Já a běžky: příběh o tom, jak nenávist přešla v lásku

neděle 15. ledna 2017

Kdyby se mě někdo v patnácti letech zeptal, co pro mě znamená utrpení, nepochybně bych odpověděla, že jízda na běžkách.
Povinná běžkařská část lyžařského výcviku na gymplu pro mě byla opravdovou noční můrou. Naprosto barvitě si pamatuji na den, kdy nám naši učitelé naplánovali celodenní běžkařskou túru přes půlku Krkonoš. Vzpomínám si, že ta túra tenkrát měřila 25 kilometrů (Hrůza! Dlouhý! Nemožný!), se zastávkou na Luční boudě na půli cesty.

Panebože - co bych za to dnes dala, kdyby mě někdo vzal na takovouhle luxusní projížďku přes krkonošské hřebeny se zastávkou na mojí nejoblíbenější boudě, kde mají ty nejznamenitější rohlíky a koláče!?

A víte, co jsem udělala tenkrát?
Společně s asi čtveřicí dalších líných spolužaček jsme se po pár kilometrech nafoukly a šprajcly, že už dál nejedeme. Přemluvily jsme učitele, abychom mohly někde dole ve Špindlu nastoupit na autobus, který nás přiblížil zpátky k naší chatě. Učitelé z nás samozřejmě nadšení nebyli, ale předčasný návrat z "výletu" nám dovolili, takže jsme si celé odpoledne válely šunky na pokoji, zatímco valná většina účastníků našeho lyžáku spokojeně běžkovala po Krkonoších.
Naprosto si pamatuji tu scénu, kdy jsme se s ostatními spolužáky sešli na večeři v jídelně naší horské chaty - oni byli plní dojmů a endorfinů, zatímco my plní čokolády a brambůrků, kterými jsme se tam celé odpoledne, válejíc se v posteli, ládovaly.
A mně to vůbec nevadilo.
Bylo mi patnáct, byla jsem líná a sport jsem nenáviděla.
Dneska bych si za své chování nasekala běžkařskou hůlkou!

Poslední den tohoto lyžařského výcviku nám naši učitelé přichystali běžkařské závody. Byli jsme rozdělení do skupin a běhali na lyžích štafety na asi kilometrovém okruhu kolem naší chaty.
Skupině, která si mě vylosovala, jsem samozřejmě celý závod suverénně zkazila.
Na tom kilometrovém okruhu jsem asi stokrát spadla, neskutečně jsem se potila a funěla tak, že bych mohla směle konkurovat parní lokomotivě z 19. století

O pár měsíců později po tomto lyžáku jsem začala více sportovat a především běhat.
Když se pak stalo běhání neodmyslitelnou součástí mého života, rozhodla jsem se, že zkusím dát běžkám druhou šanci.
Začali jsme si společně s taťkou půjčovat běžky z půjčovny a začínali krátkými vyjížďkami po rovinatých stopách. A já jsem zjistila, že to běžkování není tak strašné - vlastně je to docela super!
Pak jsem asi v osmnácti dostala svoje vlastní běžky.
Vyráželi jsme na ně však maximálně tak 3x do roka. (Buď s taťkou nebo s přítelem) Přestože mě to bavilo, dost jsem se bála sjíždět sjezdy z kopce a také jsem měla boty, ze kterých se mi dělaly vždy šílené puchýře, takže jsem si to úplně tak neužívala.

Letos však nastal obří obrat a má běžko-láska se vyšplhala do nebeských výšin! 
Jednak je to proto, že u nás po několika letech napadlo opravdu HODNĚ sněhu, takže jsem poprvé okusila, jak úžasné běžkařské možnosti u nás v Lužických horách máme.
Druhak proto, že jsem si od přítelovy mamky vypůjčila boty, ve kterých můžu klidně jezdit celý den, aniž bych měla jediný puchýř.
Třeťak proto, že si běžky pořídila i moje mamka, takže mám o dalšího parťáka víc.

Sníh se u nás na severu drží už přes dva týdny a soudě podle předpovědí počasí to vypadá, že se ještě dlouho držet bude. Na běžky tedy vyrážím v každou volnou chvíli.
Když jsme letos vyrazily s mamkou poprvé na Polevsko, vzaly jsme s sebou v dobré vůli i Brendičku. Bohužel nám nedošlo, že mají psi vstup do běžeckých stop zakázaný, tudíž to nebyl moc dobrý nápad. Brendě se pobíhání okolo nás líbilo, ale nejvíce se jí samozřejmě líbilo běhat v běžecké stopě. Naštěstí bylo pár běžkařů, které jsme potkali, absolutně dog-friendly, ale příště jsme jí už raději nechali doma, aby stopy neničila.
(Stihla jsem ale vyzkoušet malý pokus, a sice zdalipak mě bude Brenda tahat. No, moc valně jsme nedopadly.)



Když máme málo času, chodíme na louku za náš dům. Vyšlapaly jsme si zde s mamkou stopu - okruh má sice sotva kilometr, ale může sem Brenda a navíc - když má člověk málo času, pár koleček úplně stačí!

Běžky taky poslední dny vozím pro strýčka příhodu permanentně v autě. Často se totiž stává, že nám ve škole odpadnou nějaké hodiny...no a po cestě ze školy domů mám takových výchozích běžkařských míst, že je do konce zimy možná ani nestíhám všechny vyzkoušet.:)



No a teď o víkendu jsme vyrazili na skvělý, dvacetikilometrový výlet s přítelem a bráchou. Dojeli jsme vlakem na Jedlovou a z Jedlové jeli na běžkách přes Stožecké sedlo na Luž, z Luže na Novou Huť a poté do Kytlic.
Bylo to hodně náročné, protože chumelilo a běžkařské stopy byly místy hodně zasněžené a neupravené. Původní plán byl 30 kilometrů, ale podmínky byly tak drsné, že jsme toho měli po dvacítce plné zuby a že jsem (světe, div se!) ani já neprostestovala, když bylo navrženo výlet zkrátit.
Ale přesto to bylo parádní.:)


Běžky mě prostě moc a moc pohltily!
Řekla bych, že za leden budu mít víc kilometrů naběžkováno než naběháno.
(Ale myslím, že to není vůbec na škodu, protože taky dávám pořádně zabrat své chabé horní půlce těla!)


Co Vy a běžky? Baví Vás nebo je berete jako noční můru ze školních lyžařských výcviků? :)

U blondýny v kuchyni #2

pondělí 9. ledna 2017

Ahoooj všichni!
Opět se mi v telefonu nahromadila slušná řádka jídlofotek, takže přicházím s další dávkou jídelní inspirace.
Mojí "lajnu" už asi znáte - ráda jím zdravě a kvalitně, ale zároveň si nic neodpírám. Teď v zimě dávám přirozeně přednost jídlům, která člověka zahřejí - třeba s chilli poslední dobou vůbec nešetřím.

Nebudeme to prodlužovat, jdeme na to a začneme (jak jinak než) snídaněmi.


Poprvé v životě jsem zkoušela dělat mugcake. Sociální sítě jsou ho plné, takže jsem si řekla, že už ho musím také vyzkoušet. A výsledek? Asi už nikdy víc. Možná jsem dělala něco špatně, ale vadila mi taková "mikrovlnkoidní" chuť.
Navíc jsem se po něm cítila strašně nezasycená a měla jsem potřebu se dojídat, i když na něj padlo stejné množství vloček, jako si dávám běžně do ovesné kaše.


Kaše prostě je a bude moje TOP snídaně. Občas jí zaměním za jogurt s domácí granolou (na tu je recept ZDE), ale stejně si jí dávám minimálně 5x za týden.
Tady s vánočním máslem, což je jedno z nejlepších másel, které jsem kdy ochutnala.
Ačkoliv už jsou Vánoce za námi, na eshopu grizly.cz ho stále mají. (Ale musím vás varovat - přesto, že je opravdu výtečné, bych ho asi už znova neobjednala. Dodací lhůta v podobě dvou týdnů a tří telefonátů je v dnešním světě docela na pováženou.:() 


Zase kaše, tentokrát ale štědrodenní.
Normálně snídávám na Štědrý den vánočku, ale letos jsem se jí strašně přecpala třiadvacátého, takže jsem na ní den nato neměla už vůbec chuť.:D Ale sváteční punc byl dohnán jahodami.


Přesouváme se k obědům a večeřím.
Po proběžkovaném dopoledni přišla vhod červená čočka se zeleninou a volským okem.
Na červenou čočku mě přivedla moje kamarádka Kačenka. Dostala jsem jí od ní asi před rokem a půl jako dárek a na první dojem jsem vůbec nevěděla, co z ní budu vařit. Na druhý dojem (to když jsem jí poprvé ochutnala) jsem si jí naprosto zamilovala a teďka patří k mým hoodně oblíbeným jídlům!


Kuřecí fajitas s domácí rajčatovou salsou, kysanou smetanou a tortillami. (Které už se nevešly do záběru.:)) 


Klasika všech klasik & jedna z oblíbených večeří - domácí míchaná vajíčka se zeleninou, většinou ještě zakusuju kusem tmavého pečiva s máslem


Tagliatelle se smetanovou omáčkou, kuřecím masem a špenátem. Smetanové omáčky si dopřávám spíše svátečně, ale o to více si je pak vždycky vychutnám.


Zapečené těstoviny s lilkem a rajčatovou omáčkou.


Fried rice s vajíčkem a pořádnou porcí pálivé schirarchy.
Tohle jídlo u nás nesmí alespoň každé dva týdny chybět. S bráchou ho fakt milujeme, navíc ve mě vyvolává vzpomínky na úžasný semestr na Taiwanu v roce 2014, kde bylo na mém jídelníčku několikrát do týdne.


Salát s lososovým gravlaxem. Tuhle dobrůtku jsme si dopřávali mezi vánočními svátky a já bych si jí hnedka dala znova.:)


Vegetariánské green curry s kokosovým mlékem. Jídlo, které hodně zahřeje (když to přeženete s chilli papričkami, tak zahřeje AŽ MOC:D) a zároveň hodně zasytí, což je v mém případě teďka v zimě docela žádoucí.:)


Salát s avokádem, kozím sýrem a medovo-dijonskou zálivkou. Dobrota, za kterou jsem dostala od mamky, vrchního kritika, velkou pochvalu.:)


Další salát, tentokrát se ztraceným vejcem. Teda...spíš s parodií na ztracené vejce. Příště musím jeho přípravu lépe vychytat.


Francouzská cibulačka podle Zdeňka Pohlreicha. Máme doma dvě z jeho kuchařek a zatím se nám nestalo, že by nám některý z jeho receptů nechutnal.
I když by polévka cenu roku za foodstyling asi nedostala, byla fakt luxusní!


Těstovinový salát s kuřecím masem.
Pokrm, který jsem si zvykla jíst vždycky večer před běžeckými závody. Tentokrát jsem se ale na žádný závod nechytala, měla jsem ho jen tak, protože byla chuť.


A nakonec to nejlepší - domácí sushi.
Ježíšek mi naježil sadu na výrobu sushi, čímž mi udělal obří radost. A hned první pokus dopadl...no, nechci se chválit, ale myslím, že více než skvěle. Dovnitř jsme použili syrového tuňáka, uzeného lososa a avokádo.

Co dobrého jste v poslední době kuchtili Vy?

Po Vánocích do formy: má oblíbená cvičící videa

úterý 3. ledna 2017

Ahoj všichni!
Na podzim mi několik z Vás psalo, zda bych nemohla udělat článek s tipy na má oblíbená cvičící videa. Pořád jsem odolávala - přeci jen, pořád je moje hlavní parketa běhání a i když mě domácí cvičení v posledních několika měsících dost chytlo, nemůžu se v žádném případě považovat za nějakého velkého znalce.

Na druhou stranu jsem ale za poslední 3 měsíce vyzkoušela docela slušnou řádku cvičících videí, tak si říkám, proč nedoporučit ta, která jsem si oblíbila. Myslím, že přicházím v pravý čas - no řekněte, kdo nepotřebuje po Vánocích trochu "odlehčit"?

Moje svátky se letos bohudíky obešly bez nabraných kil. Důvod je prostý: u nás doma sice milujeme jídlo, ale taky túry. Za ten týden od Štědrého dne po Nový rok jsem (buď sama nebo společně s přítelem nebo s mamkou) naběhala nebo nachodila přes 100 kilometrů. A to se pak ta kachna nebo cukroví pálí raz dva.
Dávno už ale vím, že samotné běhání, popř. turistika mi postavu snů neudělá, takže musím (a hlavně chci!) zařadit párkrát týdně i nějaké to cvičení. Od zítřka mi navíc začíná škola, což bude znamenat jediné: příjezdy domů za tmy, tudíž po většinu dní v týdnu šlus s běháním za světla.
Věřím, že to máte podobné.
A právě na tyto případy je podle mě domácí cvičení moc fajn.:)

Pořád zůstávám věrná FitnessBlenderu, takže z jejich dílny pochází všechny workouty, která mám na sobě několikrát ozkoušené a která Vám nyní s čistým svědomím doporučím.
Na většinu z nich nepotřebujete (krom podložky) žádné pomůcky.
Tak tady jsou: 

1.HIIT, břicho a jóga: příjemná trojka
Začnu něčím jednodušším. Jedná se o 36 minutové video, ve kterém se v rychlém sledu vystřídá několik různých typů cvičení - jak už napovídá název, jedná se o HIIT, posilování břicha a závěrečnou jógu.
Toto video mě neskutečně baví.
Řekla bych, že je vhodné pro začátečníky, ale na své si přijdou i pokročilejší "cvičenci". Já si ho ráda dávám třeba po běhání, když se chci ještě trochu "dodělat":D


2.Břicho z ostra
Nyní něco ostřejšího.
Pokud chcete potrápit břišáky a sáhnout si na dno, doporučuju toto hodinové video. Ve videu se opakuje pouze 12 různých cviků, každý z nich ale v osmi intervalech! Je to opravdu drsné, však to zkuste sami.
Já i můj brácha jsme docela trénovaní jedinci, ale oba jsme se shodli na tom, že se nám chtělo u některých intervalů umřít:D

3.Zábavná hodinovka
Toto video je z pětidenního cyklu "Burn fat and build lean muscles".  Celý cyklus najdete ZDE Jedná se o hodinové video, kde si v prvních cca 40ti minutách máknete a ve zbylých 20ti si zacvičíte pilates a na závěr se pěkně protáhnete.
Já osobně protahování dost šidím(jsem ostuda, ale po běhání se neprotahuju vůbec), takže mám tyto videa, kde je zahrnuto poctivě, docela ráda.
U tohoto videa se příjemně zpotíte, ale umřít se vám chtít nebude, nebojte.:)


4.Dvacetiminutové inferno
Pokud máte opravdu málo času a přitom si chcete dát do těla, doporučuji toto. Garantuju vám, že to bude jedna z nejhorších dvacetiminutovek vašeho života.:D


5.Třešnička na dortu: 1000Kcal
Nemohla bych vynechat 1000Kcal workouty, které s bráchou obzvlášť nesnášíme milujeme. Máme už ozkoušené skoro všechny (Pokud zapátráte na webu www.fitnessblender.com nebo na jejich YouTube kanálu, určitě jich alespoň 5 najdete) a jediný, který se nám vyloženě nelíbil, byl tento.(Bylo to proto, že nás absolutně nebavil kickboxing, ale třeba to budete mít jinak)
Naopak tenhle je moc fajn:


Na 1000Kcal potřebujete ve většině případů činky. My je doma nemáme, místo nich používáme kettlebell(s tím, že cviky v daných cvičíme na jednu a pak na druhou ruku), ale půjde to i s naplněnými pet flaškami.

Kromě FitnessBlenderu teďka trošku koketujeme se Shaunem T a jeho Insanity programem - teda spíš brácha koketuje. (Jedná se údajně o jeden z nejdrsnějších online cvičících programů, který však slibuje docela luxusní výsledky.) 
Já do celého programu asi nepůjdu, protože přeci jen ráda především běhám a to bych s takhle drsným cvičením asi těžko kloubila.:)

Pevně doufám, že jsem Vás trochu namotivovala a že nějaké z mnou doporučených cvičení vyzkoušíte. Pokud ano, dejte vědět, jak se vám cvičení líbilo.

Tip na túru #3 - Žitavské hory

pátek 30. prosince 2016

Ahoj všichni!
Dneska, předposlední den v roce 2016, jsme s mojí mamkou podnikly výlet do německého Oybinu a Žitavských hor. A protože jsme byly hodně nadšené, rozhodla jsem se, že se s vámi o zážitky z této kratší túry podělím.
Budu moc ráda, když se inspirujete.:)

Naší túrku jsme započaly ve vesničce Lückendorf, konkrétně na místě Karlsfried, kde je relativně velké parkoviště.


Od parkoviště jsme pokračovaly po zelené turistické cestě na rozcestí Scharfenstein a poté po žluté na Töpfer. Töpfer, neboli česky hrnčíř, je kopec, na kterém se nachází několik krásných skalních útvarů a vyhlídek.
Je zde krásný výhled na Žitavu, mé univerzitní město.
Jak je vidět na mapě, Töpfer je na cestě z Lückendorfu do Oybinu docela zacházkou. Věřte mi ale, že to za to stojí!






Jak je vidět z fotek, měly jsme na vrcholku Töpferu štěstí na hezké počasí.
To se bohužel po chvilce zkazilo a dolů do Oybinu jsme scházely v docela velké zimě a mlze.

Oybin je malé, příhraniční městečko, kde se nachází zříceniny hradu a bývalého kláštera. Obojí stojí na kopečku vysokém něco přes 500m. Jak prameny praví, Oybin bylo oblíbené místo Karla IV. a klášter zde dokonce nechal vybudovat přímo on.
Dneska jsou z hradu a kláštera zbylé spíše jen trosky, i tak je to tam ale moc pěkné.




 Když jsme sestoupily z kopečka, na kterém byl hrad a klášter zpět do městečka, bylo akorát poledne a místní hospůdky a kavárničky se začaly probouzet k životu.
Byly jsme promrzlé až na kost, takže jsme zapluly do jedné z místních kaváren. (Jedná se o Café Balzer. Pro milovníky kafíček a dorťáků můžu toto místo jen a jen doporučit. Byli tam hodní, nevadila jim Brendička a dokonce zde dostala velkou misku s vodou, kterou vypila na jeden zátah a poté na zemi usnula:)
Už někdy v polovině naší túrky jsem mluvila o tom, že bych si strašně moc dala Chai Latté. Ale nedělala jsem si velké iluze o tom, že by ho v nějaké z oybinských kaváren mohli mít.
O to více jsem byla překvapená, když ho měli v nabídce.
Po několika hodinách venku v mrazivém počasí opravdu přišlo vhod.:)



Nyní nám zbývalo, vrátit se zpět do Lückendorfu k autu. Šly jsme z Oybinu nejdříve po zelené, pak po žluté a nakonec po červené značce. Bylo to trochu do kopečka - z kopečka - do kopečka, ale pořád se bylo na co dívat,především na velkou spoustu skalních útvarů.

Celý výlet jsme zakončily na úžasném obědovém meníčku v restauraci Jitrava - jedná se o místo, které je většinou zárukou vééélkého gurmánského zážitku.:)


Byl to parádní výlet! 
Ostatně - pro mě jsou skoro všechny výlety do přírody a do hor parádní a když se to spojí ještě s dobrým jídlem, nemůžu už být spokojenější.
Zítra vyrážíme pro změnu s přítelem a kamarádem na silvestrovský pochod na Jedlovou.
I přesto, že mě ještě bolí nohy, se už moc těším.

PRAKTICKÉ INFO

  • Mapka trasy: https://mapy.cz/s/1izRk
  • Délka: cca 11km. Ale pozor! Přesto, že se jedná o relativně krátkou "túru", nechte si na ní celý den. Skalní útvary, vyhlídky, hrad...všechny tyto krásy člověka (v dobrém slova smyslu) dost zdrží.
  • Do hradu se platí vstupné: dospělý 6€; student 5€
  • Túrka je absolutně dog friendly. Pustili nás s Brendou bez problémů jak do hradu, tak do cukrárny
  • Velmi doporučuju, stáhnout si do mobilu offline mapy.cz Německa - značení totiž není tak dobré, jako jsme zvyklí z ČR a nemít v mobilu tyto mapy, hledali bychom naše předem naplánované cesty horko těžko. 
  • Pokud byste si chtěli výlet ještě více ozvláštnit, můžete se projet do Oybinu starodávnou parní mašinou. Jezdí z Žitavy cca každou hodinu, bližší info je zde, bohužel teda jen v němčině.
Jak už jsem psala na začátku - budu moc ráda, pokud se výletem inspirujete, pokud jste zde ještě nebyli.:)

Znáte Oybin a Žitavské hory? Byli jste zde? 

Můj běžecký rok 2016

čtvrtek 29. prosince 2016

Ahoj všichni!
Jeden kalendářní rok nám pomaloučku končí a další začíná, takže je opět na čase trochu rekapitulovat. A protože je můj blog z velké částí o běhání, přicházím dnes s rekapitulací mého běžeckého roku 2016.
Tak pojďme na to...


Hned na začátku roku 2016 se v mém běžeckém životě stala jedna velká změna - začala jsem běhat pod vedením trenéra, konkrétně Dana Trýzny.
Řeknu to na rovinu, vydrželo mi to necelý půlrok.
Dan je skvělý trenér a mohu ho jen a jen doporučit.
Ale mně osobně se běhání podle plánu úplně neosvědčilo - první měsíce jsem byla nadšená, pak se pro mě ale běhání začalo stávat povinností, takže jsem se opět vrátila ke klasickému běhání podle sebe: jak chci, kdy chci, kolik chci.
Navíc mám ráda cvičení, kolo, turistiku a další sporty a nechtěla jsem sklouznout k takovému tomu:
"Ne miláčku, dnes nemůžeme jet na celodenní výlet na kole, protože tréninkový plán." 

Další důvod, proč jsem běhání podle trenéra vzdala, byl ten, že nejsem moc závodnický typ - běžecké závody mám sice ráda a baví mě, ale spíše kvůli té atmosféře, popř. novým místům, které díky běhání poznám. Co se týče umístění, je mi celkem jedno, kolikátá budu.:)
Během toho půlroku, co jsem běhala pod vedením Dana, jsem se ohromně zlepšila ve svých běžeckých časech a poznala spoustu nových tréninkových technik, za což jsem Danovi velmi vděčná. Přesto ale rozhodnutí, udělat krok zpět k hobby běhání, v žádném případě nelituji.

Za tento rok jsem uběhla 1 ultramaraton, 3x maratonskou vzdálenost a 16x půlmaratonskou (ta půlka byla většinou v tréninku, ne jako závod)
Své předsevzetí, uběhnout stovku, jsem bohužel nesplnila, ale to třeba v následujícím roce už konečně změním.:)

Nejlepším závodem byl pro mě Jizerský ultratrail, můj letošní jediný ultra. Tento závod jsem běžela už podruhé a moc ráda bych ho běžela v příštím roce i potřetí, protože je podle mě opravdu skvěle zorganizovaný a krásný.
A co si budeme povídat, největším lákadlem na tento závod jsou pro mě ty úžasné finisherské odměny! (A palačinky na občerstvovačkách:D)


 Asi nejhorším závodem pro mě byl letos Půlmaraton Labské pískovce. Ale pozor! Organizátorům závodu nemůžu vytknout vůbec nic.
Za to, že byl tento závod pro mě peklem, jsem si mohla sama: den před závodem totiž slavil můj taťka narozeniny a grilovalo se prase. Já jsem se ho STRAŠNĚ přejedla a bylo mi těžko ještě další den. Bylo mi těžko když jsem běžela, celou dobu se mi chtělo zvracet a doběhla jsem opravdu jen silou vůle.
A můžete mi stokrát říkat, že se má tělo večer před závodem nabít sacharidy a červené maso když už, tak po doběhnutí.
Já to vím.
Ale copak šlo tomu praseti odolat?!:D

Opravdu speciálním byl pro mě Parkmaraton(resp. jeho poloviční vzdálenost), protože jsme ho běželi společně s přítelem. Není to žádný velký běžec a na tento závod se se mnou přihlásil jen tak, aby mi udělal radost. Doběhli jsme sice jedni z posledních, protože přítele začaly brát křeče (bylo asi 30°C ve stínu), ale měla jsem velkou radost, že jsme to dali spolu.


Ráda také běhám na cestách.
Člověk tak pozná nová místa a zákoutí, často třeba po ránu, když většina lidí ještě spí. Letos se mi poštěstilo cestovatelské, zahraniční běhání na několika místech:
V únoru po plážích u italského Rimini, protože jsem zde týden pracovala jako hosteska na veletrhu.
V dubnu v Thajsku na ostrově Koh Samui.
V červnu na Slovensku v Roháčích, kde jsem se strašně bála medvědů.
V srpnu a v září v německé Žitavě, protože jsem zde v těchto měsících bydlela a chodila na jazykový kurs.(Nyní zde studuji full degree, ale každý den z domova dojíždím, takže už v Žitavě neběhám)


Koh Samui / duben
Roháče / červen
Splnil se mi jeden velký běžecký sen - vyběhla jsem na Sněžku na východ slunce!
O této akci jsem psala samostatný článek a ještě se pak o ní nesčetněkrát zmiňovala, protože jsem z ní byla moc nadšená. Poznala jsem spoustu nových běžců - Babetu, Báru a další. A těším se, až s nimi pojedu v květnu na Vltava Run!



















































Tento běžecký rok jsem - již tradičně - zakončila prosincovým Adventním běháním. Ale o tom jsem už napsala v minulých článcích dost.

Úplně poslední běh tohoto roku byl můj dnešní dlouhý běh z Nového Boru na Klíč, z Klíče na Polevsko a dále přes Jedličnou a Střední vrch domů do České Kamenice. (Pekelně mě bolí nohy a navíc se chystáme zítra i pozítří na túru, takže mě další běh čeká s největší pravděpodobností až příští rok) 
Bylo to 22km s více než 700m převýšením, chvílemi jsem funěla jak mašina, ale bylo to fakt boží!!



Co se týče čísel, naběhala jsem za tento rok 2406 km.
Dělá mi to průměr 200km/měsíc a jsem s tímto číslem spokojená. (Ale to neznamená, že ho nechci v příštím roce trochu pozdvihnout:D) 
Nejbohatší na naběhané kilometry byl pro mě červen s 260km a nejslabší naopak listopad se 120km.




A co příští rok?

  • Chci běhat tolik,  co mi zdraví a čas dovolí, ale žádné extra konkrétní plány nemám. 
  • Alespoň jeden měsíc v příštím roce bych ráda pokořila hranici 300km. (Možná je 300 uběhnutých km za měsíc váš běžný chleba, ale mně se to ještě nikdy nepodařilo:))
  • Budu si poctivě zapisovat nejen běhy, ale i túry a procházky. (Mám podrobné "evidence" o tom, kolik jsem toho za minulý rok naběhala, ale vůbec nevím, kolik jsem třeba nachodila a najezdila na kole. A věděla bych to moc ráda.)
  • Ráda bych už konečně pokořila tu stovku, ale o tom raději nechci zatím moc mluvit, protože většinou mluvím, mluvím a pak z toho vycouvám.:D 
  • Těším se na Vltava Run, na který pojedu s týmem Advenťáků.
  • Budu Vás dále zásobovat svými běžeckými zážitky a historkami. 

Jaké jsou Vaše běžecké plány a cíle na rok 2017?

Z deníku adventního běhání 3/3: finišujeme!

neděle 25. prosince 2016

Ahoj všichni!
Celá běžecká adventní výzva už je za námi. Na jednu stranu jsem ráda, na druhou stranu se už teď těším na příští rok.
Čtěte, jak probíhala moje poslední třetinka.:)

17.DEN
Vyrážíme s přítelem na vánoční trhy do Úštěka. Rozhodneme se však, spojit trhy s asi sedmikilometrovou procházkou na hrad Helfenburk a na kalvárii Ostré.
Jdeme docela rychlým tempem, navíc pořád z kopečka a do kopečka. Z Helfenburku jsme opravdu nadšení - čekala jsem nějakou malou zříceninu a ne takovou obrovskou "pevnost".:)
Po procházce pokračujeme na vánoční trhy a dáváme si zde spoustu dobrot k obědu - grilované selátko, staročeskou bramborovou rolku plněnou uzeným a zkaramelizovanou cibulkou, uzeného kapra, grilovaný oštiepok a chai latté.
Domů se vracíme vymrzlí a unavení, ale naprosto nadšení z našeho turisticky-gurmánského výletu.
Běhat už nejdu, ale řekla bych, že tou dvouhodinovou svižnou procházkou mám splněno.:)


18.DEN
Je neděle a strašně prší - připadá mi, že je to v posledních týdnech skoro pravidlem, že vždy při neděli prší. Mě to ale od běhání nezastaví, takže vyrážím ještě před obědem do lesa. Tentokrát s sebou beru Brendičku a krásně si to užijeme, déšť nedéšť.



19.DEN
Mám volný den a po víkendu si připadám celkem odpočatá, takže vyrážím na delší běh směrem České Švýcarsko. Opět s sebou beru Brendu, jelikož se včera osvědčila jako docela dobrý parťák. (Že by už konečně dospěla? Dřív jsem jí s sebou běhat brala nerada, protože u běhání strašně zlobila a neustále se zabíhala, což při běžných procházkách nedělá.)
Běžíme trasu Studený - Pavlino údolí - Jetřichovice - Mariina skála - Vilemínina skála - Pohovka - Jetřichovice - Pavlino Údolí - Studený. Celkem 16km a 500m převýšení. 
Trasa nám zabere skoro dvě hodiny, ale moc si tento běh užijeme - České Švýcarsko je totiž absolutně prázdné. Nepotkáme za celou dobu ani živáčka. (No dobře, kdo by taky šel do lesa v pondělí ráno za absolutní mlhy...) 
Brendička si vesele běhá po národním parku, což se jí v létě, když jsou tu davy lidí, jen zřídkakdy poštěstí. 
Prostě velká paráda.:) 


20.DEN
Původně mám dnes být až do večera ve škole, ale k mému štěstí nám dnes skoro všechny odpolední hodiny odpadají. Přijíždím domů tedy velmi brzy - odpoledne stihneme společně s mamkou upéct 4 druhy cukroví. 
Jít adventně běhat po pečení cukroví se neukázalo jako dobrý nápad - samozřejmě jsem během pečení ochutnávala a uždibovala, takže mi je celý běh příšerně těžko. Když už mi cukroví jakž takž slehne a začne se mi dobře běžet, začne se stmívat. Jsem v lese a čelovku s sebou nemám, takže to utnu na necelých devíti kilometrech. 


21.DEN
Dnes přijedu ze školy až k večeru, takže vyrážím běhat za tmy. Je to však moje poslední adventní běhání za tmy - zítra nám už totiž začínají vánoční prázdniny. 
Přemlouvám bráchu, aby šel se mnou. 
Chvíli protestuje, válejíc se líně v posteli. Po chvíli se ale zvedá a vyrážíme spolu za svitu čelovek do lesa. V terénu se sice pohybujeme hodně pomalu, ale běh v tajemném a tmavém lese mě moc baví. Občas nás trochu vyděsí šustící křoví, ale domů dobíháme na večeři s fajn pocitem.


22.DEN
Mám už prázdniny, takže bych mohla klíďo vyrazit běhat na celý den. Nějak dnes ale na běh vůbec nemám náladu. Někdy, když sedím celé dny ve škole, bych běhala do úmoru, dneska ale  mám chuť dělat všechno, jen ne běhat.
Adventní běhání ale úplně porušit nechci, a tak se obléknu a vyrazím aspoň na "povinnou" půlhodinku. Dneska je to opravdu utrpení - asi nejhorší z celé adventní výzvy, ale o to hezčí je pocit na konci.:)

23.DEN
U nás na severu je příšerná ledovka. Přítel i mamka, kteří jsou už v práci, mě varují, ať radši moc nevycházím ven, že málem nedošli od domu k autu.
Říkám si, že to nebude určitě tak zlé a kolem desáté dopoledne se oblékám. Jsem odhodlaná, že vyrazím do lesa. "Určitě ta ledovka nebude tak zlá, v trailových botech to půjde", říkám si. Beru s sebou Brendičku, která je na běh celá natěšená.
Vyjdeme před barák...a kloužem se.
Brendě podjedou všechny čtyři nohy a já se musím přidržet zdi domu, abych to ustála.
Udělám pár nejistých kroků a mám co dělat, abych udržela balanc.
Vyhodnocuji situaci a ač jsem si doposud myslela, že mě v běhání nezastaví nikdy žádné počasí (byla jsem na Erasmu ve Finsku a běhala jsem tam bez problémů i v -28°:)), dneska to přehodnocuji a zalézám zpět domů, kde si místo běhu dávám jedno cvičící video.
Moc mi to nakonec nevadí - pěkně si procvičím břicho a další části těla, které zůstávají tento měsíc díky velkému počtu běhání (a malému počtu cvičení:D) opomenuty.
Jen Brenda smutně kouká a nechápe, proč náš běh skončil už před domem.
Ale já jí to vynahradím!

24.DEN
Je Štědrý den a jak je již u nás dobrým zvykem, vyrážíme s přítelem, mamkou, bráchou a Brendou někam na túru. Původně máme v plánu asi patnáctikilometrový pochod přes naše oblíbená místa Českého Švýcarska. Máme ale obavy, že by se ve skalách pořád mohla držet ledovka z předchozího dne, takže přehodnocujeme plán a vyrážíme na náš oblíbený, dvanáctikilometrový okruh přes Lísku a Pustý zámek. 
V polovině cesty dokonce začne chumelit, což dodá procházce pěknou vánoční atmosféru.:)


25.DEN
Poslední den výzvy!
No řekněte - že to uteklo?!
Dnes vyrážím slavit Vánoce k taťkovi, ale ještě předtím stíhám poslední adventní běh. Příjemná a (na mě) svižná desítečka. (U nás v kopcích mám radost ze všeho, co je pod 6min/km)
Běží se mi skvěle, kapr a bramborový salát je zjevně dobrým palivem!:D


Tím je to celé za námi. 
Z 25 dní jsem měla 22 čistě běžeckých, dva procházkové a jeden posilovací.
Úplně na začátku jsem si myslela, že odběhám celých 25in25, ale nakonec jsem ve druhé polovině takhle "povolila" procházkami a posilováním. Ale o to více jsem si celou výzvu začala užívat - vždyť cílem nebylo se zrušit a běhat do umření, ale hýbat se a bavit se.:)
Dala jsem za těch 25 dní necelých 200 kilometrů - ve školním zápřahu a předvánočním shonu spokojenost.

Stejně jako vloni, jsem strašně ráda, že jsem do toho šla.
Díky Babet, že jsi výzvu do Česka "přitáhla"! 
Všechna čest všem, kteří se výzvy také zúčastnili! 
Opravdový RESPEKT všem, kteří FAKT odběhali 25in25! 

Příští rok zase, už teď se těším!!
Back to top