Prague food festival 2017

pondělí 29. května 2017

Festivaly.
V naší zemi je jich nespočet. Snad každý letní víkend se někde nějaký koná - ať už hudební, filmový nebo třeba gurmánský.
Takové ty známé hudební, jako třeba Votvírák, mě nikdy moc nelákaly. (Asi proto, že nemám ráda davy lidí, alkohol a hlasitou hudbu.:D) Zato ty gurmánské miluju.
Prague food festival jsme poprvé navštívily s mamkou v roce 2010. A od té doby se každý rok snažíme, nenechat si jej ujít.

Rok 2010 a můj úplně první Prague food festival

V roce 2013 jsem dokonce na Prague food festivalu pracovala jako hosteska - ten rok však byla šílená zima a celý víkend nemilosrdně lilo, takže ačkoliv jsem byla navlečená v zimní bundě a sněhulích, brigádu jsem pěkně odmarodila.
A ve výsledku jsem si tenkrát domů nepřivezla ani korunu, protože jsem všechny vydělané peníze projedla.
Dodneška si na to při každé návštěvě PFF vzpomenu - byla to fajn zkušenost, ale jednou stačila. Prague food festival mě zkrátka baví víc z pozice návštěvníka a konzumenta. :-)

Z loňského ročníku jsme byly s mamkou malinko zklamané - připadalo nám, že zde bylo menší množství stánků než obvykle, nikde jsme neochutnaly nic výjimečného... ročník 2016 nám přišel zkrátka "bez šťávy".

Říkaly jsme si, že už jsme foodfestivaly možná jen trochu přesycené a že tedy ročník 2017 vynecháme. 

Pak ale přišel můj přítel s tím, že by rád jel. Za ta léta, co jsme spolu, jsem z něj udělala docela gurmána a už jsme spolu na pár foodfestivalech byli, ale na tomto pražském ještě nikdy.
Nenechala jsem se tedy dlouho přemlouvat a za pár hodin už jsme měli doma lístky.

V sobotu 27.5 ráno jsme tedy vyrazili ku Praze...

(Malá vsuvka na začátek: Vzali jsme si s sebou novou GoPro kamerku. Bláhově jsem si myslela, že z festivalu natočím video (a stane se ze mě slavná Youtuberka, hahaha!), ale video je naprosto nepublikovatelné, takže stále zůstáváme u psaných článků.:D #sorry)


Po dobu sedmi let se Prague food festival konal pod Pražským hradem; letos bylo místo konání přesunuto na Vyšehrad, což byl podle mě skvělý tah!
Neříkám, že jsou zahrady Pražského hradu špatné...to vůbec! Dávat si do nosu a dívat se přitom na katedrálu Svatého Víta je boží.
Ale to nové místo zkrátka dodalo Prague food festivalu tu šťávu, která mu podle mě vloni chyběla.

Krátce před polednem jsme společně s davem dalších lidí vylezli z metra u kongresového centra a vydali se směrem k Vyšehradu.
Měli jsme koupené lístky z předprodeje a na místě konání byli mezi prvními, takže jsme si festival užili relativně bez front.

Jelikož jsme nebyli na takovéto gastronomické akci poprvé, věděli jsme moc dobře, že není radno plácat páté přes deváté (to pak vede akorát k bolení břicha a tak...), nýbrž začít hezky pěkně polévkou a předkrmy, po kterých bude následovat nějaký ten hlavní chod. Dezert a kávička až na úplný konec.

Začali jsme tedy indickou tomatovo-čočkovou polévkou z restaurace V Zátiší. Byla výborná, leč hodně podobná té, kterou děláme často doma.


Pokračovali jsme ke stánku LeGrill.
Zde jsme si dali lososový gravlax a pečenou kachnu s dýňovým pyré a bramborovým knedlíčkem.

Gravlax jsem chtěla vyzkoušet tak trošku "ze studijních důvodů", protože se jedná asi o mojí nejoblíbenější úpravu lososa a moc rádi si jej děláme doma. Tenhle byl moc dobrý, ale ten, který si děláme doma je podle mě o chlup lepší.:-)

Ovšem kačenka, ta byla luxusní!
Tohoto opeřence jsem se naučila jíst teprve před pár měsíci a od té doby si kachní maso zamilovávám čím dál tím víc. Tohle růžové, zkombinované s dýní a klouzavým knedlíčkem bylo naprosto DO-KO-NA-LÉ!

Protože jsme byli jedni z prvních sobotních hostů LeGrillu nebo možná proto, že jsme byli kuchařům sympatičtí, dostali jsme jako pozornost podniku čokoládovo-malinový dezertík. Připomínal mi chuť nanuka (jeho jméno si nepamatuji), který jsem jedla jako malá. Takže opět palec nahoru!


 Naše další kroky vedly ke stánku Monarchie, kde jsme okusili raviolu plněnou jehněčím masem a grilovanou zeleninou a hřbet z divočáka s kroupovým ragů.
Ten divočák byl spíše na přítelovo přání - já bych si sama od sebe takové jídlo asi nedala, ale ve výsledku mi také moc chutnalo.

A ta raviola?
To bylo úplné nebe v puse... za mě to byla možná úplně největší pecka, kterou jsem letos na festivalu ochutnala....



...na paty jí ale šlapalo tohle úžasné thajské kachní curry.
Bylo ze stánku Zdravé stravování.
Tento stánek jsem původně navštívila kvůli ořechovým máslům. Másla byla spíše průměrná, takže jsem si domů žádné nekoupila, ale když už jsme u stánku byli, praštila nás do nosu lahodná vůně curry. Neodolali jsme mu a dobře jsme udělali.:-)


Od Zdravého stravování jsme se přesunuli ke stánku Kobe. Tato restaurace zaměřující se na sushi, burgery a steaky je, co mi paměť sahá, na Prague food festivalu každý rok.
A každý rok si u nich hodně pochutnám.
Letos jsme však byli malinko zklamaní. Dali jsme si kombo burger & sushi. Ani jedno ani druhé nebylo špatné, ale bylo to takové...průměrné.
Podobné sushi i podobný burger si děláme běžně doma. Od Kobe bych čekala trošku víc.




Nyní už nám nezbývalo moc grandů (=festivalové platidlo), a tak jsme se rozhodovali, které jídlo si dát na závěr. Já jsem si dělala zálusk na vietnamské letní závitky, přítel ale toužil po konfitovaném jehněčím z restaurace Nostress, a tak jsem nakonec ustoupila.
Jehňátko bylo připravené moc dobře - i když na tento typ pečených mas moc nejsem, nemohla jsem mu nic vytknout.:-)


Nyní už zbývalo jen něco sladkého. Nějaký ten dezertík nabízeli skoro v každém stánku a my jsme se nakonec vrátili do Zátiší, kde jsme začínali, na jogurtový cheesecake s kardamomem a šafránem.


Byl vynikající, ale pro nás, milovníky sladkého trošku jak když dáte volovi malinu.:-) 
Na úplný, nejúplnější závěr jsme se tedy zastavili ještě U Emy Destinové na brownies z Lidt čokolády a u DeLonghi na dokonalou ledovou kávu.


Letošní ročník se tedy MEGA MOC VYDAŘIL. Opravdu jsem si spravila názor po nepříliš dobrém loňském ročníku.:-) 

Díky a za rok se budu opět těšit!

Malé běžecké zamyšlení aneb nejlepší výkony přicházejí nečekaně

pátek 26. května 2017

Včera ráno jsem si potřebovala ukrátit dlouhou chvíli v Praze, protože jsem zde čekala na přítele. Bylo ještě velmi brzy a všechny obchody byly zavřené, takže jsem šla tu hodinku čekání strávit do kavárny. A aby mi čekání lépe utíkalo, koupila jsem si ke kávě běžecký časopis RUN.

Tenhle časopis jsem dřív četla pravidelně. Kupovala jsem si ho vždycky do vlaku, když jsem každý týden pendlovala mezi domovem a Hradcem Králové.
Pak jsem ho číst přestala - jednak proto, že jsem s ukončením studií v Hradci přestala jezdit vlakem. (A já čtu časopisy skoro jenom ve vlaku.) Druhý důvod byl ten, že mi začalo připadat, že v něm je (kromě spousty reklam) čím dál tím větší prd.

Když se mi tedy RUN dostal po více než roce znovu do ruky, byla jsem moc mile překvapená! Bylo v něm tolik zajímavého čtení, že mi na to ani ta hodina čekání na mého milého nestačila. Nevím, jestli to byla náhoda nebo jestli to je tím, že se vedení RUNu ujala moje oblíbená blogerka a běžkyně Evča Fryšarová, ale tohle květnové číslo musím opravdu pochválit!
(A možná se opět stanu pravidelným čtenářem, vlak nevlak.:)


Proč to však píšu? 
V časopise se mimo jiné psalo o několika tématech, která mě donutila k zamyšlení: třeba o tréninkových plánech a tréninkových denících.
A v rámci tématu tréninkových deníků o tom, že ty nejlepší výkony často přichází naprosto nečekaně - třeba po bujarém flámu nebo po velmi náročném dni.

S tím mám několik zkušeností...

Tak například:
Vloni v březnu jsem za sebou měla měsíc běhání pod vedením trenéra a začínala jsem na sobě vidět první pokroky. Jednou jsem takhle měla za sebou fakt hodně náročný tréninkový týden. Už nevím, kolik kiláků jsem v daném týdnu uběhla, ale málo jich rozhodně nebylo.
Pamatuju si, že jsem byla koncem týdne už hodně, ale fakt hodně unavená. V neděli mě čekal poslední běh daného týdne: 10km ve svižném tempu.
Po celém dni na brigádě a nakumulované únavě z celého týdne se mi ta tu pitomou desítku fakt nechtělo... ale šla jsem!
A víte, co se stalo?
Zaběhla jsem jí za 46:48.
To je prostě čas, který se mi nikdy jindy v životě nepovedl a dost možná ani nepovede.
Já vím, já vím...někdo se v tomto tempu vyklusává; pro mě to ale byl životní výkon.

A nebo v září 2014.
To jsem se pro změnu chystala na Ústecký půlmaraton. V té době pro mě bylo nemyslitelné, uběhnout půlmaraton pod dvě hodiny.
To ráno před půlmaratonem jsem se šíleně pohádala s mamkou. Bylo to kvůli naprosté blbosti a večer už jsme se tomu smály, ale do Ústí jsem odjížděla ubrečená, vytočená, prostě naprosto v ohni. 
Asi vás nepřekvapí, když vám teď prozdradím, že se mi při tomhle půlmaratonu poprvé povedlo prolomit mojí dvouhodinovou hranici!
(Zaběhla jsem ho tenkrát za 1:58 a i když se mi od té doby povedly i lepší časy, řekla bych, že se mi asi nikdy na žádném závodě neběželo tak dobře, jako tenkrát v Ústí...)

No a do třetice - včera jsme se vrátili s přítelem z Prahy hodně unavení. Přeci jen, na vstávání v půl 5 ráno nejsme zvyklí. Do toho mě celé odpoledne z neznámého důvodu bolelo břicho - zkrátka nic moc rozpoložení.
Večer už to bylo lepší, tak jsem si řekla, že si půjdu zaběhat. 
Nic jsem si od toho neslibovala, prostě že se jen tak proklušu. 
Nakonec se mi povedlo zaběhnout pětku v průměrném tempu 4:48, což je na mě v současné době naprosto mega super rychlost!

Na druhou stranu se mi už nesčetněkrát stalo, že jsem se celý den těšila na to, jak se půjdu večer proběhnout a když ta chvíle nastala, běželo se mi fakt na prd, nohy jsem měla jak z olova a mé tempo bylo horší než šnečí. 

Naše tělo a psychika je zkrátka (nejen) v souvislosti se sportem strašně nevyzpytatelné -  je dobré ho poslouchat a dávat mu to nejkvalitnější palivo (tím myslím především zdravé jídlo a dostatek spánku), to je jasné.
Někdy se to ale úplně nepovede a cestu nám zkříží nevyspání/stres/kocovina nebo já nevím co dalšího.
V takových dnech se vyplatí, neházet flintu do žita, zkusit se trošku "vyhecovat" a o to větší překvapení a potěšení bude, padne-li Vám v těchto těžších chvílích osobáček.:-)

Souhlasíte se mnou, že ty nejlepší osobáky a výkony přijdou většinou tehdy, když je člověk nejméně čeká?
Komu z Vás se to už taky stalo?


Můj aktuální sportovní režim

středa 17. května 2017

Když se tak dívám na své poslední články, zjišťuju, že už jsem hodně dlouho nenapsala nic o tom, jak momentálně běhám, cvičím nebo jinak sportuju. A přitom mám v rukávu hned několik sportovních zážitků a novinek!

První novinka je ta, že jsem začala chodit pravidelně do posilovny.
Ano, čtete správně! Já, běžkyně a odpůrce indoorových sportů jsem začala chodit do posilovny a začalo mě to dost bavit.
Ptáte se, jak se to stalo?
Na začátku dubna mi začal nový semestr a s tím souvisel nový rozvrh. Na naší škole si bohužel rozvrhy nemůžeme tvořit sami, taky jako to bývá na většině českých vysokých škol - rozvrh nám vytvoří studijní oddělení a je pevně daný.
Ten můj byl pro tento semestr vytvořen docela nešťastně - výuku mám většinou ráno a večer a během dne dlouhé pauzy. A tak je to minimálně dvakrát týdně.
Jelikož v místě mé školy nebydlím a každý den 45 minut dojíždím, přemýšlela jsem, jak to udělat, abych mohla během dlouhých pauz chodit běhat, ale zároveň se měla mít kde osprchovat, abych nechodila na odpolední přednášky smradlavá.:D
Koupila jsem si tedy permici do fitka s tím, že se do něj budu chodit jen sprchovat po běhání.

Jednou se mi vsak běhat nechtělo, bylo ošklivé počasí a já jsem si řekla, že tedy ve fitku vyzkouším i něco jiného, než jejich sprchy. Ze začátku jsem byla docela nesvá - přeci jen, nikdy jsem do klasické posilovny nechodila, ale rychle jsem se osmělila.
Nastudovala jsem si na internetu velké množství informací o cvičení.

Neskutečně mě to chytlo!
Tím však nechci říct, že přestávám být běžkyní a stává se ze mě fitnesska. To ani náhodou! Běhání bylo, je a bude moje srdcovka a číslo 1. Cvičení beru spíše jako skvělý doplněk a zpestření - cvičit chodím max 2x týdně, prostě jako doplněk a kompenzaci k běhu.
Ostatně - vím moc dobře, jak je posilovaní pro běžce důležité a dříve jsem ho hodně zanedbávala.
Stejně tak moc dobře vím, že samotné běhaní vám bůhvíjak hezkou postavu neudělá.
(A upíct pár buchet na září na Srí Lanku by se hodilo, ne že ne.:D) 

Už když jsem někdy předloni začala chodit na kruháč nebo cvičit podle různých videí doma, viděla jsem na svém těle velké změny. Ano, vždycky jsem byla hubená, ale měla jsem nějaký ten špíček na břiše a to se se zařazením HIITu a domácího posilování dost zredukovalo.
Takže jsem moc zvědavá na to, jaké změny mému tělu (a mým běžeckým výkonům) přinese cvičení s činkami.

V běhání se samozřejmě snažím nepolevovat, i když to někdy není úplně snadné. Třeba minulý týden jsem měla hodně náročný ve škole - ve středu stresující prezentace o tématu, kterému jsem nerozuměla ani v češtině, natož v němčině a ze čtvrtka na pátek povinný školní "výlet" do Lipska kvůli jednomu projektu, kam se mi neskutečně nechtělo. No a víkend jsem pro změnu trávila v práci.
To byl týden, kdy jsem vyběhla jen 2x.
Byla to ale spíš výjimka - jinak běhám stále 4-5x týdně, z toho se vždy snažím alespoň o jeden dlouhý běh o délce 20 a více km.
Své dlouhé běhy poslední dobou směřuji skoro výhradně směrem Jedlová/Polevsko/Prysk. Zkrátka do Lužických hor.
Místní cestičky jsou dost kopcovité, ale to je dělá zábavnými.


Za necelé tři týdny (Ojojoj, právě jsem si uvědomila, jak se to blíží!) se chystám na první ultratrail letošního léta - ČERTOVSKÝ ULTRATRAIL, který startuje 3.6. na hradě Houska.
Trasa měří 66,6 kilometrů a poběží se přes všelijaká místa, která jsou spojená s pověstmi o čertech.(Kromě samotné Housky, kde je údajně brána do pekla, se poběží například přes průrvu Ploučnice nebo Bezděz)
A teď se podržte!
Závod můžete běžet buď jako obyčejný smrtelník nebo jako čert. Pokud poběžíte jako čert, spočívá to v tom, že musíte mít na sobě nějaký čertovský prvek (rohy, ocas...) a během závodu budete plnit 6 různých úkolů.
Jelikož jsem starý sběratel zážitků, neváhala jsem ani minutu a přihlásila se do kategorie čertů. (A už několik dní dumám nad tím, jak pojmu svojí čertovskou masku, aby byla za a) dostatečně hezká a za b) abych v ní těch 66,6 uběhla.)
Myslím, že tento závod bude hodně velká sranda, takže se už teďka můžete těšit na report.:-)

Kromě běhání taky občas vyrazím na kolo.
V březnu jsem dostala od přítele k narozeninám nášlapy. Moc jsem si je přála, ale když jsem je dostala a poprvé jsem si je měla nacvaknout, dostala jsem šílený strach. Připadalo mi, že se jízdu s připevněnýma nohama nikdy nenaučím.
Asi hodinu jsem se snažila na místě učit nacvakávat a vycvakávat, přítel přitom držel moje kolo. Neustále mi opakoval, že to takhle na místě nemá smysl, že musím zkrátka překonat strach a rozjet se.
Odhodila jsem tedy strach stranou a rozjela se. A ono to najednou šlo!
Chvíli jsem trénovala na dvorku před domem. Druhý den jsme se vydali z Kamenice do Kytlic - jedná se o neskutečně lehoučkou trasu po rovince s minimem provozu. Na této trase jsem si pořádně osvojila grif našlapávání&vyšlapávání a o pár dnů později jsme už dali pořádný 60ti kilometrový výlet přes hory i doly.
Teďka už jsem samozřejmě moc ráda, že nášlapy mám - delší vyjížďky na kole najednou získávají úplně nový rozměr, jede se mi fakt o moc lépe.


Kolo, běh a posilovna jsou momentálně mojí nejaktuálnější sportovní trojicí.
Nesmím však opomenout ještě jednu velkou lásku - turistiku.
Túry miluju a vyrážím na ně s přítelem či s mamkou téměř o každém volném víkendu. (To je, bohužel, poslední dobou tak maximálně 2x do měsíce) 

Předminulé pondělí, v den státního svátku, jsme s přítelem a kamarádem vyrazili na Černou bránu. Jedná se o jedno z nejzapadlejších míst v Českém Švýcarsku, téměř na hranicích s Německem. Bohužel jsme museli nechat doma Brendinku, protože jsme cestou museli zdolat několik žebříků.
Ale i tak to bylo fajn - příjemná společnost, skoro 25 kiláků a několik kešek, to prostě nemůže nebýt fajn.


No, takže takhle to mám poslední dobou se sportem. 
Hýbu se hodně, možná víc než hodně, ale vždycky dělám jen to, na co mám zrovna náladu.
Třeba ta cyklistická fotka - ta je z dneška. Naše škole má dnes dies academicus (= volnovolnovolno!) a přemýšlela jsem, jak s volným dnem naložím. Původně jsem si myslela, že půjdu na nějaký dlouhý běh, ale když jsem se ráno probudila, řekla jsem si, že mám dnes asi víc chuť na kolo. A tak jsem dala pěkných 60km.:-)

Stále pořád je (a bude) běhání moje láska a priorita. ale prokládám to dost i jinými aktivitami.
Občas mě napadne, jestli třeba není škoda, že už neběhám podle systematických tréninkových plánů - (co si budeme povídat, desítku za 46 minut, jako před rokem, bych dneska fakt nedala) většinou pak ale dospěju k závěru, že nee, že by mi ten sport přestal přinášet tak velkou radost, jakou mi přináší.

Co Vy a jarní sportování? 

P.S: Pokud Vás takovéhle sportovní čtení baví, určitě mrkněte na blog Pihaté Markéty. Je to má známá a velká sportovkyně a píše neskutečně čtivě a vtipně!

7 zážitků z Lago di Garda

pátek 5. května 2017

Ahoj všem!
Pokud rádi cestujete, nepochybně taky budete znát "moudro" "travel is the only thing you buy that makes you richer", neboli "cestování je jediná věc, kterou si koupíte a udělá vás bohatší".



Mohli bychom tady polemizovat o tom, že to jediná věc určitě není -  zbohatnout může člověk třeba také koupí dobrých akciích nebo výherního losu. O tom ale dnešní článek dneska nebude.

Za tu necelou čtvrtku století, kterou žiju, jsem procestovala poměrně dost míst. Některá byla hezčí, některá ošklivější. Na některých jsem byla šťastná (ahoj, Taiwane!), na některých jsem prožila spoustu probrečených nocí (ahoj, Finsko!)
Ať už bylo místo jakékoliv, VŽDY mě nějakým způsobem obohatilo nebo rozšířilo mé obzory. Na VŠECHNY cesty, které jsem ve svém životě podnikla moc ráda vzpomínám a jsem za ně moc vděčná.

Minulý prodloužený víkend jsem strávila se svými rodiči a bráchou u italského jezera Lago di Garda. Jedná se o úžasné místo obklopené nádhernými horami. Kdyby bylo jenom po mém, strávila bych celý víkend na vrcholcích a ani bych nemusela slézat dolů.:-)
To se mi sice nepoštěstilo, přesto však jsem za ty tři dny zažila spoustu nádherných věcí a nasbírala mnoho zážitků.
Čtěte, jaké to byly...

1. Gardaland
Domnívám se, že má naše rodina kolotočářské kořeny, protože si jinak naší lásku k horským drahám, volným pádům a dalším brutalitkám nedokážu vysvětlit.
Takže když se rozhodlo, že pojedeme na Gardu, bylo jasné, že návštěvu jednoho z největších evropských lunaparků nesmíme vynechat. Strávili jsme zde celý den a prošli (kromě atrakcí pro malé děti) ÚPLNĚ všechno a na těch nejbrutálnějších horských drahách jsme byli s bráchou dokonce dvakrát...



Zdroj: www.horskedrahy.eu
2. Jídlo
Italská kuchyně patří společně s indickou a mexickou k mým nejoblíbenějším. Za svůj život jsem byla v této zemi minimálně 20x a ještě nikdy jsem nenarazila na restauraci, kde by mi nechutnalo. A je jedno, jestli se jedná o mořské plody, jehněčí kotletky, těstoviny nebo pizzu...Italové prostě umí.:-)

Za víkend jsem stihla ochutnat domácí gnocchi s mořskými plody, špagety s mořskými plody a lilkovo-parmazánovou pizzu. A spoustu dortíků, samozřejmě.



 3.Kafíčkaření
Nejen jídlo, ale i káva je pro mě při každé návštěvě Itálie velkým zážitkem. Jsem sice v tomhle směru trošku buran, protože si většinou dávám cappucino i odpoledne, ale co mám dělat, když ho tak miluju.?!

3. Běhání
U Lago di Garda jsme strávili celkem 3 dny, z čehož jsem 2x po ránu vyběhla. První ráno to bylo v městečku Lazise, kde jsem si užívala běh podél jezera. Když jsem se vracela z běhu, městečko se akorát probouzelo. Zastavila jsem se v místním krámku pro pečivo a čerstvě nakrájené prosciutto a přinesla sobě a zbytku rodiny luxusní snídani.
Další den jsem běhala ve vesničce Cola, která se nachází ve vnitrozemí asi 3km od jezera. Tady jsem si pro změnu užila běh mezi vinicemi.


4. Výstup na hůrku Monte Luppia
Měla jsem zálusk na výstup na Monte Baldo nebou jinou Gardskou dvoutisícovku, ale rodiče se na celodenní trek moc netvářili. Já jsem se zase netvářila na "válecí" víkend, takže jsme udělali kompromis a vylezli alespoň na Monte Luppia.
Tento kopeček měří pouze něco přes 400m, ale vzhledem k tomu, že jsme vycházeli skoro z nulové nadmořské výšky, jsme se docela zapotili.
Přestože se ve srovnání s ostatními horami kolem jezera jedná o opravdové miminko, byl z vrchu krásný výhled.



5. Přírodní park Parco delle Cascate
Naším knižním průvodcem nám byl doporučen přírodní park Parco delle Cascate nacházející se v horské vesničce Molina asi 40km od jezera. Průvodce popisoval dvouhodinovou procházku kolem krásných, bublajících vodopádů.
Do Moliny jsme autem šplhali asi hodinu a půl. Ze začátku to opravdu vypadalo, že jedeme do nějaké opuštěné horské vesničky. Když jsme však do Moliny dorazili, bylo zde několik parkovišť k prasknutí narvaných auty a všude okolo byly rodiny s malými dětmi.
Šli jsme asi čtyřkilometrový okruh kolem několika různých vodopádů. Příroda okolo byla opravdu přenádherná, ale davy lidí nám to lehce kazily. Vzhledem k tomu, že byly cestičky dost úzké a neustále se stálo v nějaké lidské "zácpě", šli jsme tento okruh, jakkoliv byl kraťoučký, opravdu přes 2 hodiny. Přirovnala bych to k Pravčické bráně o letním víkendu.



6. Lázně Cola
Vesnička Cola - psala jsem o ní o pár odstavců výše v souvislosti s mým ranním běháním. Hlavním důvodem, proč jsme do této malé vesničky zavítali, však nebyly mé ranní běhy, nýbrž místní termální lázně.

 Lázně jsou zde přímo v městském parku. Park je samozřejmě ohraničený, takže se sem dostanete pouze po zaplacení vstupného.
V parku se nachází obří, stovky let staré stromy, ale především termální bazény různých teplot. Je to nádherné místo pro odpočinek. Byli jsme zde večer po celém dni v Gardalandu.
Moc se mi tu líbilo, ale ještě lépe bych si to zde dovedla představit po nějaké celodenní túrčičce:-)


7. Torbole
Torbole je známé městečko nacházející se na úplném severu Gardy. Strávili jsme zde poslední odpoledne a noc.
Byla jsem zde po sedmi letech a malinko nemile mě překvapilo, jak za tu dobu městečko zkomerčnělo. Přesto, že jsme zde byli mimo hlavní sezoně, byla v Torbole doslova hlava na hlavě. Byla to škola, protože se jedná o opravdu nádherné místo.
Jedná se o místo, kam rádi jezdí cyklisté a surfaři a já se jim nedivím - podmínky pro tyto oba sporty jsou zde více než luxusní. Bylo nám s bráchou trochu líto, že nám nezbyl čas na vyjížďku na kole do okolních hor.
Na druhou stranu je to důvod se sem zase vrátit...


Byl to báječný víkend.
Jednalo se ale o můj třetí víkend na cestách v kuse, takže se neskutečně těším na to, jak si o nastávajícím prodlouženém víkendu užiju domov, svého přítele a pejska a nicnedělání. (Běhání a chození do "nicnedělání" samozřejmě nepočítám.:-)

Znáte Lago di Garda? Byli jste zde někdy? 

U blondýny v kuchyni #5

čtvrtek 27. dubna 2017

Ahoj ahoj! 
Uplynulo už více než šest týdnů od doby, kdy jsem publikovala čtvrtý díl již tradiční rubriky U blondýny v kuchyni. A od té doby se mi v telefonu opět nahromadila pořádná nálož fotek. 
Bohužel jsem však nějak neměla čas, dát článek s fotkami dohromady - víc než dost mě v posledních dnech zaměstnávala škola. Semestr mi začal před pouhými třemi týdny a za tak krátkou dobu už mám za sebou hromadu testů, čtení několika složitých studií a dva ne zrovna lehké referáty. 

Nyní si však hodlám na 4 dny od školy odpočinout - právě teď se nacházím někde mezi Prahou a Plzní, jsem na cestě k italskému jezeru Lago di Garda. Ještě předtím, než překročíme českou hranici a vypnou se mi mobilní data, Vám jdu ukázat, co se v posledních týdnech mihlo na mém talíři. 

Řekla bych, že jsou fotky o něco více barevnější a jarnější, než ty, na které jste byli zvyklí v zimě. 

Tak se pojďte nechat inspirovat.:-)


Teplý salát s vajíčkem a slaninkou, kterým mě mamka překvapila jeden sobotní večer, kdy jsem přijela unavená z práce. Byla to velká dobrota!


Kuřecí prso se sušenými rajčaty a mozzarellou, k tomu pečený batát. Momentálně jeden z mých nejoblíbenějších obědů.


Rajčata s mozzarellou a domácím  bazalkovým pestem - další z večeří, které NIKDY nezklamou!


Banánové lívanečky poprvé.:-) (Tahle fotka mi připomněla, že jsem si je nedělala už asi měsíc, což by chtělo hodně rychle napravit!)


Další favorit, který nesmí chybět minimálně jednou do týdne - míchaná vajíčka od šťastných slepic.


Poprvé v životě jsem zkoušela dělat batátové pyré. Moc se mi povedlo, foto jsem bohužel pořídit zapomněla. Nicméně pyré zbylo a druhý den jsem si z něj uplácala placičky (přidala jsem vejce a trochu mouky), které jsem následně upekla se sýrem.


DOMÁCÍ GNOCCHI, aaaach!
Jedná se o jídlo, se kterým je práce na celé dopoledne a rozhodně nepatří do kategorie #fitness, ale je to tak strašně moc dobré! Tyhle byly se salsicií a listovým špenátem.


Tady pro změnu jedno zelené curry - asijská kuchyně patří k mým nejoblíbenějším a i když toto curry nevypadá zrovna vábně, věřte mi, že chutnalo jak z bangkocké restaurace!


Vepřová panenka, pečené brambory, vajco. Jednoduché, výživné, dobré.


Miluju čerstvé těstoviny! Vím, že samochvála smrdí, ale tyhle s krevetami se mi fakt povedly.:-)


Šopský salát s pečenými paprikami.
Syrové papriky moc nemusím, ale po pečených/grilovaných se můžu utlouct!


Hovězí steak, fazolky a šťouchané brambory. Další ze série jednoduchých, dobrých a výživných obídků.


Dostala jsem od babičky pytlík pohanky. Nejprve jsem z ní dělala kaši, která mě moc nenadchla. Pak jsem se jí ale rozhodla dát druhou šanci a upravila jsem jí jako přílohu k candátovi. Se sušenými rajčátky a česnekem to byla velká dobrůtka a rozhodně jsem jí neměla jako přílohu naposled.


...protože bez #mojíovesné by žádný můj jídločlánek nemohl existovat!


Zase jedny pečené papriky. Tentokrát s balkánským sýrem uvnitř. M-Ň-A-M!


Čas od času jím v menze veganská jídla. Chutná mi to, ale vegan by ze mě nemohl být ani náhodou - maso miluju a když ho nemám k obědu, s chutí si ho pak dám k večeři.:D Tady chilli-burgřík z Lidlu.


Zase jedna kašička.
Jahody už konečně začínají chutnat jako jahody a navíc jsou teď mnohem levnější než v zimě, což mě těší, protože se jedná o moje nejoblíbenější ovoce.:-)


Salátek s uzeným lososem, domácí majonézou a vejcem.


Vaječná omeletka plněná tuňákem. Další z mých oblíbených večeří!


Banánové lívanečky podruhé.:-)
Jedna palačinková neděle - pro bráchu a přítele klasické, pro mě zdravější banánové. K tomu jogurt, šlehačka, ovoce či různé druhy oříškových másel.
Spokojení jsme byli úplně všichni.!


Na úplný závěr jeden slaný koláč. Byla to moje premiéra. Zvolila jsem vajíčkovo-smetanovo-špenátovo-sýrovou náplň a byla to skvělá volba. Rozhodně jsem ho nedělala naposledy! Příště chci zkusit pro změnu cibulový...
(Kdybyste měli nějaký tajný tip na náplň do slaného koláče, dejte mi vědět!)

To je ode mě pro dnešek vše.:-) 
Ale nebojte, zase budu svoje výtvory poctivě fotit a další díl tu bude coby dup!
Co dobrého jste měli v posledních dnech Vy?

Back to top