Můj první půlmaraton aneb zpátky do roku 2011

pondělí 27. března 2017

Ahoj všichni, přeji Vám krásný začátek nového týdne!
V sobotu na apríla, tzn. za méně než týden, se běží pražský půlmaraton. Všechny sociální sítě tím žijí a ještě spoustu dní žít budou. A není se čemu divit - závod je to krásný a 12000 běžců, to už je docela slušné číslo.
Přiznávám se, že jsem ještě před dvěma týdny pořádně ani nevěděla, kdy se letošní pražský půlmaraton běží. Přeci jen, upřednostňuji spíše traily než silnici a navíc mi startovné přišlo už docela dost drahé. Pražskou půlku jsem prostě měla absolutně vypuštěnou z hlavy, tenhle závod v mé pomyslné "Termínovce 2017" nefiguroval ani náhodou.

Zhruba před dvěma týdny jsem ale na Instagramu běžeckého obchodu Top4Running objevila soutěž o startovné. Stačilo jen odpovědět na jednu otázku, a tak jsem si řekla "proč to nezkusit?!" a do soutěže se zapojila. Celou soutěž jsem posléze vypustila z hlavy a o to větší překvapení bylo, když mi přišla zpráva s oznámením, že jsem vyhrála!

Měla jsem samozřejmě velikou radost a ihned začala cestu do Prahy, která se příští sobotu uskuteční, plánovat. Jedním z důvodů, proč jsem měla z výhry tak velkou radost, byla totiž skutečnost, že tento pražský půlmaraton byl v roce 2011 mým úplně prvním půlmaratonem v životě a touto akcí si na to svoje "poprvé" pěkně zavzpomínám...

Na zevrubný report z  letošní pražské půlky se samozřejmě můžete příští víkend těšit, dneska Vám ale napíšu něco víc k té v roce 2011...

Bylo mi čerstvých 18, běhala jsem aktivně asi dva roky. Běhala jsem tak, jak mě nohy nesly: neznala jsem žádné knížky, časopisy ani internetové stránky o běhání. 10 kilometrů pro mě byla "mega" vzdálenost a připadalo mi nemyslitelné, že bych měla někdy běžet něco delšího.
Pak přišel můj taťka (který v té době taky cca 4x týdně chodil běhat a k tomuto sportu mě de facto přivedl) s nápadem, že bychom mohli zkusit půlmaraton.
Když tuto myšlenku vyslovil poprvé, ani jsem netušila, kolik vlastně takový půlmaraton měří!
Přesto jsem mu na to samozřejmě kývla, protože výzvy, ty já ráda...

A tak jsme se společně přihlásili na pražský půlmaraton 2011. Neměli jsme tušení, jak se na takový půlmaraton trénuje - prostě jsme půl roku předtím běhali a běhali a doufali, že se do toho cíle nějak doplazíme.
Pár měsíců před závodem jsme si půlmaratonskou vzdálenost zaběhli "nanečisto" na cyklostezce z Děčína do Bad Schandau. Tenkrát pro nás do Bad Schandau přijela mamka a celou naší "půlmaratonskou zkoušku" jsme zakončili v místních lázních.
Víc si nepamatuji - vím je, že jsem byla OPRAVDU HODNĚ vyřízená, ale šťastná, že jsem "TO" dala.

Pořád to bylo ale jen tréninkově a ten opravdický první půlmaraton nadešel začátkem dubna. Mně bylo čerstvých 18, byla jsem tehdy jedním z nejmladších účastníků.
Jeli jsme do Prahy plní očekávání. Nikdy předtím jsem na žádné běžecké akci nebyla.
Náš jediný cíl byl doběhnout do cíle. Čas jsme vůbec neřešili. (Vlastně jsme se s jedním známým "vsadili" o bednu šampusu, pokud to uběhneme pod dvě hodiny. Tuto "sázku" jsme tenkrát sice prohráli, ale myslím, že se vše pak nakonec nějak promlčelo a nikdo nikomu žádný šampus nedal:))
Pamatuji si, že pro mě byl obrovským zážitkem už jen pohled na všechny ostatní běžce, které jsme na startu u Rudolfina potkávali. Všichni mi přišli strašně namakaní, perfektně oblečení a zkušení.
(Dnes už samozřejmě vím, že srovnávání s ostatními nemá moc smysl a že to, že někdo vypadá, jak z reklamy na nejnovější běžeckou kolekci Adidas neznamená, že tak i běhá:))


Za tradičních tónů Smetanovy Vltavy jsme vyběhli... 
Dohodli jsme se s taťkou, že celou dobu poběžíme spolu a že tempo přizpůsobíme tomu pomalejšímu. (Tedy mně)
Průběh celého závodu už si přirozeně nepamatuji - přeci jen, je to už 6 let zpátky.
Vzpomínám si na to, že jsme probíhali kolem nějakého pivovaru, kde to příšerně smrdělo pivem (tento nápoj nesnáším:D) a mně se z toho zvedal žaludek.
Vzpomínám si na to, že jsem měla kolem 10. kilometru krizi, ale že mě taťka chytil za ruku a táhnul mě dál.
Vzpomínám si na to, že když jsme byli v půlce, Keňani dobíhali do cíle.
Vzpomínám si na to, že posledních 5 kilometrů bylo fakt nekonečných.
...a pak jsme byli v cíli.
Dostala jsem medaili a byla jsem moc moc moc šťastná!  


Připadalo mi ale, že jsem dosáhla svého maxima a že víc kilometrů v kuse nikdy v životě neuběhnu. (Kdybych tenkrát věděla...:) Nohy mě bolely takovým způsobem, že jsem měla problém, dojít pár set metrů na metro. Ale endorfiny kolovaly mou krví a já si na krku hrdě nesla medaili.
Cestou domů jsme s taťkou zastavili u Mekáče a za tento "životní výkon" se náležitě odměnili.
(Jak úsměvné! Dneska by byl Mekáč asi ten úplně poslední podnik, do kterého bych se šla po výkonu "odměnit":))

Moje půlmaratonské poprvé nemohlo být lepší!
Díky taťkovi, díky našemu krásnému hlavnímu městu a díky velkému odhodlání, které jsme tenkrát v osmnácti měla.

Moc se těším, až se na tuto krásnou trasu v sobotu znova postavím! 
P.S.: Jo a pokud vás zajímají časy, tenhle první půlmaraton jsem dala za 2:05:20.

Jaký byl Váš první půlmaraton? (pokud jste v životě běželi)
S kým se v Praze v sobotu potkám? 

5 způsobů, jak si zpestřuji běhání

středa 22. března 2017

Běhání.
Pro někoho ten nejlepší sport na světě, pro jiného naprostá noční můra a nuda.
Když se nad tím zamyslím, běhání opravdu může pro nezasvěcené lidi působit nudně: přeci jen, jedná se o jeden a ten samý, periodicky opakující se pohyb. Kmitání nohama a funění u toho.
Věřte nebo ne, z tohoto na první pohled nudného sportu se dá vykouzlit jedna z nejpestřejších a nejzábavnějších aktivit na světě.
Čtěte, jak si běhání zpestřuji já! 


1.Objevování nových míst
Když mi bylo šestnáct a s běháním jsem začínala, měla jsem v podstatě dva okruhy, které jsem neustále běhala do kola. Jeden měl 5 a druhý 10 kilometrů. S těmito dvěma trasami jsem si vystačila dobré tři roky a běhala je pořád a pořád dokola.
"Jak mě to mohlo bavit?!", ťukám si na čelo dneska.
Nedokážu spočítat, kolik "svých" tras mám v současnosti. Bude jich ale určitě několik desítek a neustále přibývají další a další. Mám velké štěstí, že žiju ve městě, kde se setkávají rovnou tři CHKO (Lužické hory, Labské pískovce a České Středohoří), tudíž je zde velká spousta cest a cestiček.
Přestože pořád zkouším nové a nové trasy, stále ještě je v mém okolí VELKÁ spousta míst, které mám neprobádané. A věřím, že to tak budete mít i Vy, ať už jste z Prahy nebo z Ostravy.
Zkuste to taky! 
Mně osobně hodně pomáhají mapy.cz, kde jsou perfektně vidět všechny turistické cesty v našem okolí. Když mám čas, vymyslím si podle tohoto webu nějakou novou trasu a jdu jí vyzkoušet. Občas trochu zakufruju, občas se od svého plánu vychýlím a trasu zkrátím/prodloužím, ale téměř pokaždé objevím něco nového a nestačím žasnout, KOLIK MOC KRÁSY u nás za barákem máme.

2.Běžecké výlety
Tento bod trošku souvisí s bodem předchozím.
Ačkoliv je v našem městě a v okolních lesích spousta nádherných tras, čas od času mám chuť, vyrazit trošku dál.
Buď si vezmu auto a popojedu na nějaké předem vybrané místo, odkud potom vybíhám. Většinou nejezdím dál než 10 kilometrů od domu. Bohatě stačí, popojet o dvě vesnice dál a otevřou se vám úplně nové běžecké možnosti.
Ráda jezdím autem třeba do vesničky Studený: je to od nás pouze 5 kilometrů daleko. Ano, těch 5 kilometrů by se dalo i běžet, ale jedná se o celkem nudnou cestu po silnici, takže si jí radši "odbydu" autem a místo toho si pak užívám luxusní traily v Českém Švýcarsku.
Druhá možnost je, dojet někam vlakem nebo autobusem a běžet potom domů. (Dalo by se to provést i opačně, tj. běžet někam a odtamtud jet domů vlakem/busem. ALE člověk pak bude vázaný na spoje, které mnohdy nejezdí moc často. Už se mi to párkrát stalo, že mi vlak díky špatnému běžeckému načasování ujel před nosem:)) 
Mým oblíbeným cílem pro tento typ "výletu" je třeba Jedlová - jedu buď autobusem do Jiřetína nebo vlakem na Jedlovou a běžím krásnou dvacítku domů.

3.Geocaching
O tom, jak jsem si zamilovala Geocaching, jsem vám psala už někdy vloni v létě. Dříve jsem kešky hledala jen na procházkách, poslední dobou jsem si jimi ale začala čas od času zpestřovat i běhání. Tenhle bod ovšem není pro jedince, kteří si zakládají na dobrém průměrném tempu - je nad slunce jasné, že když se zaseknete na nějakém místě a 10 minut zde hledáte krabičku s pokladem, žádného oslnivého average pace nedosáhnete.:D
Pro mě osobně je ale důležitější požitek a zábava nežli to, jestli uběhnu desítku za 50 nebo 70 minut.

4.Hon za dobrým jídlem
Jsem člověk mlsný a jídlo milující, to asi víte.
Jedna z věcí, kterou na tomto sportu tak miluji, je skutečnost, že při něm člověk spálí obrovské množství kalorií, takže se pak skoro vůbec nemusím omezovat v jídle.
Ráda se po běhání nebo po túře odměním nějakou dobrotou a za ta léta, co tento sport provozuji, mám vytipovanou velkou spoustu míst, která "musím" navštívit, když běžím/jdu okolo.
Jedlová? Borůvkový shake!
Jiřetín pod Jedlovou? Lívancovna!
Luční bouda v Krkonoších? Koláče a půlmetrové rohlíky!
Tatry? Haluškyhaluškyhalušky!
...a tak dále.
Každou středu ráno v dobrém závidím všem pražským Advenťákům, kteří spolu běhají na snídani. Je to asi jeden jediný důvod, proč mě mrzí, že nestuduju a nebydlím v Praze. Protože proběhnout se se skupinkou fajn lidí a zakončit to dobrým jídlem, to by bylo něco pro mě!

5. Neběhání
Ano ano, běhání si občas zpestřuji tím, že neběhám.:-)
Byly doby, kdy jsem fakt jen 100% běhala a jiné sporty provozovala jen svátečně. Naštěstí jsou tyto časy už pryč - stejně jako u bodu č.1 nechápu, jak mě to mohlo bavit!
V současné době běhám tak 4x týdně, dohromady +- 40-60 kilometrů za týden. Do toho doma cvičím s vlastní vahou nebo s kettlebellem, téměř každý den chodím na procházky s pejskem, občas zajdu na crossfit, v zimě jezdím na běžkách a teďka, s příchodem jara chci začít pořádně jezdit na kole.
I přesto je pro mě běhání sport č.1, droga a srdeční záležitost.
Když ho však prokládám jinými druhy pohybu, mnohem víc si ho užívám!


Tohle jsou způsoby, kterými si běhání zpestřuji já. Budu moc ráda, když z mých "zpestřováků" načerpáte trochu inspirace. A nezapomeňte - moje tipy jsou aplikovatelné nejen na běh, ale třeba i na turistiku nebo cyklistiku.
Určitě by se ale dala vymyslet pěkná řádka dalších - čímpak si běhání (nebo jiný, Vámi oblíbený sport) zpestřujete Vy?

Střípky z končící zimy

neděle 19. března 2017

Ahoj všichni!
Už dlouho jsem nenapsala žádný mišmaš článek o tom, jak běhám/co čtu/co dělám a tak. Na konci února jsem se na to upřímně vykašlala - celý únor jsem totiž proseděla nad učením a vrcholem zpestření mého života byly podvečerní hodinové výběhy do lesa za naším domem. V únoru by, co se týče mého života, opravdu nebylo o čem psát.
Zato ale březen je na zážitky docela pestrý, takže budou nejspíš na oplátku články dva.

Jak možná z mých předchozích článků víte, momentálně mám až do začátku dubna prázdniny. (Hodně lidí se diví, jak to, že mám prázdniny v březnu. Je to proto, že studuji v Německu a tam je akademický rok trošku jiný, než jak jsme zvyklí z ČR. O studiu v Německu ale chystám jeden z příštích článků, tak se teď rozepisovat nebudu...) Pěkně si je užívám, hodně čtu a podnikám dlouhé běhy přesně tak, jak jsem si naplánovala.
Trošku taky pracuju, protože celý měsíc se jenom flákat, by mě nebavilo.:D Třeba minulý týden jsem pomáhala jako hosteska na zmrzlinových seminářích firmy Mec3, což byla sice trošku rachota, ale zase jsem ochutnala různé zajímavé příchutě zmrzlin, třeba salát caprese, piniový oříšek nebo piňa colada.


S běháním jsem měla v březnu velké plány. Myslela jsem si, že už konečně pokořím měsíční hranici 300 naběhaných kilometrů. (Zatím mám rekord "jen" nějakých 260:D) Plány mi ale zkazila viróza, která mě vyřadila na týden z běžeckého provozu, takže budu nakonec asi ráda, když padne dvoustovka.
I tak jsem ale stihla pár zajímavých běhů: třeba 10.března jsem se vydala z České Kamenice přes Olešku, Bynovec na Labskou Stráň, odtud na Belveder a poté po vrstevnici podél Labe do Děčína. Bylo to krásných 33 kiláčků se spoustou zajímavých, po cestě spatřených věcí.
Třeba jsem našla úplně úžasný, obrovský převis, pod kterým bych v létě strašně moc chtěla spát.

Trasa pro inspiraci ZDE


Dneska jsme se pro změnu vydaly před obědem s Brendičkou na pěkný, dvacetikilometrový okruh přes Prysk a Pustý zámek. Byl to samý kopec, ale to já můžu.:)

Trasa je ZDE.


Když už jsem se z nemoci jakž takž dostala, ale ještě jsem si netroufla jít "natvrdo" běhat, chodila jsem aspoň na dlouhé procházky s Brendou.(Ostatně na ty chodím i když jsem zdravá, ale teď po nemoci jsem si jich tak nějak víc vážila:)) Vyrazily jsme třeba na reliéfy trpaslíků a na Křížový vrch, což jsou dvě úplně úžasná místa v Českém Švýcarsku a já nechápu, jak je to možné, že jsem je objevila až teď!

Trasa je ZDE.(Mimochodem, tento výlet opravdu moc doporučuju, pokud se třeba někdy ocitnete v Českém Švýcarsku a budete chtít na nějaké pěkné místo bez davů turistů.)




Při této příležitosti jsem také znovu oprášila Geocaching! Tahle hra mě vloni v létě moc bavila, "ulovila" jsem slušnou řádku kešek v našem okolí, ale s koncem léta jsem se na to nějak vykašlala. Minulý týden jsem trošku znovu keškařit začala a zase mě to docela chytlo, tak uvidíme, zda mi to vydrží.:)


13.března jsem oslavila své 24.narozeniny.
Letí to, to vám povím.:) 
Narozeniny jsem oslavila v poklidu (ale hezky) se svojí a přítelovou rodinou.
Dostala jsem moc krásné dárky, třeba nové běžecké boty Inov8 TrailTalon (= nástupci mých oblíbených RaceUltra, které už byly na pokraji rozpadnutí), nášlapy+tretry na kolo (anooo, příští týden hodlám zahájit také cyklistickou sezonu a jelikož jsem s nášlapy v životě nejezdila, garantuju vám, že se můžete těšit na spoustu zajímavých článků:D), knížky a v neposlední řadě nějakou tu obálku, za což jsem moc vděčná, protože si během následujících týdnů s přítelem hodláme koupit letenky na dovolenou na jeden asijský ostrůvek, který...no, můžete hádat, který to bude.:)


První polovina března byla také relativně bohatá na kulturní zážitky. Hned na začátku měsíce jsme vyrazily s mamkou do děčínského divadla na představení 4 sestry od Patrika Hartla. Jelikož se momentálně jedná o jednoho z mých nejoblíbenějších českých spisovatelů, moc jsem se na představení těšila. A bylo super! Jedná se spíše o oddechovku, ale zasmějete se, to vám garantuju.

zdroj obrázku: www.studiodva.cz

Další divadelní zážitek jsem podnikla s přítelem a jeho rodinou: vyrazili jsme do Prahy na nový muzikál Čas růží, který byl postavený na písničkách Karla Gotta. Byl to vlastně vánoční dáreček od přítelových rodičů.
A i zde musím říct, že to bylo moc pěkné. Gottovy písničky se snad nemůžou nikomu nelíbit.:)

Také jsem byla zas po dlouhé době v kině. Do kina chodím moc ráda, ale dokopu se k tomu - nevímproč - tak jednou za půl roku. Musím se zlepšit. Tentokrát jsme byli na filmu Masaryk a opět super!
Sice jsem si myslela, že se dozvím něco víc o Masarykově nejasné smrti a o tom film bohužel nebyl, na druhou stranu se ale člověk dozvěděl nové věci o letech 1937-39, které pro Československo rozhodně nebyly jednoduché.

No a knížky? 
Zatím jsem za únor přečetla dvě: Výš než v sedmém nebi od belgické spisovatelky Griet op de Beeckové a Mluviti pravdu od Josefa Formánka. Teďka mám od stejného spisovatele rozečteno Dvě slova jako klíč.

To je pro dnešek ode mě vše.
Dejte vědět, jak trávíte konec zimy/příchod jara Vy a co pěkného jste v poslední době četli či viděli v kině/televizi/divadle.:-)

U blondýny v kuchyni #4

pondělí 13. března 2017

Ahoj všichni!
Celý sychravý podzim a zimu jsem se kasala a radovala, že jsem nebyla ani jednou nemocná. Myslím, že na tom má velký podíl skutečnost, že jím dost zdravě, zobu vitamíny a každý den trávím alespoň chvíli venku. Přesto všechno na mě skočil nějaký bacil, takže dnes trávím celý den v posteli. Mám tak ale aspoň čas na knížky, které jsem dostala k narozeninám a také na sepsání dalšího - v pořadí již čtvrtého - "jídločlánku", protože se mi zas v telefonu nahromadila docela slušná dávka fotek.
Tak se pojďte mrknout, co se mi v posledních (tý)dnech mihlo na talíři.:-)


Kapustové karbanátky s bramborovou kaší 


Pečená červená řepa s mozzarellou a piniovými oříšky


Kuřecí jatýrka se salátem


Kuřecí stehenní plátek s pečenými bramborami&řepou


Klasika všech večeří: zelenina a vajca + když je hodně pohybu, přidávám ještě pečivo


Pečené krůtí maso se šťouchanými bramborami


Nesmažená "smažená" rejže + hovězí steak


Houbový kuba - jídlo, které si jí především na Vánoce, ale my na něj s mamkou dostaly chuť "jen tak". K tomu pomalu pečené kuřecí stehýnko.


To jsem takhle jednou nevěděla, co k obědu...a v poloprázdné lednici našla kuřecí maso, papriku, žampiony a smetanu. Světe, div se, byl z toho vynikající obídek - takové "počeštělé" curry!


Omeleta plněná rajčaty, šalotkou a parmazánem.


Já víííím, nevypadá to na talíři zrovna vábně...ale přitom se jedná o jedno z hodně dobrých jídel: domácí lasagne. Když jsem byla mladší, bylo to moje úplně nejvíc nejoblíbenější jídlo. "Objednávala"  jsem si je u mamky vždycky, když jsem přijela domů z nějakého delšího studijního pobytu nebo cesty. Teďka bych si poručila spíš něco jiného (lososa?! domácí gnocchi?! roastbeef?!), chutě se mi změnily, ale pochutnala jsem si na nich stejně!  


Domácí výroba sushi, pokus č.2...no jako uznejte, už mi to docela jde!


Jedna klasická snídaňová ovesná. Bystré očko jistě pozná, že tato byla tato fotka pořízena někdy v únoru, během zkouškového.:-)


No a tahle taky.:-) Občas šlo tak do tuhého, že jsem se učila pořád a pořád, takže i při jídle.


Tatarák z lososa, to bych mohla jíst pořád.:-) 


Luxusní a zdravá trojička: batáty, brokolice a hovězí.


Klasika, která nechybí v žádném mém jídločlánku, protože jí jím minimálně 2x do měsíce: "smažená" rýže se zeleninou a vajíčkem.


Další skvělá večeře: pečené papriky s balkánským sýrem a černými olivami, k tomu hromada čerstvého salátku.


Cizrnový salát s koriandrem a olivami.


Domácí burritos - tortilla plněná masovo-zeleninovo-fazolovou směsí, posypaná sýrem a zapečená dokřupava.



Červená čočka se zeleninou a volským okem, mňam.


A na závěr něco sladkého, ale zároveň zdravého: fazolové brownies. NIKDO u nás doma nepoznal, co je hlavní složkou receptu.:D Ten je, mimochodem, ZDE.

Taaak, to je pro dnešek vše. Doufám, že jste se nechali trochu inspirovat a budu ráda, když dáte vědět, co jste měli dobrého v poslední době Vy.:-)

DOMÁCÍ OŘECHOVÁ MÁSLA

pátek 10. března 2017

Ahoj ahoj!
Kdo mě zná nebo sleduje na Instagramu, asi ví, že jsem hodně velký milovník ořechových másel. Jen zřídkakdy snídám něco jiného než ovesnou kaši s banánem a pořádnou porcí másla. Jsem mlsná a nejradši mám ta ochucená.
Vyzkoušela jsem už nespočet značek - mezi mé favority patří např. Šufánek, másla z Marks&Spencer, LifeLike nebo Grizly.
Co si ovšem budeme povídat, u oříškových másel většinou platí přímá úměra: čím vymazlenější, tím dražší. A přitom nejsou náklady na výrobu bůhvíjak vysoké! (Pokud bych se teda nerozhodla, vyrábět máslo z kila piniových oříšků:))

K výrobě domácích oříškových másel jsem se dlouho odhodlávala. Mimo jiné mě k tomu namotivovala RAW kuchařka, kterou jsem dostala od přítele k svátku a ve které je toho o výrobě domácích másel dost napsáno.
"Výroba domácích ořechových másel je jednoduchá. Jediné, co člověk - kromě surovin a dobrého robota - potřebuje, je trpělivost. HODNĚ trpělivosti.", psali v kuchařce.
A já to můžu jen potvrdit.:-)

Ke své první výrobě jsem si připravila následující suroviny: 300g arašídů, 300g kešu, 30g pecanů, 3 lžíce vanilkového extraktu, 100g bílé čokolády, javorový sirup a skořici.
Plus samozřejmě robota, Kenwood Cooking Chefa.


Vyráběla jsem celkem dva druhy.

I. ARAŠÍDOVÉ MÁSLO S BÍLOU ČOKOLÁDOU A KUSY PECANŮ
- 300g arašídů nasypeme do robota a mixujeme na nejvyšší výkon. Pozor, občas je potřeba robota vypnout a nechat ho trochu odpočinout. Přesto, že máme doma hodně výkonného, skoro bych řekla profesionálního robota, byl po mixování celý horký.
- Je také potřeba, každou cca minutu máslo promíchat. (Máslo se totiž dost lepilo na "stěny" mixéru)
- Nejprve se vám z arašídů stane drolivá hmota. Jak už jsem ale psala výše, je nutné, být trpělivý. Po cca 15ti minutách mixování budete mít máslo, jak vyšité.:-)
- Když začne mít máslo "máslovitou" konzistenci, vypněte mixér a připravte si bílou čokoládu. Já jsem jednoduše nalámala celé 100g balení Milky na malé kostičky a přisypala do mixéru.
- Nyní přidejte vanilkový extrakt. Já jsem dala 3 kávové lžičky.
- Mixujeme ještě dalších cca 5 minut, než se čokoláda s arašídy "smixuje" do jednolité hmoty.
- Nyní jsme už skoro u konce. Pokud se vám bude zdát máslo málo máslovité (bože, to jsou slova:D), přidejte 2-3 polévkové lžíce oleje. Na chuti to nepoznáte a máslo bude klouzavější.
- Když jsem byla s konzistencí másla spokojená, připravila jsem si sklenici, do které jsem vsypala hrstku (cca 30g) pecanových oříšků.
- Do sklenice jsem nalila právě vyrobené arašídové máslo a smíchala s pecanovými oříšky. A to je vše.:-)

II. KEŠU MÁSLO SE SKOŘICÍ A JAVOROVÝM SIRUPEM
...No a když už jsem měla zašpiněnou kuchyňskou linku a nakoupené ingredience, rozhodla jsem se, že nezůstane jen u jednoho a že vyrobím ještě druhé máslo, a sice z kešu.
Vyčistila jsem mixér od arašídů a pokračovala dál:
- Stejně jako u arašídů, i zde mixujeme 300g kešu na nejvyšší výkon. Ačkoliv jsem mixovala 20 minut, nepovedlo se mi vytvořit tak jemnou konzistenci, jakou mají kupovaná kešu másla. Později jsem se však dočetla, že je dobré, kešu oříšky na noc předtím namočit. Možná byla chyba v tom, že jsem měla kešu nenamočené (u arašídů jsem tento problém neměla), každopádně máslíčko je výborné i přesto, že není úplně "smooth".
- Po dvaceti minutách mixování (opět je nutné mixér průběžně vypínat a stírat stěrkou máslo ze "stěn") jsem přidala 50ml javorového sirupu a skořici.
- Skořici jsem přidávala od oka. Zde záleží, jak moc máte skořicovou chuť rádi - doporučuju tedy začít na jedné kávové lžičce a postupně přidávat, dokud vám nebude "ono".:-)

Nu, a to je celé.
Je to opravdu easy a navíc, každá sklenička vyjde na méně než 100kč. Másla chutnají trošku jinak, než ta kupovaná - nemůžu říct, zda lépe nebo hůře. Jedno je však jisté: je na nich opravdu znát, že jsou domácí.  
Nejvíc mě na tom baví to, že má člověk naprosto neomezené možnosti, co se příchutí týče. U toho prvního jsem se inspirovala vánočním máslem, které prodával před Vánoci obchod Grizly. To kešu-javorovo-skořicové byl ale čistě můj výmysl.:-)

S jistotou můžu říct, že jsem domácí másla nevyráběla naposled, takže až udělám další várku, ráda Vás zase obeznámím s recepty a tipy.

Co Vy a oříšková másla? 
Máte je rádi? Jakou značku?
Už jste někdy dělali domácí? Popř. jaké? 

Aktivní víkend 4.-5.3

středa 8. března 2017

Ahoj všichni!
Už tři dny Vám chci napsat o svých zážitcích z minulého víkendu, ale protože jsem měla pondělí i úterý hodně pracovně náročné, dostávám se k tomu až teď.
Kdo mě zná nebo čte můj blog delší dobu, ten určitě ví, jak moc mám ráda pěší výlety a túry. A že jakmile mám volný víkend, téměř pokaždé někam vyrážím. Jinak tomu nebylo ani o prvním březnovém víkendu.

SOBOTA - LABSKÉ PÍSKOVCE (ROSENTHAL, OSTROV)
V sobotu jsme vyrazily na pěší výlet s mojí mamkou. Vymyslela jsem trasu v Labských pískovcích, protože je máme podstatně méně prozkoumané než třeba Lužické hory nebo České Švýcarsko.
Dojely jsme autem pod Děčínský Sněžník a odtud se pěšky vydaly po modré turistické značce směrem do německého Rosenthalu.
Bohužel jsem nebyla při vymýšlení trasy dosti pozorná a nevšimla si, že celých 6km do Rosenthalu vede po asfaltce. Šlo se sice lesem a nejezdila zde žádná auta, ale stejně, asfaltka je prostě nůďo. Byly jsme ale optimistické a těšily se na to, že asfaltka ve vesnici skončí a zbytek túrky půjdeme hezčí cestou.
Ve vesničce Rosenthal nás přivítal strašně silný vítr. Další kilometry vedly před širá pole. Strašně moc to fičelo a jediná zajímavá věc, kterou jsme viděly, byl koník s dřevěným povozem, který jezdil po poli. V dnešní době jezdí po poli spíš traktory, takže jsme měly z koně docela zážitek.:D
Poté, co jsme konečně přešly větrné pole, jsme se dostaly do lesa. Těšily jsme se na velké množství skal a skalních vyhlídek, ale kde nic, tu nic.
No dobře...pár moc hezkých skal jsme viděly, ale u nás za barákem v lese jich teda máme víc.
Po několika desítkách minut jsme došly k české hranici. Míjely jsme hraniční patníky a nasávaly krásný jarní vzduch. Od této chvíle už cesta začínala být o dost zajímavější a hezčí.

 Brzy jsme se dostaly do vesničky Ostrov, kde jsme měly v plánu oběd ve stejnojmenném hotelu. Kuřecí vývar a domácí dýňové gnocchi byly moc dobré a obsluha moc milá, takže jsme restauraci odpustili i dost dlouhou dobu čekání na jídlo. (Nutno dodat, že byla restaurace dost narvaná, takže jsme se nemohly divit.:))
Po jídle už nás čekaly jen příjemné 4 kilometry k autu. Tato poslední, poobědová čtvrtina cesty byla z celého výletu nejhezčí. Konečně jsme viděly ty naše oblíbené skály, na které jsme se celou dobu tak těšily!:)



Během tohoto výletu jsme s mamkou přišly na to, že jsme vlastně, co se přírodních krás týče, DOSTI ROZMAZLENÉ.
To jsou samé výhledy, skály, výběhy do I.zóny NP, a pak jednou naplánujeme výlet, kde je těchto věcí o trochu méně, než jsme zvyklé a hned máme trošku tendence remcat.:)
A přitom to vlastně nebylo tak špatné! 
Jen to příště chce, trošku lépe nastudovat trasu a vyhnout se vyasfaltovaným cyklostezkám.

Když jsme přijely domů, bylo ještě docela brzo a nechtělo se mi ještě zalézat domů, takže jsem se jen převlékla do běžeckého a vyrazila ještě k nám do lesa na podvečerních 8 kiláčků. Řeknu vám, takhle dobře se mi už dlouho neběželo!
Myslela jsem si, že po 17ti kilometrové procházce poběžím spíše pomalu, odpočinkově, ale já byla tak nabitá, že jsem v lese, v kopcovitém terénu udělala tempo pod 6 min/km, což se mi stává opravdu jen málokdy!
Usínala jsem s dobrým pocitem a příjemnými 25ti kilometry v nohách.

Tím ale moje vejletění nekončilo!

NEDĚLE - JEDLOVÁ A OKOLÍ
V neděli po snídani jsem sbalila přítele, Brendičku a ještě jednoho našeho kamaráda a vyrazili jsme pro změnu do Lužických hor. Naše trasa vedla z Jiřetína pod Jedlovou přes křížovou cestu na vrchol Jedlové, poté k jedlovskému nádraží, přes Stožecké sedlo na rozcestí Pod Ptačincem a odtud potom údolím Milířky do Lesného a zpět do Jiřetína.
Příjemných 16km, hodně kopců a hodně výhledů - prostě největší parádička!

Na vrcholku Jedlové jsem se posilnila borůvkovým koktejlem, kvůli kterému se mi vyplácí, minimálně desetkrát do roka tenhle nemalý kopeček vyšlápnout nebo vyběhnout.:)


A aby toho jídla nebylo málo, náš šestnáctikilometrový pochod jsme zakončili v lívancovně v Jiřetíně pod Jedlovou.
A řeknu Vám, vážení.... jestli jsem Jedlovou doteďka milovala, tak od minulého víkendu, co jsem objevila tento podnik, jí miluju dvojnásob! 
Jedná se o malý, příjemný podnik, kde si můžete dát nejen výborné lívanečky s domácími džemy (které si zde majitelé sami vyrábí), ale třeba také kafíčko, regionální cider z Českého Švýcarska, utopence a další dobrůtky. Plus si zde samozřejmě můžete všechny ty domácí džemy koupit.

Já jsem si dala cappucino a lívanečky s kysanou smetanou a domácím kokosovým čokodžemem. A byly taaaaak dobré!


Lívancovna se nachází přímo na náměstí v Jiřetíně pod Jedlovou a má otevřeno od čtvrtka do neděle, takže pokud se vydáte do Lužických hor, určitě sem zavítejte.:-)

Když jsme přijeli domů, byla jsem už docela utahaná, ale říkala jsem si, že by bylo fajn, jít si - stejně jako v sobotu - po túře ještě zaběhat. Dala jsem už jen kratičkých 7 kilometrů, čímž jsem uzavřela tento víkend s příjemnými padesáti kilometrech v nohách.

Nejlepší výlety jsou pěší aneb 2v1

neděle 26. února 2017

Včera mi konečně začaly prázdniny. Po dlouhém a vyčerpávajícím zkouškovém jsem se na ně opravdu těšila. Sice ještě nevím, jestli jsem všechny zkoušky udělala (Na německých univerzitách je normální, dozvědět se výsledek zkoušky až za několik týdnů), ale s jistotou vím, že mám až do dubna od školy pokoj.
Jupí!
Celý únor, který jsem skoro celý strávila nad učením, jsem se těšila, jak po zkouškovém rozjedu ve velkém túry, dlouhé běhy, čtení knížek a další příjemné věci, na které jsem neměla čas.
No a začala jsem už včera, a sice dvěma výlety během jednoho dne!

Po dlouhé době jsem vytáhla na pěší výlet svého taťku. Hned ráno jsme vyrazili do Saského Švýcarska. Naším výchozím bodem byla německá Schmilka, kde jsme zaparkovali auto a vyrazili do kopců a do skal.
Naše trasa nebyla dlouhá - měřila asi jen 10km, ale nastoupali jsme při ní skoro 700 výškových metrů. Vedla nejdříve k rozhledně Großer Winterberg, poté přes skalní útvary Schrammsteine na rozcestí Breite Kluft, na Kleine Bastei a nakonec zpátky do Schmilky.
Bylo krásné počasí a ve vzduchu už bylo cítit jaro.





ZDE je mapa trasy, kterou jsme šli.
Saské Švýcarsko je neméně hezké, jako to české. Přiznám se ale, že ho ještě úplně podrobně prochozené nemám. Tato trasa je jen zlomek toho, co se dá v tomto národním parku vidět a mým cílem pro letošní rok je, co nejvíce tuto oblast prozkoumat.:-)

Ve Schmilce je také výborná pekárna, která vypadá jako starý mlýn a kde přímo před očima pečou a prodávají obří slané i sladké koláče. Pokud se do Saského Švýcarska vydáte, nezapomeňte si s sebou vzít nějaké euráčky a na konci procházky se náležitě odměnit, tak jak jsme to udělali my.:-)


Když jsme se vrátili z výletu a odměnili se vydatným obědem + tvarohovým koláčem ze zmiňované pekárny, akorát se mi ozval přítel, že už je doma ze školy a že by se rád vydal ještě někam ven.
Bylo relativně brzo a pořád setrvávalo krásné počasí, takže jsem jen vysadila doma taťku, o pár minut později nabrala přítele a pokračovali jsme směrem Sloup v Čechách.

Sloupský okruh a Modlivý důl jsme si chtěli projít už dávno a včera odpoledne byla zkrátka ideální příležitost, to zrealizovat.
A ani tady jsme nebyli zklamaní.
Auto jsme zaparkovali u sloupského hradu a vydali se po červené turistické značce k rozhledně Na Stráži, odtud přes kopec Slavíček do Modlivého dolu a po modré turistické cestě zpátky k autu. Bylo to příjemných 6 kilometrů, opět v docela kopečkovitém terénu.



Mapka trasy je ZDE
A stejně jako v případě Saského Švýcarska by se tady dalo nachodit mnohem více. My zvolili tuto kratší variantu, protože jsme se chtěli vrátit za světla, ale určitě se sem během jara vydáme znovu, prochodit ostatní cestičky.

Večer jsem měla z celého dne v přírodě příjemně ošlehané tváře a příjemně bolavé nožky. Ale byla jsem moc a moc spokojená - přesně na tyhle toulky jsem se tak moc těšila!
Spokojená z celodenního výletování byla evidentně i Brenda, protože prospala bez jediného zaštěkání celou noc, což je u ní spíše výjimkou.:-)

Co Vy, znáte tato dvě místa? 
Popř. máte nějaké další tipy na výlet na severu Čech?

Back to top