Adventní běhání je za námi! Jak dopadlo?

pátek 25. prosince 2015

Když mi na konci listopadu napsala Babetka o zajímavé Adventní výzvě, vystřídalo se ve mně několik různých emocí:
- SUPER, JDU DO TOHO!
- OMG, DO ČEHO JSEM SE TO NAMOČILA?!
- 25 DNÍ V KUSE BĚHAT? TO NEDÁÁÁÁM!

Pro ty, co nevědí - celá adventní výzva spočívala v tom, že se bude každý den, od prvního do pětadvacátého prosince chodit běhat. Bez výjimky, alespoň 30 minut. Do této adventní výzvy se v Česku zapojilo něco přes sto lidí a své pocity, zážitky a naběhané kilometry sdíleli na sociálních sítích.
Dnes máme 25. prosince, tedy poslední den výzvy.
A já si můžu poskočit, protože jsem TO DALA!


Pojďme se podívat na to, jak v mém případě výzva probíhala!

- Opravdu jsem vydržela běhat 25 dní v kuse bez přestávky.
Pouze při nedělích (celkem tedy 3x) jsem místo čistokrevného běhání zvolila kombinaci dlouhá procházka + večerní kruhový trénink. Tělo tak jednou týdně zapojilo i jiné svaly, než ty běžecké. Odpočinula jsem si od klasického běhání, ale zároveň jsem stále makala.

- Předsevzela jsem si, že během těch pětadvaceti dnů naběhám přes 200 kilometrů. To jsem splnila tak napůl:
počítáme-li do běhání i mou nedělní turistiku, dala jsem za těch 25 dní 230 kilometrů.
pokud ovšem turistiku počítat nebudeme, v běžeckých keckách jsem nalítala 185 kilometrů.

- Nebylo to lehké, to mi asi všichni spoluúčastníci výzvy potvrdí. Měla jsem dny, kdy jsem byla od rána do večera v práci (a je mi jasné, že jsem se s tímto problémem nepotýkala sama), takže jsem musela vybíhat buď brzo ráno nebo až večer, v obojím případě za tmy.
Nebýt této výzvy, nikdo by mě nedonutil jít běhat v 5 ráno nebo pozdě večer. Ale tentokrát mi nic jiného nezbývalo. Když jsem však měla odběháno v nějakou nekřesťanskou ranní hodinu, měla jsem pak po celý den velikánskou radost.

- Přišlo pár opravdových krizovek. Třeba když jsem měla v práci jedenáctku (od půl sedmé do pěti na nohou) nebo když jsme celý den courali po Praze a já přijela domů pozdě večer - to se mi fakt strašně nechtělo. Ale pokaždé jsem se překonala a vyběhla alespoň na 30 minut. Říkala jsem si "výzva je výzva" - a já jsem dost zásadová na to, abych ji porušila.

- Mrzí mě, že dost lidí výzvu nedokončilo kvůli různým běžeckým zraněním. Naše těla dostala během tohoto měsíce docela velký záhul - 25 dní bez regenerace přeci jenom není úplně nejlepší.
Na druhou stranu si myslím, že pro jednou v roce se to nezblázní. :)
A navíc, když byl člověk během výzvy unavený, vždy to mohl "ošulit" jiným sportem, třicetiminutovým výklusem, či jenom svižnou procházkou.

- Ačkoliv běhání miluju a celou výzvu jsem si fakt užila, nyní se těším na to, až si od tohoto sportu na pár dní odpočinu. I když... uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.

- Neskutečně to uteklo. Připadá mi to jako před týdnem, když se mi Babetka ozvala s tímhle šíleným nápadem. A on už je to skoro měsíc!
Jsem ráda, že jsem se o této výzvě dozvěděla a že jsem si s ní takhle zpestřila advent. Přesvědčila jsem se o tom, že když se chce, VŽDY to jde. :)

Někteří adventně běhali, jiní se adventně koupali v potoce. :)

Už se těším na příští rok!
Co Vy a výzva? Dali jste jí? Připojíte se příští rok? :)

10 zásad bezpečného běhání

pondělí 21. prosince 2015

Dobré odpoledne! 
Dnes jsem pro vás sepsala pár tipů - tedy spíše zásad, které by měla každá běžkyně (alespoň trochu) dodržovat, aby během svých výběhů eliminovala potenciální nebezpečí úchylů, dopravních nehod a přírodních živlů . 
Článek je věnován všem začínajícím běžkyním, ale také těm zkušeným, které často (soudě podle sebe) na podobné věci zvysoka kašlou! :)  


1. Buď vidět!
Jak všichni jistě víme, na podzim a v zimě se hodně brzy stmívá. Často nám ale čas nedovolí vyběhnout za světla. V případě, že vyrazíte běhat za tmy, nezapomeňte na oblečení s reflexními prvky a v ideálním případě i na čelovku. (mnoho sportovních kalhot/bund se v dnešní době prodává se zabudovanými reflexními částmi:))
Je zkrátka důležité, abyste byli vidět.

2. Dávej bacha na culík!
Tuhle informaci jsem se dočetla v jednom z podzimních čísel časopisu RUN a od té doby mi nedá spát: (ale možná je to tím, že čtu až moc krimiknížek:) V případě, že by se za vámi - nedejbože - rozeběhl potenciální úchylák, dlouhý vlající culík/cop mu výrazně zvýší šanci vás chytit. Jednoduše si vás může za vlasy k sobě přitáhnout! 
Nedejte tedy úchylákovi šanci a pokud máte dlouhé vlasy, noste je zastrčené za bundou nebo smotané do drdolu :)

3. Střídej trasy! 
Stará známá zásada, ale pořád stejně pravdivá! 
Nechci tady sýčkovat a strašit vás s potenciálními úchyly. Ale pro všechny případy je dobré, budete-li mít ve svém okolí vícero běžeckých tras a střídat je. 
Jednak je střídání tras bezpečnější, než běhat pořád po té samé, jednak by přece nikoho nebavilo, mít jen jednu. Nebo jo?
Já mám ve svém okolí asi 15 "svých" tras různých vzdáleností a povrchů. A miluju neustálé vymýšlení a objevování nových. :)

4. Bez telefonu ani ránu.
Už se nemůžu dočkat, až mi za pár dní Ježíšek nadělí běžecké hodinky a já už nebudu muset používat věčně se sekající aplikaci na mém zpomaleném telefonu. To ale neznamená, že ho budu nechávat doma!
Berte si ho pokaždé, ať jdete na 5 či na 20 kilometrů. Stát se může cokoliv, tak ať máte čím přivolat pomoc. :) 

5. Další bezpečnostní vychytávky.
Nedávno psala Bětka na svém blogu o skvělých bezpečnostních věcičkách - běžeckém pepřáku, který se dá pohodlně navléknout na ruku a o alarmu, který vypadá jako přívěšek na klíče, ale jednoduchým pohybem začne vydávat pisklavý zvuk. 
Osobně nic z toho ozkoušené nemám, ale třeba se časem také dokopu si tyto vymoženůstky pořídit. :)

6. S hudbou opatrně...
Nebudu vás tady nabádat k tomu, abyste se sluchátky přestali běhat úplně - já s nimi totiž taky běhám a nedovedu si to bez nich představit. 
Pokud ale běžím po silnici nebo například na nějakém dost opuštěném místě, buď je ztlumím a nebo úplně vypnu. Prostě tak, abych slyšela auta nebo jakékoli zvuky zvenčí. :)

7. Řekni někomu, kam jdeš.
Přiznám se, že tohle tak úplně nedělám. :D 
Často vyrazím běhat a teprve až po pár kilometrech se rozhodnu, kam vlastně běžím. Málokdy mám naplánovanou trasu předem. 
Ale vím, že není od věci, se se svou zamýšlenou trasou někomu svěřit. (Úchyláci a tak, že jo! :D)

8. Pokud máš pejska, využijte ho!   
Běhání se psem je parádní. Většina pejsků pohyb miluje, takže pokud toho vašeho (nebo třeba sousedovic:D) vemete s sebou, zabijete tím dvě mouchy jednou ranou - zamakáte si a uděláte tím radost němé duši. :) 
A pokud byste potkali úchyla (sorry, že s tím zase začínám! :D), je velká šance, že ho přítomnost psa zastraší. 

9. Pokud máš běhajícího přítele/rodinu/kamarády, využijte je taky!
Během prosince jsem často vybíhala až večer, za tmy. Občas se mnou ale vyrazil brácha (a jednou taky mamka - kdybych sem nenapsala, že šla jednou taky, určitě bych dostala za uši) a bylo to parádní! Užili jsme si při běhání srandu a navíc jsme ve dvou proběhli i pár odlehlejších míst, kam bych za tmy sama nikdy nešla. 

10. Oblékni se tak akorát.
Poslední zásada ne tak úplně netýká bezpečnosti, ale spíš tělesného zdraví. Nejednou se mi stalo, že jsem se na běhání moc nabalila, bylo mi strašné vedro, tak jsem si část oblečení svlékla a pak jsem to odmarodila. 
Snažte se vždy co nejlépe odhadnout situaci a obleční ani nepřehánět, ani nepodceňovat. 
V současné době si většinou oblékám běžecké legíny + 2 termotrika s dlouhým rukávem + šusťákovou bundu + čelenku + rukavice. 
Když udeří velké mrazy, vyměním jedno triko za mikinu a přidám ještě šátek přes pusu.  

Tak co, dodržujete nebo na to prdíte? :)

Nový blog, to není žádná sranda...

středa 16. prosince 2015

Tramtadadá...vítám Vás na svém novém blogu!

Kdo mě zná, tak ví, že nejsem na bloggerském poli úplný nováček. Moje první pokusy o blogování sahají do doby, kdy mi bylo třináct a kdy jsme s kamarádkou ze školy psaly blog o našich tehdejších učitelích. Byly jsme pubertální telátka a neuvědomovaly jsme si, že by z toho mohl být průšvih.
No, naštěstí nebyl, protože jsme ho stihly včas zrušit, ale bylo to opravdu za pět minut dvanáct.

Můj další, o něco zdařilejší pokus, byl blog Verunka na cestách, který jsem založila, když jsem se chystala na výměnný pobyt na Taiwan. S láskou a radostí jsem ho psala přes dva roky a za tu dobu si získal nemálo čtenářů.
Jenomže... ten blog byl v první řadě cestovatelský. Když jsem byla na Taiwanu (a o rok později na Erasmu ve Finsku), sdílela jsem skrze něj svoje zážitky. Po návratu domů jsem blogovala dál - už ne o cestování, ale spíš o běhání a o různých věcech ze života.
Trochu mi vadilo, že na cestovatelský blog s cestovatelským názvem najednou matlám páté přes deváté. Jmenoval se Verunka na cestách, ale o cestování už toho bylo pramálo.

Rozhodla jsem se tedy, že založím NOVÝ blog!
Budu blogovat od začátku a s čistým štítem.
Název Život(a)běh napovídá, o čem asi bude...


Vymýšlení názvu byl docela tvrdý oříšek. Chtěla jsem takový, ze kterého bude patrné, že se jedná o běžecko-lifestylový blog a který bude zároveň originální a hezký.
Vymýšlela jsem o sto šest a dva dny střílela na papír české i anglické názvy. Do vymýšlení názvu jsem zainteresovala celou svou rodinu a známé.
Už už jsem si myslela, že blog pojmenuju Czechrunnergirl - stejně jako je má přezdívka na Instagramu, ale mamka i přítel do mě začali horem-dolem hučet, že když píšu česky, měla bych mít i český název.
Řekla jsem jim, ať teda něco vymyslí, když jsou tak chytří.
"Czechrunnergirl prostě ne", povídá mamka, "Zní to hrozně tvrdě. To už dej radši Česká běžecká holčička, když žiješ v Česku. A nebo... už to mám! KLUSAJÍCÍ KONÍČEK!"
Klusající koníček u nás doma vyvolal záchvaty smíchu. A umocnil to brácha, který dodal, že v mém případě by bylo trefnější Klusající telátko.

V tu chvíli jsem viděla, že mamka a brácha mi moc nápomocní nebudou. Ale aspoň jsme se pobavili:)

Když jsem potom znovu projela papír, na který jsem prováděla svůj brainstorming, zaujal mě Životaběh.
Martinka z blogu inspiruj.me mi název poupravila na Život(a)běh a bylo rozhodnuto!
Životaběh, život a běh, život(a)běh... přeberte si to jak chcete.
Všechno tady najdete.






P.S: Chvíli poté, co jsem zaplatila 170 korun českých za doménu, mi přišla zpráva od Marcely, cukrářky z naší cukrárny. Její název Bezmezná blondýna mě zaujal natolik, že jsem na chvíli zauvažovala, zda to celé ještě nepřekopu.
Back to top