost pomalu, protože se už začíná docela dost ozývat únava z předchozích dnů. Ale užiju si krásný, mlhavý les.


12.DEN
Pondělí = další volný den. (Školu mívám jen od úterý do pátku:))
Vyrážím opět do lesa, konkrétně na jeden z mých oblíbených okruhů vedoucí částečně i národním parkem. První dva kilometry jsou do kopce a ačkoliv jsem na kopce zvyklá, tentokrát se neskutečně trápím.
Do toho strašně moc prší a studené kapky mě šlehají do obličeje.
Cesta, po které běžím, je hodně podmáčená, takže mám boty úplně nacucané vodou a tím pádem asi o kilo těžší - viz foto.:)
Odběhnu 13km dlouhý okruh, ale nemám z toho takovou radost, jako jindy.
Jsem nějaká "přeběhaná".
V listopadu jsem hodně cvičila a poměrně málo běhala a chybělo mi běhání.
V prosinci adventně běhám a chybí mi cvičení.
Myslím, že mým předsevzetím do Nového roku bude, najít si mezi běháním, cvičením a dalšími svými oblíbenými sporty nějaký větší balanc a nesklouzávat vždy jen k jednomu typu činnosti.


13.DEN
Jsme za půlkou. Po dvanáctým dni se "to" prý má zlomit a do konce se nám už má běhat jen a jen lépe...říkali. Já teda nevím.
Ráno vstanu a poslední, co se mi chce, je jít běhat. Vlastně jsem dobu, kdy jsem měla na běhání vstávat, zaspala - nyní už to nestíhám, pokud nechci přijet pozdě do školy, takže běhat nejdu.
Odpoledne přijedu ze školy relativně brzy, takže bych měla čas jít běhat za světla.
Ale já fakt nemám chuť!
Běhání je super, adventní běhání obzvlášť, ale důležitý je taky odpočinek a regenerace. No a já si přijdu všechno, jen ne odpočatá a zregenerovaná.
Původně jsem si myslela, že budu mít full house, odběháno 25in25, ale nebudu!
Třináctý den mě prostě krize přemohla - byla jsem "jen" na procházce.
A víte, co? Vůbec mi to nevadí, ba naopak: na konci tohoto "krizového" dne se cítím hezky odpočatá.:)


14.DEN
Dnes mě čeká celý den ve škole, takže vyrážím krátce po půl sedmé ráno. Lehce sněží, ale v ještě spícím městě je boží klid. Běží se mi fakt hezky - včerejší pauza prospěla.
Obkroužím několikrát do kola Českou Kamenici a celý den ve škole mi je fajn.:)
(Ne, Brendička se mnou běhat nebyla. Celou dobu, co jsem byla venku, se válela v pelechu a připojila se jen na závěrečné foto, aby to vypadalo, jako že byla se mnou.:D)



15.DEN
Jupííí, dnes běhám opět za světla!
Vyrážím do našeho českokamenického lesa, od kterého bydlím asi 200m a který je momentálně mým nejoblíbenějším místem na běhání. Dříve mi vadilo, že je relativně malý a že se v něm nedají běhat žádné dlouhé štreky. Postupem času jsem v něm ale začala objevovat i méně známé, neznačené cestičky, čímž se mi otevřelo moře nových možností.
A hlavně - náš les není velký, ale zato je docela nemilosrdný: nachází se v něm hodně velká spousta prudkých výběhů, seběhů a dokonce i schodů. A to mě baví.:)


16.DEN
Původně dnes plánuji něco kratšího do 10ti kilometrů - večer totiž jdeme tančit na věneček, takže se nechci úplně "odrovnat". Nakonec to ale dopadá úplně jinak.
Taky občas musíte žehlit průšvihy za svoje rodiče?
Já teda jo, třeba dneska.
Rodiče mají cukrárnu a mamka občas po práci lidem rozváží objednané dorty. Občas se ale stane, že na nějaký rozvoz tak trochu zapomene, přijede domů z cukrárny a pak jí zazvoní telefon: a hle, dotyčný se (právoplatně) dožaduje svého dortu. A tak mamka jede buď zpátky do práce a nebo pověří mě.
Takže včera jsem chtě nechtě běžela k nám do cukrárny a po cestě zpět jsem rozvážela dorty. (To už jsem teda neběžela, nýbrž jela autem:))
Bylo to krásných skoro 17km a večer jsem ještě protančila střevíce, takže mám pro dnešek splněno dvakrát.:)


Dvě třetinky jsou za námi, třikrát hurá! 
Dvanáctý-třináctý den jsem měla opravdu VELKOU krizi a myslela jsem, že se na to vykašlu.
Jak už to tak ale bývá, krizi jsem zažehnala a zatím (ťuk ťuk na dřevo) mi připadá, že jsem chytla druhý dech a že si druhou polovinu adventního běhání užívám s velkou radostí a elánem! (Možná je to taky proto, že mám o dost méně školy i práce než v první polovině měsíce, takže se mi více daří odpočívat a běhat za světla)


Poslední třetinu už zvládneme levou zadní, ne?! 

Vánoce s Nessi

pondělí 12. prosince 2016

Ahoj všichni!
Dnes přicházím s malým vánočním tipem.
Spousta lidí si v dnešní době láme hlavu, co dát svým blízkým pod stromeček. Občas se pak předvánoční doba u některých lidí změní v zoufalé shánění dárků a nebetyčné šílení v obchodních centrech. Mně se tenhle "trend" moc nelíbí - vždyť Vánoce jsou od toho, strávit čas se svými blízkými a udělat si pohodičku, né se tlačit někde v přeplněném obchoďáku.

To ale neznamená, že jsem proti vánočním dárkům! Vánoční dárky miluji: jak jejich dávání, tak i jejich dostávání. Vše ale v rozumné míře a hlavně od srdce!

A protože jsem byla letos asi fakt hodná, přišel za mnou Ježíšek už na začátku prosince a donesl mi nové, naprosto úúúžastné běžecké oblečky. Občas jsem holka marnivá, co si budeme povídat a i při běhání chci vypadat hezky.
Zároveň ale chci, aby moje běžecké oblečení něco vydrželo, protože občas v rámci běhu přeskakuju kaluže, stromy, skály, kořeny a další překážky.

A můj nový set od parádní, barevné značky Nessisport tohle všechno splňuje.

Týden jsem oblečky testovala v našich drsných, severočeských podmínkách...

Legíny Colored Net
...byla to láska na první pohled.
Miluju barevné a veselé věci a v šedivých, sychravých dnech dvojnásob. Líbí se mi, když můžu vyběhnout do sychravého, mlhavého lesa a rozjasnit ho takovými krásnými barvami!:)
Legíny se zdají býti z kvalitního materiálu (zatím jsem je ještě mnohokrát neprala, takže nemůžu posuzovat, jak budou vypadat po pár měsících), mají vyšší pas a teplé jsou tak akorát.




Nákrčník
Nákrčníky jsou věc, bez které v zimě moje běhání nemůže existovat. Většinou mám na sobě dva - jeden na krku a jeden na hlavě, jako šátek.
Přiznám se, že jsem byla z tohoto Nessi nákrčníku nejdřív trochu v rozpacích - vzhledově je úžasný, to jako jo. Ale na mě je strašně moc velký. Na hlavě se bohužel jako šátek nosit nedá - to mě trochu mrzelo, protože jsem ho chtěla nosit především na hlavě.
Přemýšlela jsem, že ho dám nějaké šikovné švadleně, aby mi z něj udělala dva kusy - čelenku a menší nákrčník. Po pár výbězích jsem si ale na jeho velikost docela zvykla a už mi tolik nevadí, tak uvidím.:)

Poslední věc, kterou mi předčasný běžíšek nadělil, je teplá běžecká mikina. 
Bohužel jsem ještě neměla možnost jí vyzkoušet v terénu - zatím totiž bylo buď moc teplo na to, abych si mikinu vzala pod bundu NEBO moc zima na to, abych šla běhat v samotné mikině.
Vzhledově je ale naprosto skvělá - má reflexní prvky, což se hodí, protože často běhám potmě. Má spoustu kapsiček, což se taky hodí na telefony/klíče/kapesníky.
A v neposlední řadě je slušivá - možná si jí vezmu někdy třeba i do školy, protože je moc pěkná na to, abych jí nosila jen na sport.:)



Holky - sportovkyně, tyhle oblečky jsou prostě must have! 

Můžete zkusit můj článek nenápadně podstrčit třeba příteli/manželovi/ježíškovi a třeba vám něco pěkného naježí.:)

P.S: Na webu Nessisport najdete spoustu různých jiných designů, pokud jsou tyto na vás třeba příliš barevné.
P.P.S: Sledujte @nessisportcz na Instagramu, občas tam mají super soutěže, teďka třeba třeba #vanocesnessi
P.P.P.S: Jsem si vědoma toho, že je článek lehce reklamní, na což možná na mém blogu nejste zvyklí. Ale nebojte, nikdy v životě bych nepropagovala nic, o čem nejsem na 100% přesvědčená.:)

Back to top